Krušné hory: muzeum Horní Blatná; Boží Dar - naučná stezka Ježíškova cesta

Dnes v noci byl klid, tedy od dětí. Venku pršelo celou noc. 2x mne vzbudil tak prudký liják, že se při tom spát nedalo. Bubnovalo to do oken i parapetů s takovou silou, že to byl hrozný rachot. Naštěstí to netrvalo tak dlouho a já zase na nějaký čas usnula.

Děti večer nechtěly jít spát, aspoň ráno spaly do půl 8. To byl skoro akorát čas vstávat. Na 9. hodinu jsme měli domluvenou prohlídku muzea. Mělo být zavřeno, ale když jsem se tam v neděli zastavila zjistit, jak je v týdnu otevřeno, a když paní zjistila, že máme o prohlídku zájem, domluvili jsme se, že nás tam dnes pustí. Paní tam už byla před devátou, my přesně v devět.

Nad modelem města nám vyprávěla jeho historii i historii některých domů. Káju to moc nezajímalo, ale Tomáš v tichosti poslouchal. Paní tam ve volné chvíli paličkuje, ale je tam paličkovací váleček, kde běžně ukazuje, jak se paličkuje s tím, že je možno si to vyzkoušet. Děti byly nadšené, Tomáš se to překvapivě naučil rychle, zpočátku mu největší problém dělalo ty čtyři paličky udržet. Ale pak je přehazoval v těch mrňavých ručkách docela rychle. U Káji je vidět, že je mladší, ale snažila se a líbilo se jí to.

Pak jsme si prohlédli i muzeum. První muzeum bylo ve městě založeno před r. 1938, ale poč. 50. let 20. století zaniklo. Zdejší expozice byla založena r. 1977 - byla zaměřena na těžbu cínu v Krušnohoří. Dnes jsou zde výrobky z cínu, modely důlní techniky i mineralogické sbírky. R. 2001 přibyla regionální galerie - je zde ukázka i paličkovaných krajek. Navíc jsou zde úžasné místnosti s původní klenbou.

Nejen, že paní byla ochotná přijít mimo otevírací dobu, ale ani na nás nepospíchala, dokonce Tomášovi odpovídala na jeho zvídavé otázky a vyprávěla mu, jak se z ovčího kožíšku dělala vlna.

Pak jsme šli do zdejšího hokynářství na radnici nakoupit něco na dnešek k obědu i také něco na zítra. Dnes dopoledne má ještě pršet, odpoledne má být nepatrně lépe. Tomáš byl nemocný, takže potřebuje něco dodělat i do školy, má na to zbytek dopoledne. Obědváme proto doma. Nic složitého nevaříme. Uvařili jsme brambory a k tomu opekli cigáro. Paní nám ho doporučila, že je tam hodně masa, a bylo skutečně vynikající.

Odpoledne stále venku poprchává, ale není to nic hrozného, odjíždíme na výlet. Původně jsme se chtěli nejdřív zastavit na Klínovci na rozhledně. Jenže vyjíždíme výš, vidíme, že výhledy nebudou žádné. Je hodně mlhavo. Klínovec rušíme a jedeme do Božího Daru. Projdeme si s dětmi část Ježíškovy cesty.

Už je to pár let, co jsme tu byli naposledy, ale za tu dobu se to tu hrozně změnilo, tedy hlavně dopravně. Ve městě mohou parkovat pouze místní nebo ti, co se zde ubytují. Po celém městečku je zákaz zastavení, je tam samá jednosměrka. Dříve se nechalo zaparkovat na malém parkovišti u Božídarského rašeliniště, teď jsou tam kamenné zátarasy, aby se tam nedalo zajet. Auto lze zaparkovat pouze na velkém parkovišti na okraji města směrem ke hranici s Německem. Že je placené, to nám ani nevadí, s tím jsme počítali. Ale pokud chcete na Božídarské rašeliniště nebo s dětmi na Ježíškovu cestu, je nutno ujít ještě asi 2 km navíc přes celé město, na rašeliniště je to ještě dál. To vyjde asi na 4 km. Vypadá to, že snad tady o turisty nestojí. Pro starší lidi a malé děti je to dost.
Karolína toho také tolik neujde, tak nás Standa dovezl do centra, tam u parčíku přes zákaz zastavil, my vystoupili a on jel zaparkovat. Problém byl, že se mu podařilo vjet do pěší zóny rychleji, než bylo povoleno a než stačil přibrzdit, vyfotila ho kamera, která byla jen kousek za značkou. Teď bude čekat na obsílku.

My se s dětmi vydali po Ježíškově cestě. Je to zajímavá trasa, která vede v okolí města. Jak už název napovídá, je připravená hlavně pro děti. Trasa se nechá projít pěšky, na kole, v zimě na běžkách.

