Na sever za dalšími rozhlednami - 10. den: Hradec Králové-Lesní hřbitov, polodřevěný kostel sv.Jana Křtitele a zvonice na hřbitově Zámeček; Chlumec nad Cidlinou-kostel sv.Voršily; Dobřichov-NS Markomanů (žárové pohřebiště, Pičhora, markomanské obydlí)

V noci už nepršelo, dokonce svítily hvězdičky, ale k ránu byla mlha. Zrovna tak to vypadalo včera. V 8 byla olověná obloha, najednou slyšíme štěkot smečky psů. Toho jsme se včera nevšimli, že je vedle nás psí útulek. Odmítám vstávat, v noci jsem toho moc nenaspala. Kupodivu jsem ještě jsem usnula a vzbudila se v půl desáté s pocitem, že snad jsem se aspoň trochu vyspala. Venku je teplo a zdá se, že vyhrává sluníčko.

Snídáme v teple, na ranní kávu jsem už utekla do stínu. Tam je příjemně a lehce, zatím chladně to profukuje. Občas po nedaleké silničce projede cyklista nebo na prostřední parkoviště přijede auto. Přímo okolo nás projela jen Městská policie. Zjevně jsme jí nevadili. To je jediné narušení klidu na našem parkovišti.

Ještě se jdeme podívat k Lesnímu hřbitovu, který je za silnicí, po které jsme sem včera večer z města přijeli. Je to velký a hodně zajímavý hřbitov. Je to vlastně klasický hřbitov, je však v lese, mezi stromy. Byl založen r. 1939. Je součástí městských lesů, které město obdrželo již r. 1307 jako dar od římského krále Albrechta I. Habsburského. R. 2012 se přes hřbitov přehnala větrná smršť a poškodila velkou část stromů, keřů a ostatních porostů. Vzniklé škody se stále ještě napravují.

Jsou tady pohřbeni i známé osobnosti, např. český kreslíř, ilustrátor a karikaturista Vladimír Renčín. Jeho kresby byli tištěny v Dikobrazu. Často ilustroval díla Františka Nepila. Je zde pohřben i Josef Arazim, kterého známe jako četníka z televizního seriálu Četnické humoresky. Byla to však reálná postava, která se stala předlohou pro zmíněný seriál. Byl to velký vlastenec, který za 1. světové války bojoval jako legionář v Itálii. Ve 2. světové válce působil v protinacistickém odboji. Když bylo četnictvo zrušeno, pracoval u SNB, odkud byl nucen odejít.

Jejich hroby jsme však nehledali. Zdaleka jsme celý hřbitov neprošli. Všimli jsme si, že je zde správa hřbitova, ale neviděli jsme hřbitovní kapli. Možná tady ani není.

Tady jsme pochopili, proč je parkoviště tak velké. Jsou tu totiž i speciální naučné trasy a pohádkové stezky s úkoly pro děti a s vyřezanými pohádkovými postavami.

Hradec Králové ještě neopouštíme, přejíždíme na parkoviště K Labi, kde se parkuje zdarma a jdeme k areálu Trhy Stromovka, kde má být prodej pečiva, potraviny a kde mají prodávat pivo pivovaru Kubík. Tohle pivo jsme ochutnali hned 1. den při našem Silvestrovském pobytu a chutnalo nám.

Jenže trochu se nám to komplikuje. V pekařství kupujeme chleba, potraviny tu nejsou a pivo prodávají v pivotéce, která otevírá až později. To přežijeme, ale potřebujeme koupit máslo a něco k snídani. Jdeme kousek dál - tam je Penny, kde vše potřebné kupujeme. Jen jsme se nedohodli, kudy zpátky k autu. Já chtěla jít jinudy - kratší cestou, ale Ota byl přesvědčen, že jdu špatným směrem. V tyto momenty ho mapy nezajímají a vede si svou, protože on má přece orientaci dobrou. Já si vždy nadávám, proč jdu s ním a nejdu v pohodě sama. Vím, že by nezabloudil, že cestu k autu určitě najde. Na to si odpovědět neumím.

