Sobota 20. 5. 2023 - odpoledne
Naše první zastávka je u hřbitovního raně gotického kostela sv. Bartoloměje, jehož nejstarší části jsou z poloviny 13. století, kdy to byl farní kostel. Z té doby je kněžiště, obvodové zdivo lodi a pravděpodobně základ věže kostela. Další úpravy byly prováděny v 16., 17., 18 i 19. století, kdy byla regotizována věž kostela. Máme štěstí, můžeme nahlédnout i do zajímavého interiéru.
Vedle kostela, oddělena malým parčíkem, kde dříve býval určitě hřbitov, je klasicistní fara se zajímavou fasádou. Nad vchodem je erb a na dveřním trámu letopočet 1489. Od r. 1530 zde byla farní škola. Byla zrušena r. 1775, kdy byly uzákoněny státní školy. R. 1658 byla fara přestavěna a r. 1850 rozšířena o hospodářské budovy. I dnes tam má sídlo římskokatolická farnost.
Naproti – v jižní části Náměstí je čtyřboká žulová kašna se sochou sv. Floriána na středovém sloupu. Tam je letopočet 1865, ale socha byla zhotovena již r. 1737.
Pokračujeme v cestě přes Náměstí. Uprostřed je radnice s hodinovou věží, která tu byla postavena r. 1525. Dnešní novogotická podoba je z r. 1883. Dnes tady sídlí i infocentrum.
Na Náměstí ještě před 3 lety byl
pivovar Jakub. Značka pivovaru dnes na mapy.cz není. Ani tu po něm nepátráme.
Pivo ze Studánek nám chutná víc. Až doma jsem na stránkách beerweb.cz zjistila, že pivovar je údajně od r. 2019 mimo provoz (jinde píšou z důvodu stěhování technologie) a pivo vaří v jiných pivovarech. Jenže asi i to je minulostí. Žádné další příspěvky jsem nenašla, dokonce ani na jejich facebooku.
Náměstí opouštíme úzkou uličkou v jeho severní části, procházíme vilkami a směřujeme k říčce Menší Vltavice. Za ní (na mapě je znázorněn brod, je tam však lávka) pokračujeme vlevo po žluté a po části naučné stezky Opatská stezka I. - Po stopách starých řemesel a přírodních krás Hamerského údolí. Vede z města od kláštera a měří 4 km. Na sedmi zastaveních se dočtete o zdejší historii, o tradici kamenictví i o přírodních zajímavostech.
My jdeme po vlastním okruhu, z naučné stezky asi projdeme tu zajímavější část - aspoň si to myslíme. Dnes to nesmíme moc přehánět. Ota si včera asi natáhl tříslo, prostě ho bolí, ale procházku vzdát nechtěl. Je to prý lepší než včera, ale je vidět, že to dobré není. Trochu kulhá. Ale nestěžuje si a statečně jde, i když pomaleji než jindy.
Cesta vede i podle umělého kanálu, který zásoboval klášter vodou. Zdejší smíšený les je cca 200 let starý. Menší Vltavice má hodně vody – podle koryta se zdá, že má vody víc než je normální stav. Je radost to množství bublající vody pozorovat. I tady je ještě vidět dávná práce kameníků – jsou vidět kamenná koryta i žulové bloky, které byly ručně vylámány. Těžko říct, proč je nepoužili a tady postupně zarůstají mechem.
Z naučné stezky vede neznačená odbočka k Opatské studánce. Není to daleko, ale je to do kopce. Ota to vzdává, jdu se tam podívat sama. Poměrně silný pramen údajně dobré vody vytéká z kamenné výklenkové kapličky a okolí láká k odpočinku. Je tu příjemně. Ale na to nemám čas, musím pokračovat, abych dohonila Otu.
Přicházím k vodopádům sv. Wolfganga, Otu vidím před sebou. Není to vysoký vodopád, ve skutečnosti jde o přepady vody přes obrovské kameny. Dnes je vody skutečně hodně. Kaskád a menších vodopádů je tady hodně. Jen podle informační tabule tuším, kde je údajně ten hlavní vodopád. Zajímavé je to i na břehu, všude jsou obrovské kameny. Nečekala jsem, že cesta bude tak náročná, ale také jsem nevěděla, že to bude taková nádhera. Otu v duchu lituji, ale je statečný. I jemu se tady líbí. Cestiček je tu tolik, že ani nevíme, která je ta značená. Pohybujeme se v blízkosti říčky, tam je to nejhezčí.
Od vodopádu se naučná stezka vrací ke klášteru, my pokračujeme po žluté a nelitujeme toho. Charakter cesty a pohled na říčku je stále zajímavý.
Menší Vltavici kousek před silnicí opouštíme, na silnici opouštíme i žlutou značku. Kousek si to zkracujeme po neznačené cestě a přecházíme na zelenou. Ta chvíli vede po zpevněné komunikaci – je nutné sledovat místo, kde odbočuje vpravo do kopečka. Moc dobře to značené není. Ota to přešel, volám ho zpátky.
