MIKULOV - Svatý Kopeček, Židovský hřbitov, Kozí Hrádek, vápencový LOM a Zaječí

 

I když počasí nepřálo... sluníčko nevykouklo a mléčná obloha zvěstovala nezajímavou fotodokumentaci... vydali jsme se  do kraje, který je nám velmi blízký. Oblast Mikulova, obklopená vinicemi, nabízí mnoho možností  vyžití -  turistiku,  relaxaci, ochutnávku  vín, památky,  kulturu… Svou malebností je  pastvou pro oči, stejně jako nedaleká Lednice a Pálava.

 

Mikulov se nachází  v CHKO Pálava, kousek od rakouských hranic. Historické jádro  je chráněno jako městská památková rezervace. Výraznou dominantou města je renesanční zámek.

Dostavník jsme uklidili do periferie,  mimo placená parkoviště. Z ulice Koněvova jsme odbočili doprava a vydali se po modré křížovou cestou  (serpentinami  asi 800m)  vzhůru až na vrchol Svatého kopečku (363 m n. m.), kde stojí   kostel sv. Šebestiána, zvonice a další sakrální stavby. Cestou jsme míjeli  zrestaurované kapličky. (Psal se rok 2013.)

 

Minulost Svatého kopečku sahá do 17. stol.

Dříve  údajně probíhaly na Tanečním vrchu  (původní název Sv. kopečku ) oslavy letního slunovratu  - bujaré  reje, spojené s kulty plodnosti. Podle jiných legend se zde za Filipojakubské  noci shromažďovaly čarodějnice na  svém sabatu.

Základní kámen poutní kaple, zasvěcené sv. Šebestiánovi, ochránci před nákazou morem, položil v roce 1623 kardinál Dietrichstein. Později nechal podél cesty postavit 7 pašijových kaplí. Křížová cesta symbolicky ztvárňovala utrpení Krista při jeho cestě ulicemi Jeruzaléma až do Golgoty, kde byl ukřižován. Vyrostla  také  zvonice a kaple Božího hrobu. Svým dílem kardinál vymýtil výše zmíněné pohanské rituály, které se na kopci  konávaly a byly mu trnem v oku. Změnou názvu Tanzberg na Svatý vrch Dietrichstein také  vyjádřil vděčnost Bohu za překonání morové rány, která Mikulov a okolí postihla v roce 1622. Křížovou cestu  doplnila  v roce 1692  kaple svaté Rozálie. V druhé pol.  18. stol. nastalo na Křížové cestě mnoho změn. Byly vybudovány další kapličky. Koncem tohoto století měl Svatý kopeček  18 zděných  objektů.

V roce 1786 přestalo   místo   kvůli   církevním reformám  sloužit svému účelu a začalo chátrat. Stavbičky  byly obnoveny až v druhé pol. 19. stol.

Kromě Křížové cesty (jedné z  nejstarších Křížových cest v zemi české)  nechal  kardinál v roce 1612 – 13 na svém panství v Mikulově  zbudovat  také kapucínský klášter s kostelem sv. Františka. V roce 1623 přistavěl  Svatou  chýši -  loretánskou  kapli  (nejstarší a nejvýznamnější  na  půdě moravské ), do níž byla umístěna   soška Černé Madony. Synovec kardinála, Maxmilián, postavil  v roce  1638 nad loretou  kostel sv. Anny. Následkem velkého požáru  v roce 1784 byly stavby zničeny. Na místě bývalé Lorety a kostela sv. Anny stojí Dietrichsteinská hrobka. Soška  Černé  Madony byla  převezena do kostela sv. Václava.

Každoročně v září probíhá v Mikulově Mariánská pouť. Po mši svaté v kostele sv. Václava se vydává průvod poutníků se sochou Černé loretánské Madony na Svatý kopeček. Tato tradice  trvá    od roku  1865 (s výjimkou  období druhé světové války).

Vrchol mikulovské dominanty je tvořen vápencem. Nejen tam, ale i na  strmých svazích kopce (stepního rázu), ze kterých vyčnívají  obnažená bělostná skaliska,  roste mnoho chráněných druhů rostlin - modřenců, konikleců, kosatců, kostřav, lomikámenů.  Místo je bohaté i na faunu, žije zde především teplomilný hmyz - kudlanky nábožné, tesaříci, motýli a další. Díky výskytu vzácného rostlinstva je Svatý kopeček vyhlášen již od roku 1946 přírodní rezervací.

Po shlédnutí kraje  z vrcholku Svatého kopečku jsme pokračovali k rozcestníku Pod  Božím hrobem. Přímé cesta (nyní NS Svatý kopeček v Mikulově) nás  odtud zavedla do místa, ze kterého se nám  otevřel pěkný výhled na vápencový lom. Dříve se z Janičova vrchu (v místě dnešního zatopeného lomu) těžil vápenec. Voda v lomu byla čistá, pokrytá slabou ledovou krustou. Podle  jejího zbarvení bylo   patrné,  kde mělčina přechází v hlubinu. V létě sloužívá lom U Mariánského mlýna (taktéž nazývaný Lom Janičův vrch*) místním k osvěžení.

Seskotačili jsme  pak podél lomu k silnici a odtud po pár stovkách metrů sešli doprava mimo značenou trasu. Cestička, vedoucí středem vzrostlého větrolamu, nás dovedla až do hloubi vinic. Bylo lehounce nad nulou a naše boty se začaly mohutně obalovat bahniskem. S těžkými „okovy“  jsme se dostali cestami (již mimo turistické značení) mezi odpočívající vinnou révou pod Svatým kopečkem zpět do mikulovských ulic.

