Na rozhlednu na Babím lomě
Jednou jsem se rozhodl vypravit se na zdejší dominantu a nejvyšší místo tzv. Velkého Brna a to na Babí lom, konkrétně pak na zdejší rozhlednu. Bílá k jihu orientovaná věžovitá stavba, při slunečním svitu jasně svítící, se nedá přehlédnout. Výrazný a dominantní hřeben, viditelný z mnoha míst metropole, láká k návštěvě kdekoho. Když jdu sám a nikoho nedoprovázím, volím často trasy, kudy se běžně nechodí. Na Babí lom vede červeně značená turistická trasa, za jejíž začátek brněnští značkaři zvolili předměstskou čtvrť Mokrou Horu.
Proto jsem vystoupil z autobusu MHD č. 70 na mokrohorské Tumaňanově ulici, kde visí její první směrovník. Hned za rohem jsem se dal podlouhlou ulicí Brigádnickou, která se vine zde ještě v plochém údolí říčky Ponávky. Na konci obce však u Vránova mlýna odbočuji ze značené trasy a pěšinou vpravo proti toku říčky směřuji k nejvyššímu vodopádu těchto končin, který kaskádovitě klesá z třímetrové výše. Za ním po úbočí míjím zdejší rybníky, z nichž vodu mají dnes pouze dva nejspodnější.
Pěšina mne vypustí kousek od rozcestí Údolí Ponávky a znovu po červené kolem břehu zdejšího rybníka pokračuji dále. Co nevidět však opouštím tok, neboť značená cesta směřuje vzhůru na hřeben. Moc se nezadýchám a už jsem opět v údolí říčky, kdy pěšina obtáčí širokým obloukem zdejší zalesněnou mokřinu. Za ní po lávce se dostávám na opačný břeh toku a při úpatí zalesněného kopce Strážná se dostávám do zahrad a po chvíli i k prvním domkům Lelekovic. Zdejší ulicí K Hluku po chvíli přijdu na Hlavní ulici, která tvoří osu celé obce. Po ní kolem nákupního střediska, školy a obecního úřadu co nevidět stojím na zdejším nejvýznamnějším rozcestí, kterému dominuje budova hotelu Babí lom.
Zde se rozhodnu dát si chvíli přestávku, pozřu jedno chlazené Starobrno a ulicí dále po červené pokračuji Lelekovicemi. Ulicí Zahumení a později Koretinou se dostávám k lesu. Zde nastává poslední etapa a to zdolání dominanty zdejšího kraje. Nastává vlastní strmý výstup lesní pěšinou, která v závěrečné fázi vede v blízkosti a později podél skalnatého hřebene. Ten mám za nedlouho za sebou a už se přede mnou objeví zděný válec zdejší rozhledny. Ještě zdolávám poslední skalisko a několik betonových schodů a stojím na vyhlídkovém ochozu. Tentokrát jsem měl štěstí, viditelnost je opravdu velice dobrá. Hlavní směr výhledu je směrem k Brnu, kde jsou velice dobře viditelná severní předměstí a za nimi pak už i velká část centra města. Pěkný pohled je na Kuřimsko a k poutnímu Vranovu. V dáli na horizontu se pak zvedá majstátný hřeben Pálavy.
Na vrchol k rozhledně jsem to měl z Mokré Hory necelých sedm kilometrů a zdolal jsem kolem 270 metrů převýšení.
Od rozhledny pokračuji po skalnatém hřebeni sice dále, ale to už je na jiné vyprávění.