Novoroční procházka kladenskými lesy

Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok, tohoto přísloví jsem se dnes držel a vyrazil jsem na mini výlet po okolí. Když se zamyslím, tak zjišťuji, že mám to štěstí a bydlím hned vedle lesů. Tak není pro mne problém skočit do svých oblíbených botiček, vzít si sebou do baťůžku věci potřebné i nepotřebné a můžu vyrazit. Když vyjdu před dům mám lesy na dohled a moje botky už cestu dobře znají . Dnes jdu na místa mě známá a oblíbenná, cílem dnešní procházky je protáhnout si již postarší kosti mého těla, uklidnit svoji mysl a dát mrkev do krmelce srnkám. Tyto čtyřnohá zvířáta mají v našich lesech svůj domov.

Protože jdu do "divočiny" musím se zastavit pro svoji sukovici, kterou mám schovanou u východu z lesa. Mít na výletech hůl jsem si oblíbil už dávno, možná vypadám s holí jako blázen, ale je to dobrý pomocník při pochodu po nezpevněném terénu i jako zbraň proti divé zvěři. Při předvánoční procházce s mladší dcerou jsme potkali tři divočáky, kteří před námi vyběhli z křoví asi tak 5 metrů od nás. Naštěstí se nás báli a tak běželi opačným směrem, seběhlo se to tak rychle a překvapivě, že my jsme neměli čas se začít bát. Vycházím z kladenské čtvrtě Ostrovec, kde bydlím a mířím do lesa. S radostí zjišťuji, že je sukovice na svém místě a tak vyrážím do lesů. Minu vrchol kopečku Kameňák a jdu směr Rozdělov ke krmelci a jsem natěšený na setkání se srnkama, v těsné blízkosti krmelce srnky bydlí.

Potkávám pár běžců a jednoho cyklistu, dělám fotografie a počasí není bohužel luxusní, je zataženo, ale neprší a mlha odletěla někam do dalekých krajin. Po uložení fotoaparátu do kapsy se vrhám z kopce dolů mimo cestu a sukovice je v akci. Brodím se spadaným listím a vzpomínám na dceru Danču, která mě toulací turistiku naučila. Toulací turistika, je pochod mimo cesty, občas i přes mokřiny či křoví. Člověk vidí zajímavé věci(třeba divočáky) a pozná místečka v lese, které by z cesty neuviděl. Za chvilku jsem pod kopcem u potoka a hledám místo kde potůček přeskočím. A zase je kamarádka sukovice v akci, holí zkouším pevnost půdy v místě, kam se chystám doskočit. Po krátkém skoku, za který by se nemusel stydět ani Šemík , stojím na druhé straně potůčku. Pokračuji do do mírného kopce k Rozdělovu a pomalu se blížím k cíli dnešní vycházky. Za několik minut jsem u skleníků zahradnictví a to už mi ke krmelci zbývá asi 1 km chůze po rovině.

Teď vás zasvětím, co u mě znamená věci potřebné do baťohu:

čelovka- kdybych potkal jeskyni

nůž-samozřejmě Švýcarák

jídlo a pití -to je snad jasné, kdybych zbloudil a abych přežil než mě najdou. Dnes jsem si přibalil i celtu - abych neklečel na zemi až budu pozorovat srnky.

Došel jsem ke krmelci, vytahuji mrkve z Billy a dám je do krmelce, ve kterém je už nějaká zelenina. Vytahuji termosku s čajem a pojídám sušenku, kochám se lesem a tichem, které zde je. Po krátkém odpočinku jdu zlehka po jehličí k místu, kde už jsem viděl několikrát srnky. Pokládám baťoh i hůl do smrčiny, vytahuju celltu a dávám si ji pod sebe a zaujímám polohu klečícího střelce. Místo zbraně mám v ruce foťák a čekám zda se na mě usměje štěstí a srnky uvidím. Bohužel nevidím žádnou zvěř, ale slyším z lesa řvaní dětí "Homolkovic" rodiny. Po chvilce strnulého pozorování okolního lesa, balím celtu zpět do baťohu a vydávám se na zpáteční cestu. Moje kroky směřujou k potoku pod lesní vodárnou a vidím ty "uřvance", jsou dvě, asi tak 13. leté holky. Něco pořvávají a já se schvovám za strom a pozoruji je, ale pak radši vystupuju ze svého úkrytu. Mohli by si myslet, že je pozoruje nějaký úchyl a mohli by si to špatně vyvsvětlit. Po cestě dělám fotky lesa a trošku mi začínají mrznout nohy, při častém zastavování a pozorování lesa se tak neprokrvují. Proto vykračuji dál rázným krokem, abych rozproudil krev ve svém těle.

