Královéhradecký kraj – 7. den: Broumovská vrchovina - Vraní hory – trasa cca 11 km: Bernartice (510 m) – Mravenčí vrch (837 m) - Kozlík (788 m) – Královecký Špičák (881 m) – ryolitový lom - Královec (528 m); pivovar Berko Bernartice

Dveře jsme zavírali až k ránu, to se už docela ochladilo, navíc provoz na nedaleké silnici do Polska kupodivu zesílil.

Vstáváme v 8 hodin, chceme stačit autobus z Královce do Bernartic. Jede sice až v 10,14 hod., ale raději se chceme v klidu vypravit, já si dát ranní kávu a připravit si s sebou svačinku. 

Když jsme vstávali, bylo jasno, když odjíždíme, zatahuje se to, ale také se poměrně rychle otepluje. V 10 hodin je už 28 stupňů. Vypadá to zase na pěkný pařák. Ale v přírodě se to vždy lépe snáší.

Nejedeme daleko, auto necháváme v obci na křižovatce u restaurace Královecký kohout. Cestou na autobusouvou zastávku se jdeme podívat na vlakovou zastávku Královec – na bývalou výpravní budovu někdejší místní dráhy Královec – Žacléř. Tato krátká odbočka z hlavní trati byla vybudována r. 1882 Rakouskou společností místních drah, která tuto trať vlastnila do r. 1894, kdy byla zestátněna. Provoz pak převzaly Císařsko-královské státní dráhy. Budova je bohužel v dost špatném stavu. Zato nás překvapuje, že je zde stále vodní jeřáb (celý život jsem si myslela, že je to železniční vodní pumpa), kterým se doplňovala voda do tendrů parních lokomotiv. To se moc už nevidí.

Pak už odjíždíme autobusem do Bernartic. Původně jsme chtěli jet vlakem, ale trať opravují, vlaky nejezdí. Pro běžný provoz je uzavřená i silnice, ale aspoň autobusy tam pustí. Je to tady jak na konci světa. Silnice je zpočátku v pohodě, až v Bernarticích je rozkopané náměstí a vlastně celé centrum, tam nemůže ani autobus. Musíme vystoupit kdesi před křižovatkou, málem jsme přejeli.

Informační středisko tu nevidíme, jdu se zeptat na obecní úřad. Potřebujeme poradit. Zítra jsme si chtěli udělat okružní výlet na Krausovu vyhlídku na Janském vrchu z nedaleké osady Rybníček. Dozvěděli jsme se, že máme smůlu. Osada je odříznutá od všeho dění. Nedostaneme se tam odtud, ale je to uzavřené i z Trutnova. Je to prý průjezdné, místní tam mohou, ale dost často tam jsou policajti a vybírají pokuty. Tu platit nechceme, máme to vyřešené, nepojedeme tam.

Dominantou obce je barokní kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie. V 17. století nahradil dřívější dřevěný kostelík. Jeho současná podoba je z přestavby r. 1732 a v letech 1794 - 1795. Je zavřený, takže nic dalšího nevidíme.

Ještě se jdeme podívat na zdejší národní technickou památku, o které jsme neměli tušeni. Je to železniční most na trati z Trutnova do Královce, který byl postaven v letech 1866 - 1869 přes údolí říčky Líčná ve výši 30 m nad silnicí. Hlavní zajímavostí je, že je dvoupatrový. Pod hlavním ocelovým mostem je ještě pískovcový dvouobloukový most, který je 7 m nad silnicí. Má pouze opěrnou funkci, i když to vypadá, že by to mohl být most pro pěší. Dostat se tam však nelze.

Už jsme toho tady viděli dost. Odcházíme na výlet do Vraních hor. Toto malé pohoří na hranici s Polskem je součástí Broumovské vrchoviny. Leží na jeho západním okraji a je vlastně jeho nejvyšší částí. Zde ležící Královecký Špičák (881 m) je nejvyšším bodem české části Broumovské vrchoviny. Právě tento vrchol s vysílačem jsme už včera viděli ze Žacléře. Dnes ho chceme pokořit.

