Na prohlídce interiérů malenovického hradu a hájenky

Cestopisy

Fotografie (143) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (143 fotografií)

hrad Malenovice v dešti

nádvoří se studnou

Vstoupit do fotogalerie (143 fotografií)

Jak už jsem se v jednom předešlém cestopise zmínil, prohlídka opraveného malenovického hradu nám kvůli slavnostem tekutého hrozna a rozjuchaným spoluobčanům nebyla umožněna.

Uběhly dva týdny a my to na samém konci měsíce zkusili ještě jednou. Tentokrát bylo naše úsilí korunováno úspěchem (a dobře aj tak, nebo gdyby neé, tož sa doňho podíváme až začátkem novéj sezóny v příštím roce), vstřícné ale bohužel nebylo počasí. Což mne dost... to... naštvalo!

V předcházejícím půlroce by člověk na výčnělcích svých končetin (a ještě by nějaký ten prstík zbyl) dokázal spočítat dny, kdy se na něj z oblohy Oskar netlemil... a zrovna dnes taková podpásovka!

Venku prší, ba přímo chčije, při pohledu z okna bychom si po dobrém nedělním obědě nejradši dali šlofíčka, ale co – šak nejsme z cukru – jedem! Aspoň konečně proluftujem aj ty deštníky, které v kerémsi kútě bečaly, že už si jich vůbec nevšímáme...

Na rozdíl od předchozí návštěvy nás tentokrát před hradní pokladnou čeká jen asi tak sedm statečných. Tohle magické číslo naruší až pan kastelán Luděk Bubeník, který si pro nás přichází, by nás provedl svým „královstvím“, kterému vládne už dvacet let. Po přivítání zůstaneme ale ještě chvíli stát pod ochranou klenby s výhledem na miniaturní nádvoří se studnou a nejprve jsme seznámeni s historií feudálního sídla. Dále pak s tím, co všechno se na hradě před nedávnem opravilo i co do něj ( k velké radosti návštěvníků) přibylo.

Původně zde byla na začátku 14.století zbudována tvrz, ale už roku 1356 ji získal markrabě Jan Jindřich. Ačkoliv se tento velmož v zakládání nových hradů zrovna nepřetrhl, přesto nám po něm - a právě tady v Malenovicích – zůstala učebnicová ukázka pevnostního objektu s plášťovou zdí.

Od poloviny patnáctého století jej vlastnili Lichtenburkové. Ti nechali vystavět hranolovou věž a interiéry paláce upravit do stylu pozdní gotiky. Z téro doby se nám zachovala gotická ostění, arkýř kaple a přízemní síň. Při pohledu na nádvoří jsme upozorněni na sdružená gotická okna a fresku sv.Kryštofa, na které se narazilo až při opravě fasády. (Tohle se ale událo ještě před tou poslední generální rekonstrukcí.)

Další úpravy hradních interiérů v duchu renesance proběhly za Tetourů z Tetova. Renesančním objektem se po přestavbě stala nejen budova v předhradí, ale také celé nové severní křídlo, dále všechny místnosti nacházející se v prvním patře křídla jižního a nádvoří bylo ozdobeno arkádami. Vstupní hranolová věž získala polygonální nádstavbu.

Rod z Liechtenštejna – Kastelkornu k malenovickému panství koupí přišel v roce 1692 a nechal hrad přestavět barokně, čímž byla uzavřena proměna hradu na objekt zámeckého typu. Další majitelé – Šternberkové, kteří jej vlastnili od roku 1804 až do konce druhé světové války, se totiž věnovali hlavně opravám statiky (např.opěrné pilíře) a hrad byl za nich postižen už jen drobnějšími kosmetickými úpravami.