Jdu rovně za nosem podle potoka a vybírám si tu nejschůdnější cestu, ale nerovností a polomů začíná přibývat a tak začnu šplhat do prudkého kopce zpět na polní cestu. Sukovice je v ten moment zas moje nejlepší kamarádka a já se konečně výstupem pořádně zahřeju . Když se vynořím z lesa na cestu, tak trochu překvapím mladý pár na procházce. Letmým pohledem zjišťuji, že mimo kočárku mají sebou na procházce i psa většího plemene. Já proti psům nic nemám, ale co už mě dvakrát pokousali, mám k ním respekt. Pes už je na vodítku a já se vracím zpět mezi normální lidi, kteří když jdou na procházku, tak jdou po cestě a neprodírají se křovím.

Teď už jdu rázným krokem po rovince k vyhlídce, ze které je za pěkného počasí a dobré viditelnosti vidět moje oblíbené České středohoří s Milešovkou. Dnes tomu tak není a tak dnes vidím jen města Slaný, Smečno a přilehlé vesnice. Po částečném pokochání z vyhlídky směřuji z kopce k dubu, který tu už roste několik staletí. Po vyfocení dubu šlapu dál a to už jsem ve vsi Vinařice - Tuháň. Moje procházka se blíží pomalu ke konci a já už se těším do tepla domova. Projdu okrajem obce a vyšlápnu kopec Kameňák. Při výstůpu tohoto vršku trochu s nostalgií zavzpomínám na to, co jsem na tomto kopečku zažil.

S dětmi, když byli menší jsme sem chodili sáňkovat, jednou jsem zde s dcerou v zimě potkali psí spřežení se saněmi. Jindy jsme při vyjíždění na kole tohoto krpálu špatně podřadil a spadnul i s kolem do bahna. Onehdá mě zde málem zašlápl kůň, kterému uklouzli nohy na mokrých kamenech. Dost už vzpomínání, kopec je za mnou a jsem venku z lesa. Odkládám sukovici na své místo a jdu do tepla domova. Snad tu moje hůl a dobrá kamarádka, v dobrém i ve vzlém na mě počká. A když ne, tak si uříznu svým Švýcarákem jinou (samozřejmě z větve na zemi, ne ze stromu).

Tak mám zas jednu krásnou vycházku v Našem lese za sebou a jsem rád, že jsem se mohl se svým zážitkem s Vámi podělit. Srnky jsem neviděl, ale to nevadí. Ono když člověk něco hrozně chce, tak se mu to někdy nesplní, ale přijde to v moment kdy to vůbec nečekáte. Budete se mnou souhlasit, že se to netýká jen cílů při výletě. Zvířata jsem nakonec viděl i slyšel a to z ptačí říše, psy nebudu ani počítat. Jsou dvě možnosti dnešní nepřítomnosti zvířat v lese.

1. zvířata vyspávala po novoročních oslavách

2. zvěř byla zděšená z ohňostrojů, petard a jiných výbuchů při silvestrovských oslavách a byla schována v hlubokých lesích. Místa kde jsme dnes byl se nacházejí jen několik kilometrů od města Kladna.

Přeju Vám všem, kteří máte v krvi lásku k přírodě a výletům, vše nej a hlavně pevné zdraví, aby Vás na těchto výletech doprovázelo