Od Araratu k arše Noemově

různě zbarvené hory  •  Fotografie (30)  • Foto: daga.ti

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

první setkání s Araratem

na íránských hranicích

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

V Turecku je spousta krásných hor. Některé jsou zalesněné, ale ty holé hrají všemi barvami od šedé přes modrou až k zelené nebo od žluté přes oranžovou až do červena. Nejznámější je snad Ararat, kde podle knihy Genesis měl přistát se svou archou Noe, když Bůh na zemi seslal potopu. Mé první setkání s touto horou bylo cestou k paláci Ishak Paši. Zastavili jsme prostě na silnici a šli si Ararat fotografovat. Vrcholek hory je pokryt sněhem a ztrácí se v oblacích, ale je zajímavé dívat se, jak z těchto mraků vystupuje. Oblast Araratu se nachází na hranicích s Arménií a Íránem, takže jsou všude strážní věže. Jsou dva vrcholy Araratu - velký Ararat měří 5.137 m a malý Ararat 3.896 m. V podvečer jsme se ubytovali v hotelu Sim-er nedaleko Dogubeyazitu, ze kterého je na Ararat hezký výhled. Tak zase honem své fotografické nádobíčko a hurá na lov. U výborné večeře s trochou vína nebo piva, které pro hosty někde v hotelích mají i když je období ramadánu, jsme se dohadovali, jestli se nezajedeme podívat na archu Noemovu. Jelo by se minibusy a čím více lidí pojede, tím je to levnější. Večer ještě malá procházka kolem hotelu a hajdy na kutě. Ráno nás čekala snídaně na terase hotelu s výhledem na Ararat, jak romantické. Pak rychle do minibusů směr archa Noemova. Místo bylo vzdáleno asi 20 minut jízdy od hotelu. Nachází se ve výšce 1900 m n.m. 20.6.1987 byla zde založena přírodní rezervace Noemovy archy. Již v r. 1959 bylo toto místo identifikováno na leteckých snímcích jako archa. Samotný průzkum lokality mnohem později prováděl Ron Wyatt. V místním informačním centru provádí muž, který se těchto průzkumů účastnil a hrdě nám ukazoval novinové články a fotografie. Je to strážce archy. Na kopci nad infocentrem stojí pár domů s mešitou a na stráních se pasou ovce. Poslední pohledy na archu a Ararat, ale cestou k hotelu se zastavíme ještě u lokality Meteor Cukuru. Je to díra v zemi údajně z r. 1892, 60m hluboká a kruh měří 35m. Nachází se blízko íránských hranic, zase strážní věže a vojenské hlídky. K návštěvě musíte mít povolení. Jelikož jsou zde hranice, jsou zde také fronty kamionů. Od Meteoru jedeme k hotelu nasedáme do autobusu a naše cesta pokračuje mezi horama k Ani. . Hlavou mi ale celý den zněla píseň od Brontasaurů - Kocábka, archa má cíl, archa má směr, valí se k Araratu na sever....

Autor: daga.ti

Další články autora: 865

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli