Kostelec nad Černými lesy (zámek)

Zámek v Kostelci nad Černými lesy vévodi krajině a jeho věžičky jsou vidět zdaleka. Napadne-li vás otázka, zda-li je možné se starodávnými místnostmi zámku projít a kochat se jejich krásou, tak odpověď je jednoduchá.

Staňte se studenty například Fakulty lesnické a dřevařské nebo Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a budete na zámek vzpomínat po celý život, neboť zde probíhá výuka a zdejší odborné praxe v okolí zámku například z geodezie patří k těm nejnáročnějším.

Začněme však historii a nejlépe sledováním časové řady od počátku prvních písemných památek o zámku a protože jsme před budovou Školního lesního podniku ČZU v Praze, jež má sídlo v zámecké budově, nabízí se si přímo prohlédnou dejme tomu zámecké letokruhy.

Trocha historie nikoho nezabije

Klíčovým rokem v českých dějinách je Bílá hora (1620) a tak se podívejme, co všechno víme, co se na Černokostelecku stalo v období před tímto převratným rokem. Černokostelecké panství má v té době už za sebou bohatou historii, neboť poprvé se o Kostelci nad Černými lesy píše v souvislosti se směnou černokosteleckého panství za panství náchodské, kterou uskutečnil Jan Lucemburský v roce 1344. V listinách je uvedeno Costelicz in Nigra silva. Dle názvu je možno soudit, že v okolí Kostelce rostly hluboké lesy, tvořené zejména smrkem a jedlí.

Již za Jana Lucemburského zde stál kostelecký hrad, ale z něho se zachoval jen nepatrná památka. Při vstupu na první nádvoří je dodnes patrná - jde o obloukovitou část předzámčí. Sídlo se zmáhalo a roku 1489 byl Kostelec povýšen Vladislavem Jagellonským na městečko. V roce 1558 získal panství Jaroslav Smiřický, který se rozhodl zde vytvořit rodové sídlo. Jaroslav nebyl žádný troškař a rozšířil panství přikoupením dalších statků, mezi jiným v roce 1573 Stříbrnou Skalici s lesem Rousýnem. Uvědomíme-li si, že pro feudálního majitele té doby měl les daleko větší význam jako honitba, než jako zdroj dřeva, tak koupi jemou pochválíme. V té době bylo dříví ještě dost a nebylo zvlášť ceněno, ale zvěřina na rožni, ta chutná v každé době. Proč o dříví nebyl zájem? Příčinou byla nedokonalá dopravní síť, jež neumožňovala Dopravu dřeva na větší vzdálenosti. Jen tak si můžeme vysvětlit, že do kutnohorských stříbrných dolů se dříví plavilo až z Krkonoš, ač Černokostelecko je od Kutné Hory vzdáleno 20 - 30 km vzdušnou čarou.

Les byl ovšem v té době také zdrojem potravy pro skot, ovce a prasata. Jako žír byly ceněny žaludy a bukvice. Pastvou a oklešťováním lesních stromů však vznikaly citelné škody, a proto byla lesní pastva později zakazována. Porto v poslední vůli Jaroslava Smiřického z roku 1594 je uveden zákaz průhonu dobytka lesem Fidrholec (mezi Úvaly a Újezdem nad Lesy), aby se zvěř neplašila a nerozháněla.

Po Bílé hoře byl Smiřickým majetek zkonfiskován a veškeré jmění propadlo ve prospěch královské komory, jeho část získal Albrecht z Valdštejna. V roce 1622 prodal Valdštejn panství Kostelec spolu s dalšími okolními majetky královskému místodržícímu Karlu Liechtensteinovi, který ke Kostelci přikoupil v následujícím roce okolní konfiskované statky.

Velkých změn doznal ráz KRAJINY během třicetileté války a ani se nedivme, neboť žoldáci nebyli žádní humanisté, když pálili a ničili vesnice a panské dvory. Navíc více než dvě třetiny polí zůstalo v době válečných tří desetiletí pustých a zarůstalo lesem. Z dobových kronik se lze dočíst, že v roce 1654 na kosteleckém panství byla ladem ležící půda o ploše odpovídající v metrických plošných jednotkách 3600 ha. Jak kronika prozrazuje prudce se snížil i stav užitkové zvěře, zatímco počet dravé zvěře vzrůstal.

Významným pramenem k historii černokosteleckých lesů v druhé polovině 17. století je urbář, jehož autoři Š.K.Svoboda a J. Kašpar Úvalský jej sepsali v letech 1672 až 1677. Kromě podrobného popisu celého panství zachycuje dokument doby druhové zastoupení dřevin v době, kdy lidské zásahy do nich nebyly ještě tak pronikavé, a kdy víceletá válka znamenala spíše návrat k původní druhové skladbě.

Po smrti Jana Adama Ondřeje knížete Liechtensteina se stala majitelkou panství Kostelec a sousedních panství jeho dcera Terezie Antonie Felicitas, provdaná Vévodkyně ze Savoye - Carignan. Osoba významná pro vznik nejrozsáhlejšího liechtensteinského majetku v Čechách. Rozsáhlá doména, jež tato žena vytvořila, se v této podobě dochovala až do první pozemkové reformy v roce 1919. Vévodkyně savojská také dokončila přestavbu černokosteleckého zámku do současné podoby.

V kraji se dařilo i myslivosti, což víme z dobových záznamů o kostelecké oboře z roku 1713 popisující chov daňků, jelenů a uherských ovcí. Ve výkazech ulovené zvěře z konce 18. století se už píše konkrétnějí o značném počtu vysoké, které v podobě jelení zvěře bylo 16 kusů na 1000 ha a u srnčí zvěře kolísal podle revíru mezi 60 - 100 kusy na 1000 ha.

