Paříž - Notre Dame, Montmartre, Bazilika Sacré-Cœur, Moulin Rouge, Champs-Élysées FRANCIE

 

Druhý den v Paříži:

 

Následující ráno nás cestou z periferie do centra Paříže doprovázel prudký déšť. Autobus zaparkoval na nejvýše položeném místě města, ve čtvrti Montmartre (Hoře Mučedníků). K hoře se váže legenda o svatém Divišovi, jež byl právě tady cca v roce 272 s dalšími dvěma mučedníky popraven. Saint Denis si svou hlavu vzal do rukou a nesl pár km směrem na sever. Pak teprve padl mrtev. Na tom místě byla později postavena (a právě jemu je zasvěcena) Basilique Saint-Denis.

 

Montmartre býval kdysi samostatnou vsí a vinařskou oblastí. Až v průběhu 19. stol byl připojen k Paříži. Na přelomu 19. a 20. stolí se zde scházeli umělci - básníci spisovatelé, malíři (např. Vincent van Gogh, Pablo Picaso, Salvator Dali, Henri de Toulouse-Lautrec) a další.

 

Naše  cesta vedla do římsko katolického kostela - srdce Paříže - Baziliky Nejsvětějšího srdce Ježíšova (Basilique du Sacré-Coeur). Nejnavštěvovanější památka pařížské čtvrti Montmartru se  majestátně se vypínala na vrcholu stejnojmenného kopce. Stavba byla započata v roce 1875, ale až do roku 1919 zde byly zahájeny bohoslužby. Bělostná Bazilika Sacré-Cœur, postavená v románsko-byzantském stylu se trochu lišila od jiných pařížských kostelů.

Než jsme prohlédli kostel zevnitř, šeď nahradilo modravo s bílými mráčky a usmálo se na nás sluníčko. Pokochali jsme se odtud výhledy na obrovské město.

Od místních pouličních prodejců jsme nakoupili přívěšky za velmi dobrou cenu (za 1€ jsme získali pět malých Eiffelovek, v obchůdcích chtějí i 2€ za jednu).

 

Vydali jsme se kolem kostela Sv. Petra z Montmartru (Église Saint-Pierre de Montmartre), nacházejícího se v těsné blízkosti baziliky, k náměstí umělců Place du Tertre. Na náměstí, lemovaném obchůdky a kavárnami, nabízeli své služby pouliční umělci – malíři, karikaturisté… portrétisté… Vypodobnit turistu zvládli do 10 minut. Prodávali také obrazy s tematikou prostředí Paříže, především Montmartru. Bylo zde možné nakoupit také  šperky a  knihy.

V jedné nenápadné uličce nás průvodkyně upozornila na zvláštní sochu. Zobrazovala muže, kterému ze zdi koukala pouze hlava, část trupu, ruce a levá noha. V roce 1943 napsal Marcel Aymé povídku Muž, který procházel zdí. Povídka je o panu Dutilleulovi, který dokázal procházet zdmi.  Své schopnosti začal muž  i zneužívat. Vykrádal banky a klenotnictví. Jednoho dne však zázrak přestal fungovat a Dutilleulo zůstal (když se, zamilovaný, vracel od své milenky) uvězněn uprostřed zdi. Autorem sochy je známý francouzský herec Jean Marais.

Shlédli jsme zvenčí  ateliér Pablo Picasa.

 

Až na obrovskou koncentraci  turistů na m² se nám v této čtvrti moc líbilo. Procházeli jsme křivolakými romantickými uzounkými uličkami a zdálo se nám, že ani nejsme v Paříži (ve srovnání s obrovskými stavbami a paláci, které stály ve středu města). Nasávali jsme vůni kávy, kterou návštěvníci popíjeli ve venkovních prostorách kaváren. Židličky měly kavárničky rozestavěné opěradly ke zdi, takže hosté se na okolní dění koukali jako na film.

 

Když už jsme u filmu, i mě se splnil jeden malý bláznivý sen. Rozbila jsem lžičkou krustu na Crème brûlée v Kavárně u dvou mlýnů Café des 2 Moulins (nacházející se na rohu ulic Rue Lepic č. 15 a  Rue Cauchois), stejně jako to udělala servírka Amélie Poulain ve filmu Amelie z Montmartru (natáčeném právě v těchto prostorách). Její velký portrét zdobí interiér kavárny. Dveře se tu netrhly. Sladký pokrm se musel jíst opravdu velmi pomalu, vzhledem k jeho vysoké ceně:-)

 

Po dezertu jsme sešli na náměstí Place Blanche, nacházející se na Pigalle. Tato čtvrť se už v minulosti proslavila jako místo nočních podniků a dodnes je pro turisty (kvůli prostitutkám a velkému množství sex shopů) velkou atrakcí.

Prohlédli jsme si zde světoznámý kabaret Červený mlýn (Moulin Rouge -1889). Především díky této stavbě se stala oblast pověstnou.

V bezprostřední blízkosti kabaretu (po jeho pr. straně) se nachází obchůdek se vkusnými upomínkovými dárečky za dobrou cenu.

 

Další cesta účastníků zájezdu (tedy až na pár paličáků) vedla  do Louvru. S minibandou jsme se trhli a na vlastní pěst metrem (jiným směrem) ujížděli na druhý pokus k Eiffelově věži, jež byla předchozí den kvůli demonstrantům pro veřejnost uzavřena ( o věži – viz předchozí článek).

