Lyžařský ráj Nassfeld Areny tak trochu jinak

Vrchol Monte Cavallo di Pontebba (Rosskofel) byl vybrán z důvodu dobré komunikační dostupnosti, díky silničnímu sedlu Passo di Pramolo (1530 m). V sedle a jeho okolí se rozkládá nejznámější lyžařská oblast Karska - Nassfeld Arena s mnoha kilometry upravených sjezdovek. Místo vhodné i pro rodinnou návštěvu. Právě ze sedla Pramollo (Nasfeldpass) vycházíme brzy ráno po cestě č. E03 směrem k východu, podél sjezdovky na vrchol Madritschen. Sním je tvrdý a tudíž není zapotřebí použití sněžnic. Pod vrcholem je svah o něco prudší a asi za hodinu docházíme k malému vrcholovému křížku, shlížejícího na mumraj lyžařů pod sebou. Počasí se začíná kazit a přiženou se husté mraky, které spolu se silným větrem znesnadňují orientaci. Sejdeme pod vrchol, odpočineme si a hledáme skulinku v mlze, která nám umožní najít správný směr cesty. Přesně to se stane a již směřujeme do asi 1,5 km vzdáleného sedla Rudnig Sattel (1945 m). Nejprve scházíme asi 150 výškových metrů do řídkého lesa abychom následně vystupovali vysněženým žlebem, táhlým kopcem do sedla. Žádné stopy, velmi silný vítr, špatná viditelnost střídající se s polojasnou oblohou, rychle honící se mraky. Nikde ani živáčka, nikde není vidět bivak. Po chvíli tápání v sedle si všímáme červené šmouhy na sněhu asi 200 metrů od nás. S nadějí scházíme k ní, kde se každému uleví při pohledu na zcela zasněženou boudu bivaku. Bude to sice hodně práce, ale alespoň neumrzneme. Teplota dosahuje k -6°C a nikdo si ani nechce představovat noc v našem stanu v sedle v této vichřici. Pouštíme se tedy do práce a vším možným vyhrabáváme vstup, zasypaný více než dvěma metry sněhu. Během hodiny již povolujeme přimrzlou závoru kovových dveří a vítězoslavně vstupujeme dovnitř. Bivak je překvapivě prostorný. Vejde se do něj pohodlně 8 lidí na noc. Je zde i základní vybavení ve formě matrací, dek, stolu a židlí. Zabydlíme se a v knize se dočítáme, že poslední člověk před námi zde byl před 4 měsíci. Je tedy potřeba vyvětrat...

VÝSTUP NA VRCHOL

Cestu č. 414, kterou jsme původně chtěli na vrchol vystoupit jsme nikde neobjevili, tudíž jsme automaticky začali nastupovat cestou č. 432 Zprvu nás čekal táhlý travers nad vysněženým mírně exponovaným svahem a následoval mírný výstup na jakousi pláň mezi několik vrcholů. Zde jsme se prudce stočili do leva (na východ) a v dobré vůli, že vystupujeme na vrchol vylezli na špičku vrcholu Creta di Pricotic (2223 m). Až zde bylo teprve jasné, že Monte Cavallo leží ještě asi půl kilometru jihovýchodněji v hřebeni. Následoval tedy sestup do plytkého sedla mezi vrcholy a mírně po širokém hřebeni a ukrutného svištění větru na vrchol. Jasná obloha a parádní dalekosáhlý výhled se prezentoval od kříže zasypaného několika mety vyfoukaného sněhu. Impozantní pohled se naskýtal především na skupinu Montasio v Julských Alpách, v dálce Mangart, Jalovec, Canin i Triglav. Na druhé straně jsme jasně rozeznali Latschur, Hochalmspotze a Ankogel. V hřebeni Karnských Alp jednoznačně vévodil vrchol Hohe Warte, který převyšoval své okolí o několik set metrů a na jihozápadě vyčnívalo Ostré Monte Sérnio ve spleti vrcholů jižní části Karnských Alp. Sestup byl veden stejnou cestou k bivaku a byl absolvovaný, stejně jako celý výstup komplet v mačkách. To se zdálo být nutnou výzbrojí. Ještě jedna noc v bivaku (venku bylo -13°C, uvnitř 0°C) a kolem šesté ráno vycházíme přes sedlo pod úžasným východem slunce zpět k autu, stojícího v sedle Passo Pramollo. Kolem 8:00 vyrážíme domů.

Tuto výpravu podporoval : Sambarsport.cz