Jižní Čechy - 9. den - dopoledne - Vyšší Brod: Rožmberská brána, cisterciácký klášter (pivo pivovaru Porta Coeli), kostel Nanebevzetí Panny Marie, bývalý klášterní pivovar a bývalý klášterní mlýn, kostel sv. Josefa

V noci bylo jasno, ale přesto se pomalu otepluje. Ochladilo se až k ránu, ale teplota neklesla pod 10 stupňů.

Jak je naším zvykem, vstáváme v devět. Venku svítí sluníčko, ale i dnes to fouká. Přesto konečně nesnídáme v zimní bundě, kocháme se výhledy a já se rozhodla dát si dnes tady i ranní kávu. Prvně. V té zimě předcházejících dnů jsem na ní ani neměla chuť.

Do včerejší pivovarské hospůdky jdeme vyškemrat kanystr vody. I když jsme to v té zimě s mytím nepřeháněli, zvlášť Ota ne, tak voda ubývá.

Včera jsme navštívili nejjižnější bod naší republiky, dnes si chceme prohlédnout naše nejjižnější město. Jedeme do Vyššího Brodu. Městem jsme už projížděli, ale známe jen tamější pivovar. Na víc tehdy čas nebyl. Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou r. 1995.

Parkujeme zdarma u nádraží. Chceme začít prohlídkou kláštera. Přecházíme Vltavu po mostě pro pěší, kde jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny z r. 1724. Do areálu kláštera vcházíme Rožmberskou bránou. Při její rekonstrukci narazili řemeslníci na obrysy maleb, o kterých se vůbec nevědělo. Obrovská freska je v celém regionu největší. Je tam Panna Marie s patrony sv. Bernardem a Benediktem a nad vchodem je postava Rožmberského jezdce. Po rekonstrukci by měl být vchod osazen původními dubovými vraty.

Cisterciácký klášter založil r. 1259 Vok I. z Rožmberka. I když toho roku byla současně zahájena stavba klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, byl dostavěn až ve 14. století. Nejstarší částí je dnešní sakristie. Pod kněžištěm se nachází hrobka rožmberského rodu, kam byl jako první pochován Vok I. z Rožmberka, který zemřel r. 1262. Posledním 10. pochovaným byl r. 1611 Petr Vok z Rožmberka. Jeho rakev se zachovala do dnešních časů ve velmi dobrém stavu. Z chrámové lodi lze vystoupit do malé kostelní věžičky do tzv. Rožmberské oratoře. Tam byl po rekonstrukci v letech 2011 – 2012 umístěn Závišův kříž, který je možno během turistické sezony vidět. Tento kříž klášteru věnoval Záviš z Falkenštejna. Je to relikviář s kusem dřeva z Kristova kříže – patří mezi z nejvzácnější středověké zlatnické památky. Největší zvláštností kostela jsou čtyři verze oltářního obrazu, které jsou měněny podle jednotlivých důležitých ročních období. Původní varhany z r. 1680 mají od r. 1892 novou skříň, kde jsou původní dva manuály, 41 rejstříků a 2052 píšťal.

Po husitských válkách v 15. století došlo k prvnímu úpadku kláštera. K jeho zrušení r. 1782 v rámci reformy Josefa II. nedošlo jen proto, že klášter byl zadlužen a císař by tyto dluhy musel splatit. Mnichům však nařídil takové úkoly, které se příčili zásadám jejich života. Museli vyučovat náboženství a teologii a spravovat celou farnost.

Ve 40. letech 20. století byli vyhnáni nacisty, kteří si zde udělali sklad ukradených uměleckých děl. Po 2. světové válce se vrátili, ale to netušili, že na počátku 50. let je příslušníci StB a SNB odvezou do internačních táborů. Část movitého majetku byla rozkradena, z nejcennějších částí bylo vytvořeno muzeum, ale klášter nikdo neudržoval. Až r. 1990 byl klášter řádu vrácen. Podařilo se obnovit komunitní život a opravit navrácenou část kláštera.

V areálu kláštera je ještě kaple sv. Anny a r. 1976 bylo v v těsné blízkosti kaple v bývalé prelatuře zřízeno Poštovní muzeum.

Od dubna do září je klášter přístupný veřejnosti. My tentokrát máme smůlu, prohlídka odešla před 8 minutami. Musíme si tedy počkat skoro hodinu. Ota nezahálel - objevil, že ve zdejší kavárně mají pivo z nám známého kláštera Porta Coeli. Tam jsme byli již asi 3x, prvně r. 2017. To jsme se na prohlídku nedostali. Vím, že se nám to později podařilo – jen bohužel nemohu najít, kdy to bylo. Jen víme, že o tamějším pivovaru nemáme vůbec tušení. Jako první klášterní pivovar na Moravě svoje první pivo uvařil r. 2019 v budově bývalých stájí hned vedle historického klášterního pivovaru. Od kdy se tu pivo kdysi vařilo, to jsem nezjistila. Poslední várka se tady uvařila r. 1942.