Míjeli jsme zdejší vinné sklípky. U jednoho lákadla jsme přibrzdili pro trochu dobrého moku na večer. Ochutnávka se však s mladou a milou paní vinařkou protáhla na hodinku. Kromě řidiče jsme odcházeli po důkladné degustaci jako bumbrlíčci do (vinařkou doporučené) nedaleké obyčejné dřevěné palušky Bistro Kodiak, kde se nikdo nepozastavoval nad  našimi  blátem vydatně ozdobenými kaťaty i botami. Po chutném obědě jsme vyrazili kolem pálavských kopců zpět k domovu.

Do Mikulova se velmi rádi  v budoucnu vrátíme. Město nabízí k prohlédnutí  např.  Turold  - jeskynní labyrint  v nitru pálavského hřbetu, zříceninu Kozí hrádek, Horní synagogu, Židovský hřbitov, již výše  zmíněný zámek, Regionální muzeum,  Dietrichsteinskou hrobku. Nachází se tu  nespočetně restaurací a vinných sklípků.

I stalo se...

V létě  roku  2015  jsme  se  s parťačkou měly možnost  v Janičově lomu* osvěžit. Voda byla   čistá a  teplá jako kafčo.   Za  nesnesitelného   pařavce  jsme pak  (od  lomu po modré) vyfuněly  Svatý kopeček.  Z  vyhlídkového místa jsme   shlédly Janičův  lom, prošly  se vrcholkem  kopce  a   z druhé vyhlídky se pokochaly výhledy  na   zrekonstruované sakrální stavby  a město Mikulov. Zamávaly   jsme nedaleké  Pálavě a  skutálely se zpět k parkovišti u lomu.  Do Brna jsme   to  vzaly přes  Hustopeče, s kratičkou  zastávkou v Zaječí, ve Vinařství U Kapličky, kde se natáčel film Bobule a  seriál Vinaři. Hotel má úžasnou polohu a  je obklopen  vinicemi.  Na pohled luxusní  restaurace s luxusním bazénem byla  plně obsazena  a tak jsme místo kávy  vyběhly nad všechen  ten luxus - na nedalekou rozhlednu Dalibor, odkud se nám naskytly překrásné výhledy  na pálavskou  malebnou krajinu.

V září 2016, ve dnech židovské kultury, jsme  s toutéž cestovatelkou do Mikulova opět  velmi rády  zavítaly.

Počátky osídlení  židů   v tomto  krásném moravském  městě  sahají do 15. stol. (Vypovězeni z Dolního Rakouska a Vídně se do Mikulova uchýlili).  Vytvořili si zde časem obdivuhodnou  kulturu.  Do pol. 19. stol.  se Mikulov  stal  duchovním, politickým i kulturním centrem  židů a moravského zemského rabína.  O síle židovské obce svědčí i fakt, že tu v době   největší slávy  fungovalo nejméně 12 synagog (či modliteben). Nejdůležitější byla Horní (Stará) synagoga, nacházející se pod  Zámeckým kopcem. Většina staveb se, bohužel,  nedochovala. Zánik  komunity  přinesla druhá světová válka.

 Prošly jsme Husovou ulicí, jež kdysi tvořila páteř židovské čtvrti, pokračovaly ul. Kozí  Hrádek a  navštívily  zdejší  židovský hřbitov, který je považován za jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších v ČR. Majitelem hřbitova je Židovská náboženská obec v Brně. Prohlédly  jsme si zvenčí  obřadní síň, strážící  vstup na hřbitov.

Na upravené ploše  (téměř 20 000 m²) nepravidelného tvaru, chráněného  masivní zdí, se nachází asi 4000 náhrobků. Nejcennější částí pohřebiště je rabínský vršek, kde odpočívají moravští zemští rabíni.

Po návštěvě místa  odpočinku jsem se vydaly doleva  do kopce podél hřbitovní zdi ke Kozímu hrádku, dělostřelecké renesanční věži z 15. stol., jež tvoří jednu ze  tří skalnatých dominant  Mikulova. Kdysi tohle  mimořádné stavební dílo  chránilo město i zámek.  Nyní zřícenina  poskytuje  za symbolické vstupné  parádní výhledy na  historické  jádro města  i  okolí, především na Pálavu.

Cestou z ruiny  jsem  v uličce Kozí hrádek 1  náhodně  narazily (veeelmi šikovně narazily) na Café Bárta, milou kavárničku s vynikající kávou i vínkem,  s výbornou hudbou i atmosférou... a s výhledem na mikulovský zámek i Kozí hrádek.
Od  té doby podnik navštěvujeme !!!!

Seskotačily jsme  pak  do centra, prošly se zámeckým parkem, mrkly zámek, na náměstí a  Dietrichsteinskou  hrobku. Pokračovaly jsme  pak  ulicí  Vrchlického.  Vůně čerstvě pražené kávy   nás  přilákala  do   Galerie  Konvent. Výborným mokem, podaným příjemnou paní galeristkou, paní Knorrovou, ve  venkovních prostorách bývalého kapucínského kostela sv. Vavřince a následnou prohlídkou výstavních  fotografií ve velmi netradičních  interiérech   této víceúčelové kulturní instituce jsme zakončily  naše podzimní, sluncem  prozářené mikulovské putování.
 

Málem jsme zapomněly  na burčák...

Byl  by hřích  (z místních  hrozny obtěžkaných vinic) neochutnat...

 

Výlety v blízkém okolí:

LEDNICE a  Lednicko - valtický areál

Pálava - Děvičky (Dívčí hrady), Sirotčí hrádek, Nové Mlýny