Ve druhé polovině 18. století řídil lesní úřady všech liechtensteinských lesů v Čechách s výjímkou Lanškrouna jako lesmistr Václav Eliáš Lenhart, který vydal řadu významných opatření. Lenhart si byl vědom špatných odborných znalostí mnoha lesníků a proto napsal a v roce 1793 vydal knihu s názvem v délce věty: "Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův …". Jako jeden z mála osvícených lesníků se Lenhart podílel na lesní instrukci, která byla vydána v roce 1802 a podle které byly veškeré lesy zaměřeny, zmapovány a byl pro ně sestaven hospodářský plán. Važme si toho, že už přes dvě stě let je v našich zeměpisných délkách a šířkách hospodaření v lesích řízené podle dokumentů sepsaných podle tehdejších aktuálních vědeckých poznatků vzdělanými odborníky.

V roce 1921 byla podle zákona č. 215/1921 Sb. na návrh státního pozemkového úřadu zabrána veškerá půda černokosteleckého velkostatku i se zámkem a budovami. Znamenalo to, že 2.871 ha zemědělské a 6.904 ha lesní půdy byla během následných tří let podle právních norem vydaných k pozemkové reformě rozdělena veškerá zemědělská půda a část lesů byla postupně přidělena obcím a menší část, hlavně v okolí Jevan, Vyžlovky a Louňovic byla rozparcelována. Dnem 1. října 1933 převzal stát zbytek pozemkovou reformou nerozdělené půdy ve výměře 4.457 ha i se zámkem a výnosem ministerstva zemědělství čj. 144 330/VIII - A - 1934 jí předal Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Tak vznikl výukový objekt pro výchovu lesních inženýrů

Proto již od roku 1935 sloužila Správa státních lesů školního lesního statku v Kostelci nad Černými lesy výchově posluchačů lesního inženýrství. V literatuře se lze dočíst, že úkolem koordinovat pedagogické požadavky s hospodářskými zájmy byl tehdy pověřen správní výbor, složený z profesorů lesnické fakulty, jehož předseda stál v čele ředitelství školního statku. Od roku 1936 hospodářství ve školním lesním statků řídil profesor pěstování lesů Ing. Dr. Josef Sigmond.

Krátce po válce došlo k přebudování černokosteleckého zámku na internát pro posluchače lesního inženýrství. Školní lesní závod v Kostelci nad Černými lesy byl od 1. ledna 1957 podřízen rektorovi Českého vysokého učení technického.

Zbývá upozornit ještě na další důležité mezníky v hospodaření v černokosteleckých lesích, kterým bylo v roce 1955 Ministerstvem kultury zřízení Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny. Kromě rezervace v té době již Lesnická fakulta měla na Černokostelecku další trvalé zkusné plochy, z nichž některé založili v letech 1938 a 1939 profesoři Josef Sigmond a Vilibald Ševčík.

V roce 1952 V Kostelci nad Černými lesy jásají, neboť se tu po 150 letech v regionu opět objevila černá zvěř, která se stala zvěří stálou. A to není všechno. V roce 1980 pro divoká prasátka byla zřízena obora Aldašín o výměře 90 ha a to nevíte, že už od roku 1959 byla na Ostráku vybudována bažantnice.

Vysokoškolská výuka lesnictví však prošla ve druhé polovině minulého století převratnými změnami a když byla Lesnická fakulta vládním nařízením ze dne 12. srpna 1959 převedena z Českého vysokého učení technického na Vysokou školu zemědělskou a zároveň bylo rozhodnuto o jejím postupném rušení, tak se od školního roku 1959/1960 stal se černokostelecký zámek sídlem Vědeckého lesnického ústavu Vysoké školy zemědělské, do které přešla část vědecko-pedagogického kolektivu fakulty. Později byl ústav přejmenován na Ústav aplikované ekologie a ekotechniky Vysoké školy zemědělské.

Ovšem v roce 1990 byla Lesnická fakulta obnovena a výuka se vrátila do Prahy. Poté v roce 1995 byla Vysoká škola zemědělská přejmenována na Českou zemědělskou univerzitu a v roce 2004 lesnická fakulta na fakultu lesnickou a enviromentální. Nutno dodat, že v současné době spravuje Školní lesní podnik přes 7 000 ha pozemků.

Areál zámku byl v novém tisíciletí pod dohledem odborníků přes památkovou péči rekontruován a je nádherný z venku i ze vnitř. Stále zde sídlí Školní lesní podnik ČZU v Praze, ale jsou zde i učebny a fakultní pracoviště a v předzámčí jsou také i místnosti pro ubytování studentů. Probíhá zde výuka a v posledních letech se na zámku konají i státní závěrečné zkoušky některých bakalářských i magisterských oborů.

Virtuální prohlídku zámku si pak můžete užívat při spuštění tohoto odkazu ...

http://www.kostelecncl.cz/panorama_2.asp

Upozornění na skutečnost, že zámek je běžně pro veřejnost nepřístupný, vás ale nemusí odradit od nadšení uvidět zámek, neboť například v Rytířském sále zámku nebo v přilehlé kapli se pořádají významné domácí i mezinárodní odborné, kulturní nebo společenské akce. Černokostelčané zámek znají i z místních plesů nebo kulturních pořadů a nakonec i přilehlá zámecká kaple je využívána jako místo pro svatební obřady.

O kapli svatého Vojtěcha se více dozvíte z jiného turistického cíle, na který si klikněte ...

https://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/kostelec-nad-cernymi-lesy-kaple-svateho-vojtecha