Obec opouštíme po modré. Daleko jsme nedošli, už zase ten vrchol s vysílačem vidíme. Nelze si ho splést. Jinde vysílač není. Převýšení není ani 500 m, ale vypadá to dost náročně. Zatím však stoupání není náročné. Přicházíme na louky za obcí a před sebou máme snad celé panorama Vraních hor. Vpravo Mravenčí vrch (837 m) vypadá skoro vyšší, ale je to tím, že je blíž. Mění se charakter cesty, mění se i profil. Travnatá cesta se mění na štěrkovou, později na kamenitou. Stoupáme do stále prudšího kopce. Cestou se nám otevírají pohledy na Krkonoše. Cestu nám zpříjemňují sladké ostružiny a maliny, později i borůvky. Skoro jsme se přejedli. Vidím, že svačinu s sebou asi neseme zbytečně. Dokonce jsem našla poddubáka, hříbka a kozáka.

Přicházíme na cyklorozcestí Odbočka do Bečkova. Nás nyní čeká cca 1 km skutečně prudkého stoupání. Samozřejmě jsem si neodpustila poznámku, že je to jako na Choč. Tam jsme také stoupali do prudkého kopce po kamenité cestě. Tady ale máme jednu výhodu - nebude to tak daleko.

Nejprudší stoupání se mírní na Vyhlídkovém místě pod Mravenčím vrchem. Tady se nám otevřely výhledy zase trochu jiným směrem – na Krkonošské podhůří. Vpravo se už zvedají kopce Krkonoš. V celé své kráse je vidíme opět o kousek dál. Je to tady paráda.

Na Mravenčí vrch (837 m) sice stoupáme, ale už je to o něco mírnější. Přicházíme téměř na rovinu, vypadá to, že jsme zdolali momentálně nejvyšší bod. Jen si to musím ověřit na mapy.cz. Kamenný patník s kótou marně hledám. Asi je to asi i tím, že kopec je zatravněný.

Na rozcestí Mravenčí vrch (815 m) přicházíme až po dalším půl km. Ale to už jsme zase nepatrně klesli. Ty hory jsou někdy pěkně protivné. Abychom mohli vystoupat na Královecký Špičák, musíme nejdřív klesat. Není to hezký pohled. Cesta klesá, kopec před námi je nepříjemně vysoký, dokonce čím dál vyšší.

Procházíme pod vrcholem Kozlík (788 m), aniž bychom o tom věděli. Je to jen rovinka na cestě a klesáme dál až na cyklorozcestí Sedlo U buku. Až na rozcestí Královecký Špičák – odb. jdeme po rovině. To je tedy příjemné. Tady nás čeká necelý 1 km stoupání. Chceme však na vrchol, jdeme. Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Cesta nevede kolmo přes vrstevnice, ale šikmo přes ně, takže jsem to dokonce zvládla za dobu kratší, než mi ukazovaly mapy.cz. To se mi při stoupání už moc často nestává. Jedině to horko bylo nepříjemné.

Konečně vidíme vysílač - jsme na Královeckém Špičáku (881 m),  nejvyšším vrcholu Vraních hor i Broumovské vrchoviny. Tady to dokonce trochu fouká. Lze tedy říct, že tady je příjemně. Výhledy jsou stále částečně zamlžené, ale hřebeny Krkonoš jsou vidět. Jen ty slibované lavičky nikde nevidíme. Obávám se, že skončily na ohništi, které tu jako jediné je vidět. Je tady prý i vhodné místo pro start paraglidingu.

Tady si chceme dát svačinu, přece ji neponeseme zase zpátky. Nechalo by se sedět na schodech zdejší budovy vysílače, ale tam sálá sluníčko. Sušíme tam propocená trika a batohy a jdeme si sednout na pařezy do lesa. Tady je příjemně.

