Královéhradecký kraj - 20. den – 1. část: Rýzmburský altán, zřícenina hradů Rýzmburk a Červená voda, Slatina nad Úpou, Hořičky - vila a restaurace Barunka, Barunčina vyhlídka

Počasí se skutečně hrozně rychle mění. K ránu v autě klesla teplota pod 12 stupňů. Tady na parkovišti U Devíti Křížů nedaleko zříceniny hradu Vízmburk se však spalo krásně. Nic nás tady nerušilo. S tím jsme skoro nepočítali.

Vstáváme před 8. hodinou. Dnes musíme dohonit to, co jsme včera zameškali.

Nejdřív jedeme ke zřícenině hradu Rýzmburk – je na trase Po stopách erbu zlatého třmene, po které jsme v sobotu šli. Kdyby už byl opraven Červený most, tak jsme tady byli. Jenže se přes něj přejít nedalo, museli jsme ho obcházet a tato zřicenina zůstala trochu stranou naší cesty. Dnes to pro nás znamená zajížďku autem asi 2 – 3 km. Pěšky by to bylo horší.

Hrad Rýzmburk byl postaven někdy ve 2. pol. 13. století. První zmínka o něm je však až z r. 1319. Majitelé se střídali. Žilo se na něm poměrně dlouho. R. 1544 byl opraven a stal se centrem panství. Byly zde postaveny hospodářské budovy, kde bydlela čeleď. Ještě v kupní smlouvě z r. 1600 je psáno, že se jedná o „hrad dobře vystavený z kamene a zabezpečený hradbami, kde je 13 pěkných světnic a pokojů a mnoho dalších světnic a pěkně sklenutých sklepů nad zemí i pod zemí". K panství patřil tehdy pivovar, ovčín, chmelnice, mlýny, vápenka, osm lesních revírů, tři rybníky, 2 městečka a 6 vsí. Ale už r. 1629 byl prý neobývaný. Během 17. století ho vyplenilo císařské vojsko i Švédi, kteří ho ještě vypálili. Již koncem 17. století se kámen z hradu používal jako stavební materiál na stavbu dvoru nad hradem a ratibořického zámku, ale také i celé řady domků v okolních vsích. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky zdí, brána a historická sklepení.

Nad zříceninou byl r. 1798 postaven do tří stran otevřený altán s plochým stropem a šindelovou střechou.

Kousek od altánu je hotel. Tam se nechá zaparkovat. No nechá, ani vlastně nevím. Už jednou jsme se s podobnou značkou setkali. Značka parkoviště má dodatkovou tabuli se zákazem parkování, že se jedná o soukromý pozemek. Pochopila bych dodatkovou tabuli, že parkoviště je vyhrazeno pro hosty hotelu. Tuhle značka fakt nechápu. Nakonec jsme to tam na konci pod stromem stejně nechali. Nehodlali jsme tam být dlouho a v hotelu se zdálo, že stejně nikdo nebyl.

Rýzmburský altán je zachovalý a je z něj pěkný výhled do Babiččina údolí. Já se samozřejmě rozhodla najít i zbytky hradu. Značená cesta tam nevede. V ruce s mapou v tabletu se prodírám úzkými cestičkami. Tam, kde je hrad zakreslen, vidím jen valy a příkopy. Původně jsem chtěla jít ještě dál, ale nechtělo se mi prolézat těmi hlubokými příkopy. Navíc to tam klouzalo, sobotní pád mi stačil. Tady by mne Ota ani nenašel. Samozřejmě se mnou na tuto průzkumnou cestu nešel. Vracím se kousek jinudy, když náhle vidím kousek zdi, vše je ale zarostlé. To mi stačí. Kupodivu mne nenapadlo se k tomu prodrat.

Vracíme se do Červené Hory a pokračujeme na západ. Zastavujeme u silnice, abychom jen kousek vyšplhali ke zřícenině hradu, která se nalézá na Justynčině stezce. V sobotu jsme po ní šli, ale po druhém břehu řeky. Už tak jsme měli trasu dlouhou, že jsme si ji nechtěli zbytečně prodlužovat.

