Na sever za dalšími rozhlednami - 11. den - 2. část: Kostelec nad Černými lesy-Černokostelecký pivovar s muzeem, městská pam.zóna (špitál, zámek, kostel sv.Andělů Strážných), galerie Jan Svatoš a rozhledna; Trhový Štěpánov-rozhledna Na Pasece, Nový rybník

Po neplánované zastávce v Kouřimi se plánovaně zastavujeme v Kostelci nad Černými lesy. I tady je v centru městská památková zóna.
První písemná zmínka o obci je z poč. 15. století v souvislosti s královským hradem, který patří mezi zdejší nejcennější památky. R. 1489 byla povýšena na městečko s některými právy a výsadami, mezi které patřilo i právo várečné. R. 1558 tady prokazatelně byl panský pivovar se sladovnou a vlastní chmelnicí. Po ničivém požáru r. 1836 nebyl původní pivovar obnoven a o kousek dál se začal stavět nový pivovar, který měl být největším v kraji. K mohutné rekonstrukci došlo v letech 1896 - 1898, kdy byl instalován parní stroj a zvýšena kapacita pivovaru. Během války došlo k výraznému snížení produkce, ale pivo se vařit nepřestalo. R. 1924 byla nově ustanovená a. s. Hostinský pivovar a sladovna, jejímiž akcionáři byli vesměs hostinští z okolí. Pivovar měl tak zajištěn dostatečný odbyt. Postupně byl modernizován, byly přistavěny i byty pro zaměstnance. R. 1945 byl provoz pivovaru pro nedostatek výrobních surovin přerušen. R. 1949 byl pivovar zestátněn a o rok později byl vytvořen komunální podnik Pivovar města Kostelce nad Černými lesy. Pivo se vařilo dál, ale majitelé se měnili. Dokonce r. 1968 se provoz znovu zmodernizoval. Nebyl však zájem o jeho udržení. Nejdřív byla zrušena stáčírna. Pivo se zatím vařilo, ale stáčelo se ve Velkých Popovicích. R. 1986 z důvodů velké poruchovosti varny byl provoz zdejšího pivovaru postupně ukončován. Poslední várka byla uvařena dne 3.června 1987. Spilka, sklepy a sladovna byly uzavřeny r. 1992. Jako poslední byla uzavřena prodejna piva a pivovarských suvenýrů. Areál začal chátrat.

Již r. 1996 dva nadšenci začali prozkoumávat pivovary a zachraňovat jejich technologie. R. 2001 založili společnost Dej Bůh štěstí s.r.o. a koupili zdejší pivovar. Pivo ještě vařit nezačali, ale r. 2007 se založili Národní muzeum pivovarnictví, o. p. s., kde je možno si prohlédnout původní strojní vybavení ze zavřených pivovarů. Mezi nejzajímavější exponáty patří měděná dvojitá varní garnitura s transmisním pohonem, chladící štoky, funkční parní stroj, funkční chladící čpavkové kompresory a pod. Další část objektu byla adaptována na penzion a restauraci ve stylu první republiky s názvem Černokostelecký zájezdní pivovár. Na konci r. 2013 vybudovali pokusný minipivovar Šnajdr, který r. 2021 přejmenovali na Černokostelecký pivovar a navázali tak na zdejší pivovarskou tradici.

Parkujeme přímo u něj - na severovýchodním okraji města. Je jedenáct hodin, právě otevírají, jdeme tedy na pivo. Tentokrát ho dávám i já - desítka Dešťovka je výborná. Ota dává Smetanovou jedenáctku, ta je ještě lepší. Další dát nemůže, v tom horku se tu dlouho zdržet nechceme. Všechno si tu prohlížíme. Je to krásně zařízené. Milovníci starých cedulí si tu přijdou na své. A nejen oni. I mně se to líbí.

Pivovarské muzeum, kam se Ota těšil, je otevřené jen o víkendu a v pátek. Má smůlu, tak snad někdy příště. Ještě se jdeme podívat do prostorného nádvoří, v jehož středu je umístěn unikátní památkově chráněný žentourový mlýn - osmiboká dřevěná konstrukce je obestavěna vnějším zděným ochozem a krytá jehlancovou střechou. Byl postaven v letech 1837 - 1841. Je to u nás jediný dochovaný objekt sladového mlýna s žentourovým pohonem. Uprostřed byl koňský žentour, v sedmi krajních boxech bednárna, sklad šrotu, kůlna na vozy a na dříví, kropárna, kravín a koňská stáj. Je to nádherná budova a ozdoba nádvoří, kde je i velké venkovní posezení.

Mně se podařilo nahlédnout do vstupní části muzea, kde asi majitelé něco řešili. Jenže stačili zavřít dřív, než Ota přišel.

