Návrat kamenné krásky – ale na Větrov
Dovolil jsem si vypůjčit podnázev propagačního letáčku, který je k dispozici všem návštěvníkům, kteří se vydají na Větrov v Rychlebských horách. Ta kamenná kráska se jmenuje (zatím) Dalimilova rozhledna (podle stavebníka). Nicméně její předobraz měl daleko honosnější název: Kaiser Wilhelm Turm, česky tedy věž císaře Viléma. Ten císař byl ale císařem německým, tedy ne naším (měli jsme Franze Josefa I.). Rozhledna nebo věž totiž stála na území tehdejšího Pruska, chcete-li Kladska, které Prusové dobyli na Marii Terezii v 18. století. Rozhledna stála na Kraličáku 74 let, od roku 1899. Ačkoliv celkem bez větších úhon přečkala obě světové války, v roce 1948 byla dokonce částečně opravena novými majiteli, tedy Polským tatranským spolkem, pomalu se schylovalo k její skáze.
Nebyl to jen fakt nedostatečné údržby, ale hlavně drsným klimatem, který na Králickém Sněžníku panuje. Na rozhlednu se sice ještě chodilo, ale v roce 1966 byl vstup zakázán. Na podzim 1973 pak byla věž polskými vojáky odstřelena. Dodejme že o tři roky dříve vzala za své i Lichtenštejnova chata na naší straně, která trpěla podobnými neduhy a vlastně jediné co po ní zbylo je část základů a samozřejmě populární slůně.
Jak známo, v současnosti vzniká na Sněžníku nová stavba (opět na polské straně), jejíž budování provází jisté kontroverze. Předem bylo jasné, že ale nová rozhledna nebude replikou ani napodobeninou původní stavby.
Možná i tato úvaha vedla investora stavby k nápadu postavit repliku původní někde jinde. To jinde není naštěstí od Králického Sněžníku zas tak daleko, v podstatě na dohled, ačkoliv v pohoří, které se nazývá Rychlebské hory, nicméně od pohoří Kraličáku dělí Rychleby jen údolí řeky Krupé, nebo chcete-li Staroměstská kotlina a vzdušnou čarou je to možná tak 7–8 km.
Nová rozhledna se budovala téměř 4 roky od položení základů, do otevření 9. 7. 2021. Samozřejmě jsem chtěl slavnosti využít k návštěvě rozhledny i kvůli vystoupení Roberta Křesťana a Druhé trávy, ale dopolední přeháňky a bouřky nesliboval nic krásného, takže Křesťana si musím pustit z nějakého CD (poslední je dost dobré). Naštěstí následující sobota se vlastně už pátečního večera jevila daleko příznivěji, vždyť hlavním důvodem rozhleden jsou výhledy.
Celý průběh cyklovýletu ale nebudu popisovat (abych naježděnými 82 km někoho nevyděsil), každopádně přes kopec na Hanušovice, kolem Krupé do Staráku a pak kolem Telčavy a Vrbenského potoka do Velkého Vrbna. Až tam vede v podstatě pohodlná asfaltka, byť v závěru už notně stoupající. Však ve Velkém Vrbně jsou dolní stanice lanovek, ta stávající k Paprsku, budoucí níže od Olšanky k té Paprskové, díky níž vznikna sjezdovka s délkou přes 2 km.
Od parkoviště u té stávající lanové dráhy už pokračuje poněkud rozbitější asfaltka s doprovodem lyžařského značení modré barvy (okruh Milíře). Tady už jsem párkrát z kola i slezl s výmluvou, že pořizuju fofo.
Naštěstí to nejprudší stoupání je relativně krátké a i díky tomu se celkem brzo ocitnu v plochém sedle Větrov a pohledem k jihu se rýsuje na modré obloze jakoby nakreslená zcela nová rozhledna. Jak vidno, atrakce přilákala dosti zájemců, takže přístupová cesta je celkem zaplněná turisty i cyklisty (sem tam i nějaký ten čtyřnohý kolega).
K rozhledně se blížím tak cikcak, abych i z této strany pořídil různé záběry. U samotné rozhledny je poměrně slušně zaplněná terasa s lavičkami a stoly, ještě není zcela hotová restaurační budova,naštěstí je tu ale stánek místního, tedy hanušovického pivovaru Holba, který tu podporuje akci Nahoru Na Horu (při registraci údajně možnost takřka neomezené konzumace). Tak si pro jistotu taky jednoho Šeráka poručím. Potkávám jednoho známého značkaře, tak si sdělujeme první dojmy.
Pak už na samotný cíl, tedy na rozhlednu. Protože celá rozhledna je dílem soukromým, tedy bez nějakého dotačního příspěvku, platí se vstupné. A pokud nejste důchodce, junior nebo dítě (případně vícečlenná rodina) musíte počítat se 120 Kč. Suma je to tedy značná, ale pokud byste byli bez hotovosti, lze i kartou. Do samotné rozhledny se vejde přes turniket. Zprvu značná suma ale pomalu začíná nabývat smyslu. Stavba je vskutku bytelná a navíc se spoustou zajímavých detailů. Na rozdíl od té Vilémovy jde totiž v podstatě o stavbu železobetonovou, kámen je použit jen jako obložení, nebo na prvky ostění, případně cimbuří na vrcholu. Schody jsou rovněž kamenné ař na vrcholové železné točité schodiště. Věž má dvě vyhlídkové plošiny, podobně jako její předobraz, nižší na východní straně ve výšce 17 m. Tady je logicky výhled omezený. Plnou parádu dosahuje až výhled na vrcholu ve výšce 33 m.
No a vyjde-li počasí, jde o výhled vskutku parádní. Ony vyhlídky byly z Větrova vždycky, protože vrchol je už hezkou řádku let bezlesý, ale s rozhlednou se dostáváme i nad některé okolní stromy, které výhledu brání. Co je největším lákadlem, těžko říci, samozřejmě rychle padnou zraky na blízký Paprsek, ke kterému má nakonec majitel rozhledny v podstatě synovský vztah (otec je tam hoteliérem). Paradoxně je tato severní strana ta, kde je toho vidět nejmíň, protože blízké vrcholy Stolec, Palaš dosahují výšky přes 1000 m, takže z výšky cca 950 m asi za ně nevidíme, nicméně severovýchodněji se zvedá Travná hora (1125–6) metrů, v podstatě stejně vysoká jako Smrk (nejvyšší vrchol Rychlebských hor). Ale další výhled je už pěkný mazec. Když už jsem šel na východ, tedy podle hodinek, hory nad Ramzovou, tedy Šerák, Keprník, Vozka (z těch hlavních). V průhledu vylézá Praděd, před ním mohutná Černá stráň, vedle nižší Ucháč. Pak Něco z Hraběšické hornatiny. Pod tím nižší kopce Hanušovické vrchoviny, ale ty se zvednou ve své nejvyšší části Jeřábské hornatiny z Jeřábem a Boudou.
No a po malém seskoku začíná vnitrozemský hřeben Kraličáku od Srázné hory, na Souš, Sušinu, Černou kupu dokončeny mohutnou hmotou Králického Sněžníku. Objevíme i špičku Czárné Góry v Polsku, kde mají velké lyžařské středisko. S celkovým výčtem kopců, kopečků a vrcholů bych asi zaplnil další odstavec, ale to není tak důležité. Po tom všem i dalším pivě se už ta pálka za vstup nezdá úplně marná.
Nicméně výlet tím zcela neskončil, sice jsem uvažoval stejně sjet do Starého Města, ale protože jsme letos v zimě nějak vynechali Paprsek (u výdajových okýnek prý byly vydatné fronty, tak jsme to před chatou otočili), bylo potřeba opomění napravit. Z Větrova to není zas tak daleko, pak pokračuju k Císařské, Tobogánem do Ostružné a vlastně stále v terénu Ostružnou dolů k Branné, v Jindřichově ještě přes kopec na Pusté Žibřidovice s výhledovou cestou na Žárovou, odku se stále dá zahlédnout již vzdálený Vrchol s kamennou kráskou.