Švýcárna - nástěnná mapa

Turistické cíle • Ostatní • Zajímavost

I na chodbě najdeme něco zajímavého

Pohled na Dlouhé stráně

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (23 fotografií)

Přitažlivost horských penzionů a chat mimo samotné skutečnosti, že poskytují znaveným poutníkům přístřeší a občerstvení leckdy spočívá i v samotném exteriéru a interiéru daného objektu. Turista přeci jen jaksi raději zavítá do objektu který nevyniká přehnanou velikostí, exktravagancí architektury či příliš exkluzivním interiérem. Přece jen je horský návštěvník tvor spíše konzervativní a vyhovuje mu objekt útulný, teplý a cenami uměřenými.

Pokud je objekt zájmu dostatečně věkovitý, časem se v něm vytvoří patina, kterou sebelepší nová výzdoba nedokáže vytvořit naráz. Pokud se podaří uchovat součástí výzdoby pamatující již několik generací, časem některé z nich přejdou i do legend.

Takovou památkovou součást výzdoby můžeme najít i na nejstarší horské chatě v Jeseníkách, Švýcárně na Malém Dědu nedaleko nejvyšší moravské hory Pradědu. Předchůdcem horské chaty byla nějaká útulna pro pastýře. Na mapě losinského panství z r. 1736 lze najít objekt Knoblochhaus, tedy Česnekový dům, což koresponduje s údolím pod chatou, tedy Česnekovým dolem. Bezlesé vrcholky hory byly využívány k letní pastvě dobytka, proto byly v horách budovány salaše pro pobyt pastevce i pro uskladnění mléka apod. Počátkem 19. století získávají panství Liechtensteinové a ti chtějí zvýšit výnosy z horské pastvy. Budují nové objekty a na těch leckdy usazují odborníky ze Švýcarska, kteří mají větší znalosti s horskou pastvou. V r. 1829 sem přichází Johann Aegerter a po něm se zdejší salaši dostalo označení Švýcárna. Stáje tehdy pobraly na 100 ks hovězího dobytka, brzy ale začali přicházet i první turisté. Protože kolem salaše vedla oblíbená výstupová cesta Na Praděd od Koutů, jak se pastevectví přestalo vyplácet, salašník více poskytoval služby turistům, případně objekty sloužily za útulek myslivcům a lesníkům. Koncem 19. století ale původní Švýcárna vyhořela, nová roubená byla postavena v r. 1887 a to již jako zcela turistická chata. Počátkem 20. století pak byla chata rozšířena zhruba do dnešní velikosti. Asi největší proměnou chata prošla po 2. světové válce, hlavní vchod byl přesunut z východní strany (od Pradědu) k západní straně (od Červenohorského sedla). Značně byl změněna vnitřní dispozice objektu. V dobách socialismu patřila chata nejdříve družstvu Vzlet, po té na dlouhá léta patřila ČSTV, v podstatě až do roku 1990. Právě do období socialistické turistiky spadá zajímavý výtvor, dnes sice poněkud designem poplatný době svého vzniku, který zdobí restaurační místnost chaty. Jde o rozměrnou schematickou mapu hlavního hřebene Jeseníků. Nejde tedy o žádnou topograficky přesnou mapu, ale po 50 letech existence o zajímavý doklad své doby. Na bílém podkladu jsou vyvedené hlavní turistické trasy a příjezdové komunikace Jeseníků, k tomu obrázky tehdy existujících hlavních objektů turistického ruchu, které se v polovině šedesátých let daly v Jeseníkách najít. Ale i nenajít. Oblast znázorněná na schématu je v rozsahu zhruba od poloviny hlavního hřebene, tedy někde od Velkého Máje (popsán je až Kamzičník) až k západu, který v tomto případě tvoří Králický Sněžník. Ačkoliv Králický Sněžník je samostatným pohořím, my tady v Jeseníkách to nijak zvlášť neodlišujeme, z turistického, nakonec i komunikačního hlediska to takový rozdíl není. Autor uvedený v rohu mapy je B. Mazák. Znalec odhalí, že se v té době dopustil anachronismu, protože na Pradědu je stále vyvedená kamenná rozhledna. Ta ovšem spadla v roce 1957, zřejmě tehdy doufali v obnovení rozhledny, o budoucí televizní věže zřejmě ještě neměli potuchy. Pod Pradědem vidíme dvě chaty, Barborka se zas tak nezměnila, Kurzovní hotel by zřejmě autor nepoznal. Kupodivu chata na Červenohorském sedle (turistická) se v exteriéru příliš nezměnila, zkáze bohužel podlehla chata na Vřesovce, která se Švýcárně asi podobala nejvíc. V základu stejná zůstává kamenná chata na Šeráku, ovšem zcela přestavěná je chata na Ramzovském sedle, která už dávno pozbyla obložení z eternitových šablon. Paprsek ve své základní hmotě zůstává stejný, rozšířily se jen okolní verandy a terasy. V roce 1965 ještě stála rozhledna na Kraličáku, ačkoliv tou dobou už byla nepřístupná (navíc stála na polské straně). Vydržela ještě 8 let. V jádru stejná zůstává síť pěších turistických tras (i když vedení se v částech měnilo), jak je patrné, současní majitelé (správci) chaty mapu udržují a doplňují o nějaké suvenýry (turistické známky). Debaty s jinými turisty, pravidelnými návštěvníky chaty i personálem dokazují zasloužený obdiv, který toto dílo zanechává.

Nadmořská výška:

1313 metrů nad mořem

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.102, 17.214)

Poslední aktualizace: 12.1.2015

Vyhledání vlakového spojení na výlet