O Slatích a borůvkových snech

Jak známo, nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Přes tuto zkutečnost lakonická zpráva Lesů ČR o uzavření zelené TZ (a modré cyklotrasy) v úseku Kamzík – Slatě několik přátel, známých a dalších, teď zejména lyžařů běžkařů, poněkud vyvedla z míry.

Nejlepší je ovšem nepodléhat panice a ověřit si daný stav na místě. Letos se zima přihlásila vcelku včas. V nížinách to tak asi nevypadá, ale na horách zatím panuje vcelku pěkná zima, co je hlavní: padá sníh. Samozřejmě ne každý den, ale během týdne se pokrývka o pár centimetrů zvyšuje, takže už u nás v Jeseníkách jezdí i pár vleků a lanovek. A co je potěšitelné, dá se i běžkovat. Musí se sice do vyšších až nejvyšších poloh, ale několik tras je už upraveno i strojově. Začalo se od Ovčárny na Švýcárnu (protože je to nejvýš), ale už minulý týden se jezdilo na Paprsek a od nás nedaleko se už upravily stopy kolem Červenohorského sedla, tj. na Vřesovku a samozřejmě na druhou stranu k Švýcárně.

Vlastně to bývá první ochutnávka lyžařské stopy, co v sezoně zakoušíme. Plánovali jsme s dvojicí volejbalistů vyrazit v sobotu ráno autobusem na sedlo, ale kolega si způsobil výron v předvečer akce a přítelkyně ho tedy opečovávala, ale mě už se nechtělo nic měnit. Nakonec na horách pár známých určitě potkám a nakonec si můžu jet podle svého.

Po výstupu z dopravního prostředku tedy do chaty, abych se přezul (a pozřel něco teplého), s vrchním vlekařem podebatujeme, co že na Červenohorském sedle jezdí. Při tom mimoděk vzpomenu na redaktory tuším Idnes.cz. V pátek vypisovali v článku, která střediska budou o víkendu v provozu. V kapitole Jeseníky a Beskydy uvádí jen centrum Bílá (Beskydy). O tom kolik toho jezdí v Krkonoších, Jizekách, na Šumavě apod. (v Čechách povšechně) vyjmenují kde co, ale Jeseníky asi v Praze nezaregistrovali. Při tom jde po Krkonoších o druhý největší skiregion u nás vůbec. Kdo to neví, na Sedle jezdí lanovka a Poma 130, mimo to jezdí i vlek v Branné…

Abych si to užil, tak jedu do stopy přes most, pak tradičně na modrou Komunistickou. Už jsem ji popsal asi stopadesátkrát, čili stačí poznamenat, stopa nedávno rolbovaná, v pátek připadlo trošku prašánku, modrý vosk krásně drží. Bohužel trošku zlobí počasí (vítr a zataženo).

Trasa Skalní tabule, Pod Výrovkou, zkratka na Kamzík a je tu inkri,inovaný úsek stavby. Podle všeho jsem těsně minul rolbu, na Kamzíku čerstvý manšestr. Spodní úsek na Slatě je o nějaký metr širší a vzhledem k rovnému povrchu krásný výstup. Trošku mě dojala dvojice mladých lyžařů, podle všeho sportovců, valí do kopce technikou bruslení a chlapec říká, že tady to nemá rád. Tak proč sem jezdí, jsou to hory a na horách to bývá, že jsou občas do kopce. Uzavřený nebo stavební úsek je ten v lese, ale rolbovaný povrch v pohodě pokračuje. Rolbaři se pochlapili. Důvodem varování jsou kameny, které zbyla po letních prací, kdy je stavaři nestihli uklidit. Část balvanů ze stopy odstranil i zřejmě i rolbař (aby stroj projel, tj cca 3 m). Problém by mohl nastat pro jezdce dolů, chce to tedy moc to nehnat, a podle svých schopností zvolit tempo při sjezdu. Nakonec i když omezení neplatilo, bývalo to tu dosti ošemetné. Řada horších běžkařů klidně šla pěšky (což bych jim nakonec doporučil i teď, jen hezky po okraji).

Na Slatích stoupání končí a zbývá pohodový půlkilometr na Švýcárnu. Teď na začátku sezony ještě není tak narváno, tak vcelku rychle obsadím místo, dám polévku, Plzeň a na Borisův kotník Borůvkový sen.

Odbydu to celkem rychle, ve dvanáct už mířím zpět. U Slatí potkám známou postavu (i na Švýcárně jich pár bylo), tak prohodíme pár vět a už k k sjezdu. Snížek perfektní, krásně drží, tak to i trošku pustím, před Kamzíkem mě rovinka zbrzdí, na Petrovku je sjezd vysloveně pohodový.

Ratrak zatím jezdí jen na sedlo, ale od Petrovky je vyšláplá stopa a podle zpráv by to mělo být do Koutů sjízdné. Bohužel je cesta pod Hřbety vyjetá nějakou čtyřkolkou, ale dá se jet, půl stopy je ve vyjeté koleji, druhá v napadaném sněhu. A toho je kolem 20 cm, cesta je naštěstí asfaltovaná, tak tu není žádné kamení, už by to i stálo za příjezd stopovače, aby trasu srovnal. U Pelikána jsem za třičtvrtě hodiny, tak v pohodě stíhám autobus ve čtvrt na dvě od kouteckého mostu. Paráda.

Takže nebát se a do běžek.