Jizerskými horami přes Lužické hory do Pekelných dolů, 7.část. Lužické hory, hora Luž, Neumannův podzemní náhon, Cvikov, Dutý kámen.

Ráno na Myslivnách pod horou Luž, nad námi již žádná duha není. Jen se z horské chaty vyrojil chumel lidí a čeká na odvoz. My si zatím chystáme snídani. Budík v přírodě nepoužíváme. Buďto nás vzbudí sluníčko, déšť, nebo zvuky lesa.

Hned po zaplnění žaludků vyrážíme vzhůru na nejvyšší horu Lužických hor, bez pár metrů 800 metrovou horu Luž s fantastickým, vynikajícím kruhovým rozhledem z vyhlídkové plošiny, který je odměnou za výstup. Její horní část porostlá pralesními porosty patří do přírodní rezervace.

Jsme tu první. Tak se dá fotit. Jenže vzápětí už se na vrcholku objeví první návštěvníci a vybrat další místa k focení je složitější. Cestou dolů potkáváme ještě dalších pár jednotlivců.

Stahujeme se už postupně na jih. Cestou se chceme stavit u málo známé památky Náhon k býv. Neumannovu mlýnu mezi Mařenicemi a Trávníkem. Mlýn v r. 1927 vyhořel, podzemní náhon zůsta. Při hledání místa k zaparkování zastavujeme u pěkné roubené chalupy k pronajímání u blízké křižovatky. Kousíček musíme pěšky po silnici a následně odbočit doleva po málo užívané polní cestě. Asi 50 m od silnice je v boku vegetací zarostlé skály vytesaný reliéf Ukřižování Krista, který asi někdo občas navštěvuje.

Jsou před ním v nádobce totiž ne moc povadlé květiny. Za ním se cesta ztrácí a mění v téměř neznatelnou, vysokou trávou zarostlou pěšinku. No nazdar, tady určitě posbírám hromadu klíšťat. Nenapadlo mě na ten kousek cesty se posprejovat. Asi po 100m chůze narážíme na větší otvor do skály. Podle informací by to měl být střed náhonu z 260m délky, tzv. jalový náhon pro přepouštění přebytečné vody do vedlejšího Hamerského potoka.

Správně vybaveni baterkami se shýbáme a jdeme na dobrodružný průzkum podzemního kanálu. Původní výška 1,5 až 2 m už je nižší, v jednom místě musíme do podřepu. Naposledy jsem tak šel na vojně. Ovšem v jiném věku. Snížení není dlouhé, tak se opatrně narovnáváme do shrbené chůze. Po chvíli se před námi trochu jasní. Není to ale konec, jen osvětlovací okno. Takže pokračujeme dál za chabého světla baterek a svých vlastních stínů. Po 100m shrbené chůze nakonec vylézáme na denní světlo u konce podzemního náhonu v místě, kde stával Neumannův mlýn, dnes jen zbytky zdiva.

Zpět už jdeme narovnaní po oné nevyšlapané polopěšince. Ještě znovu nakoukneme do našeho otvoru. Zajímá nás, zda kanál je zachovaný i na druhou stranu. Asi po metru je zřícený, nebo zasypaný.

Pokračujeme tedy ve zpáteční cestě a teprve nyní si všímáme dalšího světelného otvoru poblíž reliéfu. Ještě někde mezi ním a jalovým výtokem měl další, který jsme neobjevili. Mělo by být u něj v náhonu vyryto datum 9. dubna 1843. Celá délka podzemní části má délku 260m. Kompletní náhon přiváděl vodu z bývalého rybníčku za silnicí.

Nedaleko odsud, v Antonínově údolí, by měl být ještě jeden podzemní ve skále tesaný odtokový tunel. Ten je však asi vodnatý. Ani ho nehledáme.

Dalším, neméně důležitým bodem na naší dnešní etapě, je Cvikovský pivovar. Zbytek článku bych nejraději popsal samou chválou. Přestože už cestou k němu kráčíme v protivném dešti. Ovšem, plán se musí plnit, nehledě na to, že úkol je lákavý. Na nádvoří se moc nerozhlížíme, abychom zbytečně nemokli. Foťák dostal dva zásahy, tak urychleně vstupujeme dovnitř.

Prostorná restaurace je víc jako z poloviny zaplněna lidmi, co pojídají dost pozdní oběd. Dáváme si několik vzorků z jejich nabídky, která je velice slušná. Skvěle organizovaná možnost ochutnat více druhů piva spočívá v možnostech ochutnávat druhy piva v menších množstvích. I na nápojovém lístku mají možnosti 0,5lt, 0,3lt a dokonce 0,2lt.

To vítáme, protože náš program je našlapaný a ještě chceme projít kus okolí. Vynikající obsluha k nám běhala rychlostí blesku okamžitě, jakmile viděla, prázdnou sklenici. Byl to skvělý dostih. Takže v rychlosti ochutnáváme všechny hustoty dle sladovosti a závěrem Svátečním speciálem 13° končíme.

Na cestu si bereme do batohů ještě 1,5 litrové PETky, aby nás neodnesl vítr. Závěrem musím konstatovat, že už dlouho jsem si tak nepochutnal. Zase mi to potvrdilo, že nejlepší piva jsou z pivovarů, co používají otevřené spilky.