Jejímu vzniku předcházelo založení Ježíškovi pošty. Pokud chcete, aby vaše dítě (nebo kdokoli jiný) dostalo dopis od Ježíška, dejte ho do obálky s adresou a s poštovní platnou známkou. Tu vložte do větší obálky a odešlete na adresu Vánoční Pošta, Boží Dar 1, 362 62 Boží Dar. Také je možno obálku neposílat, ale osobně vhodit do schránky tady u infocentra. Toto lze udělat celoročně. V době 1. do 23.12. bude dopis orazítkován příležitostným vánočním poštovním razítkem (každoročně jiným) a odeslán na uvedenou adresu.

Protože se to osvědčilo, byla zde 8. 12. 2007 slavnostně otevřena tato Ježíškova cesta. Je udělaná tak, že je to velké dětské hřiště se spoustou atrakcí, vhodné pro děti do 15 let. Na trase je celkem 13 zastavení, tj. 13 domečků (jsou dva typy - mám dojem, že ty starší jsou nahrazovány novými - dřevěnými), které jsou věnovány Ježíškovým pomocníkům. Je tam vždy krátké povídání o tomto pomocníkovi, mapka trasy s označením, kde stojíme, a také obrázky s jednoduchými otázkami. Také je tam informace, jak daleko je to k dalšímu domečku - v metrech, které jsou přepočteny na dětské kroky. Trasou provází figurka Ježíška a také figurka trpaslíka s lucerničkou. Další pohádkové dřevěné postavičky a zajímavě vyřezávané lavičky jsou rozmístěny na trase. V infocentru je možno koupit si Ježíškův zápisníček (tím se přispěje na obnovu této stezky), tam zapsat odpovědi na otázky, které jim pracovnice v infocentru vyhodnotí a děti dostanou razítko a prý i malý dáreček.

Mrholí, počasí nestojí za nic. Ale jsme do nečasu připraveni a být celý den s dětmi doma není dobré řešeni. Jen těch venkovních dětských atrakci si bohužel moc neužijí. Všechno je mokré a vodou nacucané. Kromě základní zpevněné trasy jsou na trase odbočky (Velbloudí hrby, Pírkův kaňon apod), ale tam je tolik vody, že jsme to vzdali a vrátili se na hlavní cestu. Naštěstí na ní jsou všechny ty atrakce a domečky.

Dnes nejen, že mrholí, ale je také největší zima, možná je to tím, že to studeně fouká, i když ten vítr není zrovna nejsilnější. Problém je v tom, že Jana zapomněla doma tašku s teplejším oblečením, kterou chtěla dát do batohu. Nedala. Naštěstí Standa má dětí pláštěnky. Ty neprofouknou a je v nich teplo. Aspoň že něco má, jinak bychom museli domů.

1. zastavení je u královny Větruše, která v Ježíškově království vládne všem větrům, průvanům vánkům i vichřicím. Tím rozhání silné mraky, které by mohly překážet Ježíškovi v cestování s dárky. Děti pak mají vybrat ze šesti obrázků hub, které jsou jedlé.

2. zastavení je u netopýrka Pírka, který lítá v noci a hlídá sny dětí, aby je nevylekal žádný ošklivý sen. Ale také pozná, o čem děti sní. Tady mají děti přiřadit k pěti zvířátkům jejich obydlí. Je tady zajíc, jezevec, vlaštovka, dravec, prasátko.

3. zastavení je u Hvězdulky. Pomáhá při vyrábění dárků pro děti, balí je. Děti pak z osmi vodních živočichů mají vybrat, které žijí v našich rybnících.

4. zastavení je u Ťapuly, který je největším pomocníkem Hvězdulky, je pracovitý, ale také popleta. Tady je úkol trochu složitější. Děti musí k pěti zvířátkům (pes, kočka, srnka, ptáček, kachna) přiřadit stopy.

Tady se trasa dělí na malý a velký okruh. Buď se prudce odbočí vlevo a dojde se k 11. zastavení a zpátky do města. Tento okruh měří 5,6 km. Když se půjde rovně, projde se všech 13 zastavení a ujde se 12,9 km. Ta krátká trasa se nám zdá málo, dlouhá moc. Volíme vlastní trasu. Ještě jdeme kousek po velkém okruhu. Míjíme stánek s občerstvením, který je však otevřen jen o víkendu a snad jen v sezoně. 
Až sem jsme šli po cyklotrase. Ta pokračuje rovně, ale Ježíškova cesta po chvilce odbočuje vlevo. Tady jsme zjistili, že trpaslíček pokračuje po cyklostezce, nám cestu ukazuje již jen Ježíšek.

