Na sever za dalšími rozhlednami - 13. den: Smolotely-8 km dlouhá NS Okolím Smolotel (křížová cesta, poutní místo Maková hora, kostel sv.Jana Křtitele a P.M.Karmelitské, tři mlýny, zámek, rozhledna pro Liborka a Leontýnku, Ďáblovo lože

Spalo se tu dobře, byl klid, bouřka přestala, dokonce ani nepršelo. K ránu se v autě ochladilo na příjemných 20 stupňů. Až v 6 hodin jsem zaregistrovala, že padají nějaké kapky. Přestává pršet nebo začíná? V posteli mám sucho, tak asi začíná. Dveře zavírám a usínám. Déšť se však opět nekonal.

Vstáváme v půl deváté. Bolí mne hlava, mám pocit, že jsem jak praštěná. Venku je oblačno, na občasném sluníčku horko. Než jsme se najedli, zatáhlo se úplně. Ještě dávám kávu, bez ní dnes vyrazit nemohu. To bych asi nezvládla.

Chystáme se na náš poslední výlet. Plán jsme vyčerpali. Vyšlo to akorát. Prodloužený víkend budu mít na odpočinek a domácí úklid, od pondělí tam budu mít 3 vnoučata od 5 do 7 let. Doufám, že to všichni přežijeme ve zdraví.

Auto necháváme na parkovišti u hřbitova, kam jsme včera večer přijeli a vyrážíme pěšky po naučné stezce Okolím Smolotel. Ta tudy přes parkoviště prochází. Je to okruh v délce cca 8 km. Na 7 zastávkách se seznámíme s historií obce, s významnými stavbami a přírodou v okolí.

Smolotely je obec s dávnou historií. Byly tady objeveny zbytky osídlení z doby bronzové. Pravděpodobně v 9. století se v prostoru obce nacházelo tržiště se smolou. První písemná zpráva je z r. 1336. V letech 1456 - 1515 tady vybudovali tvrz, která byla v letech 1706 - 1732 přestavěna na zámek. Ten se zachoval do dnešních dnů. To už v blízkostí stál od r. 1605 pivovar, který zanikl až r. 1915.

Z parkoviště začínáme do kopce, ať ten nejvyšší bod máme co nejdřív za sebou. Hned u parkoviště míjíme kamenný menhir - pomník ke 100 letům vzniku republiky. Kousek jdeme po silnici, po které bychom se na ten nejvyšší bod také dostali. Jít po ní by bylo i příjemnější. Jenže my si musíme projít křížovou cestu, takže ze silnice odbočujeme vlevo do prudkého kopečka. Ta původní křížová cesta vznikla r. 1877. Vedla však jinudy a dnes již neexistuje. Tady byla znovu postavena po r. 1989. Jednotlivé plastiky jsou umístěné v 15 dřevěných kapličkách. Po ránu je výstup náročný, ale krátká pauza u jednotlivých zastavení mi k vydýchání stačí. Navíc to není daleko, snad jen 500 m.
Na vrcholu Makové hory vidíme krásný barokní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, významné poutní místo. Byl postaven v letech 1719 - 1722 převážně z kamene na uměle vyvýšené a vyrovnané terase. Předpokládá se, že na návrhu stavby se podílel Jan Blažej Santini - Aichl. Terasa je zhruba o 3 - 5 výš než okolní terén. Je zpevněna lomovým na sucho skládaným kamenem. Nahoru vedou dvě protilehlá schodiště. U každého je velký kamenný kříž. Zajímavý dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem v stříbrném srdci je při východní straně kostela .

Během 2. světové války přišel kostel o zvony. Po válce chátral, začátkem 90. let minulého století byla jeho situace dost zoufalá. Do kostela zatékalo děravou střechou, opadávaly omítky. Co se nezničilo touto cestou, to byla ukradeno. Přesto sem byly po r. 1989 obnoveny poutě. Až r. 1993 kostel převzalo Biskupství českobudějovické a konečně začaly záchranné práce. Byla opravena střecha, vyměněny okna, opravena fasáda, zavedena elektroinstalace i poplašné zařízení. Začaly se zde konat každou neděli mše. V kostele žil řeholník - poustevník, který vytrvale sháněl finanční prostředky pro kostel, dokonce i prodejem léčivých bylin nasbíraných v okolí. R. 2000 k nejmenšímu a nejstaršímu zvonu z r. 1719, který byl během války ušetřen, přibyly dva nové zvony. I dnes je toto místo vyhledáváno poutníky i turisty.

Je začátek prázdnin, nevím, zda se chystají na pouť. Každopádně tady jezdí se sekačkami, ale omlouvají se nám, že tady ruší. To bylo od nich hezké.

Od jihozápadu jsme přišli, naučná stezka kostel ze západu obchází a za ním návrší opouští severozápadním směrem. Až do Smolotel hodně prudce klesáme, ale pak už nás čeká zvlněná rovinka, ke konci jen do mírného kopečka. Ještě před obcí je v lese najednou pár velkých kamenů - prohlásila jsem, že je sem hodili určitě čerti. O kousek dál je vyhlídka - je vidět severovýchodním směrem na kopec Calta (480 m).

