Orlickou cyklostezkou z Chocně přes Letohrad až do Sudet
Na sobotu (16.6.2012) jsem původně plánoval výlet na kole na česko-polskou hranici ke Králíkům. Vzhledem k tomu, že padl návrh vyrazit v kruhu takřka volejbalovém na cyklostezku kolem Tiché Orlice, plán jsem rád změnil. Na nádraží se nás nakonec sešlo devět. Vlakem jsme dojeli do Chocně bez větších problémů (napomenutí nejmenovaného M.D. nádražním rozhlasem za jízdu na peroně, nepovažujeme za problém, jisté zpoždění vlaku z důvodu výluky před Českou Třebovou už také ne) a hned se přesunuli na jedno do nedaleké osvěžovny, kde bylo vždy velmi levně. Bylo i nadále neb s cenou 16,50 Kč za kousek se v Šumperku už pěkných pár let nesetkáváme.
A pak už nabíráme tradiční směr na Branýs a Ústí, obé překvapivě nad Orlicí. Těším se zejména k úřednické soše nedaleko Brandýsa, kde chci již několik let toto sousoší dotvořit (něco v podobě stachanovské pohádky O veliké řepě), ale nikdy jsem k tomu neměl sdostatek herců. Můj nápad se líbil (možná jsem ho neměl jediný), a tak se rychle střídáme v pozicích fotografů i herců. Nedaleko odsud pak moji bystrozrací kamarádi objeví oddechujícího ledňáčka, kterého se mi na poslední chvíli podařilo i vyfotografovat (poprvé a zatím naposledy v životě).
Za Ústím dáme první zastávku na místě obvyklém, tedy v Cákli. Jeden z členů výpravy na cvičné stěně pro horolezce předvedl dokonce i několik slavných triků Toma Cruise z jednoho neméně slavného filmu. Následuje cesta přes další města. Před Letohradem (nejen) mě fascinuje pohled na opravenou Tvrz Orlice. Loni v květnu to byla ještě totální ruina se stavební sutí okolo, dnes vidíme krásnou stavbu, zdobenou psaničkovým i figurálním sgrafitem. V nejbližší době zde mají být zpřístupněny 3 prohlídkové okruhy a ubytovací zařízení.
V Letohradu zajdeme na oběd do již několikrát doporučované "nádražky". Jídlo je dobré, levné a je ho hodně. Po krátké debatě s policisty (je jich všude víc než cestujících a údajně na všech tratích pátrají po zlobivých fans, mířících na fotbalové ME, kde dnes - tedy v sobotu - hrajeme s Poláky) odjíždíme. S plnými pupky se ovšem nejede zrovna nejlépe. Teplota dosahuje 35 C a dokonce i věčně zimomřivá Zdena K. má na sobě již jen 3 vrstvy oblečení.
Pokračujeme na Lanškroun a ve stavu sytosti je i 400 m kopec náročným stoupáním. Jen představa oroseného nás "žene" dál. Dojedeme s Aničkou k Olšovci (tedy ono se jedná o soustavu rybníků a ta hospoda je stejně, myslím, u Dlouhého rybníka) jako první. Rychle zalezeme do stínu a požadujeme přísun tekutin. Za chvilku dorazí ostatní a také se hned přitulí pod slunečník. Jenom Zdena se spokojeně rozvalí na sluníčku. V tom počasí se nám už ani nikam moc nechce, ale domů je to ještě pořád cca 40 km, takže nám nic jiného nezbývá. Trasér Bob nám navíc cestu zpestří polní nábližkou za Žichlínkem a v Hoštejně se opět raději zastavíme. Pít se prostě musí ...
Jedna třetina výpravy se oddělí a bez zastávky šlape vstříc světlým zítřkům. Dojedeme je, až když odpočívají v Sudkově. To už toho začínám mít taky celkem dost; kilometry by šly, ale horko nemusím. Tak vytvoříme jinou třetinu a jedeme hned do Šumperka. Místo plánovaných 85 - 90 km jsme jich nakonec dali 102,5 (moje první letošní stovka) a večer pak naši krajané porazili Poláky. Vydařený den...
A mě těší navíc i fakt, že v obci Verměřovice jsem získal "do sbírky" další foto smírčího kříže. Je na něm jakési vřeteno a připomíná smutnou událost, kdy místní dívka svého milého omylem vřetenem ubila, když on ji chtěl vylekati...
psáno v červnu 2012
Další fotografie na:
http://markyz63.rajce.idnes.cz/Orlickou_cyklostezkou_06_2012