Královéhradecký kraj – 10. den: Trutnov – procházka centrem města a soubor mostů Poříčí; okruh cca 9 km: Lhota (414 m) – skalní masív Čížkovy kameny (dříve Kozí kameny) – skalní útvary Jižní a Severní Čížkovy kameny – Hůra - Lhota

V noci se ještě trochu ochladilo, sprchlo, ale kupodivu se ráno začalo rychle oteplovat. Však má být dnes zase ke 30 stupňům. Tak jsme si to ochlazení snad užili jen včera.

Vstáváme do polojasna, je 21 stupňů, lehce to fouká. Na sluníčku už je vedro. Kousek od nás parkuje auto, ani jsme ho neslyšeli přijíždět. Byli to houbaři – za chvíli se vrací s plnými košíky. A my tu ještě chodíme ve spacím a větráme deky.

Pak už tu máme zase krásný klid. Dlouho si ho však neužíváme. Hned po snídani odjíždíme. Vzhledem k uzavírce silnic okolo Bernartic, musíme jet přes Trutnov. A když už tam budeme, půjdeme nakoupit. Je pátek, musíme koupit chleba, dochází nám brambory i cibule. Neškodilo by i něco k večeři. Zásoby ubývají.

Nakonec jsme se ve městě trochu zdrželi. Tam, kde jsem v pondělí koupila vynikající chleba, jsem nic dalšího nesehnala. Museli jsme do centra, kam jsem stejně potřebovala zajít. Nějak se mi porouchaly brýle. Jsem zvyklá, že se mi občas povolují, tentokrát se den ze dne utahovaly. Budu muset do výbavy přibalit i malinký šroubováček. Dnes jsem je sotva nasadila, navíc se mi nějak zkroutily. Je to záhada. V centru jsem našla optiku, která funguje u očního lékaře. Velice příjemná mladá tmavooká slečna mi je opravila, vyčistila, a to vše zdarma. To potěší.

Již po několikáté jsme si prošli nově opravené Krakonošovo náměstí s Krakonošovou kašnou z r. 1892 a sloupem Nejsvětější Trojice z r. 1704. Dnes jsme se zašli podívat i do kostela Narození Panny Marie, dokonce jsme v jeho blízkosti objevili i barokní sousoší Svaté Rodiny.

Jdeme okolo prodejny zdravotnických potřeb, kde jsem objevila zdravotní pantofle s masážní stélkou. Dostali je jako novinku. A to je asi to, co potřebuji. Snad mi to pomůže na ta moje chodidla, která neustále musím masírovat.

Pak už jsme chtěli rychle opustit město severovýchodním směrem. Jenže rozkopané je nejen Trutnovsko, ale i město. Nakonec projíždíme centrem. Po hlavní silnici se přes řeku už dostaneme.

Máme naplánovanou krátkou zastávku v Poříčí u souboru mostů. Je to další technická památka. Jsou tady dva železniční mosty, které se nad sebou kříží. Nebyly však stavěny současně. R. 1868 byl postaven vysoký most přes údolí Petříkovického potoka pro trať, která vedla z Malých Svatoňovic a pokrčovala tudy do Královce. R. 1908 byl postaven druhý – nižší most pro trať z Trutnova do Teplic nad Metují. Pod mosty stále protéká Petříkovický potok, ale také tudy vede silnice do Adršpachu. Původně byly oba mosty příhradové na opěrách z kamenných kvádrů. Nyní zůstal jako příhradový jen dolní most, horní je plnostěnný s 2,98 m vysokými ocelovými nosníky.

Začátek dnešního poměrně nenáročného výletu máme naplánovaný ze Lhoty - to je východní část Trutnova. Jenže je poledne pryč, bylo by lepši se dřív naobědvat. Včera jsem v lednici schovala houby, že udělám řízky. Ale kde. Jedeme ke hřbitovu, tam by touhle dobou mohl být klid. Odbočit z hlavní silnice se k němu může. O kousek dál nás však vítá cedule zákaz vjezdu s dodatkem, že vjezd je povolen návštěvníkům hřbitova. Tak to se nám ještě nestalo. Před cedulí je však spousta místa, dokonce ve stínu. Tady dělám oběd. Je tady klid, tak tu v pohodě obědváme.

Vracíme se zpátky do obce, kde chceme auto nechat. Parkujeme v blízkosti hospůdky Lhotanky. Ota jde zapít oběd, já zjišťuji, co nám říká předpověď počasí. Meteorologové vydali výstrahu – ale až od soboty, budou bouřky, přívalové deště, krupobití.

Podle předpovědi, ani podle radaru tady dnes nic nehrozí. To jsme chtěli slyšet.

Spokojeně vyrážíme po zelené na Čížkovy kameny. Je to zalesněný skalní hřeben, který se dříve jmenoval Kozí kameny. Má dva vrcholy - Severní (631 m n. m.) a Jižní (611 m n. m.). Nechá se přejít po turistické trase, ale je tady i několik trailů různé obtížnosti. Je tu i cyklotrasa, ale ta myslím nevede přímo přes vrcholy.

