Loading...
Náš červnový lašský víkend jsme odstartovali z nádraží ve Štramberku, odkud jsme se nejprve vydali po červené turistické značce směrem na Lichnov, ale asi po 1,5 km jsme ze silnice odbočili na Lašskou naučnou stezku a po ní se přes rozcestí Pod Červeným kamenem dostali do Janíkova sedla, kde už nás čekala žlutá značka ve směru do Kopřivnice. Přes krásnou skalní Raškovu vyhlídku (0,5 km) a zříceninu Šostýn (1 km) jsme došli ke kopřivnickému koupališti (0,5 km) a posléze k železniční stanici (1 km), odkud už jsme se pustili po modré značce přes město kolem Muzea Fojtství a vzhůru k Váňovu kameni (1,5 km), stále spolu s naučnou stezkou a místy i cyklotrasou. Přes Bílou Horu (0,5 km) jsme došli pěkným lesíkem přímo ke štramberské Trúbě (1,5 km) a brzy zakotvili v prvním stánku s tradičníma ušima na kafíčko:-) Po prohlídce městečka a další ochutnávce uší v cukrárně na náměstí jsme zamířili k Národnímu sadu (1 km), který jsme i přes ne vždy zcela logické místní značení prolezli snad celý se všemi jeho půvabnými zákoutími, hlavní ovšem bylo najít Leoše!:-) Poté už jsme sešli zpátky na červenou značku a vydali se ke koupališti v Libotíně (2,5 km), kde nás mile překvapil výtečný a mohutný železitý pramen. Ze stejnojmenného rozcestí (2,5 km) jsme pak dále pokračovali přes rozhledový vrch Holivák (2 km) do Žiliny (3 km) a Nového Jičína (1 km), kde jsme byli ubytováni v krásném secesním (uvnitř trochu retro) hotelu Praha.
Druhý den jsme se svezli jedním z nemnoha autobusů do nedalekého Příbora, jehož centrum jsme si v ospalém nedělním ránu prohlédli celkem rychle, abychom se poté s chutí vydali od železniční stanice po zelené značce do Větřkovic (3,5 km). Dále jsme zvolili vzhledem k rostoucímu vedru nejkratší cestu na Hukvaldy, tedy 4 kilometry po modré přes Kopčanku, kde nás na cestě osvěžila první z příjemných studánek toho dne. Z náměstí jsme zamířili ještě rovnou bez zastávky k proslulé Janáčkově lavičce, na kterou se při naší první návštěvě před pár lety nedostalo. Jsou to sice "jen" 2 km, ale po modré značce do pořádného kopce, takže představa skladatele šplhajícího touto cestou byla více než absurdní. Zpáteční cesta po zelené - po nejnutnějším odpočinku - byla již znatelně pohodlnější, však také o 1,5 km delší. Odměnili jsme se návštěvou již známé cukrárny U Lišky Bystroušky a brzy poté už za dotyčnou v její zbrusu nové podobě spěchali do obory. Hrad jsme měli v ještě o něco větším parnu dobře v paměti od minule, takže jsme se tentokrát vydali rovnou přes oboru kolem další studánky po žluté do Měrkovic (3 km). Dále jsme došli po zelené přes Mniší opět do Větřkovic (5 km), odkud jsme zvolili už přece jen trochu kratší závěr do Kopřivnice, tedy 4 km po modré značce přes Lubinu. Naštěstí až v cíli nás chytla menší přeháňka, neboť hukvaldské bouřky stojí podle naší zkušenosti za to!;-)