Za skřítkem Frymbulínem, hradními zříceninami a malovanými kostelíky u Nového Města nad Metují

Kam a jak jedeme?

Východočeské Nové Město nad Metují a jeho okolí nabízí svým návštěvníkům nejen množství pozoruhodných pamětihodností, ale také krásnou – místy takřka nedotčenou – přírodu a spoustu prostoru k toulání. Jednou z možností je absolvovat trasu po pomyslné, do tvaru hokejky zalomené, spojnici města Města s městysem Hrádek. Obě obce spojuje také přívlastek v názvu, který všem slibuje něco nového.

Na této trase, jejíž délka se pro ortodoxní pěšáky pohybuje někde mezi 10 až 18 km (každý si totiž může zvolit svou vlastní variantu), najdeme nejen názvem článku slibované romantické hradní zříceniny a půvabné dřevěné, malované, kostelíky (tedy přesněji jeden kostelík), ale i zajímavá poutní místa, nádherné vyhlídky, skotský skot nebo naučnou stezku umožňující mj. láskyplně pohlédnout divokému vepři z oka do oka …

Celý výlet lze absolvovat pěšky nebo na kole, ale také za spoluúčasti prostředků hromadné dopravy či vlastních přibližovadel. My zvolili kombinaci vlastního auta s ještě vlastnějšíma nohama a směr z Nového Hrádku k Novému Městu (tomu bude přizpůsoben i popis výletu). A hned na úvod si můžeme prozradit, že to nejnáročnější nás čekalo téměř v samotném závěru.

Za čím jedeme?

Startujeme tedy na bezejmenném Náměstí v městyse Nový Hrádek, který byl ještě v roce 2019 prohlášen pouhou vesnicí roku. Náměstí má dvě dominanty, jednou je kostel sv. Petra a Pavla (stavba z roku 1723 bývá sice často připisována Santinimu, ale autor článku tady jeho typické „vlnící se“ baroko hledal zcela marně), druhou mariánský sloup z roku 1747.

Kolem kostela se vydáme po červené TZ a NS skřítka Frymbulína ke zřícenině hradu Frymburk. Jedná se o stavbu z počátku 14. století, která je jako opuštěná uváděna již v 16. století. V době Třicetileté války se však prý hrad ještě jistého vojenského využití dočkal. Hrad to byl sice poměrně malý, ale s mohutnou obvodovou hradbou a torzem až „nepatřičně“ velké okrouhlé věže, která je do půlky své výšky uvnitř plná. Najdeme zde také zbytky hradního paláce a raně barokních bastionů.

Hrad je dnes v soukromém majetku a jako takový běžně nepřístupná. Jeho páni vlastní také farmu, která je zaměřena převážně na chov chlupatého náhorního skotského skotu. William Wallace i Mel Gibson nebo Highlander i Christopher Lambert by se zde díky tomu jistě cítili jako doma, stejně jako Sean Connery, Andy Murray nebo Matt Busby. My se ale těch kolosů, byť se jen líně povalujících, tak trošku báli. Slabé drátky ohradníků nám před zlověstně vytrčenými rohy jako nejbezpečnější ochrana nepřišly. Po telefonátu majitelům se nás velmi ochotně ujala hradní paní a areálem hradu nás se svou fenkou provedla.

Po prohlídce Frymburka se kousek vrátíme a červenou TZ vyměníme za zelenou (Frymbulín stále zůstává), po které dojdeme  - kolem sjezdovky s pověstí o holčičce Ester, která si neuměla vybrat ze dvou zimních sportů, takže jí skřítek Frymbulín chytře poradil, aby vítězila v obou - až k přibližně 2,5 km vzdálenému mariánskému poutnímu místu Rokole. Tady nás čeká rozsáhlý, v podstatě novodobý, areál s kostelem, dřevěnou „Loretou“, kaplí, křížovou i manželskou cestou a sloupem se sochou Panny Marie. Jedná se hlavně o příjemnou relaxační zónu.

