Karlštejn a Křivoklát aneb putování po středočeských královských hradech

Ve druhé polovině července roku 2013 jsme vyrazili s manželkou, přáteli a jednou litovelskou CK na jednodenní zájezd, který měl za úkol svým účastníkům představit dva naše – zřejmě nejvýznamnější, nejznámější a možná i – nejkrásnější hrady. Hrady, které budou navždy spojeny s filmovým zpracováním Vrchlického Noci na Karlštejně a jejichž návštěva je pro každého téměř morální povinností. Na obou těchto hradech jsem již v minulosti několikrát byl, ale tentokrát jsem se hlavně těšil na karlštejnskou kapli sv. Kříže. Byl jsem v ní buď hodně za mlada nebo jsem v ní nebyl vůbec, ale v každém případě ji mám spojenou spíše s Vladimírem Brodským, Janou Brejchovou, Karlem Hogerem, Milošem Kopeckým, Waldemarem Matuškou, jednou z mála zdařilých písniček našeho národního pokladu a různými dokumenty ČT než s osobními vzpomínkami. A to se mělo změnit. Ale nepředbíhejme.

Odjezd je naplánován na hodně brzy ráno (jak jinak nazvat čas 4,45 hod.), pro nás šumperské od benzinky v Mohelnici. Marně u Jirky smlouvám, že vyjíždět ze Šumperka o půl čtvrté je blbost, protože tam budeme zbytečně moc brzo a autobus bude stejně mít tradiční zpoždění nejméně čtvrt hodiny. V obou případech jsem měl Pravdu, ale o odjezdu rozhoduje řidíč, tak jsem se i já podvolil. Naštěstí bylo teplo, tak se těch 50 minut čekání dalo vydržet i na čerstvém vzduchu. Čekací dobu využijeme zejména k sáhodlouhé diskuzi na téma „Co nás dnes čeká a co nás nemine“. Navíc je již několik dní krásně, takže se těším na krásné fotografie s modrým pozadím. Bohužel předčasně … ale zatím je nade mnou černočerná letní obloha plná hvězd.

První krátkou přestávku děláme na pomyslné hranici východních a středních Čech. Koupíme si u řidiče pivo a s neskrývanou nelibostí sledujeme – pomalu, ale jistě – kabonící se oblohu. Zatím ovšem zůstáváme optimisty, protože náš první cíl i desátá hodina, která rozhodne, jsou zatím daleko. Poté již přijíždíme na karlštejnské parkoviště u řeky Berounky. Povinná návštěva záchodů a vyrážíme vzhůru ku hradu. Pochopitelně pěšky, protože použití nabízených fiakrů nám nepřijde jako úplně ideální investice. Obloha přestala již dávno býti polojasnou a volně přešla v oblačno. Než jsme však dofuněli – kolem otevírajících se krámků a hospůdek, v mašince se grilujících klobásek i muzea voskových figurín - nahoru, bylo již zcela regulérní a nefotogenické zataženo. Přesto jsme samozřejmě fotili – a určitě ne málo. Ale to sluníčko i modrá prostě hrozně chyběly.

O samotném hradu Karlštejn snad jen pár slov. Byl – coby vrcholně gotický hrad – založen Karlem IV. roku 1348, a to jako pevnost chránící korunovační klenoty a státní listiny i jako císařská rezidence. Stavba byla dokončena vysvěcením kaple sv. Kříže v únoru roku 1367, kdy zde byl také uložen říšský korunovační poklad. Za husitských válek sem byly na dobu téměř 200 let uloženy i korunovační klenoty českých králů. Karlštejn je však výjimečný také svým architektonickým – a velmi působivým – stupňovitým uspořádáním jednotlivých částí hradu. Nejníže je přitom položena Studniční věž, nad ní se nachází budova purkrabství. Mohutný Císařský palác s válcovou věží pak sloužil k obytným a reprezentačním účelům. V nižší Mariánské věži se nachází kostel Panny Marie s nástěnnými malbami z poloviny 14. století a kaple sv. Kateřiny. Nejvýše položená je nejdůležitější část hradu, tedy opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže. Tuto kapli zdobí unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů Mistra Theodorika.

