Kolmo nejen po zříceninách Rakouska, Jižní Moravy a na Slovensku tiež (Part 3 - Jižní Morava 2012)

Toto je definitivně závěrečná část letošní čundrovní trilogie. Celá už se odehrává v zemích koruny české, tudíž na Moravě. A protože na té jižní bývá většinou příjemně, bylo to i tentokrát o pohodě. Míň se jezdilo, ale o to více se diskutovalo na různá témata s různými lidmi při různých nápojích. Přitom příjezd do vlasti nevěstil (hezké spojení) nic dobrého. Tedy konkrétně hospoda už byla zavřená (Šafov - ale prohlédli jsme si zde alespoň židovský hřbitov s 950 náhrobky, který byl založen někdy koncem 17. stol.) nebo otevírala až za dlouho (Starý Petřín). Naštěstí se nám do cesty (plánovaně) postavilo Podhradí nad Dyjí. Ale také pod Frejštejnem. A také s bývalým rekreačním zařízením někdejší KPS Brno, dnes familierně nazývaným Králinda. Náš původní plán dát si pivo (tedy spíše 2), na pár minut skočit na hrad a rychle vyrazit dál, abychom našli vhodný bejvák než se setmí, vzal rychle za své.

Tedy jen částečně. Dali jsme každý jeden ta 2 plánovaná piva a šel jsem si dát lístek na jméno k výčepu do úschovny. Kolega tomuto triku nedůvěřoval a předvídal, že budu, coby cizinec,  přinejmenším postřelen, ale můj luzný zjev na dámskou obsluhu evidentně zapůsobil. A tak jsme se konečně potulovali po skutečné zřícenině. A dělalo nám to tak nějak hodně dobře. Zřícenina není nijak velká (možno také říci, že je relativně nevelká), ale je zde na co se dívat. Z někdejšího hradu se dodnes dochovaly zbytky válcové věže, hradní kaple sv. Kateřiny i paláce. Založen byl snad kolem roku 1250, snad v roce 1331, ale už od 15. stol. je uváděn jako pustý. Na počátku 16. století byl hrad přestavován na pevnost, práce však zůstaly nedokončeny a z přestavby se zachovala pouze vysoká věž se střílnami.Na někoho zde prý depresivně působí přítomnost duchů, ale ti byli toho dne asi zrovna někde jinde ... 

Až jsme se dostatečně pokochali, následoval návrat do restaurantu. Za kilo si nakonec postavíme stan přímo v areálu a opakovaně využijeme možnosti horké sprchy (trošku vadí jistá sešlost sociálního zařízení - konkrétně v takové hrůze jsem se nekoupal snad ani za bolševika - nebo možná ještě v tábornickém kempu na Templštejně, a i tam to bylo lepší - ale svůj účel to splnilo. Stejně to je ale zvláštní pocit být na čundru čistý, oholený, voňavý ... asi si to ještě někdy zopakujeme. Večer příjemně utekl; jídla, pití i debatujících bylo dost a tak jsme ve čtvrtek (2.8.2012) vstávali min. o 20 minut později než obvykle. A to jsme ještě museli znovu zneužít to zajímavé vodní zařízení. Hospoda otevírá až za 2 hodiny, ale my už tu máme takřka domovské právo. Takže na snídani každý 2x Hostánka, nakoupit pohledy a do sedel.

Jedeme chvíli proti toku řeky Dyje (cestou debatuji s neznámým cyklistou, z něhož se vyklube další opora tohoto státu - zdravý 36-letý invalidní důchodce) a potom se stáčíme do vnitrozemí, tedy k Zámku Uherčice. Jedná se o renesanční zámek (samozřejmě po barokních úpravách), který vznikl v 16. stol. přestavbou někdejší tvrze. Hoooooodně hezká průvodkyně mě nechá nakouknout i na II. arkádové nádvoří, kde se už jinak běžně platí (další prohlídka je až za hodinu a interiéry tu nejsou v podstatě žádné, tak co, že jo) a kolega neobyčejným způsobem ihned zrychlí svůj krok, aby nakouknul také. Pak už jen krátké osvěžení und weiter ...

