MIKULOV - Svatý Kopeček, Židovský hřbitov, Kozí Hrádek, vápencový LOM a Zaječí
I když počasí nepřálo... sluníčko nevykouklo a mléčná obloha zvěstovala nezajímavou fotodokumentaci... vydali jsme se do kraje, který je nám velmi blízký. Oblast Mikulova, obklopená vinicemi, nabízí mnoho možností vyžití - turistiku, relaxaci, ochutnávku vín, památky, kulturu… Svou malebností je pastvou pro oči, stejně jako nedaleká Lednice a Pálava.
Mikulov se nachází v CHKO Pálava, kousek od rakouských hranic. Historické jádro je chráněno jako městská památková rezervace. Výraznou dominantou města je renesanční zámek.
Dostavník jsme uklidili do periferie, mimo placená parkoviště. Z ulice Koněvova jsme odbočili doprava a vydali se po modré křížovou cestou (serpentinami asi 800m) vzhůru až na vrchol Svatého kopečku (363 m n. m.), kde stojí kostel sv. Šebestiána, zvonice a další sakrální stavby. Cestou jsme míjeli zrestaurované kapličky. (Psal se rok 2013.)
Minulost Svatého kopečku sahá do 17. stol.
Dříve údajně probíhaly na Tanečním vrchu (původní název Sv. kopečku ) oslavy letního slunovratu - bujaré reje, spojené s kulty plodnosti. Podle jiných legend se zde za Filipojakubské noci shromažďovaly čarodějnice na svém sabatu.
Základní kámen poutní kaple, zasvěcené sv. Šebestiánovi, ochránci před nákazou morem, položil v roce 1623 kardinál Dietrichstein. Později nechal podél cesty postavit 7 pašijových kaplí. Křížová cesta symbolicky ztvárňovala utrpení Krista při jeho cestě ulicemi Jeruzaléma až do Golgoty, kde byl ukřižován. Vyrostla také zvonice a kaple Božího hrobu. Svým dílem kardinál vymýtil výše zmíněné pohanské rituály, které se na kopci konávaly a byly mu trnem v oku. Změnou názvu Tanzberg na Svatý vrch Dietrichstein také vyjádřil vděčnost Bohu za překonání morové rány, která Mikulov a okolí postihla v roce 1622. Křížovou cestu doplnila v roce 1692 kaple svaté Rozálie. V druhé pol. 18. stol. nastalo na Křížové cestě mnoho změn. Byly vybudovány další kapličky. Koncem tohoto století měl Svatý kopeček 18 zděných objektů.
V roce 1786 přestalo místo kvůli církevním reformám sloužit svému účelu a začalo chátrat. Stavbičky byly obnoveny až v druhé pol. 19. stol.
Kromě Křížové cesty (jedné z nejstarších Křížových cest v zemi české) nechal kardinál v roce 1612 – 13 na svém panství v Mikulově zbudovat také kapucínský klášter s kostelem sv. Františka. V roce 1623 přistavěl Svatou chýši - loretánskou kapli (nejstarší a nejvýznamnější na půdě moravské ), do níž byla umístěna soška Černé Madony. Synovec kardinála, Maxmilián, postavil v roce 1638 nad loretou kostel sv. Anny. Následkem velkého požáru v roce 1784 byly stavby zničeny. Na místě bývalé Lorety a kostela sv. Anny stojí Dietrichsteinská hrobka. Soška Černé Madony byla převezena do kostela sv. Václava.
Každoročně v září probíhá v Mikulově Mariánská pouť. Po mši svaté v kostele sv. Václava se vydává průvod poutníků se sochou Černé loretánské Madony na Svatý kopeček. Tato tradice trvá od roku 1865 (s výjimkou období druhé světové války).
Vrchol mikulovské dominanty je tvořen vápencem. Nejen tam, ale i na strmých svazích kopce (stepního rázu), ze kterých vyčnívají obnažená bělostná skaliska, roste mnoho chráněných druhů rostlin - modřenců, konikleců, kosatců, kostřav, lomikámenů. Místo je bohaté i na faunu, žije zde především teplomilný hmyz - kudlanky nábožné, tesaříci, motýli a další. Díky výskytu vzácného rostlinstva je Svatý kopeček vyhlášen již od roku 1946 přírodní rezervací.
Po shlédnutí kraje z vrcholku Svatého kopečku jsme pokračovali k rozcestníku Pod Božím hrobem. Přímé cesta (nyní NS Svatý kopeček v Mikulově) nás odtud zavedla do místa, ze kterého se nám otevřel pěkný výhled na vápencový lom. Dříve se z Janičova vrchu (v místě dnešního zatopeného lomu) těžil vápenec. Voda v lomu byla čistá, pokrytá slabou ledovou krustou. Podle jejího zbarvení bylo patrné, kde mělčina přechází v hlubinu. V létě sloužívá lom U Mariánského mlýna (taktéž nazývaný Lom Janičův vrch*) místním k osvěžení.
Seskotačili jsme pak podél lomu k silnici a odtud po pár stovkách metrů sešli doprava mimo značenou trasu. Cestička, vedoucí středem vzrostlého větrolamu, nás dovedla až do hloubi vinic. Bylo lehounce nad nulou a naše boty se začaly mohutně obalovat bahniskem. S těžkými „okovy“ jsme se dostali cestami (již mimo turistické značení) mezi odpočívající vinnou révou pod Svatým kopečkem zpět do mikulovských ulic.
