Pivní týden — středa — Prostějov – procházka centrem, pivovary U tří králů a Krále Ječmínka, naučná stezka Hloučela

Po včerejším odpočinkovém dnu jsem se rozhodla zkusit, co koleno vydrží. Pomalu se to zlepšuje – aspoň si to namlouvám. Když chodím po rovině a pomalu, tak to jde. Město je na rovině, je tam i kde si odpočinout. Navíc tam snad jezdí i MHD.

Jako ranní spoj jsme si vyhlédli autobus v 8,45. hodin. Nemusíme přesedat a hlavně se můžeme podívat, jak postupuje budování dálnice přes Přerov. Už to vypadá vážně, některé silnice už jsou uzavřené.

Původní procházka městem byla naplánována asi na 16 km, ale to je mi jasné, že nezvládnu. Proto jsme se rozhodli vynechat vlastní centrum, které jsme si prošli na jaře před dvěma roky. To jsme tu byli autem a parkovali nedaleko centra. Vichr a zima nás tehdy z města vyhnaly, takže jsme se o moc dál nevypravili. Dnes je naštěstí výrazně lépe.

Z nádraží jdeme Svatoplukovou ulicí, kde je vpravo reprezentativní Wichterleho vila (č. 53), kterou si nechal r. 1900 postavit Lambert Wichterle (1867 - 1951), průmyslník a spolumajitel strojírenské firmy Wichterle & Kovářík. V domě domě žil i profesor Otto Wichterle, proslulý český vědec a vynálezce a akademická sochařka Hana Wichterlová.

O kousek dál vlevo je kulturní památka - funkcionalistická vila Eveliny Fleischerové (č. 64) z r. 1932. Její vzhled však naprosto příšerně zničily okna snad ze 70. let.

Přicházíme na malé nám. Padlých hrdinů, kde je zajímavá vila Františka Kováříka (č. 5). Tuto na svou dobu moderní vilu si nechal v letech 1910 – 1911 postavit František Kovářík, československý ministr veřejných prací v letech 1920 – 1921 a spolumajitel firmy Wichterle a Kovářík.

Vracíme se zpátky na hlavní Svatoplukovu ulici, kde je klášter Milosrdných bratří, který i s nemocnicí nechala postavit v letech 1739 - 53 Marie Anna z Lichtenštejna jako výraz díků za uzdravení svého syna. V lékárně byly nástropní malby. Řád klášter opustil r. 1958 a objekt byl využíván jako domov důchodců. Od r. 2007 je prázdný a chátrá.

Téměř současně s klášterem - v letech 1751-55 byl postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, kde má být unikátní fresková výzdoba. S klášterem je propojen klášterním dvorem s křížovou chodbou. Kostel je udržovaný a je přístupný pouze v době bohoslužeb.

Tady jsme odbočili vlevo do ulice Újezd, jen abychom zkontrolovali otevírací dobu pivovaru – abychom se při zpáteční cestě nedivili, kdyby měli zavřeno. Tím jsme odbočili od původní trasy a minuli na Vojáčkově nám. č. 5 vilu Josefa Kováříka, bratra Františka a spolumajitele firmy Wichterle a Kovářík. Postavena byla také v letech 1910 – 1911. Ve vile bydlel až do své smrti r. 1940.

My jsme obešli historické náměstí z jihu, a objevili řadu dalších zajímavých domů, např. komunitní dům na rohu Sušilovy ulice. Průhledem Netušilovou ulicí jsme zjistili, že Národní dům od Jana Kotěry je v lešení, tak nás ani nelákalo se tím směrem vydat. Dalším průhledem jsme zahlédli kostel Povýšení sv. Kříže i s kaplí Nejsvětější trojice, kde jsme také už před dvěma lety byli.

Komenského ulicí okolo hezky opravených domů jsme pomalu prošli až na světelnou křižovatku a přes Žižkovo náměstí došli až k secesní nové radnici z r. 1914 v horní části náměstí T. G. Masaryka. Teď jsme měli štěstí. Je pracovní den, radnice je otevřená, jdeme se aspoň na chvíli podívat dovnitř.

Náměstí, městské opevnění s baštou v zaniklé židovské čtvrti jsme vynechali, docela jsme si pamatovali, jak to tam před dvěma lety vypadalo. Tentokrát jsme zašli jen do informačního centra v budově zámku pro mapu města a prohlédnout si volně přístupnou galerii se zajímavými fotografiemi.  Pak už jsme opouštěli centrum směrem na západ. Nechtěli jsme jít po hlavní, tak jsme se kousek vrátili a prošli mezi secesní sokolovnou z r. 1908 a architektonicky zajímavou stavbou školy z r. 1908, kterou zdobí hanácké motivy. Pokračovali jsme Dykovou ulicí poklidnou částí města. Vpravo vidíme soukromou sladovnu, za chvilku vlevo palírnu U Zeleného stromu s podnikovou prodejnou. Jsme přímo u zdroje, tady se vyrábí Starorežná, ale i Hanácká vodka. Ani se nemusíme přesvědčovat – zvědavost nám nedá. Jdeme se dovnitř podívat. Tolik příchutí jsem nikdy neviděla. Samozřejmě jsme neodolali a koupili nového žitného Myslivce a Jubilejní režnou. Dokonce jsem mohla i ochutnat.

Jdeme ještě asi pět bloků rovně a vlevo, abychom neminuli na hlavní Plumlovské ulici pivovar U Tří králů, známý i jako Koliba. Tato dřevěná stavba ve valašském stylu byla postavena přímo pro potřebu pivovaru a restaurace. Provoz zahájili 1. října 2011. Pivo vaří přímo před zraky strávníků, dokonce během vaření piva přidávají pravý chmel. Pivo točí přímo z ležáckých tanků.

