Na otočku k Watzmannhaus

Fotografie (4)  • Foto: petrkl

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

pohled od chaty

Watzmannhaus

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Jelikož práce v Německu dává ve dnech volna i mnohé možnosti k cestování, snažím se toho využít, jak to jde. A tak jednoho krásného dne se s kolegy domlouvám, že se podíváme do okolí Berchtesgadenu. Jeden chce vidět Orlí hnízdo a druhý, stejně jako já, chce na nějakou horskou túru. Jelikož nás ovšem tlačí čas, já jsem po noční, takže příjezd se koná relativně pozdě a zase se musíme večer dostat zpět vlakem do Dingolfingu, nezbývá na samotnou pěší cestu mnoho času, proto volíme jen výstup k chatě Watzmannhaus. Ráno si kupujeme Bayern ticket pro tři osoby, tedy celý den cestování nás vyjde na 10€, a s přestupy v Landshutu a Freilassingu se dostáváme do Berchtesgadenu, centra tzv. Berchtesgadenské země (Berhctesgadener Land), kde se rozdělujeme. Kolega sedá do autobusu k parkovišti pod Orlím hnízdem a my nastupujeme do autobusu linky č. 460 Oberbayern busu, kde platí taky naše jízdenka směr Ramsau. Autobusy jezdí v časech předpokládaných příjezdů turistů i v půlhodinových intervalech a cesta k Wimbachbrücke, kde začíná turistická stezka na Watzmannhaus trvá asi 11 minut. Hned za mostem se nachází místní samoobslužné infocentrum, kde si můžete vzít letáčky ke zdejšímu národnímu parku i trase. Zde se ještě můžete rozhodnout mezi Watmannhausem nebo Wimbachklamm. Dále už nás směřuje ukazatel směr chata (4 hodiny). Cesta v podstatě od začátku dost strmě stoupá lesem, a zhruba po 1 a ¼ hodině chůze dojdeme k samotám a rozcestí Stubenalm. Pokud byste nechtěli pokračovat dále, dá se odtud sejít do Schöngau am Königsee. Kolem jsou Pastviny, kde se pasou krávy s typickými alpskými zvonci a koně. Chtěl jsem se zase jednou vyfotit s opravdovou krávou, ale kolegovi se tak nějak třásli ruce, takže na prvním smínku jsem bez hlavy a na druhém silně rozmazaný. Pokračujeme dále stoupáním lesní cestou, nejprve kolem dolní stanice nákladní lanové dráhy k Watzmannhaus a po několika stech metrech přicházíme k chatě Mitterkasenalm. Mají otevřeno, takže využívám tuto skutečnost k nákupu pohledu za lidových 50 centů (stejně jako v trafikách ve městech) a otisku turistického razítka do wanderbuchu. Před chatou je ještě žlab, s tekoucí nádherně studenou vodou, který využívám k zevnějšímu osvěžení. Stoupáme ještě asi 200 metrů až k meteorologické stanici, nad níž se cesta mění v kamenitou horskou stezku. Tak trochu vodítkem, kde právě jsme jsou nám tabulky, každých 100 výškových metrů, které nám udávají kolik nám ještě zbývá do cíle a jak vysoko jsme. Po překonání dalších 200 výškových metrů vycházíme na louku s horskou chatkou, která slouží (dle tabulek) jako nouzová noclehárna. Po letmém nakouknutí mi je jasné, že případní nocležníci v nouzi by patrně chatu sdíleli s všude kolem pasoucím se skotem. Cestou se kochám nádhernými výhledy, které jsou vlastně z každého průseku nebo každé louky kterou míjíme po celou cestu. Nad sebou už vidíme chatu, ale k jejímu zdolání je potřeba ještě mnoho sil. Sledujeme obdobu našeho červeného pásového značení, ale v trochu větším provedení. Konečně přicházíme na chatu. Cesta nám s přestávkami trvala zhruba 3 a ¼ hodiny a jelikož jsem byl po noční a s krosnou, kde jsem nesl čtyři 2 litrové láhve s pitím (kolega neměl batoh) mi dala docela zabrat. Útěchou budiž mi byl úlovek v podobě místního razítka a pohled, a pak sklenice oroseného vychlazeného piva, což v den kdy se i tady teploty pohybovali na 20°C, přišlo vhod. Seděl jsem a závistivě sledoval další turisty stoupající k, nebo se vracející z Hory Watzmann. Bohužel, čas byl neúprosný, za tři hodiny nám jede zase autobus do Berchtesgadenu. Od chaty je ještě možnost sejít ne Königsee, ale protože neznáme přesně odjezdy autobusů, a ani terén kudy bychom měli jít, radši to neriskujeme. Cesta zpět obvykle bývá jednodušší, nicméně o kamenité stezce minimálně k meteorologické stanici to neplatí. Jdu opravdu pomalu, nechtěl bych si tu přivodit vykloubení kotníku nebo něco podobného. I tak jsme zhruba za dvě hodiny dole u Wimbachbrücke. Autobusem nás pohodlně dovezl zpět do Berchtesgadenu, kde jsme se sešli s našim třetím kolegou. Místní infocentrum bohužel zavíralo už v 17 hodin, takže razítka se nekonala. Jelikož jsme tu byli začákem července, kdy v Německu ještě nejsou prázdniny, byl tu ještě relativní klid, dokonce i některé podniky měli ještě zavřeno. Ta pravá sezóna tu začíná až v srpnu. Nicméně budete-li mít cestu do Berchtesgadenu nebo alespoň kolem, určitě se tu zastavte a i když nebudete stoupat nikam do výšin, krásy zdejšího kraje stojí určitě za to.

Autor: petrkl

Další články autora: 156

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli