Z Prostějova do Bílé Lhoty aneb z palírny na čerstvý vzduch

Zatím poslední významný ochutnávací pracovně-kolektivní zájezd proběhl v květnu loňského roku a jeho hlavním cílem byla tentokrát slavná prostějovská likérka zvaná Palírna U zeleného stromu alias Starorežná. Původně jsem sice navrhoval Mlékárny Kunín nebo olomouckou OLMu (a to jsem měl v záloze ještě čajové plantáže na Ceylonu), ale byl jsem potupně umlčen, přehlasován a neschválili mi to. Odměnou za vzniklé příkoří mi měla prý být až návštěva Arboreta Bílá Lhota při zpátečné cestě.

K tomu názvu likérky ještě drobná připomínka: když se podíváte na internet, všude to píší Palírna u Zeleného stromu, což je blbost a my, co jsme už něco z prostějovských výrobků ochutnali, si správný název pamatujeme z etiket na láhvích. Likérku, kterou mnozí znají spíše pod názvem Starorežná, jsme zřejmě navštívili v pravý čas. Dnes se už jmenuje Granette & Starorežná Distilleries, nejdou jim nové internetové stránky (ty staré si můžete koupit) a třeba by tam už člověkovi ani tolik nechutnalo.

I v době naší návštěvy už tady jakási ta „přísnost z ciziny“ byla ve vzduchu cítit (tedy cítit byla nejen přísnost, samozřejmě). Například fotografovat se smělo jen v „Síni tradic“ a v ožrávárně, tedy podnikovém degustačním místě pro ekurziabsolvujícího občana (neboli v baru).

Předtím jsme se ale například dozvěděli, že od té doby, co Prostějov „spolkl“ Ústí nad Labem, je druhou největší likérkou v České republice. Taky to, že kořalka (tedy dobře, destiláty a likéry) se zde vyrábí již od roku 1518, takže jsme vlastně byli v nejstarší destilérce Evropy. Viděli jsme stáčecí linku, sklepy, něco z provozu a procesu výroby, včetně místa, kde nám pěkně zraje pan hajný. No a pak už byl čas zasednout a ochutnat.

Vždyť například receptura hanáckého a moravského skvostu – tedy Prostějovské Starorežné - pochází již z druhé poloviny 17. století. I proto byla tato receptura (nebo tekutina ?) navržena v roce 2012 za jeden ze sedmi divů … nééé, světa fakt ne … Olomouckého kraje. Je to vlastně kořalka ze žita (a anýzu, divizny i dalších bylin, koření a semen), které se říká ryž. A z toho slova časem vzníkl název režná (a později i „přívlastková“ starorežná). Dnes se v Prostějově chlubí hlavně speciálními výrobky, jako je Absinth, Stomach elixír, Prostějovská starorežná a Vodka 42 Blended, které jsou exportovány téměř do celého světa.

Já se ale vrátím do onoho ochutnávacího místa, kde nás čeká degustace. A tou mi vzniká drobný problém; lepidla nemusím a z boje s režnou jsem – coby teenager – nevyšel vždy vítězně. A to ani fyzicky ani morálně. Ale výběr je naštěstí velký, takže volím absinth, který jsem následně pro jistotu zředil myslivcem. I ostatní si vybrali dle své chuti, a tak byl k vidění – mezi námi v té chvíli čile probíhající – výměnný obchod.

Poté jsme ještě navštívili podnikovou prodejnu, abychom zakoupili nějaké to občerstvení "na cestu". Nákup byl hmotnostně lehčí, než rok předtím v Lošticích, ale cenově srovnatelný (alespoň u mě, který jsem zakoupil červený absinth a víno stejné barvy). Pak už jen „cigaretka na dva ťahy“ a odjezd směr Bílá Lhota.

