Nizozemsko - země tulipánů, hrází, vodních kanálů a bezohledných cyklistů; odjezd do Amsterdamu - první zastávky našeho zájezdu

Asi tak bych zhodnotila tuto zemi po naší návštěvě.
Nejdřív však jen něco malinko o ní a z její historie. Zdejší území bylo osídleno již po poslední době ledové. Na severu země - v Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., zatím nejstarší loď světa. První keramika nalezená na území země pochází z doby kolem roku 5000 př. n. l.. První kmeny, které zde prokazatelně žili, byli ve starověku germánské kmeny (Batavové, Frísové a Sálští Frankové) a Keltové.

První pevnosti a města zde však postavili Římané, kteří si oblast podmanili r. 58 př. n. l.. Později sem zasahovalo Fríské království, Franská říše. Raději nebudu pokračovat, protože bych se do toho určitě zamotala. Myslím, koho to zajímá, že si to najde určitě jinde.
Tady je ještě pár zajímavostí. Z 11. století je prý první nizozemsky psaná věta. Spojené provincie nizozemské byly vyhlášeny r. 1581 - prvním vládcem se stal Vilém Oranžský, který je stále považován za klíčovou osobnost zdejších dějin a je oslavován i ve státní hymně. V této době prý začal zlatý věk nizozemských dějin. Ještě před tím - r. 1575 Vilém založil v Leidenu 1. univerzitu. V 17. století se země začala ekonomický rozvíjet, rostl světový obchod, rozvíjela se zde i věda a umění - Nizozemsko se stalo hlavní námořní mocností světa. Již r. 1609 byla založena Amsterdamská banka, která je označována za první moderní banku světa. Amsterdam se v té době stal rušným finančním centrem Evropy.

Samozřejmě následující vývoj nebyl úplně ideální, byl složitý - asi jako všude na světě.

Nizozemsko, tak jak ho známe, má tuto svoji rozlohu od r. 1890. V čele státu stojí dynastie Oranžsko-Nasavských. Občas nesprávně používaný název Holandsko zahrnuje jen dvě nizozemské provincie: Severní a Jižní Holandsko - jsou to dvě provincie při západním pobřeží. Je to nejhustěji obydlená část země a je častým cílem mnoha turistů. Právě zde je hlavní město Amsterdam s nedalekou květinovou zahradou v Keukenhofu, moderní vělkoměsto Rotterdam, Alkmaar s tradičními sýrovými trhy, Naarden - místo posledního odpočinku Jana Ámose Komenského, světoznámá květinová burza v Aalsmeer.

Jak už sám název napovídá, je Nizozemsko nízká země. Nejvyšším bodem je Vaalserberg (322 m n. m.). O ten se ještě dělí s Belgií a Německem, protože leží přímo na hranici. Zato však víc jak čtvrtina území je pod úrovní moře. Nejnižším bodem je polder Zuidplaspolder (7 m pod hladinou moře) - severovýchodně od Rotterdamu.

To je také důvod, proč je světoznámé svým vyspělým vodním hospodářstvím. Aby získali nové prostory pro stavbu domů, zpevnili písečné valy a přesypy, postavili hráze, vybudovali vodní kanály. Proto tu mají velké množství větrných mlýnů, které slouží k odčerpávání vody. Tím vznikly tzv.poldery, další stavební prostory. Také proto tady mají jeden z nejlepších světových systémů ochrany před povodní.

Nizozemsko má i velké množství jezer. Největší severně od Amsterdamu je IJsselmeer, které vzniklo ve 30. letech 20. století přehrazením mořského zálivu.

Nizozemsko je od 17. století známé také pěstováním tulipánů. Už se však neví, že první tulipány sem byly dovezeny z Turecka a tady se jim začalo skvěle dařit. Však to také zpočátku byl hodně drahý obchodní artikl.

Právě sem jsem si již několik let přála zajet se podívat. Dokonce jsem jeden čas uvažovala o tom, že by se mi líbilo sem vyrazit s kolem. Jenže ta rovina by se mi líbila jen chvíli. Sice na kopce nadávám, jenže bez nich to nejde. Na ty jsme zvyklí. A když se pracně dostanu na vrchol a rozhlížím se do okolí - to je teprv ta pravá nádhera. O tu bych tady byla ošizena.

Ale přání vidět na jaře rozkvetlé tulipány, to mne neopustilo. Když na mne na podzim vyběhla nabídka na autobusový poznávací zájezd do Amsterdamu, se dvěma noclehy, s návštěvou květinového parku v Keukenhofu a s možností vidět květinový průvod, a když i Ota souhlasil, bylo jasné, kam zhruba v polovině dubnu pojedeme.