Ke stavebním úpravám Karlštejnu došlo poprvé někdy po roce 1480 a v poslední čtvrtině 16. století byl hrad přestavěn renesančně. V rámci poslední rekonstrukce z konce 19. století získal hrad svou dnešní romantickou podobu. Tato úprava je však většinou považována za necitlivou a autentičnost hradu ničící. Za nejzajímavější přístupné prostory můžeme považovat – kromě již uvedeného – například Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královskou ložnici, Audienční síň, Sál předků s portrétní galerií českých panovníků nebo Hradní pokladnici, Při jakémkoliv pohybu po hradu však člověk tak nějak podvědomě čeká na setkání s vévodou (Milošem) Štěpánem, králem cyperským (Waldou) Petrem nebo alespoň s Janem Líbíčkem a jeho husou i Venuší. Je smutné, když si pak člověk uvědomí, že nikdo z těchto umělců již není mezi námi.

Náš zájezd je rozdělen na tři skupiny; my s Martinou jdeme na prohlídku v té první, Jirka s Janou ve druhé. Stihneme alespoň v klidu i návštěvu přístupné Studniční věže (dáme si tady i medovinu a zakoupíme malý suvenýr) s téměř 80 metrů hlubokou studnou a oběd s pivem v podhradí. O předražených cenách se rozhodně mluvit nedá a guláš i Plzeň nám chutnaly. A to, že v zápětí se mraky roztrhaly, vylezlo sluníčko a objevila se i - před několika málo desítkami minut - toužebně očekávaná modrá, jistě dodávat nemusím. Murphyho zákony zkrátka platí vždy a všude …

My však nasedáme do autobusu a posouváme se o dům dále. Jenom okres Beroun musíme cestou vyměnit za okres Rakovník. Zde nás totiž čeká rozlehlý gotický hrad Jagellonců, který před tím býval loveckým sídlem Přemyslovců a později se stal romantickým domovem Fürstenberků, tedy Křivoklát. Ten patří k našim nejvýznamnějším a nejstarším královským hradům a jeho lovecký předchůdce je zmiňován již v Kosmově kronice. Reprezentativním kamenným sídlem českých králů se stal hrad za vlády Václava I. a Přemysla Otakara II. a některé úpravy zde provádí také Václav IV. Potom jej – bohužel – čeká několik ničivých požárů a také pozdně gotická přestavba na přelomu 15. a 16. století, tedy za vlády Vladislava II. Jagellonského, kterou vedli Benedikt Rejt a Hanuš Spiess z Frankfurtu nad Mohanem. Poslední majitelé hradu – Fürstenberkové – pak již jen v 19. století zrekonstruovali Královnino křídlo a zřídili zde výjimečnou knihovnu s 50 tisíci svazky iluminovaných rukopisů, zdobených prvotisků a vzácných disertací. A svého času byl Křivoklát také vyhlášeným vězením, v jehož zdech chvíli dýchali mříží cezený vzduch například také Karel IV., duchovní Jednoty bratrské nebo věhlasný alchymista Edward Kelly. A i zde se natáčela slavná Noc na Karlštejně … ale také další známé české historické filmy a pohádkové příběhy.

Hradní areál na ploché ostrožně má trojúhelníkový půdorysu a v jeho nejvyšším místě se tyčí 42 metrů vysoký bergfrit. Za ním se nachází nevelké jádro hradu, které tvoří trojice palácových křídel. V tom jižním se nachází krásná a rozměrná hradní kaple s dochovaným skládacím pozdně-gotickým oltářem, která patří k nejvýznamnějším gotickým prostorům u nás. Je přitom zajímavé, že na hradě téměř zcela chybí prvky renesance. V roce 1526 totiž získali hrad Habsburkové a Křivoklát zcela ztratil svůj význam a začal chátrat. A například za vlády Rudolfa II. přibude jen sgrafitová výzdoba. Hrad je však přesto částečně opraven, a to díky požáru v hradním pivovaru z počátku 16. století. Další požár v roce 1643 hrad – nebo alespoň jeho interiéry, mobiliář a cenné listiny – téměř zničil. Co se nepovedlo tenkrát, povedlo se roku 1826. Po požáru v tomto roce přežily takřka bez úhony už jen Velký sál a hradní kaple. Dnešní podobu hradu tedy můžeme přisuzovat restauraci architekta Josefa Mockera z let 1882 až 1886, ve které od roku 1906 pokračoval vídeňský architekt Humbert Walcher z Moltheimu. Obnovu pak dokončili architekti Hilbert a Urban v roce 1921.