Chvíli jsme se na sebe mračili, každý jsme si vedl chvíli své. I když jsme to nevyřešili, tak jsme spolu nakonec stejně začali mluvit. Jak jinak bychom mohli pokračovat v cestě.

Ještě se chceme zastavit na jihu města, kde je na hřbitově Zámeček polodřevěný kostel a dřevěná zvonice. Tady na malém návrší - na kopci sv. Jana byla po upálení Jana Husa postavena malá kaple. R. 1530 na jeho místě byl postaven dřevěný kostel zasvěcený Janu Husovi. Snad už tehdy zde byl založen hřbitov, i když první písemná zmínka o něm je z r. 1579. R. 1672 byl rozbořen, ale v letech 1675 - 1680 byl už postaven nový polodřevěný kostel. Během dalších 10 let byly postaveny 3 oltáře. Při vysvěcení r. 1692 byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Dnešní podoba je z r. 1836. Z té doby je i dřevěné loubí.

R. 1583 byla v západní části hřbitova na osmibokém základu postavena dřevěná zvonice. Přízemní část je rozšířena. V horní části jsou zavěšeny dva zvony.

Přibližně r. 1720 byl za zvonicí vedle kostela postaven barokní zámeček. R. 1778 za války s Pruskem v něm byla vojenská nemocnice. R. 1824 tu byl hostinec. Na cestě ke korunovaci se zde r. 1836 zastavil císař Ferdinand s císařovnou Annou Marií, r. 1846 tady byl i Karel Havlíček Borovský. Dům byl střídavě obýván jako měšťanský dům, r. 1877 byl přestavěn opět na hostinec. Stal se vyhledávaným místem Hradečanů. R. 1978 byl pro údajnou zchátralost stržen. Podle pověsti odtud vedou podzemní chodby až do města. Po něm zůstal už jen název hřbitova.

Nechá se zaparkovat v jeho blízkosti. Okolo areálu je ohradní kamenná zeď. Jdeme se podívat ke kostelu i ke zvonici. Ve východní části - jižně od kostela je část hřbitova ohrazena litinovým plůtkem - tam je malý hřbitov věnovaný vojenským činitelům včetně velitele hradecké pevnosti Wolfganga Laimla von Dediny.

Tím definitivně opouštíme město. Je děsné horko, rádi bychom se šli vykoupat. Koukám do mapy, co by se cestou hodilo. Kousek od silnice vidím písníky u Obědovic. Není tam značka, že by to bylo místo vhodné pro koupání, ale jedeme se tam podívat. Zaparkovat se tam nechá, dokonce se nechá kus jet okolo písníků, ale k vodě sejít nelze. Všude jsou cedule, že se jedná o soukromý majetek, že se zde těží písek. Břehy jsou strmé, navíc většina břehu je oplocena. Aspoň tady ve stínu vařím oběd.

Odjíždíme. Ota si najednou z auta všiml strmé cestičky k vodě. Je to v místech, kdy mezi kovovými sloupy chybí dráty, které prostor ohrazují. Scházíme tam. Kupodivu to není ani tak moc prudké. Jen Ota nabádá k opatrnosti. Jsme přece jen v místech, kde nemáme co dělat. Je to malá zátoka, voda láká k plavání, ale nakonec se jen u břehu osvěžujeme. Je tu docela hloubka, není problém se hned u břehu potopit. Bylo to úžasné. Hned se cítíme lépe.

 

Projíždíme Chlumcem nad Cidlinou. Byli jsme tady před 6 lety, ale to jsme se stavěli u zámku. Dnes zastavujeme u mohutného trojlodního kostela sv. Voršily. Byl postaven v letech 1536 - 1543 Pernštýnskou stavební hutí ve slohu pozdní gotiky a nastupující renesance. Při dostavbě po polovině 16. století byla k západnímu průčelí dostavěna renesanční městská hláska - čtyřboká, 28,5 m vysoká věž s obloučkovým renesančním štítem s odvrácenými čtvrtobloučky. I když r. 1618 do ní byly zabudovány hodiny z vyhořelé radnice, kompletně dostavěna byla až r. 1677. Je zastřešena osmibokou bání s lucernou a s makovicí s kovaným dvojramenným křížem. Pod věží prý bývala městská zbrojnice. Obrazy na bočních oltářích jsou údajně od Karla Škréty. V interiéru je nejcennější cínová křtitelnice z r. 1650. Z krypty pod kostelem byly r. 1836 vyzdvihnuty renesanční náhrobky ze 16. století a byly umístěny do obvodového zdiva presbytáře.