Je sice vedro, ale jdeme se podívat do města. Hlavně proto, že ve zdejším areálu galerie je rozhledna. Míjíme barokní špitál, který nechala postavit kněžna Marie Terezie Savojská v letech 1726 - 28 poté, co byl zrušen špitál z konce 16. století. Ke svému účelu se využíval až do r. 1929. Po r. 1935 ho využívala Vysoká škola lesnická. Po rekonstrukci r. 1998 v něm byla studentská ubytovna, dnes penzion.

Od špitálu již vidíme nádherná psaníčková sgrafita zdejšího zámku, který patří mezi nejcennější památky města. Byl postaven v 16. století, na místě královského gotického středověkého hradu přibližně z poloviny 14. století. Jeho pozůstatky jsou vidět zvláště ve sklepích pod západním křídlem. V 2. polovině 18. století nechala Marie Terezie Savojská zámek upravit barokně. Tyto úpravy se týkaly hlavně fasády i interiérů. Posledními majiteli byli Liechtenšteinové, kterým byl majetek po vzniku Československa r. 1918 vyvlastněn. Během stavebních prací a rekonstrukcí na přelomu 20. a 21. století bylo objeveno množství hodnotných renesančních architektonických prvků a maleb, které byly postupně obnovovány. V současnosti na zámku sídlí Lesy ČZU, které jsou vysokoškolským lesním statkem České zemědělské univerzity v Praze. O víkendu od června do září je zpřístupněn zámecký prohlídkový okruh.

My jsme na prohlídku interiéru jít nechtěli, ale do přístupných prostor zámeckého areálu se jdeme podívat. Vstupujeme po mostku přes první suchý příkop, procházíme bránou s dvoupatrovou věží, která je pozůstatkem bývalého hradního barbakánu. Čtvercový dvoupatrový zámek s věžemi na každém rohu je uvnitř původních hradeb, od kterých je oddělen dalším suchým příkopem. Ten však bylo možno v případě nutnosti vodou zaplnit. Dostali jsme se i nádvoří, kde se zachovala úžasná dvoupatrová renesanční arkádová lodžie. Na východní straně je zámecká kaple sv. Vojtěcha, která je se zámkem spojena zastřešenou chodbou. Byla postavena v letech 1568 –1569. Její zařízení je ze 16. a 17. století. Dnes se používá jako koncertní síň.

Okolo pomníku Jana Husa a Jana Žižky jdeme na náměstí Smiřických. Na jeho východním okraji je kostel sv. Andělů strážných. I ten nechala vystavět Marie Terezie Savojská. Byl vysvěcen r. 1737. Dnešní podoba je z přestavby v letech 1889 - 1894, kdy byla přistavěna i 47,5 m vysoká věž. V kostele je vidět moc pěkný oltář, přes dvoje skleněné dveře se však fotit nedá.

Zhruba uprostřed náměstí byl r. 1930 na severní stranu náměstí umístěn žulový památník. V keramickém reliéfu byla podobizna T. G. Masaryka. R. 1936 byl nahrazen bronzovou plastikou s trojicí zakladatelů Československa - Masarykem, Benešem a Stefánikem. Již během války byla plastika odstraněna a na své místo byla vrácena až r. 1990.

Na opačné straně náměstí je infocentrum, dnes v úterý bohužel zavřené.
Poslední zastávku plánujeme v galerii Jana Svatoše, která se ve zrekonstruované stodole orientuje na keramickou plastiku. Nás však v jejím areálu láká 10 m vysoká kamenná zastřešená rozhledna. Je samozřejmě přístupná pouze v rámci návštěvy galerie. Ani tady nám však štěstí nepřeje. Otevřeno je jen v pátek odpoledne a o víkendu. Z dálky její kousek vidíme, ale to je málo. Je vidět, že sem skutečně ještě někdy o víkendu musíme.

Původně jsme měli v plánu zajít k bývalému hřbitovnímu kostelu sv. Vavrince z r. 1660. Po vypálení Švédy získal dnešní podobu v letech 1777 - 1783. Jenže je tak nesnesitelné vedro, že už nechceme jít nikam ani jeden.

Zastavujeme se jen v pivovaře koupit s sebou nějakou petku. Současně si nechávám natočit petku vody.

Pokračujeme na jih do Trhového Štěpánova. Cestou u zastávky autobusu odbočujeme vlevo a tam na odbočce lesní cesty chystám oběd. Jsme ve stínu, ale i tam je horko - je 32 stupňů, to je skutečně už moc.