Součástí prohlídky byl i Velký královský sál západního křídla, který je zaklenut hvězdicovou klenbou a silně připomíná Vladislavský sál Pražského hradu nebo místnost s expozicí gotického sochařství. Bohužel se na hradě – tedy v jeho nadzemních částech – opět nesmí fotografovat. A jistě jen nešťastnou náhodou se mi to tentokrát nepodařilo zcela stoprocentně dodržet. Návštěvníka hradu potěší i „drobnosti“ typu bohatě zdobeného arkýře s poprsím krále Vladislava II. a jeho syna Ludvíka, kamenná pavlač se schodištěm z nádvoří před hradní kaplí, síťová klenba s visutým svorníkem, figurální a ornamentální výzdoba kaple, malé muzeum tortury, závěrečné lapidárium nebo trojice klíčů, které každoročně otevírají i zamykají hrad Karlštejn, cyklostezku Berounka – Střela a řeku Berounku.

Hned po prohlídce, v jejímž závěru už se celkem hodně spěchalo, pílíme k autobusu. Krátká zastávka na vyhlídce proti hradu nenadchne, protože svítí přímo proti. Pak už je čas odjezdu, domů je to celkem daleko. Nakonec jsme ani nemohli udělat tradiční tiskovku na Koupáku, protože už prostě bylo zavřeno. Naštěstí jsme stihli alespoň jeden Staropramen v restauraci na parkovišti pod Křivoklátem. A také cítíme, že toho bylo dnes celkem dost. Přece jenom máme v nohách minimálně několik stovek schodů nahoru a dolů. A tak už přidám jen několik technických i cenových informací a závěrečné shrnutí.

Prohlídka Karlštejna – nebo alespoň „náš“ II. okruh, nazvaný „Posvátné prostory hradu Karlštejn včetně Kaple sv. Kříže“ zahrnuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, kapli sv. Kateřiny, sakristii, dřevěný spojovací most, hradní lapidárium, slavnostní schodiště s gotickými freskami, velkou a malou hradní obrazárnu, pracovnu architekta Josefa Mockera a Kapli svatého Kříže. Je přístupný od května do října a stojí 300,- Kč. K tomu si ještě připlatíte 30,- Kč za to, že jste si mohli vstupenku povinně zarezervovat. Na Křivoklátě dáte za II. okruh nazvaný „Celým hradem“ 190,- Kč, ale někteří zde – na rozdíl od Karlštejna – získávají možnost zakoupit si vstupné rodinné (490,- Kč). Za své peníze zde uvidíte gotické paláce, kapli, Furstenberskou knihovnu a obrazárny nebo lapidárium. Přitom je zajímavé, že různé publikace o hradu jsou na Křivoklátě ještě dražší než na Karlově Týnu (obrozenecký název pro Karlštejn). Je smutnou Pravdou, že mi bylo hloupé jít ten malý sešitek vracet, když už jsem stál u pokladny. Ale těch 80,- Kč už byla fakt zlodějina.

Z pozice fotografa byl tento zájezd neskutečnou tragedií, protože venku bylo buď zataženo nebo přímé protislunce a vevnitř se fotografovat nesmělo (a lépe se něco nenápadně blikne malým mobilem než zrcadlovkou, že). Ze všech ostatních úhlů pohledu se však jednalo o akci veskrze vydařenou. Koneckonců pěkně to vyjádřily naše holky: „Nepršelo, nebylo vedro, tak co bys ještě chtěl …“. Oba hrady jsou – nezpochybnitelně – nádherné a vůbec tady nechci řešit nějaké souvislosti se skutečnou historickou podobou obou staveb. A co bylo velmi důležité, měli jsme štěstí na průvodce. Oba pánové byli příjemní, mluvili srozumitelně, velmi poutavě a hodně věděli. Toto hodnocení sice rozhodně nebývá pravidlem, ale je dobře, že na takto významných památkách někdo skutečně vybíral. A i když na obou hradech snad nebylo místo, které by se nám nelíbilo, tak u mě – alespoň do jisté míry – vyhrály fresky v někdejším kapitulním kostele „slavné a ustavičné Panny, rodičky Boží Marie“ na Karlštejně. Mluví se o nich podstatně méně než o kapli sv. Kříže nebo chcete-li o trezorové kapli „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“, ale v ničem za ní nezaostávají (tím ovšem netvrdím, že kaple sv. Kříže není naprosto úžasná). A potěšil mě objev smírčího kříže v prostorách hradu Křivoklát.