Okolo Omšenie - ( Retro 1986)

Fotografie (1)  • Foto: Franta

Ráno začíná nanejvýš " srandovně" : když po zabouchnutí bytu vybíhám z domu, tak na křižovatce zjišťuju, že jsem si doma nechal klíče i s peněženkou ! Co teď ? Tož pochopitelně arak k rodičům ! Jenže když přebíhám "říku" po kládě u Froňkového, tak se mi na ní uvezou nohy a já si klekám až po pás do ledové vody. No chachá - teď v půli března je v ní bezvadně !! Když budím tatu, aby vstal a dal mi náhradní klíče, tož na mne s údivem hledí jak na pohádkovou bytost...

Když vybíhám z bytu podruhé, tak potkávám kluky - Romana a Jarka - jak mi jdou naproti. Z děvčat nejede žádná z nich a tak honem na bus do Bylnice a přestup na vlak. V Trenčanské Teplé se v bufetu stavujeme na guláš. Pak cesta "šalinkou" do lázeňského městečka Trenčianské Teplice. Hned za nádražím se musíme smát, protože potkáváme jakéhosi Inda v bílém hábitu, který v ruce drží síťovku, vrchovatě naplněnou sáčky s mlékem. Prohlížíme si výlohy obchodů, stavujem se i v místním " obchodňáku" a pak už přes rozsáhlý lázeňský park k rybníku Baračce a kolem menší přehrady s labutí po kapličku před Omšením. Za mříží leží na zemi v kapličce fůra pětikorun. S úžasem na to zíráme - směrem na západ od slovenských hranic by tenhle "poklad" určitě někdo ukradl - svaté místo nesvaté místo - je vidět, že Slováci daleko víc dodržují křesťanské desatero, než ti naši čeští a moravští"věřící"...

Ve vlastním Omšenie jdeme napřed do místní restaurace a když potom jdeme přes dědinu dál, ozývá se nám za zády občasné krátké zahřmění. Ani se neohlížíme, protože to určitě není bouřka, ale takto se projevují následky druhé snídaně - dali jsme si tam svorně polévku šošovicu s párkom a zapili to pivem..!.Za místním JRD přecházíme potok a stoupáme přes hřeben mírného kopce. Narážíme na velikou oplocenku a podél ní se dostáváme k sesuvu a obrovské vymleté jámě, ve které zurčí potok. Pletivo oplocenky se stáčí Doprava a my před sebou v lese vidíme první vápencové skály. Lezeme na ně a vysoko nad námi vidíme další a další skalní útesy.

Kopec je příšerně strmý, sem tam vylézáme na skálu, ze které je výhled dolů do doliny. Horší ale je, že se dostáváme do pásů zatím neroztátého sněhu a my se do něj boříme čím dál hlouběji. Pak narážíme na veliký vstup do jeskyně, spíše je to ale j"eskyňopropast". Kluci mě drží za nohy, já se nakláním co nejvíc můžu, škrkám sirky a házím je dolů do tajemné hlubiny a v jedné chvíli za jednou málem sám letím !! Bez baterky a lan to prostě nejde a tak necháváme průzkum na jindy a lezeme dál do kopčiska. Když už to trvá hodinu, tak už nám to začíná být divné, pod nohama nám ale křupe ztvrdlý sníh, tož co...

No a pak se dostáváme n a vrcholovou planinu hory Žihlavníka - Baske, která má výšku přes 900 m a my s úžasem zaregistrujeme, že se nacházíme na nejvyšším bodě široko daleko, což nám vyráží dech. Dál pokračujeme po lesní cestě a zanedlouho přicházíme k hornímu konci jednoho z Omšenských kaňonů. Spouštíme se do něj, ze začátku skalní stěny nízké a nic moc, soutěska se kroutí, klesáme prudčeji ze svahu a rokle se do terénu zahlubuje čím dál tím víc. Pak už se kolem nás začínají objevovat hezky vysoké skály, procházíme krátkou skalní soutěskou - hrdlem - a je po kaňonu ! Jsme vysoko nad korunami stromů lesa pod námi a máme tak krásný rozhled na louky a Pastviny, táhnoucí se až dolů po obec Omšenie.

Najednou ale co to ?!? Nedaleko od nás slyšíme hukot vodopádu, ale my ho nevidíme. Při druhém podívání se už nám neunikne pohled na železné dveře usazené do skály a ten zvuk prudce tekoucí vody se ozývá z nitra skály ! Bohužel - dveře jsou zajištěny bytelným zámkem a tak si na podzemní "vodopád" musíme nechat zajít chuť... Asi je to nějaká krasová vyvěračka a přitom zásobárna pitné vody pro místní domorodce. Po lukách zestupujeme dolů do dědiny a když se otočíme nahoru, tak vidíme, že ten kaňon, ze kterého jsme zestoupili není na Žihlavníku - Baske jediným, ale má v blízkém okolí sourozence. No nic - zase někdy příště...

No a pak už stejná cesta zpátky - Trenčianské Teplice, Teplá a Bylnice, kde přestupujeme na "motorák" do Horního Lidče. Kluci vystupují u nás v Brumově, já ale pokračuji na taneční zábavu do Valašských Příkaz, kde mne čeká veliké uvítání : Můj mladší bratr Zdeněk už je dnes z vojenské služby "nafurt" doma, je tam i s se svými kamarády a oni mne zdvíhají nad hlavu a chvilku si se mnou všichni pohazují jak s pytlem se senem !! A pak vesele za doprovodu brumovské rockové skupiny Intolerance tančíme, bavíme se a "paříme" a když jedeme ráno se zábavy domů, tož budíme všecky kohúty v Brumově a aj celém okolí...