Už během března jsme dostali informaci, jaká muzea bychom mohli navštívit, ale že je nutno si vstupenky koupit předem. Dostali jsme tedy i odkaz, kde si vstupenky koupit. Dokonce byl doporučen i čas, aby se to vše v pohodě zvládlo. Servis tedy byl perfektní. Ota zatoužil navštívit muzeum van Gogha. Ještě jsme si vybrali návštěvu brusírny diamantů, kam je vstup zdarma, i tam je však nutno si zajistit časovou vstupenku.

Jenže vždy se vše komplikuje. Když snad už koncem března se silně oteplilo a zavládlo skoro letní počasí, když se příroda začala probouzet a dokonce rozkvétaly i meruňky, měla jsem obavy, zda to v Nizozemsku vše neodkvete dřív, než tam dorazíme. Když se po 14 dnech silně ochladilo, trochu jsem se uklidnila. Ne však na dlouho. Sedm dnů před plánovaným odjezdem dostal Ota rýmu a hned další den teplotu. Naštěstí průběh nemoci nebyl těžký, teplota byla jen zvýšená, ale neustupovala. Já samozřejmě s přibližujícím se datem odjezdu byla psychicky na dně, jen Ota prohlašoval, že se cítí lépe a lépe a tvrdil, že na zájezd pojede. Až ráno v den odjezdu neměl prvně zvýšenou teplotu. Bylo mi jasné, že je to risk, ale co dá dělat. Musíme věřit, že to dopadne dobře. Přesto jsem pro jistotu přibalila Paralen a doufala, že ten náročný výlet přežije ve zdraví, zvlášť když předpověď počasí není vůbec příznivá. Má být zima, pršet a foukat silný severní vítr. Raději pojedeme v zimním.

V této době jsme od cestovky dostali pokyny k odjezdu a celou řadu dalších informací, vč. toho, že si máme dávat pozor na bezohledné cyklisty, kteří nedávají přednost na přechodech, dokonce jezdí s oblibou i na červenou. Auta zastavují, cyklisté vás srazí.

Také jsme se dozvěděli, že v Amsterdamu zavedli nová zvláštní opatření pro turisty. Nesmí tvořit hloučky s více než 15 lidmi, průvodce nesmí pouzívat zesilovač hlasu. Jinak bude pokuta  a ne zrovna malá. Prostě chtějí si v tomto přelidněném městě užít aspoň trochu svůj klid.

Z toho důvodu byla součástí pokynů i mapa s vyznačenou trasou, po které půjdeme a povídání o jednotlivých zajímavých objektech na trase. Také jsme si přečetli, kde se budeme moci s průvodkyní sejít, abychom se mohli případně pozeptat na něco, co bychom chtěli vědět. Bylo to tedy připraveno naprosto dokonale. Já jsem si to podle toho přepsala do mapy.cz a myslím si, že máme tak jistotu, že se neztratíme a že se zvládneme do autobusu vrátit snad i včas.

Autobus vyjíždí v 11.40 z Frýdku Místku. Zastávek u nás má několik - Ostrava, Příbor, Nový Jičín, Olomouc, Praha, Beroun. My máme štěstí, nastupujeme na té poslední zastávce - v Plzni. Plánovaný odjezd je v 19,45 hodin. Doporučeno je být na stanovišti aspoň o 10 minut dřív. Řidiči byli úžasní. Přijeli přesně v 19,35 a o 10 minut parkoviště opouští s plným autobusem.

Průvodkyně Katka nás přivítala, seznámila nás s plánovanými zastávkami na trase, s programem, ale i s historií oblasti, kterou jedeme poznávat. Měla to hezky připravené a je vidět, že ji to baví. Skončila po 22. hodině, ale jedině proto, abychom se mohli trochu prospat. Jinak by prý mohla stále ještě něco povídat.

Cesta proběhla bez problémů, se dvěma kratšími hygienickými přestávkami a cca v 6 hodin s jednou delší - na ranní hygienu a na snídani. To už jsme byli na kraji Amsterdamu. Prší, je zima a fouká ledový vítr. Inu, musíme si zvyknout. lepší počasí nás asi nečeká.

Před 8. hodinou raní vystupujeme v deštivém Amsterdamu, ne příliš vyspalí, ale nedočkaví a zvědaví. O tom je ale až další kapitola.