Chceme dorazit k Vranovské přehradě, přesněji k její Bítovské části. A ještě přesněji: chceme navštívit zříceninu hradu Cornštejn (číst zásadně Cornštejn nebo Zornštejn - nikdy ne Kornštejn - tak jsme byli poučeni). Jedná se o návštěvyhodnou (však nám byla opakovaně doporučována) a rozsáhlou zříceninu hradu, založeného Lichtenburky v I.. polovině 14. stol. Hrad se však již od roku 1580 uvádí jako pustý. Bohužel mi hned pod hradem dojdou (nebo spíše přestanou komunikovat) baterky do foťáku a já se cítím být zralý na infarkt nebo sebevraždu. Naštěstí ještě nějak zkombinuji vybité a částečně vybité a foťák definitivně klekne až těsně před koncem prohlídky. A ta patřila k těm nejpříjemnějším částem celého týdne, zřejmě i díky průvodkyním, které na hradě působily a s kterými jsme celkem rychle navázali platonický vztah, něco jako družbu. A protože tam bylo opravdu fajn, zdrželi jsme se o chvilku déle, než jsme plánovali. Pozvánku na různé večerní atrakce jsme už ale museli (no možná nemuseli, ale jeli jsme sportovat a poznávat a ne koukat na ohňostroj nebo chlastat někde u rožnění, že jo ...) odmítnout. Takže jsme, jak už to na hradech bývá, dopili, naskočili do sedel, pokynuli všem přítomným krasavicím (tedy některým, některé byly spíše strašidly) a uháněli v dál. Přesněji do bítovského kempu pro baterky. Překonali jsme (přes most) vodní hladinu zářivě zelené barvy (fakt brutál) a u stánku jsem koupil poslední 4 duracellky. A na ty už jsem v pohodě dojel až domů. V areálu kempu byla hlava na hlavě a lidé na břehu i ve vodě v podstatě stáli na místě, bez možnosti se pohnouti. Hrůza hrůz ...

Ještě poznámka k tomu Cornštejnu: i nás trošku překvapilo ne vlezné (50,- Kč), ale fakt, že i na zřícenině už k tomu vybírají 20,- za focení. A zřejmě to tam na jihu mají takto už skoro všude. Taky nás překvapilo (nebo spíš zklamalo), kolik lidí se po zjištění, že se platí, otočilo a šlo do ...

Ale zpět k cestopisu. Rychle tedy od přehrady pryč a vzhůru do osady Bítov. Hrad v plánu nemáme, takže jen polévka a pivo a Bob navrhuje (teď už opravdu i zabíjíme čas) návštěvu místního (nejen) Tatra muzea. Tři pětky (+ jedna za focení) nás za ten hangár nezabijí a špatné to nebylo. Místní biletářka (a spoluvlastnice) měla hezké pejsky a bez mučení přiznávám, tady jsem pro změnu koukal upřeně do očí já (v této chvíli ještě netušíme, že už nás budou provádět jen chlapi, ale stěžovat si na to nemůžeme, už jen proto, že většinou mají větší pupek než my). A krom těch očí nás tam nejvíc upoutal parádní Buick Riviera.

V Rakousku jsem měl pocit (a hlášený), že to chvílemi až moc hrneme i za cenu snížené hladiny kochání se a že přijedeme do vlasti zbytečně brzo. Teď se ukázalo, že to nebyl jen pocit a že jsem měl trošku i pravdu. A protože teď ještě pořád máme dost času (s otázkou alkoholismu jsme dávno vyrovnáni, tak co v hospodě, že jo), zajedeme si k rozhledně RUMBURAK. Stavba na úpatí Velkého kopce (494 m) byla dokončena r.2009 aúdajně z ní je, za příznivého počasí, vidět vrcholky Alp. Nevím, nezkusili jsme. A taky tu prý mají mluvícího havrana ...

A pak už jen dojet usnout do míst z minulých akcí dobře známých, tedy do Lukova. Obloha sice rychle temní, vpravo od nás evidentně silně prší, za námi hřmí a blýská se jako nad Tatrou, ale my dojedeme v poho a suchou nohou. U Všetečků povečeříme litovelskou a hanušovickou polévku s rumovým knedlíčkem a u kostela postavíme hlavní vůdcův stan.