Pokračujeme v načatém směru. V dálce vidíme rozhlednu. Podle směru to typuji na novou rozhlednu Na Pasece, kam právě chceme dnes zajít. Zastavujeme se v Trhovém Štěpánově v infocentru, jestli mají její pohlednici. Dnes mají zavírací den, ale prý je tam psáno, že v době jejich nepřítomnosti se máme zastavit na MÚ. Ota tam jde, i když asi v úterý odpoledne tam také bude zavřeno. V úřadě nebyl nikdo, ale na chodbě byly volně dostupné prospekty, mezi nimi i krásný prospekt rozhledny. Ota se vrací nadšený.

Jedeme na severní okraj města. Po žluté je to k rozhledně něco přes kilometr. Po cyklotrase se však nechá jet dál. Auto necháváme v zatáčce, tam je místa dost a po žluté stoupáme k rozhledně Na Pasece, která je na kopci Paseka. Je to cca 500 m do kopce, v tom dnešním vedru snad prudšího než kdy jindy. Ale už ji konečně vidíme. Je to kovová 31 m vysoká rozhledna s dřevěnými prvky (obložení jednotlivých pater a také podlážka). Stojí na místě, kde až do 80. let 20. století byla dřevěná trámová triangulační věž - i ta sloužila jako rozhledna. Tato nová byla postavena během r. 2023. Má osm pater, na pěti místech jsou vyhlídkové plošiny. Ta poslední se sraženými rohy je ve výši 29,6 m. Tam je 8 hezky zpracovaných panoramatických obrázků. Ocelové schodiště se 156 schody vede uvnitř věže čtvercového půdorysu. Je vidět východním směrem na vrch Melechov, jižním směrem na kopec Strážiště, na západě jsou Votické vrchy, na severu je vidět horizont u Zbraslavic a Uhlířských Janovic, přehrada Želivka, Velký Blaník aj.. Jen dnes jsou výhledy bohužel částečně zamlžené, ale spoustu vrcholů a rozhleden vidíme.

Dalo by se říct, že vše je naprosto skvělé. Mně tam však chyběly v jednotlivých patrech lavičky, aspoň občas. Nebyla ani nahoře. Zdolat všechny schody najednou jsem tedy skutečně nezvládla, jednou jsem si dokonce sedla i na schody.
Je škoda, že se nedá vyjet autem až nahoru. Tady by to na spaní bylo úžasné.

Vracíme se zpátky do města. Až při výjezdu u prvních domků jsme se všimli, že jsme tam vůbec neměli autem co dělat. Není tam sice značka Zákaz vjezdu, ale značka Stezka pro cyklisty a chodce má dodatkovou tabulkou Dopravní obsluze vjezd povolen. Nějak jsme ji přehlédli. Ale pro nás to dopadlo dobře.

Pro dnešek končíme s aktivitami. Kousek před obcí jsme míjeli Nový rybník. Z místa, kde jsme parkovali, ho vidíme. Bylo tam vidět dost aut, určitě se tam tedy nechá koupat. Jedeme tam, osvěžení by se nám hodilo.

Jak jsme uhřátí, voda se nám zdá ledová, ale postupně si zvykáme. Nakonec se nám z vody ani nechce.

Když jsme se vraceli k rybníku, všiml si Ota malého parkoviště, spíš malého místa na zaparkování. Tam se pravděpodobně parkuje, když se jde na rozhlednu. Je to sice blízko silnice, ale provoz tady moc velký není. Shodli jsme se na tom, že to je to pravé místo pro nás. Sedíme ve stínu v křesílkách, provoz ze silnice nás tak moc neruší. Vidíme rozhlednu Kalamajku, kam se zítra chystáme a rozhlednu Velký Blaník, kde jsme už byli.

Nejdřív dáváme pivo, opět z pivovaru Valteřickej strojník. Koupili jsme jich sedm a ani jedno nemá chybu. Budeme tam muset ještě někdy zajet.

Tomu říkám idylka - tedy až na teplotu 30 stupňů v 18 hodin. Ale po koupačce a při sladkém nicnedělání jen lehce oděni i tohle snášíme v pohodě.

Teplota klesá pomalinku a my si jen v krátkých rukávech hověli v křesílkách až do půl 11. To už bylo "jen" 24 stupňů. Pozorujeme vycházející hvězdičky i zapadající srpek měsíce. Létá i spousta letadel, slyšet nejsou, jen vidíme pohybující se a občas blikající světýlka.

Jdeme spát. Necháváme mezeru u bočních i zadních dveří, ale že by to protahovalo, to se říct nedá.

Na sever za dalšími rozhlednami - 11. den - 2. část: Kostelec nad Černými lesy-Černokostelecký pivovar s muzeem, městská pam.zóna (špitál, zámek, kostel sv.Andělů Strážných), galerie Jan Svatoš a rozhledna; Trhový Štěpánov-rozhledna Na Pasece, Nový rybník na mapě