Kostel je bohužel zavřený, ani dveře nejsou otevřené, abychom mohli dovnitř nahlédnout. Je to škoda. Kostel obcházíme aspoň zvenku. Při pohledu od západu a od východu to vypadá, jakoby to byly dva zcela odlišné kostely, možná i kvůli tomu, že se strany liší i fasádou.

V parčíku před kostelem je pomník Václava Klimenta Klicpery, českého spisovatele a dramatika, který se ve městě narodil. Byl zhotoven r. 1874.

 

Je horko, nikam jinam jít v rozpáleném městě už nechceme. Kupujeme si zmrzlinu a přes Poděbrady jedeme do Dobřichova, o kterém je první písemná zmínka z r. 1345. Tady byla 3. října 2014 otevřena 1120 m dlouhá jednosměrná naučná stezka Stezka Markomanů, která návštěvníky na 8 stanovištích seznamuje s historií a přírodními památkami obce. Na tabulích jsou i QR kódy, pomocí kterých lze získat další zajímavé informace. Dokonce jsou tady i dvě zvukové tabule. Je upravena tak, aby se tu líbilo i dětem. Vede převážně v lesíku v jižní části obce po zelené turistické trase, je doplněna pískovcovými kameny, kde je vytesána Pičhorská menáda - ženská uctívačka boha Dionýsa. Její podobu získaly ve zde nalezené nádobě.

Parkujeme u hřbitova v jižní části obce, kde nás nejdřív zaujali zajímavé sluneční hodiny na štítové straně domku. Nejsme na hlavním parkovišti naučné stezky, takže se na ni napojujeme kdesi uprostřed. Jsme u 4. zastavení, kde jsou informace o přírodě Dobřichova a nejbližšího okolí.

Pokračujeme ve směru naučné stezky směrem ke kopci Pičhora (232 m). Vede tudy i zeleně značená turistická trasa. Zhruba kolem r. 1896 na západním úbočí tohoto kopce začala těžba písku kvůli stavbě silnice. V té době byly nalezeny 3 hliněné nádoby. Následoval průzkum oblasti. Bylo nalezeno celkem 137 hrobů; 82 bylo v hliněných nádobách, 6 v honosných bronzových urnách, ostatní hroby byly jamkové, tj. ostatky byly vloženy do vyhloubené jamky. Do konce průzkumu bylo nalezeno celkem 160 hrobů z doby římské - z 1. - 4. století n. l. Dnes je toto místo označené jako žárové pohřebiště a patří mezi největší naleziště u nás.

Tady nás vítá dřevěná socha markomanského bojovníka v životní velikosti. Kromě informační tabulí č. 5, 6 a 7 je zde vidět ukázka žárového hrobu se skleněným průhledem do jeho vnitřní části, pomník archeologických nálezů a malá rozhledna - kamenné schodiště, odkud je vidět na Polabskou kotlinu.

Opouštíme prostor žářového pohřebiště a pokračujeme po naučné stezce. Z pohledu naučné stezky přicházíme k 8. - poslednímu zastavení, které je věnované životu Markomanů. Je zde model markomanského obydlí, dřevěné sochy koní, na které si děti mohou i vylézt. Naučná stezka zde končí.

Abychom se dostali k úvodnímu panelu naučné stezky, opouštíme tady zelenou trasu a po silnici odbočujeme vpravo. Dostáváme se na místo, kde stezka začíná a kde lze zaparkovat. Je zde úvodní zastavení, mapka stezky a také kamenný morový kříž.

