Středa 8. 5. 2024
Děti dnes spaly perfektně, jen já večer nemohla zabrat. Standa měl prý podobné problémy. Však se také se zvedal atmosferický tlak, počasí se má změnit - dokonce k lepšímu. Proč na to však musím doplácet?
Děti se vzbudily v 7 hodin, byly hodné. Kája dokonce ještě usnula, ale já už nezabrala. Naštěstí mne ani hlava nebolí, tak snad to bude dobré.
Vstáváme asi v 8, snídáme, balíme. Dnes tady končíme. Já mám sbaleno za chvilku, ale mladým to trvá výrazně déle. Však toho pro děti mají daleko víc. Měli s sebou i jídlo, chystají svačinu. Děti blbnou v tělocvicně, já se jdu projít do vsi a podívat se do krámku na radnici, zda náhodou nemají něco na svačinu. Honí mne mlsná.
Je 11. hodin. Konečně je sbaleno, odpadky vynesené, děti uklidněné a převlečené. Odjíždíme.
Domů však ještě nejedeme. Ráno bylo mlhavo. To, co padalo, byla nejspíš mlha. Nevydalo to však hezky. Teď se mlha zvedla, mraky se trochu trhají. Jedeme ještě na krátký výlet - na Plešivec. Nechá se zdarma zaparkovat až nahoře. To je super.
Tady je udělaná asi 2 km dlouhá, částečně okružní mýtická stezka Krušnohorských pověstí. Vítá nás dřevěná brána a zajímavé povídání o tom, jak to zde dřív vypadalo. Byly zde hluboké hvozdy, skalnaté rokle, močály a rodiny v těchto těžkých podmínkách bojovaly, aby se jim podařilo něco v té neúrodné půdě vypěstovat. A po večerech se samozřejmě vyprávěly různé historky, ať už vymyšlené nebo pravdivé. Tuto dobu má tato stezka připomínat. Příběhy jsou posbírány od místních starousedlíků a dalších milovníků starých příběhů. Dokonce to končí prosbou. Kdo zná nějaké další tématické příběhy, ať je pošle na hejkal@plesivec.eu.
Na trase jsou dřevěné sochy mýtických bytostí Krušných hor. Občas je u nich i pověst nebo lavička. Jen bohužel na Ohnivci se asi podepsali nějací ničitelé. Ale je tady zase o něm pověst. Jednou vypadá jako obr s pochodní, jindy jako lesní skřítek s hořícími vlasy. I když měl rád plameny, nikdy lesu neublížil. Spíše ohněm pomáhal. Zahřál v zimě zmrzlé pocestné, pomohl rozdělat oheň v pecích.
Svoji pověst tady mají i Loupežníci - statní fousatí chlapi s bambitkou za pasem.
Děti jsou jak z divokých vajec, běhají od figurky k figurce. Líbí se jim tady. Na nejvzdálenějším konci na kopci Švýcárna je odpočívadlo, ale také na skalce vyhlídka. Kupodivu je i něco vidět, i když je to zamlžené. Podle mapy se domlouváme, kde co je. Nějaká panoramatická tabule by se tu hodila.
Vracíme se zpátky na Plešivec po stezce, kde jsou ještě další dřevěné sochy. Pověst je i u Stromových žen. Jsou to víly s bezstarostným životem. Tančí po lese a pocestným připravují veselé, ale také někdy neveselé nástrahy.
Další pověst je o rytíři, který žil v tvrzi u nedalekého Velkého Rybníka. Jenže místo aby se staral tvrz, loupil a přepadával lidi. Vojsko nakonec tvrz přepadlo a rytíře popravilo. Ten se teď tady toulá v podobě černého psa.
Aspoň u těch pověstí se děti na chvíli uklidní. To je zajímá, poslouchají, ani nedutají.
Přicházíme k ubytovně Švýcarská bouda. Je vidět, že se už nepoužívá. Špatně ještě nevypadá, boční vchod je však vyražený, takže uvnitř to bude asi všelijaké. Víc jsem z historie nezjistila, jen to, že jednu místnost této boudy využívala začínající horská služba.