 

Po prohlídce obrovské Paříže z výšin Železné dámy jsme se s parťačkou pustily i pidiskupinky a samy prošly částí nejslavnější pařížské ulice Avenue des Champs-Élysées (široké 70 m, dlouhé cca 2 km), spojující Place de la Concorde a Place Charles-de-Gaulle. Ulici lemovaly luxusní hotely, obchody, restaurace… (také zde stojí sídlo velvyslanectví a konzulátu)

Brrrr, přelidněno, přeautováno, přeluxusováno.... zlatý dopolední Montmartre.

 

Opět začalo krápat. Rrychle jsme doběhly k Vítěznému oblouku, nacházejícímu se uprostřed Place Charles-de-Gaulle. Oblouk nařídil postavit v roce 1806 na památku svého vítězství v bitvě u Slavkova Napoleon Bonaparte. Stavba byla dokončena až v roce 1836. Jeho sochařská výzdoba zahrnuje úspěchy francouzské armády. Na vyhlídkovou terasu oblouku nebyla v lijáku chuť šplhat, upalovaly jsme tedy z této honosné čtvrti ulicí Av. Marceau k Seině hledat  kavárničku, v níž bychom trošku vydechly a schovaly se před kapkami deště.

 

Mezi mostem Pont de l’Alma a Almským náměstím (Place de l'Alma), na ostrůvku uprostřed silnice nad tunelem, kde 31. 8.1997 zemřela při autonehodě princezna Diana, jsme na chvíli zastavily u Plamene Svobody (Flamme de la Liberté). Památník (replika pochodně, kterou drží Socha Svobody, věnovaná v roce 1989 Američany) je neoficiálním princezniným památníkem.

 

Pařížské kavárničky i kolem řeky byly (pro nás) předražené. Po marném hledání se ale nakonec podařilo objevit Čínskou restauraci, kde jsme se za slušný peníz najedly a ochutnaly i vínko*. S ruměncem na tvářích*, s úsměvem a písní  Champs Elysées na rtech jsme již za tmy  s dcerkou prozpívaly a protančily zpět ke skupině účastníků zájezdu na sraz pod Almský most, k lodní společnosti Bateaux-Mouches. Z lodě jsme si všichni měli naposledy vychutnat rozzářenou noční Paříž, spustil se však krutý slejvák

 

Seina protéká vnitřní Paříží v délce zhruba 13 km. Už v minulých dobách byla hodně využívanou plavební cestou. Přes řeku se klene 37 mostů, z nichž nejstarší (dokončený v roce 1607) je Nový most (Pont Neuf). Nábřeží Seiny, jehož součástí jsou nejvýznamnější pařížské pamětihodnosti a historické mosty, je od roku 1991 zapsáno v UNESCU, jako významný architektonický celek.

 

I přes prudký déšť  jsme shlédli kolem břehů krásné městské domy, osvícená muzea a další honosné stavby, z nichž (již podruhé) nejvíce uchvátilo mistrovské dílo gotické architektury (130m dlouhá, 50 m široká) Katedrála Notre - Dame, nacházející se na ostrově Cité (Île de la Cité). Základní kámen této úžasné stavby byl položen v roce 1163 Alexandrem III. Katedrála se stavěla dalších 170 let. Stala se místem důležitých politických a náboženských událostí. V Notre - Dame probíhaly korunovace králů (např. Marie Stuartovny), v roce 1455 rehabilitační proces Jany z Arku, 1804 tu papež Pius VII. korunoval Napoleona Bonaparta na císaře (ve skutečnosti si Napoleon korunu na hlavu nasadil sám ) atd. Během Francouzské revoluce byl Chrám Matky Boží téměř zničen. Zrestauroval jej v letech 1841 – 1864 architekt Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc. Taktéž se zde odehrával příběh tragické lásky krásné Esmeraldy a Quasimoda – slavného díla, historického románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži – (1831). Papež Jan Pavel II. v Notre - Dame v roce 1980 při příležitosti návštěvy Francie sloužil mši.

Hlavní stěna katedrály je nad vchodem zdobena třemi portály a nad nimi je umístěno velké rozetové okno o průměru 10 m. V jižní věži je zavěšen největší ze zvonů chrámu - 13 tunový zvon Emanuel. Stavbu zdobí množství soch. Významné jsou i varhany (7 800 píšťal) s počítačovou elektronikou. Předešlý den jsme měli chuť se z 69 m vysokých věží Notre – Dame (387 schodů) podívat na Paříž, fronta dalších zájemců však byla tak obrovská, že se nápad kvůli časové tísni vzdal.

Za nekončícího lijáku jsme z lodě nakonec zamávali rozzářené Eiffelovce a po návratu do přístaviště, uťapkaní, ujížděli dostavníkem ABC- Tours noční Paříží zpět do vlasti (s malou osvěžující zastávkou v Německu, v termálních lázních v Ambergu).

Přestože nás počasí sem tam vypeklo, užili jsme si dosyta alespoň malinké části toho, co romantická Paříž nabízela.

 

PAŘÍŽ - Eiffelova věž

Pozn. 15.4.2019  zasáhla  zpráva o tom, že   v katedrále Notre  Dame  vypukl požár.

VIDEOKLIP 

Odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1r_katedr%C3%A1ly_Notre-Dame

https://www.youtube.com/watch?v=d9V-zUlrhEE