Podyjí podzim 2023, Lukov asi po páté – Pt. 2, Nový Hrádek

22.9.2023

Samozřejmě nemohlo chybět večerní békaní s kytarou, ale naštěstí proběhlo bez nějakých excesů, z čehož vyplynulo, že i ranní vstávání proběhlo celkem bez odporu, tedy jak to komu sedlo. Takřka celkově modrá obloha naznačuje, že páteční výlet by se mohl uskutečnit za solidních podmínek. Valná část cyklistů je tak natěšená, že se z původně rekreační jízdy mění tempo některých takřka v cyklistický závod. Částečně za to sice může terén, ačkoliv zprvu musíme přejet mírné (velmi) stoupání na návrší jižně od Lukova, ano vyrážíme podobným směrem, kterým jsme včera dojeli, tedy přes pole po souběhu červené TZ (Cyklo 48, EV13 aj.), ovšem jen k rozcestí Příčky, kde zmíněné značení měníme na zelený souběh pěší a terénní cyklotrasy (5002). Obě svorně míří k nedaleké zřícenině Nový Hrádek. Právě zde se odehrává ta zběsilá jízda cyklistů. Zejména těch s elektrifikací. Když pomaleji míjíme paní v doprovodu pejska, ptám se, jestli náhodou není průvodkyně či pokladní na zřícenině. Kdo jiný by se taky vydával k hradu, když vlastně ještě není otevřen? Byv ujištěn, že ano tedy usoudím, že není třeba pospíchat, i tak dojíždím k hradní bráně s předstihem. Zbytek výpravy si krátí čas pokusem ztéct přilehlou skálu, popřípadě usrkáváním z ploché láhve. Paní naštěstí dorazila celkem včas, takže se můžeme po zakoupení vstupného a stručné přednášce o historii hrádku vydat i na průzkum zříceniny. Na pojmenování „Hrádek“ je paradoxně objekt celkem rozlehlý. Založen měl být roku 1358 markrabětem Janem Jindřichem. Původně byl určen ke střežení zemské hranice, i díky tomu byl zesílen v 15. a 16. století hlavně stavbou tzv. mladšího hradu. K vojenským účelům přestal hrad sloužit po roce 1645, kdy jej dobyli a pobořili Švédové. Mladší hrad byl v 19. století upraven péčí Heleny Mniszkové k loveckým a turistickému užití, v letech meziválečných 20. století to byla i ubytovna KČT. Po Vítězném únoru ale spadlo pohraničí do zakázané zóny, takže došlo k devastaci objektu.

Naštěstí přišly změny po roce 1989, čímž se i zakázané Podyjí otevřelo veřejnosti (samozřejmě zůstalo pár klidových zón).

Pohyb po památce je takřka volný, byť některé vstupy musela paní pokladně-průvodkyně před naší skupinou zpřístupnit. Stará, dolní část hradu je celkem celá ukrytá v porostu, takže zde si užijeme jen prohlídku stavebních prvků (dochované brány, propadlé sklepy, část hradeb, půltisíciletá fasáda aj.).

Volná vyhlídka na údolí Dyje je z nádvoří mezi starším a novějším hradem. Nová část hradu je díky instalovaným původním i novějším schodům přeměněna do formy rozhlednového využití. Ochoz doplňuje palácovou stavbu až k nejvyššímu dochovanému bodu hradu. A výhled je to vskutku luxusní. Právě kolem Nového Hrádku Dyje vytváří seskupení několika mohutných meandrů, díky nim vlastně hrad stojí na úzké šíji, která spojuje vnitrozemí se západním návrším Ostroh (357), kde by měly být zbytky staršího hradiště, původem z doby bronzové. Nový hrádek byl patrně založen na současném místě díky snadnější dostupnosti a dopravě stavebního materiálu (zřejmě použili i okolní skály).

Po prohlídce nezbývá než se vydat zpět, tedy do kopce k Příčkám, kde se vrátíme k původním červeným značkám. Znamená to i strmější sjezd k Žlebskému rybníčku, další kopec, mineme tak nenápadně Podmolí, od kterého vede polně asfaltová cesta k Nivkám /samota u hájovny), dál táhlé rovinka s zatáčkou k Železným schodům. Vyhlídku nemůžeme minout, ačkoliv už za ta léta co do Lukova jezdíme můžeme pozorovat úbytek výhledového prostoru, správa NP už rovněž omezuje vstup na tajnou vyhlídku nad opuštěným meandrem, ale to už beztak valná část výletníků spěchá na Šobes. Dopoledne je samozřejmě ochutnávkový stánek ve větším obležení, než předchozího pozdního odpoledne. Už nás vítá Martina, která se svou závodničkou Nový Hrádek vynechala, tak musíme zčásti dohnat co, už zkonzumovala.

Ale víte to, i cyklisté jsou účastníky provozu, takže opatrně. Naštěstí pod Šobesem a za lávkou následuje částečně vystřízlovací fáze do kopečka Pod Dlouhým vrchem, kde sice ti elektrizovaní cyklisté tolik netrpí, ale bezmotoroví přeci jen více ztratí načerpané energie.

Naštěstí stánky ve Hnanicích jsou zavřené a protože centrum obce objíždíme severně po cyklo 48 přímo do Šatova, tím pádem se zastávka k obědu koná až tradičně U Fandy.

Po doplnění paliva částečně zpět ke kapličce sv. Urbana, kde odbočíme ke Starým vinicím na trasu Vinařským krajem /a dál modrá 5000. Trošku do kopce, pak zvlněná krajina stepního charakteru, trošku vzruchu přidá defekt cyklistky a kolektivní oprava, díky níž se zdržíme nějakých 15 minut. Postupně tak objíždíme oblíbenou trojici vesnic Havraníky, Popice, Konice se závěrečným výjezdem na Kraví horu, kde už beztak všichni spěchají do Znojma. Tentokrát se ale i zde moc nezdržíme, chvíli u stánku na Horním náměstí a přes zahrádky na Cínové hoře, Citonice, Bezkov nejkratším směrem (chvíli U Kostela), opak se musí dotvořit večerní guláš.


Pt. 1


Pt. 3