Malta potřetí - Gozo
Naše třetí výprava na Maltu měla být ve znamení poznání těch zbylých částí státečku, kde jsme dosud nebyli, což obnášelo východ Malty a Gozo.
Na cestu jsme si vybrali konec září, kdy už na Maltě nepanují tropická vedra, ale voda je stále teplá. Co čert nechtěl, naše dva týdny začaly dešťovými kapkami, které nás provázely téměř celé první čtyři dny. Přeháňky obnášely slabý déšť nebo občasné slabé bouřky. I to stačilo, aby moře bylo rozbouřené a my, jelikož jsme opět bydleli v již známém apartnámu na promenádě ve Sliemě, jsme se do vln, tříštících se o pobřežní skaliska, neodvážili. Koupili jsme si tedy deštníky a procházeli se po Vallettě nebo využili hodin bez deště k procházkám po Sliemě a promenádě. Teploty se pohybovaly okolo 25 stupňů, takže pod převážně podmračenou oblohou panovalo příjemné léto. Po těchto dnech ale teplota vystoupila opět ke třiceti stupňům, již ale nebylo tak úmorné vedro, jako v prázdninových měsících.
První výlet nás nasměroval do Trojměstí, což jsou tři malá městečka na třech výběžcích do Velkého přístavu (Senglea, Vittoriosa a Kalkara). Na konci prostředního "prstu" (Vittoriosa), pod hradbami pevnosti St. Angelo, která bohužel není přistupná veřejnosti, jsme si počkali na dvanáctou hodinu a tradiční výstřel z Valletty, která je nějakých 350 metrů přes vody zálivu. Poté jsme se úzkými uličkami vydali zpět na autobusovou zastávku. Ve Vallettě jsme si zašli na oběd a jeli využít příznivého počasí, které se mělo večer zkazit, ke koupání ve Sliemě.
Příští dva dny již na koupání nebyly, přestože přes den většinou nepršelo, po nočních deštích bylo moře tak rozbouřené, že se do něho nedalo vlézt. Využili jsme alespoň každé chvíle, kdy se mezi mraky objevilo slunce k procházce nebo natažení se na skalnaté pláži. Jednoho takového povalování jsem využil k ulovení pár záběrů vln tříštících se o břeh. Za to jsem byl potrestán kompletní sprchou a odplavenou pantoflí. Alespoň foťák jsem stihl na poslední chvíli skrýt do pouzdra a sám jsem měl co dělat, abych se udržel na nohách a nebyl stažen do moře. Toťáku se nic nestalo, pouzdro i tričko za chvíli na slunci uschly a botu jsem po chvíli našel vyplavenou na skále opodál :o)
Marsaxlook
Čtvrtý den už bylo natolik pěkné počasí, že jsme se rozhodli vydat na poslední písečnou pláž na Maltě, kterou jsme dosud nevyzkoušeli. Byla to Pretty Bay v Birzebbuge. Autobusem jsme se nechali dovézt do sousedního městečka Marsaxlook, kde mělo být pěkné rybářské přístaviště a trh. Vystoupili jsme na nábřeží, podél něhož byly stánky trhovců, prodávajících vše, co by mohlo nákupů chtivé turisty zaujmout. Nebyl to žádný velký trh, velikost odpovídala významu městečka, kam zavítá o poznání méně turistů než do měst na severním pobřeží. Přístav byl plný malých rybářských člunů s typickým okem na přídi, které má rybářům přinášet štěstí. Došli jsme na konec přístaviště a pomalu se vydali ven z městečka podél pobřeží, jestli nenarazíme na nějaké místo vhodné ke koupání. Bohužel, pobřeží zde je příliš strmé na to, abychom se mohli vykoupat. Pokračovali jsme tedy dále přes kopec oddělující Marsaxlook od Birzebbugy. Byla to asi tříkilometrová procházka, než jsme došli do sousedního města.
Birzebbuga
Jelikož je nedaleko letiště, cestu nám ozvláštňovala letadla, ktará klesala přímo nad městem v zálivu Pretty Bay. Mimochodem - nenarazili jsme na Maltě na jediné neudržované veřejné toalety, byť na opuštěném parkovišti na okraji města. Navíc bezplatné. Prošli jsme náměstím, kterému dominuje velký kostel a došli do parku, se kterým sousedí městská pláž v Pretty Bay. Obědem a koupáním na nepříliš vábné pláži jsme tu strávili něco přes dvě hodiny, abychom se z autobusového terminálu hned vedle pláže vydali zpět do Valletty. Výhled z pláže kazí velký nákladní přístav. Na druhou stranu je to i zajímavý pohled, pokud jsou pro vás velké lodě a obří jeřáby něčím novým. Nedaleko odsud na sever v okolí města Tarxien, jsou zbytky prehistorických chrámů a další archeologické vykopávky.