Po požáru v roce 1951 byl upraven pro muzeální využití, což se nezměnilo ani po „sametu.“ Oproti minulému režimu se ale objekt konečně „dožil“ mnoha poctivých oprav, z nichž ta poslední trvala rok a půl a nedávno byl hrad v novém kabátku znovu otevřen veřejnosti. Za více jak 20 miliónů korun, které byly městem Zlínem uvolněny na jeho rekonstrukci, se totiž podařilo vypořádat nejen s prasklými zdmi a narušenou statikou, ale zbylo i na novou fasádu!

(Hrad tím získal podobu z 18.století, alespoň při pohledu zvenčí...)

Panem kastelánem jsme ještě upozorněni na cennou patrovou renesanční budovu na předhradí, kterou jsme prošli na most klenoucí se nad příkopem a poté do vlastního hradu. Pak už drží v rukou klíče a odmyká nám vstup na schodiště.

Ptáme se s manželkou na možnost fotografování a k naší velké radosti (v minulosti to totiž nešlo!) je nám tohle bez námitek povoleno!

Schodiště je na stěnách ozdobeno vycpanými loveckými trofejemi (nechybí ani jeden v mezipatře stojící slovenský Méďa Béďa) a rytířskou zbrojí. Zastavujeme se v chodbě patra, jehož zdi krášlí staré střelecké terče, ukázky starých sečných i palných zbraní, sbírka minerálů i nábytku. Vše tohle ale není původní a pochází to z pohořelického zámku.

Následuje zlatý hřeb prohlídky: vstupujeme totiž do pozoruhodného „Malovaného sálu“ , který má gotickou klenbu, rokokovou výmalbu a na stěnách se zachovaly nápisy z první půle 18.století. Následuje prohlídka zařízení kanceláře malenovického velkostatku, domácí kaple z poloviny století osmnáctého a další místnosti. Dále nás čeká prohlídka věže a díky dešti pouze omezený výhled na okolí, po sestupu dolů na nádvoří pak několik přízemních místností, v nichž je umístěna expozice o starých řemeslech. Jako závěrečný bonbónek vlastní prohlídky přichází na řadu prohlídka strážnice a hladomorny (jak tiše podotkne pan kastelán – ve skutečnosti tady nikdy žádná nebyla a zbudována vlastně jen pro atraktivitu a potěchu hlavně dětí), no a poté prohlídka polopřízemní či polopodzemní gotické síně s výstavkou o proměnách architektury hradu.

(Dřívější expozice o hradech jihovýchodní Moravy, kde byla velká pozornost věnována i hradu Brumovu, byla bohužel zrušena.)

Tímto po hodině prohlídka se sympatickým panem kastelánem končí, ne tak ale ta individuální, do níž na hradě ještě patří tři nově zpřístupněné sály s výstavou Zvířata na Zemi a člověk.

Že se nám tam moc líbilo, o tom svědčí jak množství obrázků zvířátek ve Fotogalerii, tak i půlhodina tam strávená. Kromě rozličných vycpaných živočichů teplomilných i těch s krví mnohem vlažnější zaujala také originální kostra slona anebo slonice.

Ani po odchodu z vlastního areálu hradu nebyl naší prohlídce ještě zdaleka konec. Na konci podhradního placu totiž ze stráně vystupuje patrová budova bývalé hájenky, v níž je umístěna rozsáhlá expozice Dřevo, sláma, proutí. No – ono se ve skutečnosti jedná spíše o to, co všechno z těchto materiálů dokázaly staré zlaté valašské ručičky vyrobit a hotový ukázkový tovar pak zaplňuje nejen část přízemí (zbytek patří expozici o Vizovickém pečivu), ale i celou tu dlouhou místnost podkroví (hůry) nad ním.

Takže suma sumárum - a čert vem ten neustávající venkovní déšť - jsme za sto korun na osobu bloumali téměř dvě hodiny po hradě a dalších expozicích... a to nemusím být ani dobrý v počtech, ale vím, že jsme si Za málo peněz užili safra dosť muziky!!

Poslední aktualizace: 7.4.2019

Na prohlídce interiérů malenovického hradu a hájenky na mapě