Okružní cesta do míst, kde jsem žila většinu mého života....
V pravém slova to nebude snad ani cestopis, i když obsah tomu bude napovídat.
Přijel pro mě do Teplic starší syn, aby mě odvezl do Rumburku k mladšímu synovi, kde jsem pár dní pobyla. Jeli jsme směr Ústí, k Děčínu do Maxiček, kam kdysi moji synové ve školním věku jezdili na tábor a poté k Ostrovu, kde starší syn pracoval, projížděli krásnou krajinou, obohacenou roubenkami a nemohli se vynadívat na nádhernou přírodu, která byla všude okolo nás. Nevystupovali jsme z vozu, protože čas se již chýlil k večeru a tak jen z vozu při zastávce jsme si prohlíželi okolí. A bylo toho věru dost, co nás zaujalo. Člověk může třeba desetkrát projíždět stejným místem, ale pokaždé může vidět něco jiného. Odtud jsme zamířili K Benešovu nad Ploučnicí a jeli k Srbské Kamenici.
Když jsem ještě žila před 23 lety v Rumburku, stala se v těchto místech, ale ještě dávno předtím v r. 1972 letecká havárie jugoslávského letadla. Bylo toho plné noviny a já měla tehdy v tomto blízkém okolí kamarádku, která mně o tom vyprávěla. Dnes už nežije, ale já mám stále v paměti, s jakou děsivou hrůzou mně to říkala. Asi bych na jejím místě tehdy být nechtěla. Zkrátka doslova horor! Lidé viděli padat z nebe části trupu lidských těl, nohy, ruce a nevěděli, co se to děje. V letadle, jak se později zjistilo, byla trhavina, která vybuchla. Toto jsem se dozvěděla z úst očité svědkyně, mé kamarádky z turistiky a pak ještě znovu a znovu četla ale už obaleně v tisku a viděla i v televizi.
A protože jsem v těchto místech mnoho let nebyla, tak syn zamířil sem, k památníku, který byl připomínkou na tu hrůznou událost. Stojí tu náš památník, který popisuje onu událost a jugoslávský památník jako poděkování za pomoc při nešťastné události. Nafotila jsem si oba a ještě jsme se podívali od obou památníků letmo přes údolí, kde se popásali koně, pak byl rybník a za ním na okraji lesa se krčil další památník, kam tehdy dopadly trosky letadla a v něm jediná přeživší jakoby zázrakem letuška Vesna Vulovičová. Už ale také nežije, zemřela 24.12. 2016 ve věku 66 let. Památník nešel vyfotit, byl daleko a já fotila jen mobilem. Tolik k této události...
Odtud jsme již pokračovali přes Chřibskou, Rybniště a Krásnou Lípu do Rumburku k rodině mého mladšího syna. Jízda se spestřením různých zajímavých míst se mně moc líbila.