Přidat Tábor mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Tábor
Mezi Budějovicemi a Táborem, 3. část - Z Milevska do Soběslavi (Jižní Čechy 2020)
Blížil se večer, my opustili Milevsko s jeho nádherným premonstrátským klášterem a plni dojmů pokračovali v cestě. Její směr se začal opět vracet k jihu a před námi bylo i nadále několik zastávek, které měly patřit k vrcholům letošního jihočeského putování. Ještě stále neskončil pátek 7. srpna a my mířili k baroknímu poutnímu areálu v Sepekově. Tak nějak jsme doufali, že když se nezavírá areál milevského konventu, mohli bychom mít štěstí i tady. Bohužel se tak ale nestalo.
Kostel Jména Panny Marie, postavený v letech 1730 až 1733 jsme za vysokou zdí v podstatě jen tušili, takže jsme si v podstatě pouze z venkovní strany obešli ambit vybudovaný v letech 1760 až 1767. Byla to škoda, protože tzv. jihočeská Svatá hora mohla být docela zajímavým závěrečným bodem denního programu. Takto už nás čekal jen dojezd do Opařan, kde jsme na fotbalovém hřišti nejprve poseděli u piva, a poté také zalehli k zaslouženému odpočinku. A tím skončila dovolená …
Před námi byla sobota 8. srpna a snídaně na lavičce před zdejší hospodou. Obec Opařany se však nestala jen naší noclehárnou a ranním bufetem, ale chvíli jsme věnovali také zdejším pamětihodnostem. Někdejší jezuitský klášter a pozdější zámek nás zase až tak moc neoslovil (koneckonců se dnes jedná o psychiatrickou léčebnu), ale s ním sousedící kostel sv. Františka Xaverského z let 1732 až 1735 mě skutečně zaujal. Zdálo se mi totiž, že se tato barokní sakrální stavba až moc dynamicky vlní. Pochopitelně, pod jeho podobou je totiž podepsán slavný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.
Na dlouhé obdivování však nebyl čas a my se vydali k pomenšímu městysi Stádlec. Zaujaly nás zde např. kvalitní popisové tabulky u soch svatých, z kterých ovšem vyplynulo, že před sebou máme pouhé kopie. Najdeme zde také zámek nebo někdejší synagogu, která už však židovskou modlitebnu moc nepřipomíná. Naším cílem ovšem je – po prudkém sjezdu - památka technická, konkrétně náš poslední dochovaný empírový řetězový most. Byl dokončen v roce 1848 a původně překlenoval Vltavu u Podolska. Nad Lužnici byl most, který postavil arch. Lanna podle projektu ing. Gassnera a Schnircha, přemístěn až v roce 1975.
Krom samotného mostu pro osobní automobily, motocykly, cyklisty a pěší nás zde zaujala jedna odvážná dívčina, která vstoupila do špinavé Lužnice a pokusila se plavat proti jejímu proudu. Po chvíli ale svůj marný boj vzdala. Nás boj teprve čekal, protože po sjezdu následovalo prudké dlouhé stoupání. Jelo se mi dost těžko, potil jsem se jako „dveře od chlíva“ a až na vrcholu ke své nelibosti zjistil, že se mi částečně sekla zadní brzda. Závada byla, naštěstí, bleskurychle odstraněna a mohli jsme pokračovat.
I na další zastávku jsme se těšili, protože se jednalo o rodinný minipivovar. Jmenuje se Transformátor a najdeme ho v obci Hlavatce. Předtím ovšem ještě pozřeme zakoupených broskví, abychom získali i jiný vitamín než béčko. Na statku, ve kterém pivovar sídlí a kde se občas konají různé minifestivaly, nás ovšem čeká šok. Otevírá se až v 15,00 hod. Naštěstí se nás ujme tatínek (a tchán) majitelů, minipivovar nám ukáže a seznámí nás i s jedním z jeho produktů. A to hned dvakrát. Pak už jsme se rozloučili a pokračovali k nedaleké Soběslavi. Ještě předtím jsme se ale krátce zastavili v předměstské obci Klenovice, kde se nachází krásný křížový kámen s latinským křížem, který prý původně označoval hrob švédských vojáků.
