Podzimní Brdy – 1. den: Jince, rodiště známého houslisty Josefa Slavíka – historie města, procházka po zajímavostech města a pivovar Malý Janek

Když jsme se v polovině září vrátili domů, mysleli jsme, že odvolíme a ještě někam na několik dnů vyrazíme. Jenže počasí za moc nestálo. Byla zima a hodně pršelo. Nakonec jsme občas vyrazili jen na jednodenní výlety.

Slušná předpověď počasí byla až na konci října. Mělo být přes den poměrně teplo a slunečno. S rozhodnutím jsme neváhali. Program jsme měli už delší dobu připravený. Pojedeme jen do Brd. Nemáme to daleko a je tam spousta námi neprozkoumaných míst. Navíc jsme si koupili novou kompresorovou ledničku, tak ji otestujeme. Naše stará chladicí taška se nám začala rozpadat. Obdobnou novou už nechceme. Ta kompresorová by měla lépe chladit, má v sobě zabudovanou kontrolu napětí baterie, tak by k ní měla být šetrnější. Mohli bychom ji nechat zapnutou, i když půjdeme na výlet. Letos i vloni byla taková vedra, že nám to v té staré dlouho studené nevydrželo. Snad to bude příští rok lepší.

Vyrážíme po obědě. Ota byl dopoledne objednán k lékaři, rušit to nechtěl, protože objednací lhůty jsou dlouhé. Odjíždíme v půl 3, ve zcela nevhodný čas. Zítra je svátek. Město je téměř neprůjezdné, navíc rozkopané.

Cílem dnešního dne jsou Jince, kde je minipivovar Malý Janek. Doufáme, že nám vyjde i nocleh v blízkosti koupaliště a fotbalového hřiště. Tam jsme jeli nejdřív. Vypadá to tam dobře. Je to na západním okraji města, ale kousek od centra. Zdá se, že by tam mohl být klid. Auto jsme tam zaparkovali a přes zdejší hezky upravený parčík jdeme na pivo. Tedy hlavně Ota. Potřebuje zapít oběd. Já si dala jen jejich grepovou skutečně dobrou limonádu.

Pivo se tady vařilo již od středověku až do r. 1974. V budově bývalého prvorepublikového hotelu Eška na historii vaření piva navázal r. 2012 minipivovar Vilém. Jenže než jsme stačili tento pivovar navštívit, byl r. 2020 a Viléma vystřídal ve stejných prostorách nově vzniklý minipivovar Malý Janek, který fungoval jako létající. V té době jsme tudy projížděli, takže jsme se zastavili. A byli jsme touto změnou překvapení. Byl první rok covidu, takže se jim ten rozjezd trochu protáhl. Uvnitř to ještě nemají upravené, ale pivo točí venku, tam měli i pár stolů. V průběhu roku zprovoznili i zařízení na vaření piva, takže si pivo dnes už vaří sami. Dnes tam funguje všechno, vaří tady, mají tu i dětský koutek, salonek. I to venkovní posezení už mají vylepšené.

Hospoda se docela zaplňuje, tak jsme se rozhodli si na večer místo zarezervovat. Ať můžeme večer posedět v teple.

Nyní chceme ještě využít poslední sluneční paprsky a trochu se projít po městě, které se nachází na okraji chráněné krajinné oblasti Brdy. Katastrem města protéká říčka Litavka. Oblast byla trvale osídlena od 12. - 13. století. Ve 14. století se píše o zdejší dřevěné tvrzi a farním kostele. Před koncem 14. století zde byl dokonce královský dvůr. V té době se zde těžila a zpracovávala železná ruda. O první zdejší vysoké peci se píše r. 1646. Na konci třicetileté války byla postavena kamenná patrová tvrz. V letech 1728 – 1731 byl dřevěný kostelík nahrazen velkým barokním kostelem sv. Mikuláše s kostnicí. Současně byl zrušen u kostela hřbitov a nový byl založen nad obcí jihozápadně od kostela.

Změny pokračovaly. V průběhu 18. století byla zděná tvrz přestavěna na rozsáhlý patrový zámek s řadou obytných a reprezentačních místností a s kaplí. Salla terrena byla vyzdobena řadou soch, kamenných váz a vodotrysků i umělou jeskyní. Dlouho se o tomto zámku psalo, že svou rozlohou a krásou předčil oba hořovické zámky. Tak tomu bylo do pol. 19. století.

Po r. 1852 panství se zámkem změnilo majitele, který nechal zámek zpustnout. Dokonce byly vybourány sklepy, zbouráno schodiště, přízemí i patro a zlikvidována zámecká kaple. Co šlo, to bylo převezeno do hořovického zámku. V objektu byla sbírka minerálů, později sklad železa. V 80. letech 19. století byl přebudován na Knížecí pivovar, který byl po r. 1948 znárodněn. I když ho převzaly Brdské pivovary, budova chátrala. Při požáru r. 1964 byla zničena většina dosud zachovalých malovaných stropů z 18. století. Restituce majetku po r. 1989 přerušila úspěšně započatou rekonstrukci zámku. Dnes vypadá víc než zchátrale.

