Pardubický kraj a Jeseníky - 5. den: Martinice – procházka obcí a houbařský den

Dnes jsem spala jako nemluvně, a to teplota v autě klesla jen o 2 stupně. Dnes nás ani horko nevzbudilo. Venku je sice jasno, ale my jsme v 8 hodin ještě ve stínu. Konečně nám hned po ránu není horko.

 

Dnešní program se nám úplně změnil. Začalo to tím, jak jsme si po ránu odskočili do lesa. Já přišla s několika klouzky, Ota dokonce s hříbkem a poddubákem. Konečně snad začínají růst houby.

Po snídani se jdeme podívat ke zhruba 150 m vzdálené Kolajově studánce, kterou jsme objevili před dvěma lety. Údajně je to pitná voda, ale je v hluboké studni, ze které se musí nabírat, bereme ji tedy jako užitkovou, příp. na vaření. Včera večer tam Ota byl pro vodu a řekl, ze je to tam změněné, že se tam ráno musím jít podívat. Dřív prý neodjedeme.
Jdeme tedy hned po snídani, ale navrhuji jít lesem. Každý jdeme po jedné straně cesty. Ota našel pár hub, ale já byla jak v houbařském ráji. Tolik poddubáků na tak malém prostoru jsem dlouho nenašla. Byly tam i klouzky a dokonce i pravé hříbky.

Sešli jsme se u studánky. Mně to tam jiné nepřipadalo, ale skutečnost poznám až doma podle fotky. I doma jsem zjistila, že je studánka stejně upravená, jen prkna jsou trošku víc ochozená.

Tam byla ve stínu lavička, tak jsme tam houby pořádně očistili a zpět se vydáváme opět každý po své straně. Ota našel hlavně malé babky, ale o to víc. Já opět spoustu poddubáků, ale i dva kováře a 3 praváky. Možná je to tím, že na této straně je studánka, že je les vlhčí a lépe se zde houbám daří.

Když jsme to u auta dali dohromady, bylo toho hodně. To už nám začalo být jasné, že před obědem neodjedeme. Z malých a měkčích hub udělám krokety, s bramborem jsou výborné, ostatní jdeme krájet na sušeni. Je hezky, snad to slušně na sluníčku proschne.

Ota ještě oškrábal brambory a šel se vykoupat. Já se pustila do vaření oběda.

Když se vrátil, podíval se pod nedalekou břízu a přinesl skutečně velkého kozáka. Bříza je těsně na okraji pastviny. Koukne se přes ohradníky a nevěří vlastním očím. Nejdřív vidí praváka, já o kus dál na pastvině hlavu kozáka a pod stromem 2 obrovské křemenáče. Ale jen u té břízy u nás. Ota to ještě prošel momentálně prázdnou pastvinou dál, ale tam už nic nebylo.

Já dodělala oběd, najedli jsme se, umyli nádobí a rozhodli se, že dnes nikam nejedeme. Máme co jíst, co pít a je tu krásně. Nechybí nám tu vůbec nic. Jako bonus tady je ještě koupaliště. A hlavně – houby bychom v autě neměli kam dát. Na sluníčku pěkně prosychají.

Dáváme pivo. Včera koupená Ipa 14ctka z pivovaru Libor Hančar je vynikající.

Nejdřív minimalizuji částečně proschlé houby. Přesouvám je, aby se nám uvolnil prostor na další. Ota už je krájí. Jen sluníčko nám odpoledne už tolik nepřeje. Je teplo, ale lehce se zatahuje. Nám by to nevadilo, ale houby potřebujeme mít co nejdřív suché. Snad to nezaleze moc rychle. Odpolední paprsky snad ještě prohřejí kabinu, aby tam ty houby schly a my se mohli jít spolu vykoupat a také se trochu projít. Ale to jsou jen představy o akcích na zbytek dne. Zatím relaxujeme a říkáme si, jak je tady hezky a jaký je tady klid.

Já mezi luštěním sudoku houby posouvám tak, aby na ně sluníčko co nejlépe svítilo. Kupodivu, večer mraky zase zmizely. Je však o něco chladněji než včera. Večerní koupání rušíme, jdeme večeřet. Houby skládáme do kabiny, kam ještě svítí poslední sluneční paprsky a kde se drží ještě horko.

Jdeme se projít po obci Martinice. Je to malá klidná vesnička. Nepočítáme s tím, že v pondělí bude hospůdka u rozhledny otevřená, ale potřebujeme po večeři trochu pohybu. Vždyť jsme dnes toho moc nenachodili. Dáváme zhruba 2,5 jm dlouhé kolečko - okolo okraje lesa k hospůdce a přes obec zpátky.

Když jsme viděli cestou babky, odolali jsme. Když se však vracíme obcí okolo bříz z druhé strany pastvin, zase vidíme nádherné houby - velké praváky a kozáky. To už jsme neodolali. A zase máme pytlík hub.

V autě jsme to už jen očistili a pokrájeli na polovinu. Přes noc takhle vydrží. Další uvidíme zítra podle počasí. Zda je budeme sušit nebo z nich něco uvařím. Jen program máme daný bez ohledu na počasí. Jaké má být zítra to nevíme, ale ve středu už mají být bouřky. Snad jim to nevyjde - to si chceme už s kamarády užít Jeseníky.

I když se k večeru vyjasnilo, včerejší západ slunce se nekoná. Obzory jsou zamlžené. Hodně předsušené houby z ranní várky dáváme do krabičky, ať zbytečně v noci nezvlhnou. Druhou dávku hub opět přeskládávám, ať zabere co nejméně místa. Ty necháváme v kabině.

Dáváme pivo, pro změnu Mikeše 11. S Otou máme stejné chutě, dnes se nám zda lepši než včera. Bylo však zakoupené současně, takže by chuť neměla být jiná. Posloucháme rádio. Právě jsme se dozvěděli, že dnes zemřela Yvone Přenosilová, zpěvačka, která nás provázela už naším dětstvím. Je to pro nás překvapení, vždyť byla jen o pár let starší než my.

Jdeme spát opět po desáté, je zase teplo, dokonce větší než včera. V autě je skoro 21 stupňů. Necháváme nedovřené dveře. Jak zavřu oči, vidíme všude houby. V zimě se budou hodit.

Pardubický kraj a Jeseníky - 5. den: Martinice – procházka obcí a houbařský den na mapě