Na sedmitisícovou Soběslav i její okolí jsem se těšil hodně, ale tak nějak opatrně. Neměl jsem totiž až tak moc představu, co kromě muzeí bude zpřístupněno, a navíc jsem si vzpomněl, že za komunistů se prý tomuto městu nějaký čas kvůli jedné nepěkné nemoci přezdívalo Syfislav. A nakonec nás čekal jeden z nejzajímavějších a nejpříjemnějších zážitků celého putování (místní ženy a dívky v tom sice svou významnou roli hrály, ale pouze coby naše průvodkyně a ochránkyně). V Soběslavi se nám prostě opravdu hodně líbilo.
Na poměrně malé ploše zde totiž můžeme vidět mj. hrad, několik pozoruhodných kostelů, dva historické muzejní domy, zbytky opevnění a mariánský morový sloup. A na prohlídku kostelů sv. Petra i sv. Víta a zdejší hrad jsme získali půvabnou společnici. Služby zdejšího íčka jsme využili díky tomu, že jsme přijeli právě včas a Bob si této atrakce všimnul. Šli jsme sami dva a „vyhráli“ výbornou, ochotnou průvodkyni se spoustou vědomostí. Všude jsme mohli fotit, vylézt si na kruchtu … a přitom se jednalo o bezplatnou službu (snažili jsme se to ale děvčatům z íčka následně vrátit alespoň větším nákupem s „tringeltem“)
Začali jsme – po krátkém vyprávění o historii města a památkách na náměstí - ve špitálním kostele sv. Víta z poslední čtvrtiny 14. století. Krásná stavba postupně prošla mnoha změnami a v roce 1785 byl tento svatostánek dokonce přestavěn na obytný dům. Dvoulodní kostel s klenbou na dvou tenkých pilířích a štíhlou šikmou věžičkou nad vítězným obloukem je považován za jednu z nejcennějších památek české gotiky doby vlády krále Václava IV. Další zastávkou byl raně gotický kostel sv. Petra a Pavla z roku 1280. O století později byl rozšířen a na přelomu 15. a 16. století získal krásnou síťovou klenbu nad kněžištěm a ještě krásnější sklípkovou nad chrámovou lodí.
Sakrální stavby poté vystřídal Rožmberský hrad založený ve II. polovině 14. století. Právě zde byl v roce 1394 vězněn český král Václav IV. S hradním palácem je spojena okrouhlá věž Hláska, která je ve sklepní místnosti zaklenuta hvězdicovou klenbou. V 18. století byl hrad přeměněn na pivovar a dnes se zde nachází také galerie a knihovna.
Tím naše prohlídka skončila a po rozloučení s průvodkyní jsme si skočili na pivo a potom i na vyhlídkovou plošinu věže kostela sv. Petra a Pavla. Ta se vypíná do výšky 68 m a výstup na symbol města z roku 1487 nás v tom horku docela zmohl. Následovalo znovu íčko, náměstí s mariánským sloupem z roku 1713, muzejní Rožmberský dům z 15. století, někdejší hřbitovní kostel sv. Marka z roku 1650, zbytky městského opevnění a asijská večeře. Při ní jsem si také uvědomil, že jsme v Soběslavi byli stylově na Soběslava.
U nudlí příjemný pobyt v tomto jihočeském městě definitivně skončil a my vyrazili na další cestu. Nemířili jsme však nijak daleko (úplně nejdříve jsme si šli zaplavat, neboť bylo potřeba spláchnout prach z cest nejen vnitřně), protože i okolí Soběslavi nabízí spoustu zajímavých objektů. Rozhledny jsme už raději vynechali a vydali se – kolem neobvyklé výklenkové kapličky s keramickými panely s výjevy ze života Panny Marie - rovnou k zámku Myslkovice. Barokní stavbu z konce 17. století stojící na místě gotické tvrze jsme si ale moc neužili, protože byl její prostor uzavřen kvůli svatbě. Takže jen jedna fotka, jedno pivo v zahrádce zámecké restaurace a rychle k poslednímu programu dne. Tím byl zámek Brandlín, který v první chvíli lehce zklamal a vzápětí velice mile překvapil. Také jsme se tam nakonec zdrželi podstatně déle, než bylo původně v plánu.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Soběslav
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Mezi Budějovicemi a Táborem, 3. část - Z Milevska do Soběslavi (Jižní Čechy 2020)