Tady už pokračujeme po naučné stezce ke kostelu Nejsvětější Trojice. Románský kostel tady na kopečku byl již v 10. století. Byl to opevněný kostel s mohutnou zdí a valem. Ve 14. století byl přestavěn goticky, později barokně. Všechny tyto tři slohy se zde zachovaly. Nejstarší část je sakristie, kde zůstaly prvky původního románského kostela s apsidou. Současná podoba věže s makovicí a křížem je z r. 1829. Prostor zrušeného hřbitova má nyní parkovou úpravu. Bylo zachováno několik cenných náhrobků a část historické zdi.

R. 1826 byly vybudovány pískovcové schody, aby byla ulehčena cesta věřícím na kostelní vršek. R. 1927 byly již tak sešlapané, že byly otočeny. Ze stejného důvodu byly r. 2012 nahrazeny novým schodištěm z božanového pískovce. Dva původní kameny jsou zabudovány v dolní části postranní zídky.

Po těchto schodech samozřejmě stoupáme i my. Po prohlídce okolí kostela (bohužel je zamčený, dovnitř nemůžeme nahlédnout) pokračujeme. Za chvíli jsme u auta. Ještě se jdeme podívat okolo hřbitova kousek po neznačené cestě, tam je přírodní památka Sládkova stráň. Právě i jí je věnováno zdejší zastavení. Plocha není velká, ale má zde růst 370 druhů sucho i teplomilných rostlin, samozřejmě nejen kvetoucích. Moc se v tom nevyznáme, dnes zde nic nekvete, ale je to hezký kousek přírody.

Na parkovišti je i tabule se seznamem nedaleko rostoucích stromů a s možností jejich určování.

Po necelých 3 km končíme prohlídku tohoto zajímavého území. Byla to nejen hezká procházka v přírodě, ale také seznámení se s germánským kmenem Markomanů, který žil v době kolem 1. století na území dnešního Česka a o kterém se toho moc neví. Tady jsme se dozvěděli něco o jejich životu, zvycích. Byli to pravděpodobně oni, kteří z našeho území vyhnali Kelty a kteří bojovali s legiemi Římské říše.

Moc jsme toho dnes nezvládli, ale už bychom rádi někde zaparkovali. V tom horku už pokračovat dál nechceme. Bohužel na zítra hlásí horko ještě větší.

Jen jsme se chtěli zastavit v nedalekých Plaňanech, kde je létající pivovar Varga Brothers Brewing Company a dva zajímavé kostely. Jenže je objížďka a zajíždět tam se nám nechce.

Koukáme do mapy, hledáme, kam by se nechalo zajet. Tentokrát to nebylo jednoduché. Když mi mapy.cz cestu autem umožnily, zastaví nás cedule Zákaz vjezdu. Projíždíme Kouřimí k zámkům Molitorov a Diblíkov a doufáme, že se dostaneme po zelené kousek dál. Jejich prohlídku si necháváme však na zítra. Nakonec jedeme po nějaké dle mapy.cz neexistující cestě kamsi do polí. Tady na rozcestí těch neexistujících cest je rovina, kde se nechá zaparkovat a přespat. Není tu zrovna moc hezky, je tu hromada kamení, nejsou tu ani žádné výhledy, ale s tím se umíme vyrovnat. Na poli dozrává řepka. Kvetoucí smrdí hrozně, ani dozrávající moc nevoní, ale ani to není to nejhorší.

Dnes večer je teplo, sedíme venku, nejen při večeři, ale i později. Až v půl desáté jdeme do kabiny. To už je skoro tma. Je vidět, že se dny zkracují. V 10 jdeme spát, venku je skoro 18 stupňů, v autě je 20, v noci by mohlo být příjemně.

Na sever za dalšími rozhlednami - 10. den: Hradec Králové-Lesní hřbitov, polodřevěný kostel sv.Jana Křtitele a zvonice na hřbitově Zámeček; Chlumec nad Cidlinou-kostel sv.Voršily; Dobřichov-NS Markomanů (žárové pohřebiště, Pičhora, markomanské obydlí) na mapě