Orla Perć

Fotografie (2)

V polovině června volám Jonášovi s úmyslem zmermomocnit jej na přechod Roháčů během prodlouženého víkendu 4.7. – 7.7. 2001 a on mi sděluje, že v tento termín jede s Michalem a jeho přítelkyní do Vysokých Tater a jestli prý chci, mohu jet s nimi. Doporučujeme turistickou kancelář CK Turistika a Hory Slovo dalo slovo a ve středu už sedíme v poledním rychlíku směr Slovensko – Štrbské Pleso vybaveni dobrou náladou, vším potřebným do hor, lahváčemi do vlaku a rumem do stanu. Za tmy nás zubačka vyváží do stanice Štrbské Pleso, odkud jdeme asi 20 min. po trase na Popradské pleso a hned, jakmile nacházíme docela dobrý flek na spaní, vybočujeme z chodníčku do lesa a uleháme (správci parku určitě prominou!). Brzy ráno vstáváme a pokračujeme přes Popradské pleso, kde děláme snídací zastávku a po půlhodině vyrážíme směrem na Žabie plesá. Počasí nám přeje, viditelnost je dobrá a daleká a já fotím ty místy zasněžené štíty v kontrastu s modrou oblohou a mám pocit, že kdybych tady byl zítra i pozítří, dělal bych naprosto identické fotografie. Krajina kolem je tak poutavá, že v každém pohledu vidím snímek! U Žabích ples se posilňujeme energetickou tyčinkou a po vskutku morálních řetízcích postupujeme výš, zatímco se začínají kumulovat mračna a než docházíme na chatu pod Rysmi, zvedá se vítr a sněží. Je sice pátý červenec, ale nadm. výška téměř 2 500 m. jasně vypovídá o charakteru počasí a jeho náhlých změn, dnes je to naštěstí jen přeháňka. V chatě je sice plno, ale útulno a přátelsky. Pivo zde stojí 25 Sk i poté, co jej mimo i jiných potravin musí nosiči vlastohřbetně vynést!! Po odpočinku jdeme přes sněhové pole a vrchol Rysy (2 499 m.n.m.) na polskou stranu, která je mnohem strmější, než slovenská, s bezpočtem metrů ocelových lan a řetězů. Až na chvilkové čekání na uvolnění lana se bez potíží dostáváme dolů a obcházíme Czarny Stav, v němž je voda krásně průzračná a je možné vidět mnoho ryb. Na kamenitém břehu, zatímco obdivujeme zdejší přírodní scenérie, si máčíme nohy a vaříme oběd. Konečně zase s plnými žaludy obcházíme Morskie Oko, přičemž se krátce zastavujeme na zdejší chatě, což je obrovská komerční stavba se spoustou "automobilových turistů" v riflích – až tady totiž vede asfaltová silnice dolinou Rybiego Potoku. Naše trasa pokračuje po modré značce do prudkého kopce přes vrchol Swistowa Czuba (1 763 m.n.m.) do doliny Pieciu Stawow Polskich, jedné z nejhezčích dolin Vysokých Tater. Těsně před vrcholem Swistowa Czuba se nám naskýtá krásný pohled severovýchodně na Belianské Tatry s dominujícími vrcholy Havran a Vidla. Za večera scházíme do doliny k prvnímu plesu (Przedni Staw), kde na místní chatě doplňujeme zásoby vody a pokračujeme k největšímu z pěti ples (Wielki Staw), kde pod rouškou tmy scházíme ze stezky a za balvanem, hned vedle pramene stavíme stan. V malé potoční tůňce nedaleko stanu si umývám důležité tělní partie a po únavném dni a několika doušcích rumu se konečně soukám do spacáku a s pocitem, že mě zítra čeká nejexponovanější turistická trasa celých Karpat, usínám jako kotě. Následující den vstáváme časně ráno, kdy je jitřenka ještě ve fázi možnosti dopletení punčošky a kvapně balíme stan. Při stoupání pod Kozí Wierch se kolem postupně objevuje sníh, zatímco se sluníčko nepříjemně opírá do našich temen. Když přicházíme pod strmé stěny, všimnu si dvou lidí ve stěně a upozorňuji na ně Jonáše s dotazem: „vidíš tam ty dva horolezce?“, načež mi Jonáš odpovídá, že to nejsou horolezci, nýbrž, že tam tudy vede naše stezka! Náš nástup začíná štěrbinou mezi Malým a Velkým Kozím Wierchem po řetězech a vzdušných kramlích v závěrečné části tohoto úseku, kde jsem se trochu vybál. Naštěstí jsme zvolili přechod jen dvou třetin tohoto ostrého hřebene, který je v průvodci popsán jako 9-ti hodinová túra v lanech, řetězech a kramlích. V některých úsecích mám docela strach, protože místy chybí řetěz, jinde zase končí pod sněhem a musí se traverzovat několik metrů v 80° žlebu. Po Swinicu (2 300 m.n.m.), kde se to turisty už hemží a tvoří se zástupy pod řetězy, potkáváme jen malý počet turistů a nedivíme se jim, že jdou nalehko. Když konečně docházím nahoru, uvědomuji si, proč se vlastně Swinica jmenuje právě takto. Ale nabídku výhledů z vrcholu se JI nedá upřít! Scházíme s vidinou brzkého oběda do sedla pod Swinicou a za krásného výhledu na Kriváň vaříme. Posilněni Vifonem a těstovinami vyrážíme s plánem přejít Červené Vrchy s jednou pivní zastávkou na Kasprově Wierchu. Při zjištění, že pivo zde stojí v přepočtu 90 Kč, přičemž až tady vede lanovka, pokračujeme dál. 10 min. za "Kasprovem" nás zastavuje polský celník, prohlíží si naše pasy a klade množinu otázek typu: kde jste přešli hranici, kde jste spali, kam jdete apod. Kdyby bylo skutečností, že při lhaní se prodlužuje nos, musel bych od něj stát dobré 2 metry. Po bezmála 40-ti minutovém zdržení, kdy si stále něco ověřoval vysílačkou, nás propustil s tím, že musíme jít buď zpět, nebo přejít oficiálním přechodem někde v Polsku. Jasně! Kopírujeme slovensko-polskou čáru, směrem na jih jsou nádherné Liptovské Kopy a v dálce poznáváme Ostrý Roháč. Po cestě potkáváme několik kamzíků bez cestovních pasů a je jim fajn. Sotva mizíme celníkům z dohledu dalekohledů, scházíme ze stezky na slovenskou stranu a příkrým Červeným úplazem se plahočíme dolů vysokou trávou, kde jsem málem šlápl na zmiji. V závěrečných metrech úplazu se prodíráme polomem a dole brodíme Tichý potok, nedaleko něhož táboříme. Ráno se budíme opět do krásného dne a po červené značce jdeme do sedla Závory, odkud je krásný výhled na Vajanského vodopád. Odpočati scházíme Kobylinou a potažmo Koprovou dolinou do Podbanského, kde se uvelebujeme v místní hospůdce a po zavíračce jdeme poslední noc strávit k řece. V neděli, kdy už sedíme v busu, se začíná blýskat a v zápětí se strhuje obrovská bouře. To jsme ten čas zase jednou trefili říkám si, zatímco se Tatry pomalu noří do oblak a mizí z dohledu. Aleš Sokol Doporučujeme turistickou kancelář CK Turistika a Hory

Poslední aktualizace: 21.6.2005

Orla Perć na mapě