Stejně jsme měli pocit, že bychom viděli podobné kýče jako na zámku Fontainebleau, takže jsme vstup neřešili a mrkli se do zahrad. Myslím, že zámek Versailles by přesto stálo za to vidět i uvnitř. Je to skutečně krása.
Ten den jsme ještě stihli zajet k Notre Dame, Hotel de Ville a také k Vítěznému oblouku, kde si za 12.000,- EUR můžete koupit prstýnek s pumičkou od Gartiera..
Montmartre
Navečer jsme zajeli na Montmartre. Ta ulička, kterou doporučovali znalci jako klidnou, byla plná davů, na Montmartru asi klid nikdy nebývá. Procházka po zóně pod Montmartrem (Boulevard de Clichy) byla podivuhodná. Všude kolem samý sexshop, muzeum sexu, jeden vedle druhého.... to vše zakončeno Moulin Rouge, který se krčil mezi domy... skoro bychom ho přehlédli! Martin si tam honem vyfotil nějaké legionáře... já se bála, že nám jednu vrazí.
Pomaličku jsme šlapali na kopec k bazilice Sacré-coeur. Davy, davy... dali jsme si kafíčko a zákusek v cukrárně Monmartre (zákusky dělají hodně z listového těsta a používají pudinkové krémy nebo samozřejmě tvarohy - jako například v citronovém koláči - Američané by to asi označili za Cheesecake). Mně to moc nesedlo, mám raději lehčí ovocné dortíky. Neodolala jsem a zašla do labužnického krámku, kde jsem si koupila kousek jedinečného tureckého medu s oříšky a ovocem, o kterém se nám tady ani nezdá... jako se mi pak nezdála cena za ten kousek... 12,- EUR. Ale couvnout se už nedalo a navíc - kdy ochutnám turecký med od Lepiče. To mi připomnělo - Lepič je také pekař v Kraslicích.
Montmartre je prostě něco. Nejen kvůli zajímavé bazilice, ale ty uličky, ty schody, ty hospůdky, ty lidičky... ti malíři, ta atmosféra....to je prostě něco úžasného. A to jsem opravdu minimalista a davy mi bytostně vadí. Tam by to ale bez nich bylo opravdu divné.
Ten večer jsme si dali vínko, kafíčko a doutníček ve Vincennes, kde je mimochodem také moc pěkný zámek, prý v něm byl nějakou dobu vězněn i Markýz de Sade.
Toulky městem před odletem, úschova zavazadel a
Poslední den jsme se ráno rozloučili s majitelem, a na nádraží Gare de Lyon nechali v úschovně kufr. Byla to fuška, protože jsme neměli 7 drobných EUR do automatu a z důvodu teroristického útoku (kdy před lety na nádraží vybuchla bomba v úschovně), je vstup do úschovny zavazadel střežený víc, jak kontrola na letišti (zavazadlo rovněž projíždí scannerem a probíhá u vstupu osobní prohlídka) už Martin nemohl ven a já dovnitř, čekal tedy na mě "v kleci", než rozměním, což také nebylo jednoduché, potřebný obnos jsem sehnala, až když jsem koupila 6 pohledů v různých stáncích a jedny francouzské noviny.
Potom byl Martin vypuštěn a mohli jsme ještě chvíli drandit po Paříži. Mimochodem, moc se mi pařížská nádraží líbila. Hlavně spodní starší haly, kde stály rychlovlaky TGV, které směřovaly kromě Francie do různých evropských velkoměst včetně Londýna. Byl to opravdu krásný pohled. Stejně se velkým nádražím nevyhnete - takže Gare du Nord a Gare de Lyon jsou fakt super.
Na doporučení jedné šikovné webovky jsme se mohli kochat pohledem na Eiffelovku i Montmartre zadarmo ze střech nákupní galerie LaFayette (Galeries Lafayette Haussmann)... kde je i kavárna, takže také můžeme jen vřele doporučit...!
Jo a abych nezapomněla, ještě jsme nějaký večer, ale už nevím který, stihli procházku z náměstí Republique na náměstí Opera a po cestě jsme potkali ještě dva další "oblouky" - brány - Porte Saint-Martin a Saint Denis, které si s Triumfem moc nezadaly. Vlastně jeden oblouk je také v Louvru a bůhví, kde v Paříži ještě jsou nějaké další. Po cestě jsme rovněž potkali povědomou Cinema Gaumont (značku pamatuji z francouzských filmů) a rovněž grandiozní kino REX - svého času největší kino v Paříži.
Nádherné byly některé staré stylové vstupy do metra. Ale metro v Paříži by jistě zasluhovalo samostatnou kapitolu. Nevím, jestli je to náhoda, ale všimli jsme si, že každá stanice je typická ke své poloze. Proto nás udivilo, že některé byly luxusní a některé byly zanedbané a ošuntělé... myslím, že to bylo stylové. Navíc, síť stanic je tak propracovaná, že skoro na každém rohu najdete vlez do metra. Problém je trošku v tom, že po vstupu můžete také cestovat třeba 2 km pod zemí, než narazíte na správné nástupiště. Takže jsme denně v Paříži nachodili vážně moc a moc kilometrů.
Jak to tak píšu, na to, že jsme tam byli s Martinem tři dny, viděli jsme z Paříže opravdu hodně, ale ne všechno, a tak se tam hodláme ještě vrátit a navšívit především čtvrť moderních umělců - Montparnasse. V letadle mě zase proklínal, ale pár dnů po příletu mi řekl, že jsme neviděli všechno a že bychom tam měli jet ještě jednou. A já souhlasím.
Jako rodačka z Prahy jsem na naši matičku nedala nikdy dopustit a měla jsem za to, že je to nejkrásnější město Evropy. V Paříži jsem pochopila, že jsou i jiná nejkrásnější města Evropy. Jsou krásná jinak. Praha i Paříž. Jsou prostě obě jiné. A to je na tom to krásné.
Fotografie z Paříže si můžete prohlédnout v samostatné galerii. Dotazy a výměna zkušeností s radostí na mailu: mona-s@seznam.cz
Vaše Monika
