Paříž – kostel sv. Štěpána (Paris - Église Saint-Étienne-du-Mont)

Pařížský farní kostel sv. Štěpána je skutečným architektonickým klenotem hlavního města Francie. Klenotem, který byl mezi chráněné historické památky plným právem zařazen již v roce 1862 a který stále zůstává – silně nespravedlivě i naprosto nepochopitelně - tak trošku stranou zájmu většiny CK i individuálních turistů. Je to dáno zejména tím, že se tato nádherná originální stavba z let 1494 až 1624 nachází na Montagne Sainte-Geneviève a tedy v těsné blízkosti věhlasného Panthéonu. A za něj již mnozí nikdy nedojdou …

Je to jistě škoda; už jen proto, že historie tohoto místa - i sakrálních staveb s ním spojovaných – je nesmírně zajímavá a dlouhá. Vždyť již v 5. století zde nechal král Chlodvík I. postavit svatopetrskou baziliku, kterou vystřídal svatostánek z roku 1222. A na někdejším „Trajánově vršku“ následně nechybělo ani opatství sv. Jenovéfy z Paříže nebo univerzita.

Ani nový kostel však po čase kapacitně nestačil, a tak bylo v roce 1492 rozhodnuto o výstavbě nového farního kostela. Z důvodu hugenotských válek trvaly stavební práce velmi dlouho a navíc byly několikrát přerušeny. Díky tomu také najdeme na kostele prvky z mnoha stavebních etap, architektonických slohů i historických epoch. Takže např. zatímco chór je ještě pozdně gotický (ve stylu francouzské plaménkové gotiky), chrámové lodi již spíše vládne renesance (a totéž platí i pro dekorativní prvky). Průčelí vzniklo v letech 1610 až 1622 a je vrcholně renesanční. Během Velké francouzské revoluce i v roce 1807 došlo k poškození fasády a v období let 1861 až 1868 bylo průčelí restaurováno Victorem Ballardem a následně získalo novodobé sochy, které nahradily ty zničené (např. sv. Jenovéfa a sv. Štěpán). 

Dokončení průčelí v roce 1622 znamená pro kostel Saint-Etienne du Mont současně i  konec stavebních prací. Chrám získává renesanční charakter s průčelní čtveřiicí korintských sloupů. Reliéf v kulatém oblouku nad vchodem znázorňuje mučednickou smrt sv. Štěpána, v trojúhelníkovém tympanonu pak vidíme trůnícího Krista. Ve středu průčelí je umístěn Archanděl Gabriel zvěstující Panně Marii, nad rozetou pak donátor chrámu Jindřich IV. Francouzský se svým erbem. Vrchol průčelí údajně symbolizuje šipku mířící k nebi. Celé průčelí je víceméně přísně symetrické, jedinou výjimku představuje malá věžička označující hranici mezi jurisdikcí kláštera sv. Štěpána a jurisdikcí pařížského biskupa. Opomenout nemůžeme ani neobvykle štíhlou a vysokou zvonici, která byla postavena v letech 1491 až 1624. Právě její výška je výsledkem prosby obyvatel okolí chrámu po snížení hlukové zátěže.

Kostel, který je považován za jeden z nejkrásnějších v Paříži, zaujme i ve svém majestátním trojlodním interiéru s velkými okny. Přehlédnout bychom neměli zejména vzácný vyřezávaný letner (snad jediná dochovaná chórová přepážka v Paříži) z bílého mramoru a období okolo roku 1530, mistrovsky provedenou barokní kazatelnu z roku 1651 (návrh Laurent de La Hyre, provedení Claud Lestocart), relikviář s ostatky sv. Jenovéfy (ty byly v roce 1793 rabující lůzou zničeny a zbyla jen jedna kost z prstu, která byla umístěna do zdobného relikviáře z počátku 19. století), vitráže z Pinaigrierovy dílny (ty nejkrásnější – se zázrakem sv. Jenovéfy – najdeme v Baltardově kapli Chapelle des Catéchismes), hroby několika významných osobností (dramatik Jean Racin, fyzik Blaise Pascal, skladatel Maurice Duruflé aj.) nebo zdobná – a v Paříži nejstarší dochovaná - varhanní skříň pocházející z roku 1630 (velké varhany jsou od roku 1905 samostatnou položkou na seznamu francouzských historických památek). U kazatelny je potřeba speciálně upozornit na schodiště zdobené vyřezávanými výjevy ze života sv. Jeronýma a sv. Štěpána nebo na různé alegorie ctností (např. Síla v podobě ženy s kyjem, Umírněnost jako žena s džbánem, Láska coby matka s dětmi nebo Naděje představovaná ženou s kotvou).

