JESENÍKY 2007 - 3. Rejvíz, Koberštejn, Zlatý Chlum a Čertovy kameny

Ráno odjíždíme busem na Rejvíz. Z údolí Bělé stoupáme četnými zatáčkami do pořádného kopečka. Celou dobu jedeme lesem. Nahoře na náhorní rovině už tím nádherným horským, který se rozestupuje až těsně před cílem naší cesty, aby udělal místo osadě Rejvíz a horským loukám a pastvinám kolem. Obec zestává z malebných domků, chalup a několika penzionů - to vše roztroušeno po obou stranách silnice. My vystupujeme až na 2.zastávce na konci Rejvízu. Před námi je nádherné panoráma odlehlého a méně známého konce Jesenických hor. Dalekohledem se s Jančou díváme na skály Zámeckého vrchu, zříceninu hradu Koberštejna a na mohutný masív Orlíku. Napravo od nás se za lukami nachází lesem zarostlá sníženina, která ukrývá velká rašeliniště s Malým a Velkým mechovým jezírkem, z nichž to druhé je přístupné i veřejnosti. Je to takový menší kousek Šumyvských slatí, přenesený sem k nám na severní Moravu ...

Po úzké silničce zestupujeme do lesnatého údolí k mostku, pod kterým protéká říčka Černá Opava a ta opravdu dělá čest svému jménu. Dál už pokračujeme přes hluboký les. ( Nádherný horský les, zdůrazňuji !!) Přes okuláry dalekohledu se občas kouknu mezi stromy do hloubi lesa po houbách, ale žádné "jedlé" nevidím ... Asi po půl hodině přicházíme do údolí s větším potokem a křižovatkou lesních asfaltek. Po svačině stoupáme podle mapy klikatou lesní cestou nahoru do kopce. Hvozd okolo nás místy připomíná horský prales a je panensky krásný. Nahoře v sedle nás čeká překvapení v podobě nové, zeleně vyznačené turistické cesty na hrad Koberštejn. Napřed nás vede po rovinatém hřebeni a pak přichází stoupáníčko, přiměřené na to, aby to Jana zvládla bez mé pomoci. Zanedlouho stojíme na vrcholu Zámecké hory ( 934 m). Není odsud žádný výhled, před námi paseka a značka a ani hrad nikde !! Jdu přes paseku na průzkum do lesa vlevo, kam vede znatelně vyšlapaný chodník, ale pokračování značky tam nenacházím. ( Já blbec : ten chodník vedl k vyhlídkovým a horolezeckým skalám, ale na to jsem samozřejmě přišel až doma !)

Vracím se k Janě a jdeme rovně přes paseku a dolů z kopce. Hrad vidíme v prudkém srázu kousek pod námi. Na průzkum jdu ale sám - manželka se tam prý nechce zapleštit ! Areál hradu není moc rozsáhlý : nejzachovalejší částí je asi 10 m vysoký střep, který nepatřil věži, ale hradnímu paláci a stojí na skále, spadající na druhou stranu do závratné hlubiny. Od svahu Zámecké hory je hradní jádro odděleno půlkruhovým, "širokohlubokým" příkopem, pracně vyrubaným ve skále. Hrad Koberštejn nebyl žádnou luxusní rezidencí, ale byla to spíš taková celnice a strážní místo - ( tak jako několik dalších skalních hradů v okolí) - nad cestou ze Slezska a od Zlatých Hor do Vrbna pod Pradědem. Koberštejn vznikl někdy na začátku 14.století a r.1687 hrad připomínán jako pustý ... Dělám pár fotek a pak se chci dostat na vrcholek skály s tím zachovalým torzem. Někdo tu položil kmínky stromů, ale ty se prohýbají. Případný pád dolů do propasti by asi skončil smrtelným úrazem a tak se svého úmyslu s těžkým srdcem vzdávám a vracím se za Janou.

Po krátkém odpočinku se vracíme stejnou cestou až dole do údolí k mostku a odtud zkratkou ( dle mapy) lesním průsekem na silničku, kousek po ní a pak se napojujeme na žlutou značku, která vede k Rejvízským rašeliništím. Místy tu jsou bažiny a močály, které překonáváme po dřevěných mostcích a lávkách. A taky se kolem nás udává veliká změna : jesenický horský les se tu pozvolna mění na ten "pravý" šumavský !! Po další lávce přecházíme přes Černý potok, začínají se tu rojit turisté a pak máme pod nohama haťový chodník a ten nás vede až ke vchodu do přírodní rezervace. V pokladně si kupujeme nějaké pohlednice a platíme symbolické vstupné ( 12 kč za osobu). Stále po haťovém chodníčku asi tři čtvrti km k Velkému mechovému jezírku. Dnes je bohužel moc krásné počasí a to zdejším místům vůbec nesluší - chtělo by to pořádnou anglickou mlhu, aby vynikla tajemná atmosféra blat a přízračného lesa !! Z vyhlídkového mostku máme hezký pohled na celou hladinu "bezedného" jezera a na protější břeh. Pod námi ve vodě defilují divoké kachny a do vody se za nimi vrhá pes jednoho z návštěvníků !! ( Já opravdu nechápu systém ochrany přírody v této zemi : všude samý příkaz, rozkaz, nákaz a zákaz - kam člověk nesmí vstoupit a co nesmí dělat, aby nevyplašil vzácnou chráněnou zvěř a přitom je všude do přírodních rezervací dovolen vstup lidem v doprovodu jejich psů !!! A to se ani nebavím o motorkářích a čtyřkolkářích, kteří si z těchto zákazů dělají kulové a rozezlení ochranáři si pak schlazují žáhu na polapených pěších turistech ..!)