Čížkovy kameny jsou i přírodní zajímavostí. Přezdívá se jim Malý Adršpach. Zdejší bílé pískovcové bloky jsou však mnohem nižší, maximální 10 m. Okolní stromy je převyšují, takže pro ty, co se sem jen tak jdou projít, jsou tyto náhle se objevující skalní bloky na severním vrcholu a souvislý pás stěn s úzkými průrvami na jižním vrcholu velkým překvapením. Další zajímavostí je, že hřeben tvoří ze severní a západní strany strmý kamenný sráz do údolí řeky Úpy, zatímco východní svah připomíná rozsáhlou náhorní zalesněnou plošinu.

To jsou důvody, proč jsme se sem vydali. Skály – to je to, co miluji. Naše zelená vede na hřbet od severu, takže první cca 2 km skutečně prudce stoupáme. Sotva jsme se dostali do lesa, Ota nachází dva kozáky.

Kdesi za polovinou cesty míjíme zbytky zděného domku s nápisem Perníková chaloupka. Kdysi tato chatka byla asi upravená do pohádkové podoby. Zda měla někdy okna, dveře, těžko říct. Dnes je jen vidět vedle otvoru pro okna namalovaná dvě velká srdce. Traily občas křižují naši trasu. Je lépe raději vždy zpozornět, ale žádného cyklistu jsme tu neviděli.

Ještě nejsme na vrcholu, najednou se setmělo a za chvíli prší, zatím slabě. A pak věřte předpovědím. Nás to nerozhodilo, jdeme dál. Naštěstí déšť ustal dřív, než jsme došli k názoru, že by to chtělo vytáhnout pláštěnky nebo deštník.

Občas se nám otevírají nádherné a daleké výhledy, ale těch jsme si za předcházející dny užili dost. Mne víc zajímají malé i obrovské skalní bloky, které jsou po lese jakoby poházeny. Nejen chaloupka je záhadou. Míjíme na skále vytesané srdce se jmény a datem 25. April 1931. Bohužel nikde se nedozvíme, kdo a proč tam srdce vytesal. Prý jsou zde na kamenech vytesány i různé letopočty, ale také symboly a znaky panství. My jsme nic dalšího snad ani neviděli.

Kameny mají různé tvary. Zajímavé jsou velké na sebe poskládané kameny, které připomínají skalní hřib. Na jeho klobouku se po dešti prý objevuje miniaturní jezírko.
To se už blížíme k rozcestí Sev. Čížkovy kameny – jeskyňka – to je skalní převis, pod kterým se v době bitvy u Trutnova r. 1866 schovával trutnovský průmyslník Walzel. Na rozcestí je najednou několik cyklistů, ale jsou rozloženi téměř po celém vrcholu, hlavně jejich věci jsou všude. Na kameni má být vytesána pamětní deska. Je pravda, že je tam vytesáno spousta písmenek, textů, ale moc jsme toho nepřečetli. Možná však, že zrovna na té desce cyklisté suší svoje svršky. Podle ohniště to vypadá, že jeskyňka stále slouží jako úkryt.

Tady jsme si pro pokračování vybrali žlutou trasu z mírného kopečka. Cesta je samý kámen, kořen, musím jít opatrně. Po čase se cesta se změnila na pohodlnou lesní cestu. Míjíme vyschlou studánku, vlevo vidíme pásmo pískovcových skal Jižního vrcholu. Snad se k nim dostaneme blíž. Najednou jdeme kus po staré dlážděné cestě, jen místy poničené. Však se také blížíme k rozcestí Horní panská. Cesty přes tento hřeben byly vybudovány již ve středověku – vedly přes kamenná moře někdy i přes mokřiny. Mají tu být i hraniční kameny ze 16. století, které byly vytesány na hranici trutnovského a náchodského panství přímo do balvanů, protože dříve používané patníky neustále někdo posouval. Ty jsme však neviděli, možná zarůstají mechem, jako řada ostatních zdejších balvanů.

Na rozcestí Horní panská se dostáváme na náš nejvzdálenější bod. Začínáme se pomalu vracet po zelené turistické značce, zase mírně stoupáme. Otovi kopec vadí a už má zase připomínky, proč jsme sem museli chodit, že jsme mohli po zelené jít už od jeskyně. Jenže to bychom neviděli tu historickou dlažbu. To je celý on. Když ho o průběhu trasy informuji, tak ho to nezajímá a pak musí mít připomínky. Jenže nakonec je skoro vždy spokojený. Dostali jsme se na vrchol pásma pískovcových skal Jižního vrcholu, které jsme před chvílí viděli zdola. Vidíme, jak stěny strmě padají dolů. Ty jsou prý využívány k amatérskému horolezectví.