Jednoznačně jsme se shodli, že tak dobré lahůdky jsme už dlouho neměli. Přitom se minipivovarům nevyhýbáme, jak by se dalo zjistit na pivním webu i na Turistice.

Maximálně spokojení razíme rychlým krokem na zelenou TZ hned za pivovarem. Ještě musíme stihnout několik dalších zajímavostí v okolí Cvikova.

Cesta se zvedá hned od počátku. Po přechodu na žlutou se vzápětí dostáváme do přírodního amfiteátru Lesního divadla, který zde vybudoval cvikovský ochotnický spolek v r.1920. Využil k tomu skalních bloků s kolmými stěnami do půlkruhu v bývalém lomu. Pozůstatkem je jedna místnost tesaná ve skále a jedna krátká chodba s výklenkem. Původně tu ještě byly dvě dřevěné budovy a hlediště, po kterých už nic nezůstalo. Prohlídku využíváme hlavně k popadnutí dechu po rychlém výstupu.

Žlutou pokračujeme ve stoupání k rozcestí, kde žlutá odbočí vpravo na oddychovou vrstevnici. Na dalším rozcestí sestoupíme 100m k zajímavé prosklené vyhlídce Švýcarská bouda. Odsud už sestoupíme žlutou do Drnovce, kde se nám žlutá ztratí. Nicméně jdeme po čichu, víme, že musíme překročit mostem frekventovanou silnici ze Cvikova na Liberec. To se podaří a nalezenou zelenou podél silnice zamíříme k další zajímavosti, což je v borovém lese 30 m vysoký a 600 m dlouhý skalnatý hřeben Dutý kámen východně od Cvikova.

Jeho jméno pochází od dutiny v jedné skále poblíž vyhlídky. Od 16.stol. tu byly zpočátku dobývány pískovcové skalní bloky. Působením sopečného magmatu tu vznikly sloupkovým rozpadem kaolinického pískovce vzácné geologické jevy, šestiboké sloupy, tzv.varhany. Od r.1955 (podle jiných zdrojů 1963)se stal Přírodní památkou.

Cestou hřebenem jdeme okolo jedné bývalé vyhlídky, Karolínina odpočinku (Karolinenruh). Lze tu usednout na kamennou lavičku s reliéfem koruny na opěradle. Dnes už kvůli vzrostlým stromům odsud není výhled.

Ve druhé polovině hřebene, s úzkou kroutící se cestou mezi skálami, uvidíme po chvíli dlouhou puklinovou jeskyni Ševcovskou díru, jejíž jedno rameno končí v malé, 2m vysoké jeskyňce. Po asi 150m docházíme do nejzajímavější části. Procházíme okolo Krásné stěny, horolezecké skalní věže Sloupská jehla s dírou, o kus dál se zahledíme na do skály vytesaný reliéf hlavy německého básníka Theodora Körnera s věncem.

Těsným průchodem mezi skalními bloky vystoupáme po 38 úzkých schodech, vytesaných v r.1914, na vyhlídkovou plošinu Široký kámen. Posadit se tu můžeme i dnes na kamennou lavičku, ale na přilehlém osmihranném kamenném stole, už tu ze slunečních hodin nic nezůstalo. Bývala tu také astronomická orientační tabule. Ze skalní vyhlídky určitý výhled je.

Dolů sestupujeme neznačenou cestou na jihozápad a za potůčkem odbočujeme doprava další neznačenou, a neznatelnou, cestou vysokou trávou. Směřujeme podle buzoly. Zprvu začíná poprchat, což se rychle mění v solidní déšť.

V té vysoké trávě je jasné, že z nohavic můžeme už teď ždímat vodu. Takže, než se dostaneme do svého konečného cíle, důkladně promokneme. Nicméně je všeobecně známo, že člověk je ve vodě nerozpustný. Máme to léty vyzkoušené, jednou stejně uschneme. Ostatně včera jsme také dostali svou dávku vody.

Horším výsledkem je následující den odhalení tří klíšťat. Ppřičemž součet vpichů činí 8. Jak to? Inu jedna potvora nebyla pořád spokojená, tak ochutnávala jiná místa. Bohužel jedno z nich jsem utrhnul, a dnes po 4 týdnech mám v místě stále červený flek 2,5cm. Tak uvidíme, boreliózo, kdo vyhraje.

Dva a půl týdne po návratu jsem zjistil, že nás v našich stopách Lužickými horami asi nenápadně sledoval štáb TV ČT1. Neboť dva týdny po nás, 8. července uvedl v Toulavé kameře několik námi navštívených cílů v Lužických horách. Kdo si chce rozšířit obzor, může mrknout do jejich archivu. Pochopitelně na video v profesionální kvalitě, a dozvíte se tam něco méně a něco navíc.

Před závěrem dne se ještě přemisťujeme do Sloupu v Čechách. Měli jsme tu vytipovanou hospodu U sedmi trpaslíků, jenže vypadá, jakoby ukončila činnost. Není tu jediná, tak se jdeme ukrýt před deštěm do Chaty pod hradem. Byli jsme tu přijati s láskou a výborným Cvikovským pivem. Právě tady v přátelském ovzduší jsme se dověděli, že zde lze pěstovat vinnou révu, a další místní informace.