Hrad Červená Hora vznikl v letech 1253 – 1278 na ostrohu nad Úpou společně s hrady Rýzmburk a Vízmburk. Tehdy to byla rozsáhlá stavba s velkým nádvořím. Hradní pán jako přívrženec katolíků a spolupracovník Zikmunda krutě pronásledoval kališníky. Ti hrad obléhali, posádka hradu se nakonec vzdala a mohla volně odtáhnout. Přesto byl hrad 8.6.1427 zpustošen a vypálen. Hrad už nikdo neobnovil a ten zarůstal. Zřícenina ale nejvíc utrpěla r. 1880 při stavbě silnice, po které jsme sem přijeli. Moc tu toho vidět není, jsou vidět příkopy, valy a zbytky zdí. Je to však rozhodně přístupnější a méně zarostlé než před chvílí navštívený Rýzmburk.

Teď už jedeme do Boušína, kde jsme v sobotu v blízkosti poutního kostela objevili pramen s pitnou vodou. Už tehdy nám bylo jasné, že sem budeme muset zajet, protože jsme už téměř bez vody. Už bychom neměli se v čem umýt, ani z čeho vařit. Od auta je to jen cca 100 m pěšky. Oba jsme šli 2x, naplnili jsme vše, co se dalo a zase máme na pár dnů po starosti.

Pokračujeme ještě kousek na západ. Projíždíme Slatinou nad Úpou. Kdy přesně byla založena, to se nikde neuvádí. První písemná zmínka o ní je z r. 1545. Byla založena jako lánová obec podle Slatinského potoka, kousek před soutokem s Úpou. Je dlouhá přibližně 2 km. Je však krásná. Je tady velké množství moc hezkých roubenek. Fotit je nemohu, to bych musela jít pěšky a nikam bychom se dnes už nedostali. Nakonec jsem vyfotila hezkou dřevěnou zvoničku ze 16. století, ale jen proto, že jsme jen kousek od ní museli zastavit, protože traktor s vlekem couval do jednoho dvora. Tak to je jediná fotka z této moc zajímavé obce.

Dnes to máme samou krátkou zastávku. Když už jsme tady procházeli po místech, které mají spojitost s Boženou Němcovou a jejím dílem, nesmíme vynechat Barunčinu vyhlídku v Hořičkách. Parkujeme u vily a restaurace Barbora, která je dnes z technických důvodů zavřená. Tato původně rodinná vila byla postavena v letech 1930 - 1931. Početná rodina zde trávila každoročně celé léto. R. 2009 byla vila zrekonstruována a byl zde otevřen penzion. Zhruba v polovině pokojů je původní starožitný nábytek, aby byl zachován charakter prvorepublikové vily. Současně byla přistavěna restaurace, ze které je pěkný výhled do krajiny.

Od 1. 6. 1996 tady byla Barunčina vyhlídka, byly tady lavičky i informační panel. Po rekonstrukci vily – r. 2011 vlastník pozemku upravil i okolí vyhlídky, vykácel náletové dřeviny a obec sem umístila panoramatický panel. Je vidět blízké i vzdálené okolí – Červený Kostelec, Česká Skalice, Hradec Králové, Kunětická hora a panoráma Orlických hor a Krkonoš. Okolí vyhlídky i hotelu je upraveno jako park, je tady i velký altán a malá chatka s bazénem. Zdejší kolorit doplňují dvě sochy od Matyáše Brauna, které sem byly půjčeny z Kuksu.

Je to tady moc klidné místo. Shodli jsme se na tom, že tady bychom si dovedli představit strávit dovolenou s vnoučaty. I těm by se tu líbilo. Chvíli se kocháme, ale pak už odjíždíme do Malé Skalice podívat se na další stopy, které tam zanechala Božena Němcová.

Královéhradecký kraj - 20. den – 1. část: Rýzmburský altán, zřícenina hradů Rýzmburk a Červená voda, Slatina nad Úpou, Hořičky - vila a restaurace Barunka, Barunčina vyhlídka na mapě