Podyjí květen 2009 – malé retro a napoprvé v Lukově (U Čabalů) pt. 2

9.5.2009

Další den opět začíná slunečným ránem i pokyny náčelníka k časnému odjezdu. Ovšem nemůže chybět povinné focení před provozovnou U Hricků, které je tradičně trošku neuspořádané. První kilometry se dosti podobají večerního návratu od Švestků tedy směr Čížov, naštěstí nikoho nenapadne sjíždět až dolů k řece. Hlavním ranním cílem je brzká odbočka modře značené TZ. Ta je víceméně vrstevnicová a poměrně široká umožňující i provoz bicyklů. Na konci asi 300 metrového úseku je vyhlídka na protější Hardegg. Samozřejmě je to jedna z ikonických vyhlídek na moravské straně Dyjského údolí. Před sebou, tedy spíš pod sebou má výletník takřka přehledný pohled na ikonické rakouské městečko s dominantou středověkého hradu. Můžeme se i přesvědčit, že skály obklopují velkou část sídla a dodávají tak okolí nezaměnitelný ráz.

K další cestě se musíme trošku vrátit do Čížova a vyhledat odbočku cyklotrasy 48 (v současnosti červená, Greenway). Vyjíždí se pod kopec Větrník (510) který můžeme řadit k nejvyšším kopcům této části Podyjí, na levém břehu je dokonce nejvyšší vůbec. Vyšší kopce jsou až na sever od Bítova a navíc nejsou už u řeky.

Zpět do údolí pokračuje zeleně značená cyklotrasa 5122, poměrně svižně klesá do sevřeného údolí s dřevěným mostkem hraběnky Heleny Mniszkové. Ta patřila k průkopnicím a zakladatelům turistiky kolem Dyje. Helena Mniszková byla v polovině 19. století spolumajitelkou Vranova nad Dyjí a v celém Podyjí najdeme i další upomínky na její přítomnost.

Tato část cesty je šotolinová, ale dole u řeky brzy narazíme na asfalt. Ten nás přivádí pod slavný hradozámek, ale nesmíme opominout fakt, že před Vranovem nás ještě čeká průjezd zástavbou Hamrů (Zadní, Přední), a hlavně pohled nad námi se tyčící skály s chráněnou lokalitou Přírodní památky Hamerských vrás. Ale to už jistě vévodí krajině krásně položený barokní skvost vranovského zámku. Předchůdcem stavby byl gotický hrad, který ovšem utrpěl požárem v 17. století. To naštěstí dalo podnět k přestavbě na velkolepé barokní sídlo, které patří (i díky přehradě) k nejnavštěvovanějším památkám u nás.

Tentokrát ale k branám sídla nemíříme, spokojíme se s návštěvou nějakého pohostinství v podhradí. Květen ještě nepatří k vrcholům turistické sezony (i když se to posouvá). Takže zvolený lokál na náměstí naší návštěvou praskal ve švech. Ostatní lokály vypadaly ještě nefunkčně. Osazenstvo hostince tvořili podle zevnějšku i mluvy vietnamští migranti (tehdy ještě větší přísun cizinců nehrozil). Nicméně kuchaři neodhadli evidentní příliv výletníků, takže některých příloh (např. brambor) se nedostávalo, což znechutilo našeho přítele z Vizovic a milého Vietnamce chvíli trýznil…

Nuže polonasycení míříme vzhůru z města, tedy na hráz přehrady. 60 m vysoká betonová hráz z roku 1934 je vlastně první hrází této konstrukce u nás. Příznivá poloha z ní učinila jedno ze středisek turistiky u nás, ačkoliv má i jiné funkce. Zejména nalepšení letního průtoku Dyje, výroba elektřiny apod. Poměrnou novinkou je i zrání vybraných druhů vína na dně přehrady, kde jsou takřka stálé teplotní podmínky.

Někteří z nás byli na přehradě relativně nedávno (1992), tehdy ještě nestála lávka přes zátoku ve Švýcarském údolí, na oblíbenou pláž se tak muselo pracně obcházet, ačkoliv naštěstí se to dalo překonat přívozem (nebo přeplavat). Tentokrát máme k dispozici novou lávku (z roku 1993). Zavěšená konstrukce překonává vzdálenost 250 m. Nad pláží už jsou naštěstí další občerstvovny, což má příznivý dopad na nabrání sil k výjezdu pod Šumnou. Musíme se ovšem vrátit na původní stranu lávky, kolem Švýcarské zátoka a po té celkem prudce vzhůru. Dodejme, že tehdy nás poněkud trápila mladá dcera zlínských účastníků výpravy. Ta měla s kolem snad 10 kg a poměrně hbitě mizel z dohledu i celkem fyzicky dobře vybaveným cyklistům.

Poslední zastávka před bydlištěm byla v Lesné u známé dominanty větrného mlýny, přes Horní Břečkov, do Lukova, kde si ovšem ještě posedíme u Všetečků.

 

10.5.2009

O návratové části výpravy se toho už příhodově příliš rozepisovat nedá. Naše cyklistická skupina totiž vyráží poměrně záhy, na zpáteční cestu jsem opět nasadil silniční pneu pro rychlejší jízdu. Bude to jen po asfaltu. Nejkratším směrem na Podmolí, Mašovice, Znojmo, po hlavní na Lechovice, kde odbočíme na Čejkovice a dál přes Břežany, Litobratčice, Drnholec. Zdržení znamená ušlé kolo, což způsobí kratší přestávku, pokocháme se Mikulovem, pak už rovina směr Břeclav, takřka 100 km. A vlak s přestupy Olomouc, Zábřeh.

Pt. 1