Jdeme po modré na Plešivec, kousek to vede okolo dřevěných soch, které jsme si před chvílí prohlíželi. Trochu se zlepšuje viditelnost, snad bude ještě lépe.
Jdeme na oběd. Jsou tu dvě možnosti. Kousek níž je dle mapy bufet Orion - snad funguje v sezoně. Otevřený je jen restaurant. Nabídka visí venku, ceny se pohybují od 300,- Kč výš. Včera jsem na internetu zjistila, že výrazně levnější je nabídka v restauraci chaty Plešivec, kde se nechá vybrat jídlo do 200,- Kč.
Tento horský hotel tady stojí již od r. 1895. Již r. 1889 se rozhodl Spolek přátel přírody z Abertam postavit na vrcholu chatu s rozhlednou. Uspořádali proto sbírku ve všech hostincích, zorganizovali divadelní představení a vystoupení hudebního spolku. Při těchto akcích dostávali příspěvek i ze střelnic a od prodejců nápojů. Nakonec se jim podařilo vybrat poměrně velkou část peněz, zakoupili pozemek a v zimě 1894 vozili na vrchol materiál na saních, které táhli tažní voli. Tehdy sem samozřejmě žádná cesta nevedla. Obec Abertamy jim poskytla zdarma stavební kámen. Obec Jáchymov dodal levně 30 kmenů. Také písek a vápno dostaly zdarma. Dne 4. srpna 1895 byla stavba předána do užívání. Vedle 16 m vysoké vyhlídkové věže ze žulových kamenů byla malá zděná chata s 12 metrů hlubokou studnou. Silnice se sem budovala během 1. světové války. Do současné podoby byla chata dostavována postupně: v letech 1908 přibylo jedno patro a byla rozšířena restaurace, r. 1926 byly přistavěny garáže, r. 1931 přibyla letní terasa a r. 1939 byl rozšířena severozápadní část. Tím vznikl rozsáhlá horská chata s nízkou rozhlednou.
Po 2. světové válce byl však vrchol i s hotelem obsazen armádou, která zde byla až do r. 1958. Toho roku byl objekt znovu otevřen pro veřejnost, ale pod hlavičkou RaJ. Dokonce se zde konal i ples abertamských rukavičkářů.
Od r. 1991 celý areál vlastní obec Abertamy, která jej nechala opravit. Hotel nechali obložit dřevem a vybudovali velké parkoviště. R. 2001 se změnil i vzhled rozhledny. Dřevěná část byla nahrazena zděnou krytou vyhlídkou s vnějším ochozem s ocelovým zábradlím, která je ve výšce 16 m. Tam vede 69 schodů. Nad tím je ještě nová nástavba s anténami. Jenže dnes je rozhledna z technických důvodů dnes zavřená. Děti jsou smutní, rozhledny milují. Nedá se však nic dělat. Výhledy však shora nemohou být o nic lepší, protože tak jako tak daleko vidět není. Mají být vidět Krušné hory, Slavkovský les, Doupovské hory.
Jdeme aspoň na oběd. S tím samozřejmě ti naši věční hladovci souhlasí. Vybrali jsme jídlo i k jejich spokojenosti. Tomáš je nadšený, že si konečně může dát točenou červenou limonádu. Celou dobu o ní básní, ale zajít jen na limonádu v té zimě se nám nechtělo. My jsme si se Standou dali malého Krušnohora z pivovaru v Kraslicích.
Než jsme se najedli, zlepšila se trochu viditelnost. Je vidět Klínovec, Fichtelberk i Božídarský Špičák. Sice je to stále v mlze, ale vidíme to. Od srpna 2010 jsou tady na vrcholu dvě lanová centra, která asi patří k hotelu Orion. Tam se prodávají vstupenky. Jedno je pro starší děti a dospělé, ale to jedno je pro ta naše mrňata jako dělané. Konečně to je jen trochu mokré, takže se tam jdou na chvíli vyřádit. Ať mají z dovolené i takový zážitek. Trasy jsou tam dokonce v některých případech udělány dvě vedle sebe - Tomáš samozřejmě prozkoumal vše, Kája si vybírá ty pro ni přijatelnější. Ty těžší se ani nesnaží vyzkoušet, když vidí, jakou to dá Tomášovi práci.