Na začátku Smolotel nás vítá u jednoho domku hezky upravená přírodní Ukázková zahrada. V obci míjíme výklenkovou kapličku. Podle mapy má být s dřevěnou zvoničkou, marně ji tu hledáme. Ta asi lety odpadla. Ani na zemi po ní nic nezbylo.

Východní část obce jsme prošli poměrně rychle. Ze západu obcházíme kopec Chlumek (486 m). Na severní straně kopce je nutno si všimnout prudké odbočky vlevo, protože zelená turistická trasa, po které jsme kousek šli, vede rovně. Pokud bychom se této odbočky nevšimli, dojdeme na cyklotrasu - to je znamení, že jdeme špatně. Ale nevadí to, odbočíme po ní prudce vpravo a za chvíli jsme na naší naučné stezce. My to kupodivu zvládli a odbočili správně a včas. Přišli jsme na cyklotrasu trochu kratší cestou a jdeme po ní. Vpravo od nás teče Lišnický potok. Za ním vidíme krásně opravený klasicistní Panský mlýn. Prvním mlynářem tady byl r. 1839 Josef Jungbauer. Tento rod ho vlastnil určitě ještě r. 1946, kdy byl provoz mlýna ukončen. Dnes je to rodinný dům, vlastník se nikde neuvádí. Do dnešní doby se dochoval téměř v nezměněném stavu. Dokonce se dochovaly dvě Francisovy turbíny. Jedna větší pro mlýn a druhá maličká pro stodolu - mlátičku. Ta maličká pochází z r. 1934, kdy měl mlýn ještě vodní kolo. Jen náhon k mlýnu se nedochoval. Byl zrušen z důvodu výstavby silnice.

Přicházíme na silnici, která vede do obce, ale my po ní jdeme z obce pryč. Odbočka naučné stezky nás dovedla k Vopičkovu mlýnu, dalšímu mlýnu na Lišnickém potoce. První mlýn zde stál asi již r. 1620. Tento mlýn byl postaven stejně jako Panský mlýn r. 1839, dokonce oba mlýny měli společný náhon. Postavil ho Ignác Vopička. Jeho provoz byl ukončen r. 1944 po smrti Ludvíka Vopičky. Od r. 1983 ho prý vlastní jeho vnuk Miroslav Mařík, který zde pravděpodobně bydlí. Ve mlýně se nic původního nedochovalo. Areál je oplocen. I když byla vrata otevřená, dovnitř jsem si netroufla. Zaujaly nás sluneční hodiny na jižním štítu domu.

Přicházíme do osady Draha, kde se Stěžovský potok vlévá do Lišnického potoka, od kterého se zde odděloval vodní náhon k oběma mlýnů a ještě k bývalé pile. Tady je oficiální poslední zastavení naučné stezky. Ne však pro nás, kteří jsme se připojili na její trase. Proto pokračujeme dál podle Lišnického potoka. Odbočka naučné stezky nás vede k bývalému parnímu mlýnu Parník, dalšímu mlýnu na Lišnickém potoce. Postavil ho r. 1839 Jan Vondra. V létě 1865 tady postavil mladý baron Jan Nepomuk Henniger Seeberg Godart parní mlýn, před který umístil kříž. Jenže po dvou letech vyhořel. Na poč. 20. století byl postaven znovu. Mlýn byl ale nakonec zbourán. Zbyl jen zajímavý historický vysoký cihlový komín, dominanta této oblasti. Cihly na jeho stavbu byly vyráběny na zakázku. Je vidět zdaleka, ale dalo mi spoustu práce ho vyfotit. Dokonce jsem musela vniknout na dvůr soukromého domu. K mlýnu patřil rybníček V Parníce. K tomu už jsem raději nešla.

Teď se po silnici a naučné stezce vracíme do obce. Výhledy jsou úžasn., Vidíme komín, kostel na Makové hoře a další kopečky. Už nevím, zda je to Calta, Chlumek nebo nějaký jiný kopec. Samozřejmě se chceme zajít podívat k zámku. Původní tvrz byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna na jednopatrový barokní zámek se dvěma bočními křídly. V jádře lze najít zbytky původní středověké stavby. V 1. pol. 18. století byl přestavěn a po požáru v letech 1778 - 1791 byla upravena fasáda. V této podobě se zámek zachoval do dnešních časů. Po r. 1948 byl zkonfiskován a převeden do vlastnictví obce. Zámek je obehnaný kamennou ohradní zdí a je nepřístupný stejně jako bývalá zámecká zahrada, kde lze prý nalézt několik kamenných plastik a památných stromů. Je však vidět, že zámek chátrá. Opravena je budova bývalého správce zámku v jihovýchodní části areálu, kde je pošta a obecní úřad. V jihozápadní části parku býval pivovar. Dnes jsou budovy opraveny a je tam penzion a restaurace. Jaké bylo naše zklamání, když jsme na místě zjistili, že je dnes zavřeno, protože je tam svatba. Údajně druhá hospoda ve vsi otevírá až odpoledne. Škoda. Dnes se mi vařit nechce, chtěla jsem zajít na oběd. Mám smůlu, vařit se bude. V nedalekém obchodě si kupujeme nanuk na zchlazení. Aspoň tady jsme měli štěstí, paní se už chystala domů, ale ještě nám ho prodala. Naštěstí byla u obchodu lavička a byla ve stínu, tak jsme chvilku poseděli a vyrazili na zbytek trasy, která je lehce do kopečka.

