Na tajemnou zříceninu Blanseka
Také máte rádi staré hrady? Při návštěvě Moravského Krasu se nemusíte spokojit jen s prohlídkou Macochy, přístupných jeskyní a dvou velkolepých kaňonů, ale dušičku můžete potěšit i návštěvou hned dvou romantických hradních zřícenin. V severní části Krasu se u stejnojmenné obce nachází pozůstatky hradu Holštejna, atraktivní navíc i přístupnou „podhradní“ jeskyní Lidomornou.
Ta druhá ruina jménem Blansek zase zdobí vápencový ostroh, vypínající se naproti Punkevním jeskyním a lanovce na nejznámější moravskou propast nad závratnou hlubinou Pustého žlebu. Zřícenin hradu přitom zdola ani odnikud nevidno, protože jsou už dlouhé věky skryty ve vzrostlém lese. Přístup z kaňonu je možný po zelené tur.značce, která pár set metrů za Čertovou brankou začíná stoupat serpentinami do prudkého svahu, vyšplhá se až do sedla před hradem, a poté velmi pohodlně pokračuje lesem a impozantní lipovou alejí do osady Nové Dvory. Kdo umí číst v mapě, určitě si k návštěvě starého feudálního sídla zvolí tenhle opačný (vrstevnicový a mnohem lenošnější) přístup, a zrovna tak jsem to udělal i já.
Stačilo projít osadou a dlouhou alejí, pak už v lese, který je součástí NPR, překonat menší hrb a z něj seběhnout do sedélka s rozcestníkem ku hradu. Stačil k tomu kilometr nenáročné chůze, při níž bylo cestou alejí třeba se vyhýbat nevoňavému roztroušenému produktu, spisovně nazývaném chlévskou mrvou, v lese pak už žádné nebezpečí od dobytčích extrementů nehrozilo.
Blansek je zříceninou poměrně rozsáhlou - než projdete předhradím až do vlastního hradního jádra, musíte překonat vzdálenost větší než 200 m. Ale věřím, že to i vaše nožky učiní moc rády. Předhradí sestává z dlouhých nižších a táhlých zdí, vypínajících se po stranách vrcholku hřebene nad žlebem. zajímavostí jsou i zdi křídlové, vybíhající z boků předhradí do svahů, které bráníly útočícím vetřelcům proniknout podél vlastních hradeb. Doporučuji využít vyšlapaný chodník vpravo a nedělat průzkum ostrohu „bojem“ jeho středem, jako jsem učinil já, neboť se na konci ocitnete nad vysokým srázem hradního příkopu. Stavitelé zde využili skálu, jejíž stěnu přitesali za pomoci olůvka do kolmice a hrozí tu proto nebezpečí pádu s fatálními následky.
Nad příkopem se přístupový chodník vyšvihne do strmého pahorku s bývalou čelní hradbou. Na vrcholku skály vpravo stávalo nějaké větší věžovité stavení. Zbytky zadního hradu, který podle odborníků neměl žádnou věž, se nacházejí za dalším příčným, dnes už mnohem plytším příkopem. Za ním vystupuje brána (tedy její zbytky), kterou se vcházelo dovnitř. Vlastní hrad byl další hradbou rozdělen na dvě části. V té první stával patrový palác, z něhož se k velké radosti návštěvníků dosud zachovala západní a část severní zdi. Svírají spolu pravý úhel a zdobí je celkem deset velkých otvorů po oknech. Tenhle palác prý míval v každém podlaží dvě velké místnosti.
Za hradním palácem pak vidno pozůstatky zdiva po dalším hospodářském stavení a na okraji srázu nad propastí se tyčí vysoký střep něčeho, co připomíná věž. Tak jej popisovali badatelé už za minulého režimu, ale dle nových poznatků se jedná o zbytek mohutné obvodové hradby.
Pokud se tady nad hlubinou na chvilku posadíte a zadumáte nad tím, kdože si tu kdysi postavil tohle téměř nedobytné orlí hnízdo, vězte, že se o jeho vznik postarali olomoučtí biskupové. Vystavět jej nechal po půlce 13.století nám dobře známý Bruno ze Šaumburka a v majetku církve byl až do svého zániku. Kromě jména Blansek byl nazýván Blanskem a Starými Zámky. Historie hradní pevnosti kupodivu netrvala dlouho: i přes svou optickou nedobytnost se do ní v husitských válkách nepřátelská vojska přece jen dostala, v roce 1431 ji vypálila a o třicet let později už byl Blansek označován jako pustý.
Při průzkumu areálu zříceniny mne mezi stromy zaujal i výhled na mohutná bílá skaliska Pustého žlebu, perforovaná otvory jeskyní a tyčících se do velké výše nad jeho dnem. Téměř neznatelný chodníček, klesající pod zříceninou do hlubiny, z jednoho místa dovolil díky zoomu vyfotit i kabinku lanovky, stoupající nahoru k Macoše.
Když jsem se pak při návratu zamyslel nad faktem, že na to, že za pár let Blansek oslaví titulem „pustého hradu“ už šestisetileté jubileum, je pozoruhodné, kolik z něj do dnešních časů zůstalo zachováno!