KORSIKA – Calanche - Capu d’Ortu, Piana – Vendeta, Capo Rosso
Calanche (7 hod, ↑ 800 m, ↓ 1 000 m)
Po příjemné teplé noci, strávené v portském kempu (nacházejícím se kousek od moře), jsme se vydali vstříc krásám západní Korsiky. Dostavník se s trpělivostí a respektem škrábal prudce vzhůru ostrými serpentinami (extrémně uzounké silnice D81, vytesané ve strmém skalním úbočí) do naprosto jiného světa. V nitru se míchal pocit úžasu s adrenalinem a respektem. Skály pod námi padaly kolmo a hluboko do tmavě modrého moře.
Krajinu (kterou kdysi přetínala stezka pro muly, spojující vesnice Ota via Porto a Piana) považuji za nejhezčí ze všech, které nám Korsika nabídla.
Červenorůžové a oranžové žulové masy různých tvarů, rozervané erozí, vytvářejí parádní kulisy nad portskou zátokou. Calanche (Les Calanches de Piana) jsou právem zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO (1983).
Některé formace jsou spojovány s lidskými a zvířecími postavami (i Guy de Maupassant, francouzský spisovatel, zajímavě připodobnil tyto útvary).
Projeli jsme kolem restaurace Les Roches Blues, zasazené vysoko ve skalách. Podařilo se nám pak v zácpě obdivovatelů ulovit zálivek a zastavit na prohlídku bizarní kamenné hříčky (díry ve skále ve tvaru srdíčka) s názvem Srdce milenců.
Před vesnicí Piana jsme zaparkovali u sportovního hřiště.
Odtud jsme se již vydali pěšky (viz mapa). Mírný nástup přešel v prudší lesní cestu. Borovice nás chránily před ostrým sluníčkem. Od rozcestníku Foce d'Orto jsme ostře odbočili vlevo. Následovala rudá "mimorealita" fantastických tvarů. Pěkně po čtyřech jsme se škrábali k nebi skalním komínem. Nebýt průvodců, kteří bezpečně znali cestu, asi bychom bloudili, protože kamenných mužiků (ukazatelů) se tu vyskytovalo velké množství a spíš mátli, než vedli. Ocitli jsme se na náhorní plošině a čekal nás závěrečný výstup.
Cílem výletu byl Capu d’Ortu, vrchol, zvedající se od moře do výšky 1 294m. Na holém rudém masivu jsme si dali panáka a pokochali se úžasnými výhledy do dálav i hlubin, které občas lehce zneviditelnil lenivý bílý mrak. Těžko volit slova k popisu té nádhery. Poklona matičce přírodě.
Dolů (jinou cestounecestou) jsme se kutáleli lehce naslepo. Vyhýbali jsme se pichlavým macchiím. Skalní útvary, které jsme potkávali, burcovaly naši fantazii. Ve výše zmíněné hospůdce jsme se pak odměnili chlazeným pivečkem za nehorázný peníz a pak ujížděli zpět do Porta.
Večer jsme se rozloučili se sluníčkem na pláži u Janovské věže, jež je dominantou portského zálivu. V programu zájezdu bylo zmíněno koupání. Obrovské vlny však tyto radovánky nedovolily. Za rytmu afrického bubnu djembe nám průvodce předvedl svůj um s ohnivými koulemi, připevněnými na řetězech.
Následujícího dne jsme si zopakovali krasojízdu rudými skalami (po D81), projeli vesničkou Piana, kde jsme odbočili na vísku Vistale a zastavili kousek od Capo Rosso, druhého nejzápadnějšího výběžku Korsiky u hospůdky A Guardiola. Odtud jsme se vydali k jedné z nejhezčích korsických Janovských věží.
Systém mohutných strážných věží lemujících dokola celý ostrov pochází z doby, kde patřila Korsika vlivnému a silnému Janovskému státu. Z původních 150 věží se jich dochovalo asi 80. Chránily ostrovany před nájezdy pirátů. Jakmile někdo spatřil nepřátelskou loď, zapálil oheň (kouř se pak šířil od věže ke věži) a dal tak signál o blížícím se nebezpečí.
Na pohled jednoduchá cesta s malým převýšením (3 hod, ↑ 350 m, ↓ 350 m)
nám dala pěkně zabrat, protože byla prudká a spalovalo nás slunko. Užili jsme si výhledů z výšin věže a pak se jeli zchladit do vod jedné z nejhezčích korsických pláží Arone.
Cestou zpět jsme navštívili typickou korsickou vesničku Pianu.
Procházeli jsme uzounkými křivolakými uličkami. Na některých zápražích kamenných středověkých domků (připomínajících malé pevnosti) s širokými zdmi a miniaturními okýnky se vyhřívaly kočky, jinde viselo ledabyle prádlo… Jakoby se tu zastavil čas… Dýchala na nás zvláštní atmosféra dob dávno zašlých... spojených s krvavou historií.
VENDETA - krevní msta - zde má dlouholetou tradici.
Láska k rodině byla (a je) na Korsice nejvyšším a nejtrvalejším vztahem. Za vlády Janovanů neměli Korsičané možnost prosadit své zájmy. Mezi ně patřilo i právo. Ostrované tedy brali situaci do svých rukou. Zvláštní smysl pro čest a spravedlnost však vytvářel řetězové tragédie. Docházelo k vyvražďování rodin a celých rodinných klanů kvůli zcela triviálním sporům, jako byla např. hádka ohledně zvířete nebo urážka atd. Nepsané zákony vendety se dodržovaly důsledně. Smrt mohla smýt jedině smrt. Po krvavém činu příbuzní začali stíhat vraha, aby pomstili rodinu. Mstitel se neholil, dokud svou oběť nedostihl. Pachatel obvykle mizel v neproniknutelné džungli pichlavých macchií. Jeho dopadení často nebylo snadnou záležitostí. Ztratila-li se jeho stopa, zodpovědnost za něj přebírali blízcí příbuzní. Krevní msta neusínala. Nepomstít se znamenalo zneuctění a smrt toho, kdo se pomstít zdráhal. Když k odplatě nakonec došlo, často se situace otočila a pomstychtivý kolotoč pokračoval. Msta se zde stávala až démonickou vášní. Jenom v letech 1683 až 1715 údajně stála vendeta (a banditství) životy 30 000 lidí. Někdy proti sobě kvůli maličkosti bojovaly celé vesnice nebo čtvrtě. Od dob, kdy Pasquale Paoli postavil vendetu mimo zákon, slídily po stopách banditů kromě pronásledovatelů i policejní jednotky. I když dnes zní tento příběh spíše jako pohádka, i v dávné krevní mstě - smyslu pro čest, spravedlnost i nezávislost - lze hledat kořeny povahy Korsičana dnešních dnů. Od klasické vendety se již upustilo. Sem tam se zde sice vražda vyskytne, ale místní si v současnosti vyřizují účty jiným způsobem… asi tak jako i jinde ve světě.
Nejen v Pianě se dala zakoupit kudlička, talisman, spjatý s historií Korsiky. Po staletí je tento slavný a také nechvalně proslulý historický kapesní nožík nepostradatelným společníkem hrdých majitelů.
V Portu skončila hřejivá část výletu. Následujícího dne jsme se vydali opět vysoko do větrných hor.
Podrobné trasy výletů - viz průvodci CK Alpina
Články související:
KORSIKA - historie, Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca
KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia