Moravský kras a ochutnávka Vysočiny - 1.část ( Retro 1986)

Fotografie (1)  • Foto: Franta

1.den

Ráno sedáme do žigulíka a jedeme do Uherského Hradiště a přes Chřiby do Slavkova, zde odbočujeme na Vyškov. Kolem velké lány a ovocné aleje, uvnitř ve voze už docela slušné horko, protože teplota dnešního červencového dne pomalu stoupá k předpověděné tropické třicítce. Po projetí centrem zajímavého města Vyškova už nejkratší cestou k Macoše. V Senetářově projíždíme kolem futuristického kostela -(ukázka toho, že i za tichého souhlasu Komančů u nás mohla vzniknout zajímavá moderní církevní stavba, samozřejmě ale jen zcela vyjímečně ). Pak už proletíme Vilémovicemi,mezi škrapovými planinami sjíždíme na dno Suchého žlebu a serpentinami vystoupáme na parkoviště u Macochy.

Po odstavení auta se napřed kocháme pohledem do hlubiny ohromné propasti z horního mústku. Její dno se zdá rovné, ale je to optický klam, způsobený výškou pozorování. Od můstku až na samotné dno je to rovných 138.5 m !! V chatě si dáváme s tatů po jednom dobrém pivu a pak už po chodníčku ke spodním můstku, odkud je do nitra propasti mnohem zajímavější pohled. ( Mimochodem první výzkumy tajemné propadliny uprostřed Moravy probíhaly právě z těchto míst). Přes skalnatý hřbítek a velkými zákruty pod bělostnými vápencovými skalisky dolů na silničku do Pustého žlebu.

Pak nás čeká několik zatáček po úzké silničce ve skalách, mineme průchozí jeskyňku Čertovu branku a poté už stojíme pod ohromnou skalní stěnou Zobany se vstupem do "suché" části Punkevních jeskyní a u vývěru podzemní říčky Punkvy s přístavištěm loděk. Všude kolem samé auto a babylon jazyků, nejčastěji je slyšet maďarština a mateřština východních Němců. Frontu na lístky začínáme stát o půl 11., k okýnku se dostáváme ve 12 hodin a lístky máme zakoupeny na půl 4.odpoledne !!!

A tak se rozdělujeme : tata a bráška Staňa jdou zpět k Macoše pro auto, já s mamů pokračujeme kolem říčky Punkvy v chladivém stínu kaňonu ke Skalnímu mlýnu. Tady zjišťujeme, že tu mají velmi nehorázné ceny za jídlo a tak po příjezdu zbytku rodiny nasedáme k nim do vozu a jedeme do Blanska. Předtím jsme si ještě omrkli vstupní portál Kateřinské jeskyně, ale dovnitř na prohlídku jsme nešli, protože bychom potom nestíhali. ( Z toho dúvodu jsem si musel nechat zajít chuť na průzkum nedaleké skalní brány - Čertova mostu - nalézající se vysoko ve skalnaté stráni nad dnem žlebu). V Blansku chutně a levně poobědváme v Lidové jídelně, pak omrkneme zdejší obchody a rodičové kupují zásoby jídla na večer. Následuje odjezd zpět k Punkevním jeskyním. Protože do prohlídky ještě nějaká chvilka zbývá, tak jdu vystát frontu na kávu - dávají ji do plastových kelímků - a když je nesu rodičům, tak si parádně popálím prstiska.