Dá se říct, že kostel sv. Štěpána představuje unikátní spojení stavby ve stylu pozdní plaménkové gotiky s raně renesanční výzdobou. Nachází se na místě kaple z 6. století, která stávala nad hrobem sv. Jenovéfy, aby se později stala jejím opatstvím. Stavba interiérových galerií byla zahájena v roce 1545, budování kleneb hlavní lodi a transeptu roku 1580. Kostel ozhodně stojí za vidění; i když se z původní stavby dochovala vlastně jen zvonice kostela sv. Jenovéfy (zbytky opatství byly začleněny do sousední koleje Jindřicha IV.) a některé prvky jsou už dokonce „jen“ historizující. Pro příznivce středověké architektury znamená tento svatostánek jistě podstatně více než slavný  - a v úvodu již zmíněný – Panthéon …

O pařížském kostele sv. Štěpána by se daly popsat stohy papíru (koneckonců o něm psal i slavný romanopisec Honoré de Balzac v Otci Goriotovi), ale my se spokojíme s pelmelem krátkých informací jako závěrečným PS.

Interiér bazilikálního kostela je dlouhý asi 70 m a široký 25,5  m. Neobvyklý je fakt, že transept zvenku vůbec nevyčnívá, i to, že lodě jsou neobvykle vysoké. Charakteristická je pro tento kostel také chybějící osová symetrie (osa chóru je vůči ose lodi odkloněna). Průčelí má tři horizontální stupně; ten nejnižší (portál) má připomínat řecký chrámu, prostřední charakterizuje „románský“ půlkruhový oblouk a nejvyšší část vyzařuje vrcholnou gotiku. Uprostřed transeptu můžeme vidět krásný, 3 až 4 m „vysoký“ visutý svorník, považovaný za pozoruhodné dílo nejen odvahou a kvalitou provedení, ale i bohatou dekorací. Několikrát zmíněný letner je nejen pařížským unikátem, ale také ve Francii se řadí k těm nejpozoruhodnějším. Úžasná je zejména balustráda z bílého vápence, která tvoří kamennou krajku, a dvě točitá schodiště. Autor tohoto mistrovského díla je neznámý, ale víme, že sochy u zástěny vytvořil Pierre Biard st.

Chrámové vitráže jsou nádherné, ale jen málo jich přežilo Revoluci, což platí i pro hroby z malého hřbitova kolem kostela. Některé vitráže zachránilo jejich zrestaurování v roce 1734 (Pierre Le Vieil). V již zmíněné kapli Přijímání (též Katechismu) se nachází velmi cenný soubor vitráží malovaných smaltem a pocházejících z konce 16. nebo počátku 17. století (z původních 22 se jich dochovalo jen 12). Vysoce ceněníé je také terakotové sousoší osmi postav Ukládání do hrobu. Pochází z konce 16. století, jeho autor je neznámý a od roku 1905 se jedná o chráněnou památku. Tou je také barokní vyřezávaná kazatelna, kterou podpírá Samson stojící na lvu. Oba anděly v basreliéf portálu vytvořil v roce 1861 Jean-Louis-Désiré Schroeder. Mistrovsky zpracovanou skříň velkých varhan postavil roku 1630 Jean Buronm, ale samotné varhany vznikly v dílně Pierra Pescheura až o šest let později. Dnešní podoba je však výsledkem mnoha pozdějších úprav. Chórové varhany jsou umístěny ve dvoupatrové novogotické skříni.

Zcela na závěr ještě krátká omluva autora za kvalitu fotogalerie. Ani CK, se kterou jsme v Paříži byli, totiž neměla tento kostel v programu a já sem pouze na minutku odběhl cestou z Panthéonu k autobusu (i tak jsem si tenkrát vyslechl svoje). Navíc jsem v září roku 2005 (od té doby už jsem se do Paříže nepodíval) ještě fotil na kinofilmy. takže je fotogalerie tvořena pouze skeny fotografií 13 x 9 cm, které doplňuje několik snímků z digitálu věnovaných kolegyněmi a pár (pseudo)historických fotografií či pohlednic.