O víkendu jsme vyrazili za koupáním na Golden Bay a Tuffieha Bay, o kterých jsem psal v předchozích částech této "trilogie". Oproti loňskému roku na všech plážích vyrostly vežičky pro plavčíky a objevily se popelnice na tříděný odpad, čímž výrazně ubylo nedopalků v písku a dalších odpadků. Naopak letos přibylo češtiny. Můj nápad, půjčit si šlapadlo se, díky ještě ne příliš klidnému moři, nesetkal s příliš kladnou odezvou manželčina žaludku, ale vše nakonec dopadlo dobře.
Gozo
Pokud toho člověk chce na Gozu stihnout více, musí vyrazit již ráno, protože autobusy zde mají výrazně delší intervaly než na hlavním ostrově. Za 4,65 EUR nás trajekt z Cirkewwy dovezl do Mgaru na Gozu i zpět. V přístavu na Gozu již na trajekt, který přijíždí každou půlhodinu, čekají autobusy, které dovezou cestující do Victorie, hlavního města Goza. Odtud se autobusy rozjíždí po zbytku ostrova.
Victorii jsme si prošli již loni, tak jsme rovnou vyrazili autobusem na západ ostrova k Azure Window. Cesta tam trvá asi 20 minut a autobus sem jezdí jednou za 2 a půl hodiny. Azurové okno je skalnatý útvar hodně připomínající Pravčickou bránu, skrz který je vidět napůl moře a obloha. Od toho i název. Hned vedle je Inland Sea. Malé jezero, které je přírodním tunelem spojeno s otevřeným mořem. Turisty tu skrz vozí na člunech. Jak už jsem psal, autobus jezdí po dvou a půl hodinách. Jelikož prohlídka Azurového okna a jezírka zabere jen zlomek tohoto času, nezbývá než využít služeb místního kiosku nebo pro cestu zpět využít taxi. Protože jsme chtěli stihnout ještě koupání na Ramla Bay, zvolili jsme druhou možnost. Za přijatelný poplatek jsme se nechali dovézt do Victorie, odkud za chvíli odjížděl autobus na severovýchod k největší písečné pláži na Gozu. Pláž je zajímavá oranžovou barvou písku. O jeskyni vlevo nad pláží se traduje, že je to právě ta, kde Calypso držela Odysea. Vstup do vody byl mírný, při břehu bylo ale kamení, což místy ztěžovalo vstup. Válení na pláži nám oživil paraglidista, který nám, po letu ze skály vedle pláže, přistál za zády. Navečer jsme vyrazili zpět do Victorie, abychom stihli poslední autobus k trajektu.
Gozo je zelenější než Malta a nejvíce je to znát při projíždění mezi políčky a zelenými stromy podél silnice.
Cesta zpět do Sliemy vedla přes město Mellieha. Byla sobota a zrovna v ten den zde probíhala slavnost. Jak nám řekl správce apatrmánu, kde jsme bydleli, postupně jsou slavnosti ve všech městech. Během nich jsou nazdobeny kostely, večer jsou nasvíceny podobně jako kamiony v reklamě na oblíbený nealkoholický nápoj a slavnost je zakončena ohňostrojem. Právě tak byl osvětlen i velký kostel v Mellieze, kolem kterého jsme projížděli.
Příští den jsme se vyrazili koupat na naši nejoblíbenější maltskou pláž v Paradise Bay. Cestou nás zaujala oprava silnice. Zatímco na jednom konci frézovali vozovku, o nějakých 300 metrů dál již asfaltovali a navečer jsme se již vraceli po novém potahu. Tomu říkám rychlost. Mezi skalisky v Paradise Bay jsem úspěšně vyzkoušel nové podvodní pouzdro na foťák a po celý den jsme si užívali lenošení na pláži. Cestou zpět k autobusové zastávce jsme se prošli až k přístavišti trajektu kolem jediného místního hotelu Paradise Bay Hotel. Má přes silnici vlastní písčitou pláž, kterou jsme ale vyhodnotili jako velmi ošklivou, hlavní díky těsnému sousedství s přístavištěm. Toto si vynahrazuje bazéném a přístupem do moře po schodech z druhé strany.
Samozřejmě i tentokrát jsme večer vyráželi na večeře do restaurací na promenádě ve Sliemě a St. Julian's. Večeři v Kandles, naší oblíbené restauraci se rozhodl narušit velký brouk, který zvedl ze židlí přítomné dámy, ale nakonec skončil pod podrážkou udatného Angličana. Narazili jsme však na novou vynikající restauraci, kam jsme nakonec šli na jídlo třikrát. Bianco's v St. Julian's hned vedle McDonald's můžeme vřele doporučit. Patří sice k těm lehce dražším, ale příjemný personál a úžasné jídlo to s přehledem přebije.
I z této dovolené jsou fotky na webu uvedeném v mém profilu a navíc i informace o Maltě, nabyté již třetí návštěvou i přátelstvím se správcem apartmánu, včetně cen platných na podzim 2009.