Watzmann - hřebenový přechod masivu.
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Tuto krásnou, ale náročnou hřebenovku jsem měl v hledáčku již dlouho. Ale až teprve jeden záříjový víkend se všechno sešlo...
A tak v pátek ráno vyrážíme směr Berchtesgaden. Cesta v pohodě ubývá a před polednem jsme na parkovišti v Ramsau. Poobědváme, balíme batohy a vyrážíme k chatě Watzmannhaus, kde chceme přenocovat. Je to tříhodinový výšlap na rozchození před zítřejší hřebenovkou. Je krásné počasí, tak se kochám a fotím. Protože je to jeden z posledních podzimních víkendů, kdy přeje počasí, tak je tu celkem dost lidí. Minulý víkend tu sněžilo a příští má být opět pod nulou se sněžením. Ale chata má kapacitu přes 200 lůžek, takže pohoda. Ráno vstáváme v šest a po velkém hrnku kafe vyrážíme. Počasí přeje a výhledy jsou opět parádní. Za necelé dvě hodiny jsme na prvním vrcholu - Hochecku - který se tyčí 2651 metrů nad mořem. Tady začíná hřebenová ferrata. Je lehká A/B, krásně vzdušná a s nádhernými výhledy. A tak se ani nenadějeme a jsme na Mittelspitze, který je se svými 2713 metry nejvyšším z celého masivu. A ferrata pokračuje po hřebeni nahoru a dolů k poslednímu vrcholu, 2712 m vysoké Südspitze. Tady jsou výhledy nejkrásnější. Dole se zrcadlí Köenigssee, kolem dokola vrcholky berchtesgadenských Alp a na obzoru zasněžené Vysoké Taury s 3798 metrů vysokým Grossglocknerem. Po přestávce na oběd a nezbytné vrcholové fotce začíná sestup jižní stěnou. Ten trvá téměř tři hodiny... Všude okolo divoké vrcholky a rozlehlé údolí Wimbachtal, stále je co obdivovat. Nejdříve je prudký sestup po skále zajištěný lany a posléze nepříjemný sešup suťoviskem. Poslední úsek nad údolím je cesta jištěna řetězem. Závěrečná část, která vede údolím Wimbachtalu, je už jen pohodová procházka.
Mezitím přišly mraky a vrcholy okolních hor jsou schované. Tak to zase vyšlo.... :-).