Míjeli jsme zdejší vinné sklípky. U jednoho lákadla jsme přibrzdili pro trochu dobrého moku na večer. Ochutnávka se však s mladou a milou paní vinařkou protáhla na hodinku. Kromě řidiče jsme odcházeli po důkladné degustaci jako bumbrlíčci do (vinařkou doporučené) nedaleké obyčejné dřevěné palušky Bistro Kodiak, kde se nikdo nepozastavoval nad našimi blátem vydatně ozdobenými kaťaty i botami. Po chutném obědě jsme vyrazili kolem pálavských kopců zpět k domovu.
Do Mikulova se velmi rádi v budoucnu vrátíme. Město nabízí k prohlédnutí např. Turold - jeskynní labyrint v nitru pálavského hřbetu, zříceninu Kozí hrádek, Horní synagogu, Židovský hřbitov, již výše zmíněný zámek, Regionální muzeum, Dietrichsteinskou hrobku. Nachází se tu nespočetně restaurací a vinných sklípků.
I stalo se...
V létě roku 2015 jsme se s parťačkou měly možnost v Janičově lomu* osvěžit. Voda byla čistá a teplá jako kafčo. Za nesnesitelného pařavce jsme pak (od lomu po modré) vyfuněly Svatý kopeček. Z vyhlídkového místa jsme shlédly Janičův lom, prošly se vrcholkem kopce a z druhé vyhlídky se pokochaly výhledy na zrekonstruované sakrální stavby a město Mikulov. Zamávaly jsme nedaleké Pálavě a skutálely se zpět k parkovišti u lomu. Do Brna jsme to vzaly přes Hustopeče, s kratičkou zastávkou v Zaječí, ve Vinařství U Kapličky, kde se natáčel film Bobule a seriál Vinaři. Hotel má úžasnou polohu a je obklopen vinicemi. Na pohled luxusní restaurace s luxusním bazénem byla plně obsazena a tak jsme místo kávy vyběhly nad všechen ten luxus - na nedalekou rozhlednu Dalibor, odkud se nám naskytly překrásné výhledy na pálavskou malebnou krajinu.
V září 2016, ve dnech židovské kultury, jsme s toutéž cestovatelkou do Mikulova opět velmi rády zavítaly.
Počátky osídlení židů v tomto krásném moravském městě sahají do 15. stol. (Vypovězeni z Dolního Rakouska a Vídně se do Mikulova uchýlili). Vytvořili si zde časem obdivuhodnou kulturu. Do pol. 19. stol. se Mikulov stal duchovním, politickým i kulturním centrem židů a moravského zemského rabína. O síle židovské obce svědčí i fakt, že tu v době největší slávy fungovalo nejméně 12 synagog (či modliteben). Nejdůležitější byla Horní (Stará) synagoga, nacházející se pod Zámeckým kopcem. Většina staveb se, bohužel, nedochovala. Zánik komunity přinesla druhá světová válka.
Prošly jsme Husovou ulicí, jež kdysi tvořila páteř židovské čtvrti, pokračovaly ul. Kozí Hrádek a navštívily zdejší židovský hřbitov, který je považován za jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších v ČR. Majitelem hřbitova je Židovská náboženská obec v Brně. Prohlédly jsme si zvenčí obřadní síň, strážící vstup na hřbitov.
Na upravené ploše (téměř 20 000 m²) nepravidelného tvaru, chráněného masivní zdí, se nachází asi 4000 náhrobků. Nejcennější částí pohřebiště je rabínský vršek, kde odpočívají moravští zemští rabíni.
Po návštěvě místa odpočinku jsem se vydaly doleva do kopce podél hřbitovní zdi ke Kozímu hrádku, dělostřelecké renesanční věži z 15. stol., jež tvoří jednu ze tří skalnatých dominant Mikulova. Kdysi tohle mimořádné stavební dílo chránilo město i zámek. Nyní zřícenina poskytuje za symbolické vstupné parádní výhledy na historické jádro města i okolí, především na Pálavu.
Cestou z ruiny jsem v uličce Kozí hrádek 1 náhodně narazily (veeelmi šikovně narazily) na Café Bárta, milou kavárničku s vynikající kávou i vínkem, s výbornou hudbou i atmosférou... a s výhledem na mikulovský zámek i Kozí hrádek.
Od té doby podnik navštěvujeme !!!!
Seskotačily jsme pak do centra, prošly se zámeckým parkem, mrkly zámek, na náměstí a Dietrichsteinskou hrobku. Pokračovaly jsme pak ulicí Vrchlického. Vůně čerstvě pražené kávy nás přilákala do Galerie Konvent. Výborným mokem, podaným příjemnou paní galeristkou, paní Knorrovou, ve venkovních prostorách bývalého kapucínského kostela sv. Vavřince a následnou prohlídkou výstavních fotografií ve velmi netradičních interiérech této víceúčelové kulturní instituce jsme zakončily naše podzimní, sluncem prozářené mikulovské putování.
Málem jsme zapomněly na burčák...
Byl by hřích (z místních hrozny obtěžkaných vinic) neochutnat...
Výlety v blízkém okolí:
LEDNICE a Lednicko - valtický areál
Pálava - Děvičky (Dívčí hrady), Sirotčí hrádek, Nové Mlýny
Přidat do oblibených uživatelů
Mikulov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí MIKULOV - Svatý Kopeček, Židovský hřbitov, Kozí Hrádek, vápencový LOM a Zaječí