Zdejší arboretum je vlastně někdejším zámeckým parkem (původně ovocná zahrada, od 17. století okrasný park rytířů Harrachovských). V první polovině minulého století (1926-1945) získává park současnou podobu. Zasloužil se o ni Quido Riedl, tehdejší zámecký pán a nadšený botanik a dendrolog. Současné Arboretum je ve ve správě olomouckého Vlastivědného muzea (od roku 1965), je zařazeno do kategorie Národní přírodní památka a svým návštěvníkům nabízí asi 300 různých druhů dřevin z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Kromě té přírody zde uvidíte i – vkusně umístěnou - stálou expozici sochařských děl nebo raně renesanční portál ze 16. století, který sem byl přemístěn z jednoho loštického domu. A také malou sbírku pískovcových soch svatých před vstupní budovou.

Arboretum bývá – v období květen až září – otevřeno denně, kromě pondělků. V dubnu a říjnu budete vpuštěni jen o víkendu. Při příjemné ceně 30,- Kč si jistě rádi připlatíte i za focení (10,- Kč) nebo za pejska (totéž). My jsme ještě – z místní nabídky - využili také průvodcovské služby a záchodů. K dostání je zde turistická známka i další suvenýry. A pivo na spláchnutí „prostějovského prachu“ jsem dostal v nedaleké, již skoro otevřené, restauraci.

Téměř na závěr ještě pár slov o tomto místě.

Obec Bílá Lhota je poprvé písemně zmiňována roku 1356, kdy byla v držení vladyků z Řimic. První tvrz ze 14. století zanikla a v 15. století byla vystavěna nová, zřejmě již v místě dnešního zámku. V letech 1660-1669 byla tvrz přestavěna, a poté již nesla znaky renesanční čtyřkřídlé stavby. Následně došlo k mnoha dalším stavebním úpravám, zejména v průběhu 17. a 18. století. Původní renesanční podoba zámku v podstatě mizí po barokní přestavbě ve 40. letech 18. století. Dnes je zámek jednoduchou, jednopatrovou, čtyřkřídlou budovou s malým dvorem a sídlí v něm Obecní úřad, pošta, knihovna a další subjekty.

Historie zámeckého parku se začíná psát v polovině 15. století. Podle historických pramenů se zde tehdy nacházela ovocná a zeleninová zahrada, patřící k tvrzi v Bílé Lhotě. Na přelomu 16. a 17. století vzniká dubový hájek - dnešní Jízdárna – kde 400-leté duby rostou dodnes. Skutečný zámecký park vznikl až okolo roku 1700. Tehdy byly vysazeny dřeviny, které tvoří základní kostru současného arboreta. V první polovině 19. století je Ostheimskými při zámku založen park v anglickém stylu.

Na dnešní podobě parku má však největší zásluhu – jak již bylo zmíněno - Quido Riedel. Zakládá „hybrid“ ve francouzsko-anglickém stylu, který postupně ozdobí cenná sbírka okrasných i exotických dřevin. Po II. světové válce majetek Riedlovy rodiny propadl státu (Quido Riedl zemřel v Lošticích 17. 4. 1946 ve věku 68 let) a následujících dvacet let nebyl park udržován. K jeho obnově došlo až po roce 1965, kdy jej převzalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci. V roce 1968 byl park zpřístupněn veřejnosti pod názvem Arboretum v Bílé Lhotě a v letech 1980-1983 byla postavena vstupní budova, která nahradila původní dřevěnou budku.

Na závěr musím konstatovat, že arboretum je zařízení dendrologické, takže kdo chce vidět plantáže barevných kytiček, bude zklamán. Já, coby ryzí laik, jsem oproti své poslední návštěvě na konci září (ale jiného roku) moc změn nezaznamenal. V každém případě se ale jedná o místo příjemné a navštíveníhodné.

I naše sestava se zde prošla v klidu a ukázněně. Holky se šly podívat na ptáky u rybníka (viz. foto), k dispozici byly i – trošku větší - šachy nebo odpočinkový altán. Nás už ale zanedlouho čekal odjezd k domovu (mě tedy i to jedno vysokorychlostní), tradiční nákup tvarglí v Lošticích a doplnění energií všeho druhu v šumperském restaurantu U Dacana.

A příště už bychom mohli ty mlékárny … prosím.