Konečně prohlídka : vede nás starý pán, který umí mimořádně zajímavě vyprávět a tak i když nejsou suché Punkevní jeskyně "nic moc", protože se prochází jen" třemi velkými dómy s bohatou krápníkovou výzdobou a chodbami mezi nimi. Poslední chodbou se dostáváme na dno propasti Macochy se dvěma tajemnými jezírky a to už je teda něco ! Stanout na dně tak veliké propasti -a že je to její dno mimořádně prostorné - je zážitek vpravdě famózní !! To ale ještě netušíme, co nás čeká dál : krátkým tunelem do nitra skal se dostáváme k podzemnímu přístavišti a hladině podzemní říčky. Tady nasedáme na jednu z lodí, poháněných tichým elektromotorem a začíná pouť podzemním labyrintem. Cesta probíhá v samých zatáčkách, místy o 180 stupňů, chvílemi musí člověk sklánět hlavu, aby si ji neurazil o Ostrý skalní výčnělek. Proplouváme i menšími dómy, kde průvodce hlásí hloubku až 30 metrů (!) a míjíme další čluny. A pod námi do překrásného zeleného odstínu ozářená hladina Punkvy, teplota jejích vod přitom dosahuje jen několika stupňů. No a pak vplouváme do Pohádkového dómu, kde výstup na pevninu a odchod několik desítek metrů do pohádkově krásných Skleněných dómů. Mladá průvodkyně tu rychle odhrkotá několik předem pečlivě našprtaných vět a se slovy : " A teď honem - plavčík už na vás čeká..!" nás žene zpátky do loďky ! Po atmosféře z pohádek není kolem už ani stopy a já si vztekle uvědomuju, že z toho tady udělali turistiku na běžícím pásu - prostě normální sprostý byznys !! Vypadá to, že jim snad jde jen o peníze od návštěvníků ..!! ( Ano prosím - i mně samému připadají dnes tyto řádky, které teď přepisuju - směšné - ach ta naivita raného mládí v časech vyspělého komunismu...)

Po ukončení plavby nasedáme do auta a jedeme okolo Jeskyně Balcarky do Ostrova u Macochy, kde objevujeme hned u cesty velký rybník i se skluzavkou. Koupání je tu kupodivu zadara a tak si nacházíme na jeho břehu pěkné místečko a hrneme se celá rodina do vody. Rodiče jen do hloubky po své brady, protože ani jeden neumí plavat. Mne a brášku nejvíc fascinovala ta veliká skluzavka. Já jsem první jízdu po ní hluboce podcenil a tak z toho byl "parakotoul " vzad a dosyta jsem se nalokal žabinců a chutné rybniční vody. Pak jsme tam ale řádili už pořád, až nás naši museli ve čtvrt na 8 odvolat, že se jede shánět nocleh.

Pokračujeme do obce Holštejna. Kousek za dědinou necháváme auto, každý tu pojíme pořádnou porci kuřete a pak už po louce k hradu. ( Docela vážně uvažujeme o tom, že tu přespíme - já se Staňů ve spacáku pod širákem a naši v autě, ale mama má strach, že je to v chráněné krajinné oblasti a tak to padá). Přicházíme pod hradní skálu a napřed si prohlížíme nitro veliké jeskyně Lidomorny, jejíž prostory vyplňují skoro celou hradní skálu a opravdu sloužila tomu účelu, po kterém byla pojmenována a s nádvořím hradu byla propojena malým otvorem ! Já se jdu opatrně podívat až do jejího středu - bez baterky to ale není ono - a pak máme všichni pravou a nefalšovanou dětinskou radost z přechodu z chladu jeskyně ven do horkého letního podvečera ...

Společně se jdeme ještě podívat na propadání Stará Rasovna - ( dneska je to díky horkému létu téměř bez vody ). Já se Staňů ještě sprint k druhému propadání - Nové Rasovně - a pak jdeme na průzkum zříceniny hradu Holštejna. Tento menší hrad vznikl v pol. 13.století, v době husitského povstání zničen, stejně tak městečko v podhradí. Ve 2.polovině 15.stol.opraven a o 100 let později jeho definitivní konec a proměna na romantickou zříceninu. Zůstal zachován veliký příkop, zbytky kulaté věže, která chránila vstup do hradu, z paláce jen nízké základové zdi, ale na východě je zachována asi 8 m vysoká hradba a zhora je ze skály moc hezký výhled na obec Holštejn a okolí. Hrad se mně i bráchovi moc líbí, ale bohužel musíme jet dál, protože se začíná stmívat. Když už si myslíme, že dnes budeme spát jen tak někde v lese, tak objevujeme při cestě hotel Zelený strom a nocleh pro všechny stojí jen 70 Kčs !! Ještě se jedem projet a poobdivovat blízký strašlivě vysoký TV vysílač Kojál a pak už ubytovat, na pivo a spat. O půlnoci hrozná bouřka a blesky, hromy a déšť až skoro do rána...