Hned je jasné, jak nám ta hodinka uteče. Za hříšné peníze kupujeme dvě třetinky světlou 14 a polotmavý bock 16. Otovi jdou odlepit i etikety, Je spokojený, i když zjistil, že etikety jsou na obou pivech stejné. Dokonce i pro vnoučata má hezká víčka, těmi jsou piva od sebe odlišená. Nakonec neodolal a koupil i tu třetí třetinku - doppel bock orátor 21. Ať ochutná všechna zde prodávaná piva.

Hodinka nám utekla rychle, ještě jsme si stačili v patře projít výstavu Ve znaku lilie a růže – příběh zdejšího cisterciáckého řádu a cisterciáckého opatství. No, stačili. Jen jsme to prošli. Je to hlavně hodně čtení a to nás až tolik nezajímá. Ani na to už nebyl čas. Ty důležité informace se určitě dozvíme při prohlídce kláštera, kdy se podíváme nejen do kostela, ale prohlédneme si i gotickou galerii, teologický a filosofický sál a projdeme se knihovní chodbou.

Dozvěděli jsme se, že nádherná výzdoba některých sálů přečkala pobyt německých i českých vojáků, a to jen díky rozumným oficírům, kteří prý zakázali v těchto místnostech hrát míčové hry. Vojáci tam chtěli prý hrát i fotbal. To se průvodce dozvěděl při prohlídce od jednoho z tehdejších vojáků.

Prohlídka má trvat hodinu, ale je vidět, že to pána baví. Ještě vybízí k dotazům a je spokojený, že se ptáme. Přetáhl asi čtvrt hodiny a zjevně mu to nevadí, i když má o to kratší přestávku.

Mimo jiné jsme se dozvěděli, jaký denní režim tu tehdy panoval. Spát chodili mniši již ve 20 hodin, ale budíček měli v 1,45 hodin. Od 4,40 do 8 hodin pracovali, v 11 hodin obědvali, následoval odpočinek do 14 hodin, práce do 18 hodin, večeře 18,45 – 19,15. Čas mezitím byl vyplněn různými pobožnostmi. Denní rozvrh se měnil podle roční doby. V zimě jedli pouze 1x denně, přes den neodpočívali, ale chodili spát dřív. Takový režim si tedy vůbec nedovedu představit.

Uvnitř byla zima, že jsme vytáhli i mikiny. Když jsme vyšli ven, byl to šok. Dnes svítí sluníčko a konečně je skutečně krásné teplíčko.

Po prohlídce jsme se chtěli jít podívat do míst, kde stával klášterní pivovar a klášterní mlýn. Jenže tam byl vstup zakázán. Zahlédli jsme jen chátrající zbytky pivovaru, který byl postaven v 16. století (ten první tady fungoval již od r. 1380). Po 2. světové válce došlo k úpadku a r. 1948 byl jeho provoz ukončen. Budovu klášterního vodního mlýna na říčce Menší Vltavice jsme ani nezahlédli. Je ještě o kousek dál a za rohem. Stával tady však již ve 14. století.

Mezi další historicky cenné památky města patří na druhém břehu řeky gotický kostel sv. Josefa, jehož základy jsou z r. 1347. Tehdy patřil ke špitálu, který r. 1346 nechal postavit Petr I. z Rožmberka. V 70. letech 17. století byl kostel rozšířen. Ve špitálu ještě v letech 1797 a 1798 byl lazaret. Co se s ním stalo dál, to jsem se nedočetla. Kostel byl v průběhu 18. století zrušen, ale r. 1816 opět obnoven. My jsme jen okolo něj projeli, ale nezašli jsme k němu. Víme však, že by potřeboval nový kabát.

Je hezky, dnes na oběd jít nechceme. Jedeme koupit chleba a pečivo, dáváme jen svačinu. Vařit budu až večer. Teď chceme jít ještě na jeden výlet - projdeme si jižní část města a jeho okolí. 

Jižní Čechy - 9. den - dopoledne - Vyšší Brod: Rožmberská brána, cisterciácký klášter (pivo pivovaru Porta Coeli), kostel Nanebevzetí Panny Marie, bývalý klášterní pivovar a bývalý klášterní mlýn, kostel sv. Josefa na mapě