Kvůli hodně blátivému terénu se do Nového Hrádku vrátíme raději po silnici, čímž ušetříme čas i několik stovek metrů. A odsud se přesuneme do Slavoňova (pěší by po chvíli přešli ze zelené TZ na modrou a cestou jako bonus viděli i bohdašínskou kapli). Zdejší krásný dřevěný kostel sv. Jana Křtitele (pův. sv. Martina) byl postaven v roce 1553. Chloubou vskutku jedinečného kostela je hlavně jeho interiér, který zdobí nástěnné i nástropní malby. V „kresleném komiksu“ najdeme mj. také pohled na novoměstský Betlém. Součástí hřbitovního areálu je také zvonice s unikátním souborem tři zvonů, z nichž nejstarší pochází z roku 1561. Do zvonice jsme se, bohužel, nedostali, ale domluvená návštěva tohoto „živého“ svatostánku byla skutečným zážitkem.

Ze Slavoňova se přesuneme na okraj Nového Města nad Metují, kde zaparkujeme u Sepského mostu. Ti, kteří zvolí čistě pěší variantu, tuto cestu absolvují po žluté TZ a cestou projdou i naučnou stezku kolem zookoutku Obůrka Klopotov (my se k ní vrátíme později). Odsud se vydáme po červené odbočce k hradu Výrov, resp. k jeho zřícenině, kterou doplňuje nejen úžasná Juránkova vyhlídka, ale i pár skalních útvarů a kaplička Čtrnácti svatých pomocníků se skupinkou dřevěných Velkopátečních křížů.

Samotný hrad Výrov neboli Staré Hrady byl zřejmě založen koncem 14. století a zanikl hned po vypuknutí husitských válek. Jako pustý je poprvé zmiňován roku 1503 a dodnes se z něj zachovala jen podezdívka věžového paláce, nevelká část štítové zdi a hradeb s bránou. Součástí hradu je dnes vyhlídka pojmenovaná podle pedagoga, historika, archiváře a fotografa Jana Juránka, původem ze Šumperska. Vyhlídka je zaměřena na pohled k novoměstskému Betlému, jehož panorama spoluvytváří zejména zámecká věž a kostel Nejsvětější Trojice.

Poté následuje poměrně náročný sestup a procházka Klopotovským údolím. Čeká nás zookoutek Obůrka s krátkou NS jelena Matěje, která vede podél Bohdašínského potoka (pěší už tuto „etapu“ mají za sebou). NS je určena zejména těm nejmenším, ale zdejší divoká „prasátka“ jistě potěší i ty starší.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v Novém Městě nad Metují, kde jsme se většinou i stravovali. Z předchozí vlastní zkušenosti ale velmi dobře vím, že např. v takovém Slavoňově se jí a pije také více než skvěle.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Všechno a moc. Hradní zříceniny, krásná lokalita s vyhlídkou nad břehem řeky Metuje, podzimně barevná příroda, sympatická zvířátka, poutní areál, půvabný malovaný kostelík … a navíc všeobecná pohoda. Těžko vybírat to absolutní nej, v každém případě ale pozitiva vysoce převažují …

Nelíbilo: Měli jsme trošku smůlu na počasí, které nám nabídlo něco o dost horšího a blátivějšího než slibovali naši meteorologové (ale nezmokli jsme). Moc nepotěšil uzavřený kostel v Novém Hrádku a vysoká zvěř mohla v Obůrce také alespoň na chvíli vykouknout …

Ostatní informace

Když pomineme náklady na dopravu, ubytování, stravování a turistické vizitky (o daru do kostelní kasičky či drobných suvenýrech ani nemluvě), tak nás tento výlet vlastně vůbec nic nestál. A navíc má popisovaná trasa ještě jednu obrovskou výhodu. Je využitelná po celý rok a v každé době. Tedy i v té současné, kdy nám toho jinak zase až tak moc povoleno není …