Došli jsme k souboru pseudorománských objektů poutního místa Maria Rast am Stein. Patří mezi významná poutní místa jihočeského pohraničí. Kdysi sem chodili převážně němečtí poutníci. Proto si místo zachovalo i svůj německý název.
Ke vzniku tohoto poutního místa se váže pověst – prý zde odpočívala Panna Maria s Ježíškem. R. 1844 sem úředník z města přinesl obrázek Panny Marie Sněžné a upevnil ho na strom. Na jaře 1887 tady pasáčci postavili malou kapličku z větví a kůry, do které dali svaté obrázky. Na základě této dětské akce se rozhodl tehdejší opat postavit zde skutečný kostelík. Vysvěcen byl 15. 8. 1888. O dva roky později byla postavena nová kaple - ta původní slouží jako galerie ikon-obrazárna). Mezi těmito dvěma stavbami se zachovala původní kamenná kazatelna.
R. 1898 sem byla vybudována od farního kostela cca 1,2 km dlouhá kamenná křížová cesta, která končí u Božího hrobu. Ve 14 kapličkách jsou hezky zpracované litinové obrazy jednotlivých zastavení.
Dokonce tady tehdy byl postaven i malý hostinec, kde se čepovalo klášterní pivo. Po válce místo začalo chátrat, hostinec se rozpadl. Jeho zbytky pod kaplí Božího hrobu jsou patrné dodnes. V 90. letech bylo poutní místo obnoveno, ale už bez hospůdky.
Po křížové cestě, která je značena jako zelená turistická trasa, se vracíme z kopce k autu. Původně jsme ještě chtěli zajít po zelené k obelisku Friedricha Nitsche (1835 – 1923). Byl to rakouský a český právník, který působil ve městě jako notář, později se stal starostou města. Prosadil se dokonce i ve vysoké politice - pracoval v říšské radě. Samotné se mi tam nechtělo a Ota už toho měl dost. Přesto jsme se shodli, že tenhle výlet se skutečně vydařil.
Na noc se vracíme na naše již oblíbené místo u vysílače nad obcí Studánky. Jen jsme se zastavili v pivovarské restauraci, kde jsme koupili dvě petky piva. Na točené sem už nepůjdeme. Už tu budeme spát třetí noc, ale poslední.
Zítra už budeme spát jinde.
Když jsme dojeli na naše místo, zjistili jsme, že u lesa si místní omladina chystá udělat mejdan, ale snad nás to rušit nebude. Zatím je tu pohybu dost, ale přímo okolo auta nechodí. A to nám stačí.
Jdu vařit večeři. Konečně je teplo. Venku ještě v 6 hodin bylo 21 stupňů. Jíme venku a je nám fajn.
Pak se přece jen stěhujeme do auta. Mladí chodí neustále sem tam a tak ať nás zbytečně neokukují.
Pivo je výborné, v rádiu pěkně hrají, odpoledne jsme na MS porazili Norsko. Den byl nádherný – počasím i programem. Jsme tedy spokojení. Tedy až na Otu. Krátce před spaním objevil své letošní 2. klíště – pro změnu na 2. ruce. Jak je možné, že zrovna na rukou, když ve vysoké trávě jsme nikde nechodili? A na nohou jsme si zatím nic nenašli – tedy zatím.
Než jsme šli spát, měli jsme další zážitek. Nejdřív jsme si všimli, že na silnici do Rakouska bliká červené a modré světlo, po chvíli přiletěl vrtulník. Chvíli kroužil nad místem, až tam přistál. Po zhruba 15 minutách odletěl. Těžko říct, co se stalo. Bouračka nebo srážka se zvěří?
Dnes jdeme spát dlouho, skoro v půl 11. V autě je 16 stupňů. Takové teplo jsme ještě letos neměli.
Mladí u lesa jsou docela hluční, ale to v autě neslyšíme, máme ho docela dobře zaizolované. Víc mi vadí, že kdesi za vysílačem se ozývají rány. Já si myslím, že dělbuchy, Ota si myslí, že je to střelba. Raději rychle zalézáme dovnitř, než nás někdo zastřelí. Tyto rány jsou do auta slyšet. Buď to však brzy utichlo nebo my brzy usnuli.
Poslední aktualizace: 11.10.2023
Jižní Čechy - 9. den - odpoledne - Vyšší Brod: okruh cca 6 km: kostel sv. Bartoloměje – Náměstí s kašnou a radnicí - Opatská stezka se studánkou - vodopády sv. Wolfganga – poutní místo Maria Rast am Stein – křížová cesta - obelisk Friedricha Nitsche na mapě
Diskuse a komentáře k Jižní Čechy - 9. den - odpoledne - Vyšší Brod: okruh cca 6 km: kostel sv. Bartoloměje – Náměstí s kašnou a radnicí - Opatská stezka se studánkou - vodopády sv. Wolfganga – poutní místo Maria Rast am Stein – křížová cesta - obelisk Friedricha Nitsche
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!