 

Přicházíme do listnatého lesa, kde na nás čekají tři zajímavosti. Ta první, to je minirozhledna - vyhlídka pro Liborka a Leontýnku, kterou r. 2021 pro své děti postavil jejich tatínek. Je trošku schovaná v lese, takže na obec je lepší pohled těsně před vstupem do lesa. Je to však pěkná stavba z neopracovaných tenčích klád a i tak si myslím, že to docela dalo práci to postavit. Je to bytelné, takže to uneslo i dospělého. Oba jsme však současně nahoru raději nelezli.

O kousek dál je stará kamenná studánka, která byla při staré poutní cestě na Makovou horu. Je tam sice hrneček, ale není to pramen, tak nevím, zda je ta voda pitná. Někdy prý vysychá.

To už jdeme dosud patrnou akátovou alejí, kterou nechal majitel zdejší panství vysadit podél části poutní cesty. Zajímavé je, že akáty byly do Evropy dovezeny ze severní Ameriky v 19. století, dostaly se do módy a běžně se začaly vysazovat. Tyto stromy však do země vylučují dusičnany, které vytlačují okolní rostlinstvo. Dostali jsme se k té třetí zajímavosti. Tou je kamenné Ďáblovo lože. Je tu několik velkých kamenů, ale jen jeden připomíná lože. Tam se prý zjevoval sám ďábel. Proto místní vytesali do kamene kříž, aby ho zahnali. Už legenda nepokračuje, zda se jim to povedlo. Ten kříž je tam vidět i dnes.

K autu už to máme kousek. Cestou začalo 2x pršet, ale tak, že snad kapky ještě nedopadly na zem a už uschly.

Je půl druhé. Parkoviště je rozpálené. Vedro je i ve stínu. Mne stále pobolívá lehce hlava. Vařit se mi nechce. Nakonec Ota prohlásil, že za hodinu jsme doma, že to vydržíme, že vařit nemám.

Jenže musím sbalit věci, abychom doma snadněji vystoupili. I když je vedro, je to tu šikovné. Jsme tady sami. Také převlékáme karimatky a deky, ať to na příští výjezd máme připravené. Společně jsme vše zvládli docela rychle a odjíždíme. Jenže jsou prázdniny, bez objížděk to nejde.

Přemýšleli jsme, zda pojedeme spodem přes Březnici nebo horem přes Příbram. Ta 1. trasa vyhrála. Tudy jsme už delší dobu nejeli. Jenže to byla chyba. Kdesi v Chrastavicích se dozvídáme, že most v Březnici je zavřený. Vidím tam dva, nevíme který. Snad to přes ten druhý půjde. To už pokukuji, kde by se nechalo cestou najíst. Než dojedeme domů, vše vyložíme a uvařím oběd, tak to bude už večeře.

Blížíme se k řece, když vidíme, že nás objížďka směřuje vlevo. Také však vidíme restauraci Šenk Špejchar. Jdeme se najíst. I když píšou, že menu mají do tří hodin, ještě ho nabízí. Najedli jsme se tedy relativně levně a hlavně výborně. Dokonce pivo Herold mají k obědu za nižší cenu. Dělám sice Otovi chutě, ale on si to vynahradí doma.

Objížďka nás žene nakonec až do Příbrami. Jít na oběd byla dobrá volba. Hladoví bychom to tak dobře nesnášeli. Blížíme se do Brd, ale také do mraků, ochlazuje se. Za chvíli prší, opět jen tak nenápadně, ale pak to spustilo. Dvě vlny lijáku nás chytily brzy za sebou. Venku je 24 stupňů, konečně je příjemně. Ale jen chvilku. Ještě nejsme v Plzni, už je zase 30 stupňů. Ještě nás čeká další objížďka. Při výjezdu na hlavní před Losinou se buduje kruhový objezd. Před 14 dny jsme projeli, dnes už to nejde. Odklání nás to do Šťáhlav, ale také to mohli napsat o křižovatku dřív. Zbytečně to tady objíždíme.

Domů jsme nakonec dojeli skoro v šest hodin, to už jsme samozřejmě u domu nezaparkovali. Co se dá dělat. Na chvíli jsme zablokovali provoz v naší úzké jednosměrce, ale je to tady v podstatě běžné, dělají to tak všichni.

Teď konří pohoda a začínají povinnosti. To je však normální život. Těšíme se na vnoučata, ale také už na další výjezd. Tak snad to všechno zvládneme.

Na sever za dalšími rozhlednami - 13. den: Smolotely-8 km dlouhá NS Okolím Smolotel (křížová cesta, poutní místo Maková hora, kostel sv.Jana Křtitele a P.M.Karmelitské, tři mlýny, zámek, rozhledna pro Liborka a Leontýnku, Ďáblovo lože na mapě