Pytlík s houbami se nám pomalu plní a to po lese kvůli nim nechodíme. Sbíráme jen to, co vidíme z cesty.

Na rozcestí Čížkovy kameny – odb., vyhlídka odbočujeme vlevo stále po zelené, ale po chvíli ještě kousek po neznačené k vyhlídce na hřeben Krkonoš.

Vracíme se na rozcestí Čížkovy kameny – odb., vyhlídka a pokračujeme po žluté. Jdeme po rovině nebo z kopečka. Zdá se, že už vše půjde bez problémů. Přecházíme přes louku po okraji pastviny. Najednou zjišťujeme, že přes pastvinu musíme projít. V tom nejužším místě stojí skutečně velká kráva, zatímco ty ostatní se pasou o kus dál. Ještě jsme nepřišli blíž a už se obáváme, aby to nebyl býk. Až když jsme přišli blíž, viděli jsme, že má vemeno. Sláva, je to skutečně kráva, ale moc mile nevypadá.

Na druhé straně pastviny jsou 3 cyklisté, kteří mají stejný problém. Potřebují se dostat k nám. Nakonec se odhodlávají, vstupují na pastvinu a přejíždějí ji v uctivé vzdálenosti od krávy. Ta se nehýbe, jen je sleduje.

Teď jsme na řadě my. Opět v uctivé vzdálenosti přecházíme pastvinu a podle ohrazení se blížíme k cestě na druhém konci. Za ohrazením je cesta zarostlá, ale při prvním pohybu krávy jsme schopni se vrhnout i do toho trní. Kráva nás sleduje, ale nechává nás projít a pastvinu opustit. Kdyby tak člověk věděl, co si takové zvíře myslí.
Za chvíli jsme na rozcestí Pod Hůrou a po červené klesáme až do Lhoty. Dnes jsme to docela protáhli. Blíží se 19. hodina.

Ota si v hospůdce na večer kupuje točené pivo, já vyškemrala ještě 2 l vody. Tady také zjišťuji, že předpověď se výrazně nezměnila. Pršet má začít k ránu.

Vracíme se do Poříčí, ale odbočujeme na sever. Při průjezdu Petříkovic jsme zaregistrovali otevřené koupaliště. Vracíme se vybaveni peněženkou, plavkami, osuškou a taškou s prázdnými petkami na vodu. Máme poslední tři plné lahve vody. To skutečně není moc.

Na místě zjišťujeme, že je otevřená hlavně místní hospůdka a že koupaliště je od 19 hodin uzavřené. Současně se dozvídáme, že není problém se jít vykoupat. V tom horku teče z venkovní sprchy teplá voda. Na umytí by to i stačilo. Bazén však láká k tomu si jít zaplavat. Je to lehce prohřáté a nádherně osvěžující. Kdyby na nás ti chlapi tak nekoukali, cachtali bychom se tam určitě déle. Ale i tak jsme spokojeni. Ještě se nám podařilo v umývárně natočit petky pitnou vodou. Víc ani nepotřebujeme a odcházíme.

Na okraji obce odbočujeme z hlavní silnice k hranici, kde je česko-polský hraniční přechod Petříkovice / Okrzeszyn pro pěší a cyklisty. A také je tam přístřešek. Doufáme, že je tam i místo vhodné na přespání. Nic dalšího se nám nechce hledat. Odtud se chceme zítra vydat na výlet.

Je tu menší parkoviště, na kterém parkují 4 vozy s polskou SPZ. Proč neparkují na jejich straně? Zajíždíme bokem k přístřešku. Až odjedou, tak se posuneme, aby na nás v noci z borovice nestékal déšť. Zpočátku strom vodu zadrží, ale pak to bubnuje o to víc.

Zatím je vše perfektní. Je teplo, večeříme, pak se pouštíme do krájeni hub. Ten přístřešek tady se hodí. Máme tady zavěšenu naší solární lampičku, tak nám nevadí, že už je tma. Ty včerejší houby nám tentokrát proschly jen částečně, sluníčka bylo málo, hlavně bylo dusno. Dávám je do krabičky, aby přes noc nenavlhly víc. Ty čerstvé nechávám rozložené.

Pak teprv píšu deníček. Je 10 hodin, polským autům se odjet nechce, holt budeme spát pod borovicí. Venku je ještě 20 stupňů. A to kdesi pod námi si bublá potůček, který to trochu ochlazuje. Dveře necháváme trošku pootevřené. Má pršet až k ránu. Do té doby snad už ty dveře zavřeme.

Královéhradecký kraj – 10. den: Trutnov – procházka centrem města a soubor mostů Poříčí; okruh cca 9 km: Lhota (414 m) – skalní masív Čížkovy kameny (dříve Kozí kameny) – skalní útvary Jižní a Severní Čížkovy kameny – Hůra - Lhota na mapě