Nastává páteční ráno (3.8.2012). Je nám celkem jasné, že jako obvykle dojedeme domů o den dříve. Počasí se zrovna netváří, ale aspoň neprší. V lukovském obchodě se otevírá brzo ráno, takže máme čerstvé pečivo, masénko i to západočeské slavné exportní. Po snídani se jedeme podívat na zříceninu Nový Hrádek, kde někteří naši kamarádi ze skupiny B byli v době, kdy naše trojice - tedy skupina A - vyrazila kolmo na Břeclav. Je to zřícenina hradu z I. polov. 14. stol. a říká se o něm, že je typologicky unikátní, s raritním dvojitým oválem zdi a impozantním systémem ve skále tesaných cisteren. Původně patřil markraběti Janu Jindřichovi a je skvěle zachován díky poloze v pásmu "ochrany státní hranice před imperialistickými přisluhovači". Na hrad jsme, bohužel, dorazili 1,5 hod. před otevíračkou a čekat se nám nechtělo. Tak jsme si ho alespoň částečně obešli. Já více, protože jsem po boji pokořil severovýchodní hradbu a vnikl do hradu. Bohužel mi došlo, jak jsem vzápětí zjistil, ve foťáku místo na kartě. A protože jsem tam u sebe neměl zrovna brýle, byl jsem v ... však víte. Než jsem něco nějak poslepu a popaměti vymazal, byl jsem z hradu vykázán. Odešel jsem sice hrdě a hlavním vchodem, ale mé enormní úsilí něco navíc nafotít bylo celé na ... však víte.

A před námi je poslední etapa celé výpravy s cílem v historickém Znojmu. Dopředu byl odsouhlasen můj návrh navštívit klášter Louka, kde teď sídlí známé vinařské závody, tedy Znovín. Já chci vidět románskou kostelní kryptu (kde se údajně natáčela i část filmu Šifra mistra Leonarda), kolega chce zavzpomínat na šťastné mládí, kdy mu bylo umožněno v těchto prostorách krátce pobýt v rámci základní dvouleté vojenské prezenční služby (nebo jak se tomu debilně ztracenému času říkalo). Znojmo je krásné město vždy. Tentokrát moc nevyšlo počasí, bylo zataženo, občas i něco z nebe ukáplo a krásně se udělalo až v době, kdy jsme odjížděli, ale nám už to nijak výrazně nevadilo.

Návštěva kláštera Louka byla opravdu takovou závěrečnou třešničkou na dortu. Dáme si tu i dvojku naší oblíbené tekutiny ze Šobesu. Postupně zde navštívíme Muzeum Znovína s obrazárnou (výtvory mnoha našich známých umělců - za flašku zde malovali např. Slíva nebo Jeňýk Pacák), klášterní sklepení (na milion lahví vína, v době naší návštěvy zaplněno prý asi ze 3/4), část zachované gotické křížové chodby i onu už zmíněnou kryptu. A k tomu ochutnávka vína (5 větších trošek a zdálo se mi, že dost slušné kvality - nejsem ovšem vinař). Toto vše za sedm pětek - hodně slušné.  A překvapí nás, v jaké formě jsou pánové Müller i Thurgau, narození v r. 2011. Normálně toto duo nijak zvlášť nemusím, ale tady bylo opravdu výborné. Volíme tedy tuto značku i do vlaku a dá se i v nechlazeném stavu ...

Personál nás pak láká, ať posedíme a bohatýrsky popijeme neb vlak, odjíždějící za 14 minut, nemůžeme stihnout. Marně, stihli jsme ho naprosto v pohodě (mohli bychom si dovolit přijet i o minutu později) a zřejmě i proto, na rozdíl od dob dávno minulých, pro nás tentokrát neplatilo ono známé "Znojmo - vidím tě dvojmo". A stihli jsme i odpolední pivečko U Švába, a to zrovna v době, kdy Federer v semifinále olympijského turnaje porazil Del Potra. Ale letošní olympiáda šla tak nějak mimo nás ...

Další fotografie k cestopisu najdete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Kolmo_nejen_po_zriceninach_Rakouska,_Jizni_Moravy_a_na_Slovensku_tiez_Pt._3_-_Jizni_Morava_08_2012