Teď nás čeká asi 4 km klesání, polovina bude trochu prudší, ale tak hrozné to není. Kousek jdeme po nám známé cestě na rozcestí Královecký Špičák odb. A pak pokračujeme po modré. Všímáme si, že celé Vraní hory jsou protkané i řadou cyklotras, které někdy kopírují i turistické trasy. Jdeme přes cyklorozcestí Úbočí Špičáku a Lom. Nacházíme se u stále funkčního ryolitového lomu. Je jen pár minut po 3. hodině odpolední, ale není tu vidět ani človíčka. Cesta vede přímo přes lom, tak nás aspoň nic nezajede.

Nyní jdeme už přímo do Královce. Cesta vede po silnici jen skutečně z mírného kopečka. Pokud probíhá těžba, asi je tu docela provoz. Jsme rádi, že tu máme klid.

Konečně jsme u auta. Chvíli přemýšlíme, co dál. V plánu jsme měli zajet do minipivovaru Berko Bernartice – v rodinném domku na trase z Královce do Bernartic svoji činnost zahájil 1. 6. 2015. Jeho pivo neznáme a rádi bychom ho ochutnali.

Pro nás to však znamená projet asi 2,5 km v zákazu vjezdu. Jinak se tam však dostat nedá a jít 5 km po asfaltu v horku se nám nechce. Navíc cestou zpátky by nám pivo zteplalo. Doufáme, že tam policajti v tomhle horku nebudou a nebo to pochopí. Bez piva zůstat nemůžeme a restaurace Královecký kohout má dnes zavřeno. Jen bychom jim asi těžko vysvětlovali, že to pivo potřebujeme tady a teď, protože spíme u kolejí a máme žízeň. To by asi nebylo to nejlepší.

Všechno dopadlo dobře. Policajty jsme neviděli, v pivovaře nás přivítali přátelsky. Prý jsme měli štěstí, dost často tady chytají. Když řekneme, že jsme měli u nich pivo objednané, tak by to prý mělo projít. Koupili jsme 3 petky po 1,5 l, Ota získal k tomu 4 etikety a tácek a to vše za 300,- Kč. Tak to se nám povedlo a ještě za super cenu.

Vracíme se na naše nocležiště u trati. Dnes už nic jiného hledat nechceme. Venku se to zatahuje, v rádiu jsme zaslechli výstrahu před silnými bouřkami a deštěm. Tady můžeme být v klidu, vysoké stromy tu nejsou.

V klidu jsme zaparkovali na včerejším místečku, včerejší houby už jsou suché, dnešní dávám sušit. Venku se zvedá vítr, v dálce to blýská a bouří. Sněžka nám na chvíli zmizela z dohledu. Zdá se, že tam prší. Nakonec začíná pršet i tady. Bouřka je zatím daleko. Na chvilku vybíháme do prudkého deště. Trochu jsme se namydlili, ještě jsme se stačili dešťovkou spláchnout. Vyšlo to tak tak a je po dešti. Za chvíli vylezlo sluníčko, i ta bouřka už je daleko za kopečky.

Dali jsme pivo, vaříme večeři a jsme spokojení. Dnešní den se povedl. Včera v infocentru v Žacléři jsme vyzvedli různé brožury a objevili další zdejší zajímavosti. Tady se nám líbí, tady zůstaneme. Udělali jsme si program na další 2 dny s tím, že spát můžeme tady. Nikdo nás tu nevyrušuje, je tady klid. Ty 2-3 vlaky, co tu projedou, ty nám nevadí. V noci asi nejezdí nebo je neslyšíme. I ten ranní provoz na silnici přežijeme.

Jdeme spát v půl 10, v dálce opět blýská a je teplo - je 23 stupňů. Necháváme otevřené boční dveře, ono to nějak dopadne. Snad se vzbudím dřív, než budu mít v posteli potopu.

Královéhradecký kraj – 7. den: Broumovská vrchovina - Vraní hory – trasa cca 11 km: Bernartice (510 m) – Mravenčí vrch (837 m) - Kozlík (788 m) – Královecký Špičák (881 m) – ryolitový lom - Královec (528 m); pivovar Berko Bernartice na mapě