Tady jsme si dali oběd – v nabídce mají i polední menu za 98,- Kč a samozřejmě ochutnali i pivo. Mně stačila tmavá 13, Ota vyzkoušel 10, 11 i 12. Tady jsme byli maximálně spokojeni – s prostředím, jídlem i pitím.

Vzhledem k tomu, že je venku docela hezky, času je také dost, noha bolí stále stejně, tak se držíme téměř našeho plánu. Kus za hlavní silnicí obtéká ze severu město říčka Hloučela, okolo které vede naučná stezka. Jen nejdeme až na její konec (to bychom museli ještě dál z města a na druhém kruháku odbočit vlevo), ale snažíme se k ní dostat dřív. Procházíme novou vilovou čtvrtí, na jejímž konci vede asfaltka okolo malého parčíku až k řece. Celá naučná stezka Hloučela měří 4,2 km, my jsme si ji zkrátili o 1,2 km. Na celé trase je 11 informačních tabulích. My jsme jich viděli jen 8. Stezka je zaměřená především na zdejší přírodu a život okolo ní. Je zde oblíbená příměstská rekreační oblast, kde je velké množství různých krmítek, ptačích budek a podobně. Cestou je možno se pravděpodobně v sezóně zastavit i ve dvou občerstvovnách. Dokonce i pár jarních kvítků jsme už viděli.

Na křižovatce, těsně před ulicí Pod Kosířem je funkcionalistická vila rodáka Jana Nehery z let 1938 - 1939, který zde žil se svou manželkou Anastázií v letech 1894-1952. Tato vila bohužel vyfotit nešla, mně se však líbila i protější, také funkcionalistická vila, i když asi novější.

Na dvou posledních informačních tabulí jsme si přečetli ještě informace o říčce i o tom, jak tato parková úprava podle říčky vznikla. Ale to už jsme na jejím začátku v Olomoucké ulici, kde odbočujeme vpravo. Chtěli jsme se držet této ulice, ale je tu tak velký provoz, že využíváme první možnost a odbočujeme vlevo a snažíme se Olomouckou ulici vzdáleně kopírovat. Moc to nejde, ale naštěstí jsme se dostali na nám známá místa – do Svatoplukovy ulice, odkud to do ulice Újezd do pivovaru U krále Ječmínka bylo jen kousek. Musí se tam průjezdem, ale prostředí je hezké, v létě je i možnost venkovního posezení. Ota ochutnal ležák, černou 13 a pšeničnou 11, já dala už jen řezané s pšenicí. Už nějak na pivo přestávám mít chuť. Shodli jsme se na tom, že pivo U tří králů nám chutnalo víc.

Když už jsme u těch prostějovských pivovarů, musíme se zmínit, že mají ještě třetí na severním okraji města - pivovar U Císařské cesty. Tam jsme se zastavili asi před 1,5 rokem jen pro pivo, když jsme jeli do Přerova, takže až tam tentokrát nemusíme.

Hlídáme si čas, abychom stačili v pohodě dojít na nádraží. Zpátky chceme jet vlakem, ať vidíme zase jinou krajinu. Sice jsme se ještě původně chtěli zajít podívat na Petrské nám. ke kostelu sv. Petra a Pavla, kde je nejstarší prostějovský zvon z r. 1506. V blízkosti je i raně barokní kaple sv. Lazara. Na to sem si však už netroufala.

Na nádraží jsme došli včas, jízdenku jsme už měli koupenou. Je však výluka, do Olomouce se jede autobusem. A tady začínají trable dnešního dne. Jedou dva autobusy přímé, jeden zastávkový. Všechny tři však čekají asi 7 minut na jeden zpožděný přípoj. Začíná mi být jasné, že 4 minuty na přestup mít nebudeme. Zvlášť když autobus nejede před nádraží, ale přejíždí přes trať do Hodolan a jede k zadnímu východu. Trať přejíždíme v 17,30 hodin, takže vlaky v 17,31 i 17,34 nestíháme. Bohužel večer už toho moc nejezdí, na nádraží čekáme téměř hodinu. Další vlak totiž jede až v 18,33 hodin. Stále nemohu pochopit, proč nemohli jeden autobus poslat se zájemci o přestup rovnou bez čekání na zpožděný spoj, zvlášť když všechny autobusy byly poloprázdné. To bychom měli velkou šanci vše stačit. Jak můžeme však od zaměstnanců dráhy chtít pružné řešení.

Heda nás už podezírala, že jsme šli do pivovaru Parník bez ní. Jenže my byli tak hladoví, že jsme na další pivní zastávku už neměli ani pomyšlení, když jsme věděli, že doma na nás čeká výborná zabíjačková polévka.

Při večerním posezení plánujeme ještě jeden výlet. Samozřejmě původní 16 km trasu z Olomouce přes NS Kolem Olomouce do pivovaru Chomout a pak na nádraží ve Štěpánově rušíme, a to hned z několika důvodů. Nejen proto, že nevím, zda bych to ještě zvládla. To si necháme na příště. Dopoledne přijede Hedy syn Honzík a poveze něco do Šumperka, takže nás je ochoten kamkoli dovézt, odkud se už sami vrátíme. Navíc se musíme vrátit relativně včas, protože u mamky přespí a pojede pryč až ráno. Tak ať si ho taky večer užijeme.

Pivní týden — středa — Prostějov – procházka centrem, pivovary U tří králů a Krále Ječmínka, naučná stezka Hloučela na mapě