Na Větruši a Erbenovu vyhlídku

Když se před 25 lety řeklo Ústí nad Labem, většina lidí si představil a chemický průmysl a smog. Přitom okolí města je velmi zajímavé. Je, a bylo tu i spoustu vyhlídkových míst a rozhleden. Na dvě se dnes podíváme. Na Větruši a na Erbenovu vyhlídku na Brandu.

EC z Prahy po polední má 25 minut zpoždění, a jelikož jsou prázdniny a pátek, tak je plný, takže nezbývá, než stát na zadní plošině. Ale za zhruba hodinu jsme v Ústí. Východ z nádraží je mimořádně na druhou stranu směrem k řece, protože nádražní budova je v rekonstrukci. Do centra procházím od nádraží uličkou, kde je v dlažbě asi 2m úsek kolejí, jakožto vzpomínka na místní tramvaje.

Po návštěvě místního infocentra, se odebírám k dolní stanici lanové dráhy, ta se nachází v místním obchodním centru Forum, kam jdu kolem kostela Nanebevzetí pany Marie, který má od 2. Světové války šikmou věž. Stanice lanovky se nachází ve 3 patře obchodního centra a jde se k ní přes parkoviště. Jízdné stojí 18 Kč (stejně jako 45 min jízdenka DPMU) a lanová dráha jezdí každých 15 minut, případně když se naplní kapacita tak častěji.

Možná mě někteří zarytí turisté budou vyčítat, že jsem na Větruši použil lanovku, ale můj další koníček je doprava závislé trakce, tedy železnice, lanovky, tramvaje, trolejbusy, takže projet se byla tak trochu moje povinnost. Cesta trvá cca 5 minut a z kabiny je hezký výhled na město.

Rozhledna, resp. Zámeček na Větruši měla vůbec pohnutý osud. Původně zdy byly zbytky hradu, pak se tu postavila výletní restaurace s věží, která byla velmi oblíbená. Od 80. let byla uzavřená a chátrala. Teprve v 5tém roce nového tisíciletí, byla stavba na nátlak občanů odkoupena městem a zrekonstruována. Schody na věž mají sice moderní kovovou konstrukci, ale co je důležité, věž slouží svému účelu, a vstupné je pouze 10 Kč. Rozhled je úchvatný, např. Střekov, Buková hora i Krušné hory. Ústí je taky velká železniční křižovatka a provoz vlaků pod Větruší připomíná modelové kolejiště, no hlavně pro kluky zajímavá podívaná.

Z Větruše jdu po žluté značce do Ústí, nejprve klikatou pěšinou, posléze asfatovou cestou kolem skupinky osamělých domů až dolů ke kruhovému objezdu, kde narazíme na rozcestník.Odtud je to 0.5 km podél řeky k nádraží. Jelikož jsem neměl tolik času, k přesunu ke druhé vyhlídce jsem zvolil MHD a to konkrétně trolejbus č. 53 (54) na konečnou Dobětice točna. Odtud jdu po modré značce po silničce vzhůru, kde je asi po 150 m rozcestí. Odtud se po zelené jakoby vracíme zpět po polní cestě kolem posledních rodinných domků, a pěšinou vzhůru do kopce. Cestou už vidíme stříšku rozhledny.

Erbenova vyhlídka, nebo taky rozhledna na Brandu je už třetí stavbou na tom samém místě. Původně zde stála rozhledna dřevěná, kterou shodil vítr při jedné bouři v zimě, totéž se pak stalo její následovnicí. Poslední třetí rozhledna, která už nesla jméno předsedy místního KČT pana Erbena, pak přežila do dnešních dnů. Byla to vlastně vyvýšená kamenná zídka, se schodištěm uprostřed a bez zastřešení. Stav této rozhledny se dále horšil a od 80 let se pokoušeli nadšenci o její záchranu, což se nakonec povedlo v roce 2006, kdy bylo přistavěno patro a byla zastřešena. Tím se výhled notně rozšířil. Zatímco pohled na východní stranu ruší řady panelových domů ústeckých sídlišť, na západ už koukáte na opravdovou přírodu.

Na cestu zpět k nádraží, jsem zvolil žlutou značku. Od rozhledny, která bývala v noci patrně nasvícená, ale jejíž 3 světla jsou již zničena, jdu lesíkem z kopce dolů. Asi po 400 metrech přicházím na krej sídliště, tady pozor na značení, na dopravních značkách jsou dvě volavky, kterých jsem si všiml až po chvíli. Sídlištními ulicemi scházíme k hlavní silnici s provozem trolejbusů, po níž se dáváme vpravo. U místního supermarketu jsou zamalované značky původně odbočující, my však pokračujeme stále po trolejbusové trati. U zastávky Nad roklí pozor, tady značka odbočuje vlevo, jsou tu i směrovky a místní stezkou přicházíme ke stříbrnickému potoku. Tak takové místo bych v Ústí, obklopeném panelovými sídlišti teda nečekal. Klikatící se cesta kolem potoka, dokonce malý vodopád a naučná stezka. Tady se dovídám, že to bylo oblíbené výletní místo občanů Aussigu tedy Ústí, jméno mělo Bertino údolí po manželce majitele zdejšího spolku pro chemickou výrobu, kteří zde zvelebovali místa pro odpočinek zdejších obyvatel. Z udolí vycházíme na hlavní silnici asi po 1 km, a pokračujeme kolem zastávky Důlce až na Mírové náměstí a pak na hlavní nádraží.

Akorát jsem došel k vlaku na Prahu a za hoďku jsem už vystupoval na jiném hlavním nádraží už v Praze. Obě tyto vyhlídky mají výhodu, že jsou téměř v přímé dostupnosti MHD a cesta k nim není nijak náročná. Teď už jen zbývá popřát hezký výhled.