5. zastavení je u Fukače, který pomáhá v Ježíškově dílně, ofouká stůl od nečistot, fouká pomocníkům na hlavu, když je horko. Ale někdy pěkně rošťačí a foukne moc. Děti ještě z 8 obrázků vybírají to, čím se zdobí stromeček. Zrovna tady je asi starší typ domečku a veliké dětské hřiště. Děti trochu smutní, ale ví, že se nedá nic dělat. Že tam prostě nemohou.

Po chvilce přicházíme na asfaltku, kudy vede cyklotrasa a po ní se vydáváme vlevo - zpátky do města. Tím přijdeme o 6. a 10. zastavení

Na 6. jsou Sníčci - pomocníčci netopýrka, pomáhají dětem usnout

Na 7. jsou Nimbusek a Kumulusík, sluhové zlého mraku Mrakora. Mají zlobit, ale neumí to.

Na 8. je Skákoš, jenom skáče a dělá lumpárny

na 10. je Mrakor - zamračený mrak. Má po ruce blesky, hromy, ale mouchy, prostě vše, čeho se děti bojí. A chce aby se děti nejen bály, ale také aby zlobily.

A jaké jsou tam hádanky? To se musíte jít podívat sami. Však také Standa řekl, že sem budou muset někdy ještě zajet, až bude hezky, aby si to děti víc užily.

My tato zastavení tedy vynechali a po cyklotrase směřujeme k silnici. Krajina je hezká, jdeme podle meandrujícího potoka Černá - má skutečně hodně tmavou vodu, ale je čirá. Je vidět, že protéká rašeliništěm. Ale také padá mlha. Už ani nevíme, zda mrholí, nebo je to mlha. Naštěstí cyklotrasa sice vede k silnici, ale pokračuje po samostatné cestě vedle silnice. Jít v tomto počasí s dětmi po silnici by bylo hodně nebezpečné. Ono by to bylo nebezpečné i bez dětí.

U silnice se setkáváme s Ježíškovou cestou.
Tady je 11. zastavení u Pořádníčka, který má na starost Ježíškovu dílnu, kde stále má co uklízet. Děti mají vybrat, co ze zde uvedených 8 obrázků patří do lesa.

Karolínku začínají bolet nožičky, je zvyklá, že ji tatí občas poponese. Ale v tomhle počasí to snad ani nejde. Seděla by na taťkovo mokrém ponchu a byla by jí zima. Volíme kompromis. Jana s Kájou půjdou pomaleji a sejdeme se u 13. chaloupky na okraji města. My tři půjdeme rychleji, dojdeme pro auto a u domečku je vyzvedneme. Samozřejmě Tom chvíli přemýšlí, zda má jít s námi. Nechce přijít o pohádku a úkoly. Když mu tatí slíbí, že to zvládneme, neváhá a jde s námi.

12. zastavení je na bývalém parkovišti u Božídarského rašeliniště. Tady sídlí poštovní skřítek Poštístko. K tomu není co dodat. Má plno práce s nošením dopisů. A úkol? Znáš barvy kolem sebe?

Moc toho vidět není, ale rybník u cesty přehlédnou nelze. Jak ho vidím, hned povídám: Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál je rybníček Brčálník...... Tomáše to rozesmálo a hned se přidal a s tatínkem to doříkali. Samozřejmě Rákosníček na jeho břehu nemůže chybět. A dnes je to skutečně stylové.

To už se blížíme do města, jen se divíme, že ho stále ještě nevidíme.

13. zastavení je na jeho okraji, tam je samotný Ježíšek. A děti mají vybrat, které postavičky patří do jeho světa.

Konečně vidíme první domky. Na parkoviště by to asi bylo nejblíž po silnici. Snad kdyby bylo jasno, ale teď, nikdy. Jdeme tedy raději přes město, ale i Tomáš pospíchá, že jim sotva stačím. Konečně jsme u auta, platíme parkovné 200,- a odjíždíme. Skoro si myslíme, že tam holky ještě nebudou. Ušli jsme víc asi jen o 1 km. Ale už tam jsou. Karolína prý šla docela rychle, protože se v té mlze bála.

Domů jsme dorazili po půl sedmé, mlha byla hustá, ale kupodivu už nepršelo. I když děti cestou v jednom domečku svačili, samozřejmě jsou opět hadoví. Ty by snad jedli pořád. Večeříme a už nic dalšího neděláme. Zítra sice odjíždíme, ale pokoj musíme opustit do 12 hodin, takže času na balení budeme mít dost. Vždyť těch věcí tak moc nemáme. To se zvládne za chvilku. Snad stačíme i nějaký výlet.

Krušné hory: muzeum Horní Blatná; Boží Dar - naučná stezka Ježíškova cesta na mapě