Po chodníku se vracíme zpět a tam šok : v tratolišti pramene se tu válí a vodu chlemtá obrovský pes, dlouhý snad 2 metry. Vypadá jak vlkodlak a když si vleze zpět na chodník, tak dosahuje jednomu chlapíkovi až po prsa ! Téměř všichni si ho fotíme a já mu dávám jméno maxipes Fík ! Od konce haťového chodníku lesem na hlavní silnici a po ní Do Rejvízu k penzionu s otevřeným venkovním bufetem. Dádáme si tu kafé a limču a po dohodě se tady naše cesty dělí - moje žena tady zůstane čekat na bus do Jeseníku a já do něj půjdu pěšo asi 10 km, ale přes Zlatý chlum a "Čerťáky"...

Napřed mne čeká stoupání lesem k Bleskovci, cestou do vrchu míjím dokonce i nějaké zatoulané turisty. Pak po hřebenu s výhledem až do Polska, na křižovatce cest tu stojí altánek a tak bohatá svačina. Následuje další mírné stoupání a v lese nalevo od cesty docela zajímavé skalisko, jehož křemen má žlutobílou barvu a které nese název Chlapecké kameny. Stále po hřebenu na Bílé kameny - ( na vrcholku ale žádné skály nejsou) - a strmý zestup dolů do sedla. Kolem chodníku se všude kolem povaluje spousta zajímavých šutrů a tak si nějaké vybírám do své sbírky a šup s nimi do batůžku ! V sedle dojídám anglickou slaninu, pak si zapaluju startku ... a o pár vteřin poté mizím s vytřeštěnými zraky a toaleťákem v ruce v hlubokém houští ... bylo to teda o fous !!!

Vystupuju na Chlum, pak ještě kousek dolů po hřebeni a stojím na palouku, ze kterého se jako hradní věž k nebesům tyčí rozhledna Zlatý chlum. V dáli hřmí, nebe se zatahuje těžkými mraky a rozhlednu zrovna zavírají ! vedle stojí malá hospůdka, kde kupuju pohled na památku a honem dál, než začne pršet. Čeká mne hrozitánsky strmý zestup ztemnělým lesem, dlouhý asi 1 km. Hned na začátku kolem chodníčku vlevo i vpravo jámy, příkopy a štoly, které tu zbyly po kutání zlata - dnes už v nich nenajdete ani mrť !! V polovině svahu rodinka s malými dětmi a ptají se mne, jak je to na Zlatý chlum daleko - no to si teda před blížící se bouřkou vybrali opravdu tu nejlepší trasu na výlet !

Konečně stojím dole na rovné cestě a jen se modlím k Dědečkovi Pradědečkovi, ať stihnu prohlídku skal, než to začne ... Pak už silnička a parkoviště před výletní restaurací. Čertovy kameny se nacházejí asi 100 m za ní. Napřed míjím první útes - je tu v lese tma jak v pytli a nedá se fotit - pak hlavní obrovská skála. Na její vrchol se dostávám po železných schodech a žebřících, to vše jištěno zábradlím se sloupky, mezi nimiž jsou nataženy v několika řadách volné řetězy. Na vrcholku překvapení. Dlouhá vrcholová plošina je úzká snad jen metr a tak je z jedné strany 20 a z druhé 40 metrová propast !! A když se člověk drží těch pohupujících se řetězů, tak mu je nějak divně od žaludku ... Další skalní útvary pokračují pode mnou v lese dále do údolí. Ještě další "kameny" se nacházejí v blízkém údolíčku, alke tam odtud vidět není. Hlavní skála, na které stojím, je svou 40 m výškou a 100 metrovou délkou řazena k nejmohutnějším skalním hradbám v celých Jeseníkách a je tvořena pegmatitem. Protější vrch zdobí budovy lázní Jeseník. Chvilku se kochám překrásným výhledem, pak ale oblohu hned nad lázněmi pročísne první blesk ! Vzápětí zaduní hrom, ale to už na nic nečekám a 3.kosmickou rychlostí prchám dolů ze skály !! Dole potkávám turistický pár z Polska, oba lezou na vyhlídku a když jsou v polovině, tak se nám hrozně zablýskne hned nad hlavama, baba zaječí a už metají oba dole !

Po fantastickém adrenalinovém zážitku se urychleně vracím k restauraci Čertovy kameny a teprve před ní mne chytá první nápor deště. Rychle dovnitř - majitel a pomocná síla zase ven, aby ze stolů na zahrádce posbírali slunečníky - a já si od kočky za barovým pultem kupuju pohlednici na památku. Pak už nezbývá než roztáhnout deštník a v lijáku po silničce dolů do údolí k městu Jeseník. Cestou se na střídačku předbíhám s těmi polskými turisty. Chvílemi totiž leje tak, že ani deštník nestačí a člověk se musí schovat pod košatý smrk !! O něco níž pod lesem na lukách s hezkým výhledem už prší jen trochu. Zanedlouho jsem dole ve městě, přicházím před "náš" hotel, Jana mi z okna háže klíče.

Po sprše oba odcházíme dolů do restaurace na dobrou večeři - 2 x moravský vrabec a nealko pivko a kafíčko. Na pokoji sledujeme pořad Na cestě po Sardinii a pak už do hajan a těšit se na zítřek ...