Jeseníky a naše zimní dovolená r. 2014 - 1. část - Loučná nad Desnou

Cestopisy

Od nádraží do obce

Penzion Na faře

Restaurace penzionu Na faře

Penzion Na faře

Loučná nad Desnou - na hlavní třídě

Budova pařící k zámku

Zámek a zámecká zahrada

Desná v zámecké zahradě

Restaurace Na staré poště

Prostor bývalého hřbitova s hřbitovní kaplí

Hřbitovní kaple

Památná alej

Pohled na zámeckou kapli od hřbitova

Hrobka Kleinů

Druhá část památné aleje

Rybník Kocián

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Když jsem letos v době koronavirové krize plánovala výlety, jak říkám na další pětiletku, mimo jiné i do Jeseníků, tak jsem si uvědomila, že jsme se tam toulali v zimě před 6 lety. Původně to měla být zimní lyžařská dovolená, ale nakonec to dopadlo vše jinak.

A vlastně i začalo. Tehdy jsme pravidelně jezdívali do Přerova na Silvestra a právě na podzim r. 2013 jsme se rozhodli, že po Silvestru nepojedeme domů, ale že zajedeme do Jeseníků, kam Ota jezdíval lyžovat jako dítě. On zavzpomíná na časy dávno minulé a já se podívám do míst, která neznám. Ubytování jsme si zajistili v Loučné nad Desnou a už jsme se jen těšili.

Jenže zrovna tahle zima byla naprosto odlišná. Ani před vánoci nebyl na horách sníh a dokonce neměl napadnout ani v lednu. Přesto jsme s sebou vezli lyže a doufali, že jim předpověď nevyjde. Ota dokonce k běžeckým lyžím přibalil i sjezdovky. Jenže do Přerova zásadně jezdíme vlakem a ani tentokrát to nechtěl Ota změnit. Nemusím tedy vyprávět, jak náročné to bylo cestování. Naštěstí vlakové spojení je dobré a nikam daleko jsme to nosit nemuseli. Ale stačilo to.

Neděle 5. 1 . 2014

Ubytování s polopenzí jsme měli zajištěné od neděle. Ani nevím, zda jsme museli v Olomouci přesedat, každopádně jsme přestupovali v Šumperku. Dnes do Loučné už jezdí vlaky ČD, ale tehdy tam jezdila soukromá dráha. Naštěstí jsme si předem zjistili, že jízdenky se nechají koupit samoobslužně ve vlaku, ale také na nádraží. Vše jsme tedy zvládli a před polednem jsme už byli v Loučné nad Desnou. Z nádraží do penzionu Na faře to naštěstí bylo kousek. Pokoj byl už připravený, dost možná i proto, že všichni ubytování zrušili, když nebyl sníh. Aspoň byl na hotelu klid. My jsme se rozhodli si pobyt užít za každého počasí. Když se nedá lyžovat, nechá se přece chodit pěšky.

Však jsme také hned odpoledne vyrazili na procházku po obci. Leží v jihozápadní části Jeseníků a je vhodná pro zimní i letní dovolenou. První písemná zmínka je z roku 1494. V té době zde stál menší lovecký zámeček, který si postavili Žerotínové, majitelé losinského panství. Současný renesanční zámek si začali stavět r. 1608, měl být 2. centrem jejich panství. R. 1616 se od velkolosinského panství oddělilo a vzniklo tak samostatné panství Vízmberk. Jižně od zámku si založili zámeckou zahradu. Měli zde poplužní dvůr, pivovar, palírnu, hostinec i mlýn. Od r. 1772 byl zámek ve vlastnictví kláštera ve Velehradě.

Velehradský opat si zde postavil kapli sv. Cyrila a Metoděje. Když r. 1784 císař Josef II. zrušil kláštery, stal se zámek majetkem státu. Kaple byla r. 1785 povýšena na farní kostel. R. 1844 zámek získali bratři Kleinové, kteří se díky rozvoji sobotínských železáren stali jednou z nejbohatších rodin na Moravě. Dokonce byli povýšeni do šlechtického stavu. Ze zahrady vytvořili přírodní park se vzácnými dřevinami, jejich rozsáhlá sbírka obrazů je nyní součástí obrazárny na zámku Velké Losiny.

V obci žilo především německy mluvící obyvatelstvo, které bylo po válce vysídleno a postupně nahrazeno Čechy.
R. 1945 bylo vše zestátněno a zámek s parkem začal chátrat a pustnout. Po rekonstrukci r. 1969 bylo v zámku nápravné zařízení pro mladistvé. Na rekonstrukci r. 1992 se finančně podíleli i potomci původního majitele, ale vybudovat v zámku hotel a hotelovou školu nezvládli - měli málo peněz. Od r. 2009 je zámek soukromý a není přístupný veřejnosti. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Vše je tedy zavřené a opuštěné. Jen jsme to prošli - okolo zámku, přes zámeckou zahradu. Směřovali jsme na oběd do restaurace Na staré poště, kde vývěsní štít sliboval pivo Kvasslav. Tento hostinec byl postaven r. 1846, byla zde skutečně také pošta a až do r. 1893 se zde točilo pivo z nedaleko pivovaru. V tom roce nájemce z pivovaru odešel a nikdo jiný se nenašel, kdo by v pivovarnické činnosti pokračoval. Pivovar nebyl udržován a r. 1978 byl zbourán. Na jeho místě je dnes čerpací stanice.
Až r. 2009 na starou historii navázali a v historické budově založili minipivovar Bravůr. Prostředí bylo moc hezké, jídlo dobré, ale pivo nás nezaujalo. Teď jsem zjistila, že r. 2018 pivovar svoji činnost ukončil a výrobní zařízení prodal.

Hned vedle restaurace s penzionem odbočuje z hlavní silnice cesta ke starému hřbitovu, který byl založen r. 1786. Empírovou hřbitovní kapli nechali postavit Kleinové r. 1846. Kvůli vysoké hladině spodní vody byl hřbitov v 60. letech 20. století zrušen. R. 1999 byla plocha upravena a kaplička opravena. Vedle hřbitova vedla a stále vede nyní již památná alej ke hrobce Kleinů. Zde rostoucích 61 stromů patří mezi chráněné památné stromy. Hrobka pochází z let 1886 – 1887.

Zpátky se vracíme okolo rybníka Kocián, který také již pamatuje několik století. Sloužil jako zásobárna vody pro panský mlýn, později jako protipožární nádrž. V jeho blízkosti je hezky řešené dětské hřiště. Blízko je i minigolf, skatepark a lyžařský areál se třemi sjezdovkami a dvěma vleky.

Tím jsme skončili prohlídku obce a šli na pokoj plánovat výlety na další dny. Určitě chceme vyrazit na Červenohorské sedlo.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.072, 17.091)

Poslední aktualizace: 7.2.2021

Vyhledání vlakového spojení na výlet