Venku se sice vyjasňuje, ale zvedá se silný vítr. Chvíli se na ně dívám, ale pak se jdu projít. Moc možností tu není, když nechci jít někam z kopce. Obcházím aspoň hotel s rozhlednu. Tam objevuji sjezdovky a 2 vleky, jsou tady i cyklistické traily. Svoji stanici tady má i Horská služba. Trošku se to vyjasnilo, ale stále nad námi jsou těžké černé mraky. Vracím se k dětem, ale jdu si sednout do auta. Jen tak stát mi tam je zima.
Rodiče tam nechali děti ještě trochu běhat, skluzavku jim utřeli, jen na trampolínu dostali zákaz. Tam se v botách nesmí a bez nich by jim ty nohy asi umrzly. Dokonce ani Karolína nesmlouvá a to je co říct. Za chvíli i oni přišli, děti dokonce bez protestů. Ručky mají docela studené.
Tím končí naše dovolená. Jedeme domů. Já už jsem včera zkusila, jak se sedí vzadu mezi dětmi, pohodlné to moc není, ale vydržet se to nechá. Samotnou mne to cestovat nebaví a takhle budu doma dřív.
Cestou se zastavujeme
ve Velkém Rybníku v pivovaru U Hastrmana. V jeho blízkosti jsme spali a tam večer zašli na pivo, když jsme jezdili do Varů pro Jindřicha a pak společně
do Trutnova na Open Air festival. Je to rodinný pivovar, který byl otevřen r. 2005. Pivo nám tu vždy chutnalo a vždy tu měli i dobré a levné limonády. Podle Jindřicha to tu má být zavřené, ale podle internetu je po přestavbě otevřeno, ale ne po celý týden a nevaří tady. Aspoň to prozkoumáme.
Když jsme vešli, říkám, je to tu jiné. Paní tam prodává však stále stejná, dokonce si nás pamatuje, dokonce ví, u kterého stolu jsme sedávali. To potěší. Dozvídám se, že to předali mladým, ale ti mají měsíční miminko a čas nemají. Přestavba není hotová, ale přerušili ji a chtěli zavřít i hospodu. To však paní bylo líto a tak se vrátila na své původní místo. Ale již po omezenou dobu. Kupujeme pivo v petce, mají limonádu z Aloe. Vyprosila jsem vzorek pro Tomáše na ochutnání, zda ji chce. Protože tomu chutná vše, chutná mu i limonáda. Hrdě si nese čerstvě natočenou litrovku.
A to je vlastně konec všeho. Děti v autě usnuly, konečně je klid. Dovolená sice byla studená a trochu mokrá, ale i za těch podmínek jsme si ji užili. Perfektní bylo i ubytování, mladí už plánují, že tam na podzim zase vyrazí. A děti - ty už se samozřejmě těší teď.
Domů jsme přijeli v půl šesté, to je úplně akorát. Já mám trochu otlačené ruce od sedaček, ale jsem také spokojená. Na večeři si všichni dáme svačinu, co jsme si připravili na cestu. Nějak jsme ji cestou nestačili sníst - hlavně proto, že děti ji zaspaly. Já jdu na tramvaj, i když mne Standa chtěl domů odvézt. Je to však zbytečné jezdit přes celé město. Jsem tam za chvilku, ale musím říct, že jsem také pěkně ospalá. A to jsme toho dnes tak moc nenachodili.
Poslední aktualizace: 13.5.2024
Krušné hory: Plešivec - naučná stezka Krušnohorských pověstí, chata a rozhledna Plešivec a dětské lanové centrum; Velký rybník - pivovar U Hastrmana na mapě
Kvalita příspěvku:
Diskuse a komentáře k Krušné hory: Plešivec - naučná stezka Krušnohorských pověstí, chata a rozhledna Plešivec a dětské lanové centrum; Velký rybník - pivovar U Hastrmana
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!