Královéhradecký kraj – 1. den: Lazníky - pivovar Wurst, Výkleky – lom, Hlušovice – rozhledna v areálu restaurace Hlušovice přístav, Zábřeh – vyhlídka Humenec, Bludov - koupaliště Vlčí důl

Po třech odpočinku v Přerově odjíždíme. Bylo tam fajn, ale pořád tam být nemůžeme. Na cestu jsme dostali štrúdl, rajčata, papriky a jablka.

 

Po téměř čtyřtýdenním putování po Slovensku se přesouváme do další námi málo probádané oblasti – do Královéhradeckého kraje. Začínáme v Trutnově. Tam chce být Ota zítra, kdy se tam opět po 7 letech vrátil Open Air festival. Tam Ota jezdil léta, později jsme tam jezdili spolu. Jenže r. 2016 začaly spory pořadatelů s trutnovskou radnicí, festival měl pauzu, která se protáhla ještě přes pandemii covidu. Pak ho na pár let přestěhovali do Brna. Tam jsme nejezdili, ale letos se konečně podařilo festival vrátit zpátky do Trutnova. Sem festival patří, takže letos si ho na tomto tradičním místě musíme zase užít.

Na dnešek máme nenáročný program. V tom vedru se nic pořádného ani dělat nedá.

Před časem jsme se doslechli, že ve Výklekách je úžasné koupáni v lomu. Tam máme namířeno. Přerov opouštíme severním směrem. Projíždíme malou obcí Lazníky. Hned při vjezdu do obce si všímám cedule, že nás vítá pivovar Wurst. Ota se diví, že ho nezná. Při průjezdu obcí hledáme další ceduli, kde ten pivovar je. Stačila jsem si jen všimnout nabídkové tabule u zdejší hospody, kde mezi jinými pivy je totot pivo uvedené. Ota samozřejmě hned otáčí a vracíme se tam. Ačkoli má hospoda tabuli venku, má zavřeno. Za vedlejším domem sedí u stolku malá dámská společnost. Ještě jsme se nestačili vrátit k autu, když se jedna paní zvedá a volá na nás, co potřebujeme, koho hledáme. A pak to vzalo pro nás velmi příjemný spád. Dozvídáme se, že pivo tady vaří dva kamarádi. Od r. 2017 si ho vařili v malém jen doma pro sebe, jenže to déle vařili, než pili. To se jim moc nelíbilo. Tak r. 2022 začali vařit ve větším. Samozřejmě se báli, zda si pivo od nich někdo koupí, pak se obávali, aby udělali 2. várku aspoň hodně podobnou té, co chutnala. Nakonec zjistili, že toho piva mají stále málo. Chvíli jsme si se sympatickou paní povídali. Když zjistila, že jsme z Plzně, pozvala nás do kanceláře s tím, že od chlapců dostala vzorky, že nám jeden dá, ale že jí musíme napsat, jak nám pivo chutnalo. Chlapi prý budou mít radost, kam až se dostane informace o jejich pivovaru. Ten vzorek to byl tři sedmičky v dárkovém balení, k tomu jsme ještě dostali 2 půllitry se znakem Wurst. Z paní se vyklubala zdejší starostka. To bylo pro nás také překvapení. Musím říct, že radost byla na obou stranách. I když my ji měli určitě větší. Tohle se často nestává. Děkujeme a loučíme se jak staří známí.

Pivo ukládáme do ledničky a už skutečně pokračujeme od obce Výkleky k zatopenému bývalému lomu, který prý patří k nejkrásnějším místům ke koupání na Přerovsku. Je lemován mohutnými skalisky. Voda zde prý bývá čistá, průzračná, s viditelností až do hloubky 3 m. Na jednom místě je vstup do vody pozvolný. Povoleno je tady i potápění. Lom je hluboký okolo 6 m.

Jen kousek od silnice je placené parkoviště. Sazba 50,- Kč na den je v současné době docela málo. Koupání v lomu je zdarma. Parkoviště je z 1/3 plné. Podařilo se nám najít i šikovné místo ve stínu, kde by měl stín nějakou dobu ještě vydržet. K vodě je to kousek. Je to tady nádherné – voda i okolí. I tady jsme našli místo ve stínu. Nepatříme k těm, kteří se na sluníčku rádi opékají. Jsme tedy maximálně spokojení.

Párkrát jsme se vykoupali, pak jdeme vařit oběd. Chvilku trávíme, ale pak se jdeme ještě jednou zchladit do té nádherné vody a okolo 3. hodiny odjíždíme. Podle předpovědi má odpoledne pršet. Začíná se to trochu zatahovat. Že by jim předpověď vyšla?