Jdeme po Slavíkově ulici vpravo od pivovaru. Už při silnici vidíme zajímavé domy. Vlevo vidíme zajímavou budovu Obecné školy. První škola byla u kostela již v pol. 17. století. Tato nová budova byla postavena v letech 1881 – 1882. Nad vchodem do školy visí pamětní deska, že tady v obci se narodil 26. 3. 1806 Josef Slavík, proslavený houslista, přezdívaný český Paganini. Ten však chodil do té starší školy, kde v letech 1805 – 1815 vyučoval jeho otec Antonín Slavík.

Dnes je v této budově mateřská i základní škola, ale také pobočka Základní umělecké školy Jakuba Jana Ryby Rožmitál pod Třemšínem. Právě v Rožmitále již v 18. století hudbě vyučoval J. J. Ryba, hudební skladatel a autor České mše vánoční. Na tuto tradici navázala Hudební škola Jakuba Jana Ryby, kterou zde založili 2. 5. 1952. Její pokračovatelkou je od r. 1996 současná Základní umělecká škola Jakuba Jana Ryby, která nabízí vzdělávání v hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém oboru. O vzdělání v tomto oboru je takový zájem, že škola postupně zřídila 5 poboček, aby děti měli tuto výuku co nejblíž. Právě jedna z poboček je právě tady. Je to nejvzdálenější pobočka a také nejmladší. Byla založena ve školním roce 2006/2007. Od září 2021 probíhá výuka i v nově zrekonstruovaných prostorách – naproti v domě č.28 (bývalé Moserovy lázně).

Pokračujeme po hlavní Slavíkově ulici až k chátrající budově zámku, později pivovaru. Je to tedy pěkná ostuda města.
Jdeme ještě o kousek dál k domu Slavíkova 8, kde nás pamětní deska upozorňuje, že právě v tomto domě se slavný houslista Josef Slavík narodil. Ve své době byl velmi uznávaný. Již v jeho devíti letech poznal tehdejší hrabě jeho talent a postaral o jeho další vzdělání v Praze. Bohužel zemřel ve 27 letech, jinak by byl určitě ještě daleko slavnější.

Krátkou ulicí odbočujeme vpravo. Na rohu jsme si nevšimli památného kamene, který také připomíná tohoto houslistu.

V Žižkově ulici se stáčíme vpravo a pomalu se vracíme. Vpravo je budova společenského centra a lidová knihovna. Toto je bývalá stará škola, kde učil a také se svou rodinou zpočátku bydlel učitel Antonín Slavík, otec již často zmiňovaného slavného houslisty. Taky konečně vidíme i jeho podobiznu.

Naproti je hezky opravená budova, možná bývalá fara. Ale to si myslím jen já, protože hned naproti je kostel sv. Mikuláše, o kterém jsem se již zmiňovala v úvodu článku v povídání o obci. Tady jsme si to s Otou obcházeli, já fotila a najednou jsme zjistili, že nevíme, kde je ten druhý. Tak jsme to tu obcházeli tak dlouho, až jsme se konečně potkali. Ale to už jsem málem chtěla jít k autu – tam, že se sejdeme určitě.

K autu jsme tedy došli po cca 2,5 km dlouhé procházce společně. Zkusili jsme jednu zkratku a vyšlo to. U auta jsme si dali večeři a vyrazili na pivo. Byli jsme rádi, že jsme si stůl zarezervovali. Je tady plno. Piva jsou výborná. Ota dal 3, já 2. Zítra budeme pokračovat. Nabídku piv tu mají velikou.

Nejvíc nás zaujal jeden mladý číšník. To je tak šikovný kluk, ten to musí mít vrozené. Na toho byla radost se dívat. Navíc je to úžasný sympaťák. Je ochotný a po place se pohybuje takovou rychlostí, že jsem to ještě neviděla. I v tom fofru mi ochotně sdělil heslo k wifině a ještě se přišel zeptat, zda mi připojení funguje. Při odchodu nezapomněl nám poděkovat za návštěvu. Už teď se těšíme, jak se tady po výletu zase zastavíme.

Po 8. hodině se vracíme k autu. Máme to kousek, ale už cestou říkáme, jaká je večer zima. V autě je 12 stupňů. To zatím není tak strašné. Horší je se v té zimě převlékat do spacího. Nejdřív jsme mysleli, že ještě posedíme v autu při svíčkách, ale nakonec si jdeme lehnout. To bude příjemnější. Na zahřátí si dáváme šláftruňk – slivovičku a už je nám teploučko. V půl desáté zhasínáme a jdeme spát. To už je v autě 10 stupňů.

Podzimní Brdy – 1. den: Jince, rodiště známého houslisty Josefa Slavíka – historie města, procházka po zajímavostech města a pivovar Malý Janek na mapě