Jedeme do Hlušovic, kde by už konečně měla být dostavěna rozhledna. Její spodní část jsme viděli již na jaře 2019, teď by měla být konečně hotova. Je součástí restaurace Hlušovice přístav. Proto se nechá dojet až k ní. Je hotová, dá se říct, že je to pěkná zdejší dominanta. Celý areál připomíná přístav. Vedle rozhledny je volně přístupná velká dřevěná replika korábu se třemi stěžněmi. Betonová rozhledna má tvar majáku. Je vysoká 16 m. Na krytý dřevěný vyhlídkový ochoz vede vnější ocelové schodiště se 67 schody. Areál začal soukromý majitel budovat r. 2012. Se stavbou rozhledny se začalo r. 2017. Nyní je zde restaurace, možnost ubytování, welness, tenisový kurt. Jen na rozhlednu se nesmí. Jdeme se zeptat k výčepu, zda by bylo možno se nahoru podívat. Nešlo. Rozhledna stále není zkolaudovaná. Tak to jsou docela šoky.

Naštěstí jsme ji měli skoro na trase, takže to velké zdržení pro nás není. Jen je hrozné dusno. Z dálky slyšíme hřmění. Jenže je to někde za námi, zdá se, že se tomu vzdalujeme.

 

Jedeme do Zábřehu, kde je nová nízká vyhlídková víceúčelová stavba – vyhlídka Humenec. Již r. 2017 její stavba byla zahrnuta do plánu strategického rozvoje obcí mikroregionu Zábřežsko a postupem času také do projektu města na revitalizaci kopce Humenec. Se stavbou této betonové vyhlídky s dřevěným opláštěním se začalo r. 2021 a téhož roku byla i zkolaudována. Auto lze zaparkovat u nedaleké sokolovny. K vyhlídce je to cca 200 m. Je 3,2 m vysoká, vyhlídková plošina je ve výšce 2 m a vede na ni 12 pohodlných schodů. Je z ní vidět nedaleké město, Zábřežská vrchovina, Jeseníky i Praděd. Výhledy jsou lehce zamlžené, ale kopečky jsou přesto docela dobře vidět. Z boční strany je upevněna nerezová skluzavka, takže je možno se dolů svézt. My jsme samozřejmě pro cestu zpátky zvolili opět schody. Pod vyhlídkovou plošinou je kryté posezení, kde se nechá ukrýt před sluníčkem i v případě deště. Při budování této stavby bylo myšleno tedy na vše.

Nám zatím stále svítí sluníčko, ale zdá se, že na vzdálených horách už prší.

Blíží se večer, do Bludova to máme kousek. Tam u koupaliště Vlčí důl máme již několikrát osvědčené místo na přespání. Pokud to je vše při starém, je to pro dnešek zcela ideální místo, kde se nechá přespat a po horkém dni také osvěžit.

Potěšilo nás, že se toho tady moc nezměnilo. To podstatné zůstává stejné. Parkuje se zdarma, vstup je zdarma, stále je otevřeno 24 hodin, takže jsou stále přístupné i toalety. Tak to je skvělé.

Zatahuje se to, opět v dálce hřmí. Rychle se jdeme vykoupat, než se bouřka přiblíží. Zjišťujeme, že nějaké změny tu přece jen jsou. Ale k lepšímu. Je tu skokanská věž (bez ní se klidně obejdeme), jsou tady však už i venkovní funkční sprchy. Dokonce je nad nimi černý zásobník na vodu, takže voda není ani moc studená. Koupaliště se tedy neustále vylepšuje, že se obáváme, že sem jednou přijdeme a koupaliště bude za poplatek (to bychom ještě přežili), ale bude v noci zavřené. To by se nám líbilo už méně.

Dokonce je na protější straně otevřený i výčep. Tam se jdeme podívat. Točí tady klasiku, nic speciálního nemají. Dáme si tedy pivo z vlastních zásob. Máme z čeho vybírat.

Než jsme se vykoupali, bouřka je pryč. U auta jsme dali večeři a ochutnáváme darované pivo Wurst. Dvě piva jsou stejná – je to ležák, jedno je svrchně kvašené, obě jsou výborná.

I večer je neskutečné teplo. Zítra už budeme v Trutnově, tam si většinou užijeme docela zimu. Tentokrát se zdá, že by to nemuselo být tak hrozné. Ale vše se může během pár dnů změnit.

Jdeme spát. Ze všech stran kdesi v dálce blýská, hromy zatím neslyšíme. V noci tady bývá klid, necháváme proto dveře pootevřené, jinak bychom se snad v tom vedru upekli.